Král slyšel, ať trénují na baráž. „Blbost!“ Teď s Boleslaví prudí obry

Dojde jí šťáva. Tohle se přece nedá vydržet. Nebo? Ne, ne a ne! Mladá Boleslav staví prognózy na hlavu. Občas brkne jako před reprezentační pauzou, kde ji rozprášilo Kladno 2:6. Jinak platí, že tenhle tým je v sezoně úkaz. Pořád se drží mezi elitou.

Minulá sezona zaváněla tragédií. Klub mířil do baráže, ale nakonec se z díry vyhrabal. Podíl na tom nese i kouč Richard Král, který v pozici extraligového záchranáře uspěl.

Jako kdyby teď klub dostal odměnu za velký boj. Předvádí velké zrychlení z nuly na sto. „Připravovali jsme se dobře od léta. Cílili jsme přípravu na start sezony, pasovali nás někam na třinácté a čtrnácté místo. To příjemný není,“ říká Král.

Jako hráč vyhrál dvakrát extraligové bodování, proslul jako koumák, který přihraje i poslepu. V Boleslavi si odpracoval těžkou šichtu. Dal jí víru, že se věci mohou otočit.

Ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy rozebírá svoji práci i éru pod miliardáři v Třinci a v Pardubicích. Prozradí, co si vzal od reprezentačního trenéra Radima Rulíka.

Do Boleslavi přišli v létě noví hráči. Bylo potřeba vygumovat paměť těm, co zůstali, že éra porážek je pryč?

To ani potřeba nebyla, měli jsme celkem slušný už konec minulé sezony.

To je fakt. Za posledních 15 zápasů jste bodovým ziskem patřili na osmé místo. Cítil jste už na jaře, jak zoufalá Boleslav mizí?

Góly tam pořád chyběly, ale zlepšila se defenziva. Řekl bych, že jsme teď jen navazovali na věci, kde se přestalo. Probíhaly porady, kde se hodně řešil playbook, co chceme hrát. Makali jsme, tréninky měly šťávu i dobré nasazení už od srpna. Naskočili jsme na dobrou vlnu a nejspíš z toho těžíme pořád.

V minulé sezoně jste musel pracovat s tím, abyste nepadali do deprese jako poslední tým tabulky. Teď zase musíte krotit vášně, abyste nelétali moc vysoko, když sedíte v první čtyřce. Co je pro trenéra těžší?

Teď je to lepší, jednoznačně. V minulé sezoně už třeba byly hlasy, ať jdeme trénovat na baráž.

To asi vyloženě nabije optimismem, co?

Říkal jsem, ať neblázníme. To by byla blbost. Odstup na předposlední místo byl sice velký, ale Kladno pak spadlo, pro nás naštěstí, do série porážek. My se byli schopni vyškrábat.

Když na vás v minulé sezoně padaly otázky, jestli věříte, že se dostanete z posledního místa, vždycky jste reagoval poměrně ostře. Chtěl jste vzbudit dojem, že záchranu urvete. Teď upřímně, vážně jste tak věřil, nebo jste potřeboval přesvědčit okolí a hrál jste roli?

Jo, věřil. Jako trenér se na tohle musíte fakt upnout. Schválně si představte, co by se dělo, kdybychom si připustili, že zachráníme extraligu přes baráž. Co bychom tady dělali? Trénovali tři měsíce na jednu sérii? A ještě na ni měsíc čekali. Ne, to si nedovedu představit. Některé týmy se chystají na konci už na play off, občas se pošetří, vy hrajete o přežití. Tam se dají sbírat body, což samozřejmě mohlo i Kladno, jen se to víc vedlo nám.

Nastavíte nějaká pravidla, systém a funguje. Vylezete z pekla. Posune tahle zkušenost i trenéra?

Posune všechny. Teď mám pocit, že fungujeme dobře, kluci přijali role, které mají. Každý by chtěl hrát dvacet minut za zápas a přesilovku, což nejde. Zlepšili jsme se hodně, což mě těší. Posunuli jsme pohyb i obranu středního pásma, návraty do naší obranné třetiny. A samozřejmě vzadu je Furchíno (Dominik Furch - pozn.red.).

Dominik Furch je zeď. V posledním zápase s Kladnem sice střídal, jinak platí za hvězdu ligy. Čím tak pomáhá?

Vyzařuje z něj klid, je naše velká jistota.

A co Dominik Lakatoš? V extralize se ví, že to s ním není někdy snadné, občas neposlouchá. Ale u vás vede týmovou produktivitu, tím pádem no problem.

Nemám toho odtrénováno zase tolik. Ale zažil jsem už pár hráčů, o kterých se říkalo, že jsou složitější. Třeba Anthony Camara v Pardubicích opravdu složitý byl a hodně, na konci sezony bych řekl, že až nezvladatelný. Ať o hráči slyšíte ale cokoliv, musíte mít ke každému individuální přístup. Nejde mít dvacet lidí a s každým fungovat stejně. Někomu můžete třeba odpustit drobnost, protože víte, že vám to pak vrátí na něčem jiném.

Tohle je tedy cesta k Lakatošovi, nadanému útočníkovi, kterého se Vítkovice ovšem nakonec rády zbavily?

S Lakym zatím vycházíme, celkem to funguje, i když v posledních zápasech to nebylo úplně ono. Konkrétní být nechci, ale prostě se musíte snažit najít k hráči cestu. Potřebujete, aby všichni fungovali na hranici svého maxima, dostali se tam. Někdo se tam posune, když jste tvrdší, jinde musíte ubrat. Tyhle věci vždycky hledáte.

Když jste mluvil o playbooku, dovedl byste nějak sám definovat, jak vypadá ideální hokej, který by měl hrát tým Richarda Krále?

Máme v Boleslavi mix, část vychází z věcí, které tady dělal Radim Rulík.

Pracovali jste spolu rok v Pardubicích. Posunul vás reprezentační kouč v něčem?

Naučil mě být důslednější v některých věcech, hlavně co se týká defenzivy a dělat tréninky ve vysokém tempu.

V mixu je kromě Rulíka tedy ještě co?

Třinec hraje taky podobně, není třeba tak aktivní, ale základní principy jsou vlastně skoro identické. Nebo když se podívám na Spartu? Pavel Gross spolupracoval s Radimem kolem MS a vypadají taky skoro stejně. Změníte detail, že hrajete trochu jinak střední pásmo, nebo napadáte trochu odlišně. Ale základní věci se nemění. Pak záleží, jak hráči věc provedou, kolikrát ze systému za zápas nevypadnou, kolikrát vypadnou. Od toho se odvíjí výsledky.

Na trenérovi je, aby malé vypadnutí z role hned opravil?

Ukazujeme si je na videu. Ale hráči to vědí sami. Kolikrát ani nemusíte nic říct, on jde z ledu, sedne si a sám říká, že ví. Při tréninku uděláte věci na 95 % dobře, někdy i na 100 %. Jen zápase je malinko jiný.

V čem?

Chcete udělat něco navíc, nebo trochu zaspíte a situaci chcete zachránit. No a většinou je to kontraproduktivní.

V extralize jste odehrál přes 700 zápasů. Máte pocit, že jste už všechno viděl, nebo se pořád děje na ledě něco nového?

Pořád nastávají situace, které jsou nové. Hlavně ve smyslu, jak musím reagovat v konkrétní chvíli, na konkrétního hráče. Kdy jít do konfliktu, kdy radši něco přejít. Nejvíc složitý je, že potřebujete vycítit, jestli něco udělat, nebo naopak počkat. Jenže kdybyste se zachovali jinak, fakt by se problém nestal? Co kdyby to bylo ale ještě horší?

Chápu: Teď se rozhodni, do sekundy, nebo bude pozdě.

Abyste mohli přesně říct, co je správně a co špatně, potřebovali byste identický moment prožít dvakrát. Stejní hráči, stejný vývoj, stejná únava, soupeř, fáze sezony, což je…

Blbost?

Asi tak. Situací si vždycky musíte projít a jasné odpovědi nejsou. Někdy vám hlavou vrtá, že jste měl dát na přesilovku někoho jiného, nebo dát na nájezdy jiných pět lidí. Jednou se trefíte, příště ne. Ale stejné to už nebude, maximálně podobné. A vy jako trenér byste z toho měl umět nějak čerpat.

Jako hlavní kouč jste vedl zatím Pardubice a Boleslav. Tak mě napadá, proč vlastně trénujete v klubech, kde jste nechal i výraznou hráčskou stopu?

Tohle se hezky sešlo, pravda. (usměje se)

Fajn. Kdy tedy nastoupíte do Třince, kde jste měl nejlepší roky kariéry?

(směje se) Můžeme bez komentáře?

Ján Moder, majitel Třince, působí teď jako muž s nadhledem, kterého nic nerozhodí. Vy ho znáte z éry, kdy sám propouštěl trenéry, hokej řídil velmi aktivně jako třeba Petr Dědek v Pardubicích. Bylo specifické v jeho klubu hrát?

Zase ani tak ne, jako hráč s ním tolik do kontaktu nepřijdete. Zažil jsem ho v době, kdy hokej nechával dělat ostatní lidi, ale i ve chvíli, kdy se do hokeje montoval hodně. Teď je zase v roli, kdy si určitě svoje řekne, ale věří svým lidem, aby klub řídili, což mi přijde jako ideální stav.

Tím pádem s Petrem Dědkem jste jako trenér Pardubic musel být v kontaktu daleko víc. Je to tak?

Petr je ambiciózní, hodně se v hokeji angažuje, vyptává se, chce dost věcí vědět. Chce i všechno vyhrát, což je někdy i trochu složitější.

Můžete k takovým lidem být pak úplně upřímný a vybalit na ně vždycky svůj názor?

Něco musíte nechat v kabině. Spíš bych řekl, že potřebujete být diplomat. Pracovat pod Petrem byla ale dobrá zkušenost, nejdřív jsme měli být do dvanáctky, pak do osmičky. Nakonec bylo zklamání, že utekla první čtyřka. (usměje se)

Zase ale když se řekne práce pod tlakem, jste připravený na všechno, ne?

Asi ano, ale trenér je pod tlakem všude. Najdete málo trenérů, kteří v klubu vydrží třeba pět sezon. Pokaždé se nakonec dostanete do nějaké situace, kdy musíte něco řešit. Takže, podle mě jste fakt všude pod tlakem.

Počkejte, i v Boleslavi? Na jaře se klub klepal, aby nehrál baráž, teď sedíte v TOP 4. Tady se na vás přece musí teď smát i koberec.

Všechno je krásný, hezky to vypadá. Ale třikrát prohrajete, pár hráčů se vám zraní a tlak tam je, ať chcete, nebo ne. Najednou musíte všechno otočit, vyhrát. Snažíme se kluky držet pořád na špičkách. Přijde jedna prohra a hned to utnout, otočit. Jak spadnete do nějaké horší šňůry, dostanete se dolů.

Máte vlastně nějakou vysněnou trenérskou metu?

Práce vás musí hlavně bavit. Kdybych sem měl jenom chodit a nic mi to nedávalo, nemá to smysl. Snažím se dělat práci nejlépe, jak umím. No a uvidíme, jak to dopadne.

Ambici trénovat znovu velký klub, nemáte?

Někdy je to o štěstí. Z ničeho nic se objeví nabídka, nebo taky nepřijde. Někdo ji třeba nedostane nikdy. Snažím se koukat na Boleslav, ať neprohrajeme čtyřikrát za sebou. Ať hned opravíme věci, které se nám nelíbí. Jestli skončíme druzí, pátí, osmí… Stejně pak začne zase play off a jedete od nuly. Potřebujete vyhrát sérii.“

Fajn, tak když si představíte, že by vás čekalo třeba sedm let v Boleslavi. Berete?

Beru, ale zase je tady nějaký takový trenér? Honza Tomajko vlastně v Olomouci, který tam působil už se Zdeňkem Motákem.

A našlápnuto má Tomáš Martinec se čtvrtou sezonou v řadě v Hradci.

Jinak spíš trenéři vydrží tak tři sezony, když to jde dobře.

Pak se okoukají…

Ale taky nemusí. Obměňuje se tým nějak postupně a taky se dá vydržet na jednom místě. Vždycky se to váže k základní věci. Potřebujete výsledky.