Kdopak by se baráže bál: Drama na spodku, nervy má půlka extraligy

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když na marodce hokejového Třince přibýval v této sezoně jeden obránce za druhým, někdejší kapitán Ocelářů Lukáš Krajíček od kamarádů poslouchal popichování, že je nejvyšší čas se zase nasoukat do výstroje. „Nějaká sranda proběhla,“ líčí pro Seznam Zprávy jednačtyřicetiletý, dvojnásobný extraligový šampion s Třincem.

Ne že by finalistu Stanley Cupu s Philadelphií nesvrběly ruce, mimořádně složitý ročník Ocelářů po pěti titulech v řadě ho klidným nenechává. Vždyť veleúspěšné organizaci hrozí poslední místo po základní části, tedy baráž s vítězem první ligy. A to by byla sportovní blamáž. Ale hůř je na tom poslední čtveřice Liberec, Olomouc, Vítkovice a Kladno. „Z těchto týmů to bude docela loterie,“ sdělil Seznam Zprávám Jiří Vykoukal, dvojnásobný světový šampion. „Liberec je z nich nejhokejovější. Dobře se drží na puku.“

Situace na spodku extraligy je letos extrémně napínavá, nervy z baráže má pořád rovná polovina klubů. Do konce základní části zbývá šest kol, ve hře je tedy 18 bodů. Dvanáctá příčka zaručuje úlevné předkolo play off.

„Letos jsou dole velká překvapení. Je to hodně složité. Už je to play off pro všechny týmy na spodku, aby tam nespadly,“ podotýká Krajíček.

Zapeklité dění v suterénu tabulky přitahuje pozornost fanoušků. „Je to velice zajímavé pro polovinu extraligy. Bodové rozestupy jsou minimální, ani osmý tým nemůže být v klidu,“ říká Seznam Zprávám další někdejší reprezentant a hráč NHL Rostislav Olesz, expert ČT. „Ale mělo by to ještě větší grády, kdyby byl přímý sestup a postup z první ligy.“

Téma systému soutěže je znovu aktuální. Extraliga řeší, jaký klíč zvolit v příštím ročníku.

„Extraligu bych buď zavřel, anebo bych nechal jednoho spadnout, ať se baráž nehraje,“ navrhuje Krajíček. „Pro prvoligové mančafty je to strašně těžké. Musí projít celým play off, jsou dobití, extraligový tým si na ně počká, odpočine si a pak na ně vlétne. Pravděpodobnost, že se povede týmu z první ligy postoupit, je kvůli tomu strašně malá. Tenhle systém je nespravedlivý.“

S tím souhlasí i Olesz: „Systém soutěže je pro první ligu těžký. Záleží i na tom, jestli ji vyhraje klub s ambicí a zázemím na extraligu, anebo někdo, kdo bude spokojený, že v baráži dvakrát vyprodá zimák.“

Vykoukal nabízí ještě další variantu hracího systému. „Líbí se mi myšlenka, aby poslední tým z extraligy šel do play off první ligy, aby doplnil sedmičku klubů. Pak by byly vyrovnané podmínky, odpadlo by čekání,“ přidává pohled člověka, který v první lize hrál, trénoval i dělal manažera. „Soutěž se zvedá. Otázka je, kdo má extraligové zázemí a ambice. Zlín, Vsetín, Poruba? Klíč k postupu je těžký, nespravedlivý, téměř nedosažitelný.“

Třebaže sestup tak není pro extraligisty zase tak velkým strašákem, do baráže logicky nechce nikdo. A úřadující šampioni z Třince už vůbec ne.

„Hodně dopláceli na to, že měli tolik zraněných obránců. Hráli bez pěti beků základní sestavy strašně dlouho, to je pak těžké zápasy vyhrávat, i když mají výborné gólmany a útok je pořád silný,“ nachází Krajíček částečnou omluvu, nebo spíše jeden z důvodů patálií mistra.

Zdá se však, že je utnou za minutu dvanáct. Čtyři utkání v řadě Třinečtí vyhráli, včera v klíčovém mači porazili poslední Kladno na jeho ledě 2:1 a odřízli ho na šest bodů. Špatně to nesl domácí fanoušek, který třineckého útočníka Daniela Kurovského lehce plácl do helmy, což je ostuda jako hrom. Pořadatelé nevychovaného diváka identifikovali.

„Teď se sestava Třince dala dohromady. Tým je natolik zkušený, že si to předkolo uhrají. Nevím, jestli budou adepti na titul, ale u Třince nikdy nevíte,“ mrkne Krajíček.

Ano, Třinec dokázal už vyhrát extraligu i z předkola…

„Je takový spící dráček,“ doplní Olesz. „Nikdo nečekal, že se budou až tak dole trápit. Strašně těžká sezona pro ně. Pět let v řadě tituly, únava, nepotrénujete pořádně, zranění klíčových hráčů,“ shoduje se s Krajíčkem.

Limity, nejen zdravotní, spatřuje Olesz také v ofenzivě. Analytická data ukazují, že Třinec brání solidně a vytváří si i dost šancí. Lídr Martin Růžička se na Kladně trefil po devíti zápasech a konečně ukončil i čekání na přesilovkový zásah.

„Růžička měl v minulé sezoně 62 kanadských bodů. Letos se dostává ze zranění. Jak ho vidím, jak hraje, jak střílí, jak se chová na přesilovce, jak přijde podrážděný z ledu, přijde mi, že není doléčený, že může hrát ještě pod prášky. Aby on čekal na přesilovkový gól do února, to není ono,“ podivuje se bývalý útočník Floridy, Chicaga nebo New Jersey.

„Přesilové hry jim nejdou. Od toho se odvíjí celá lehkost týmu. V minulé sezoně si dokázali pomoct v početních výhodách, zvlášť hráči jako Daňo, Marcinko, Hudáček. Teď se strašně nadřou na každý gól. Je tam nějaký přechod. Odešel klíčový hráč z první pětky, to máte dalších padesát bodů,“ připomíná Olesz letní přesun Daniela Voženílka do švýcarského Zugu.

Při vítězných zápasech nad Mladou Boleslaví a Karlovými Vary byl mimo sestavu vážený devětatřicetiletý kapitán Petr Vrána. Při páteční výhře v Hradci dostal od trenéra Zdeňka Motáka necelé tři minuty, v neděli už plnil roli druhého centra.

„Peťa hrál spíš třetí, čtvrtou lajnu. Když roky přibývají, výkonnost trošku dolů jde. Jsou tam mladí kluci, draví, co chtějí hrát. Tak to je. On je natolik silný lídr, že to vezme tak, jak to je a když bude potřeba, hrát bude,“ míní Krajíček.

„Petr Vrána toho má hodně za sebou. Takového hráče budete mít na střídačce, i v páté pětce vám odehraje, co potřebujete –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vyhrané buly, oslabení. Bodově to nedává, ale kdybychom se vrátili do přestupového období a Třinec by nabídl Peťu Vránu, tak všichni po něm skočí,“ nepochybuje Olesz.

Mezi nemilá překvapení kromě Třince patří i Liberec, který má jen dva body náskok na poslední příčku. Dnes se oba týmy utkají proti sobě. „Liberec čekáte nahoře, měli zraněné hráče a liga je extrémně vyrovnaná. Mimo Spartu, která je odskočená od všech,“ podotýká Vykoukal, někdejší špičkový ofenzivní bek, čtyřnásobný šampion se Spartou.

Bílí Tygři však prohráli čtyři z posledních šesti zápasů. „Problémy mají v obraně, ale hlavně od klíčových útočníků, kteří nedělají v obraně dobrá rozhodnutí, trošku v tom plavou. Jsou skvělí do útoku, mají ofenzivní schopnosti, ale vzadu mají útočníci špatný výběr místa a špatné dobruslování,“ pozoruje Vykoukal.

Jmenovat nyní hlavního kandidáta na baráž při vyrovnanosti v tabulce prakticky nejde. Krajíček však tip dává: „Aniž bych si to přál, myslím, že by tam mohl zahučet Olmik. Kladno hraje lépe než sezony předtím. Olomouc ztrácí body tam, kde by neměla. Když je tým v dlouhodobé dece, je těžké se z toho vyhrabat. Roli hraje i nervozita.“

I Vykoukal coby olomoucký odchovanec připouští obavy: „Bojím se, aby Olomouc nevysafovala černého Petra. Spousta hráčů nehraje letos tak, jak by mohla hrát. Jediný odskočený je Michal Kunc.“

Olesz, který svou extraligovou dráhu zakončil právě v Olomouci, přidává: „Olomouc venku bodově letos není vůbec dobrá. To je průšvih.“

Přesněji –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na ledě soupeřů nenajdete v extralize horší tým než Hanáky, byť v pátek překvapili výhrou v Litvínově, druhou venkovní v ročníku.

V neděli se Mora v krásných retro dresech odkazujících na sedmdesát let od vzniku klubu kurážně rvala s první Spartou. Útočník Jakub Navrátil se trefil po patnácti zápasech a to dokonce dvakrát povedeným bekhendovým blafákem, leč stejně z toho byla domácí porážka 2:3 a další starosti pro klub s kohoutem ve znaku.

Olomouc bývá pravidelně pasována na kandidáta baráže, ovšem místo toho v klidu hraje play off. V baráži byla jen jednou od návratu do extraligy. Teď jí teče do bruslí.

Olesz si vybavuje, jak v těžkých chvílích napochodoval do kabiny svérázný generální manažer Erik Fürst: „Když jsme prohráli víc zápasů v řadě, přišel pan Fürst do šatny a řekl: Teď jedete tam a tam. Udělejte to, jak chcete, ale vyhrajte.“

Zpravidla to fungovalo. „Od toho pak máte mazáky v kabině. Prostě se to udělá. I kdyby se mělo hrát na dvě tři lajny, které se z toho nepo. Pořád je to hokej,“ říká Olesz.

Vykoukal se nedomnívá, že by Mora zaspala na přestupovém trhu a tým včas neposílila: „Ne že by se něco zaspalo, ale ostatní týmy zvedly kvalitu. Olmik jede roky furt stejně, roky to vycházelo, teď už nemusí.“

Kvalitu na kohoutí soupisce Olesz vidí. „V Olomouci to není o individualitě, ale o týmu,“ předesílá. „Koho chcete přivést? Kdo vám koho půjčí? Mají zkušené hráče, otázka je, jak je využijete, jak s nimi mluvíte, jakou roli jim dáváte. Mají dobré hráče, kterým se část sezony nedařilo a část sezony se jim daří.“

Vypíchne hlavně trojici reprezentantů Michala Kunce, Petra Fridricha a Jakuba Sirotu. „Líbí se mi styl Kunce, prokazuje výbornou formu. Trenér Honza Tomajko to má nějak poskládané, ale je to reprezentant a hraje hlavně ve třetí pětce, jeho pobyt na ledě není takový. Už je situace a část sezony, že by měli hrát kluci, co mají formu. Tady se už nehraje na krásu, potřebujete urvat body, abyste se vyhnuli baráži,“ zdůrazní Olesz.

„Kvalita tam je, jen ji využít. Mají i výborné brankáře. Ale točení brankářů mi přijde smutné. Sedláček většinou dostával vyžrat zákusky typu Pardubice venku, Liberec venku. Nedostanou ho do pohody, nemá výhry, nevěří si,“ všímá si.

Více čeká například od centra Roka Macuha. „Po výborném roce se zranil, nedaří se mu. Zranil se i Navrátil, který se teď dostává zpátky. Jádro zůstalo, kapitán taky, měli u toho zůstat. Musí pojmenovat věci správně, jak to dělali celou dobu. A nehledat to tam, kde to není.“

Otázka změny hlavního trenéra, kterým je dlouhodobě jednatel klubu Jan Tomajko, není podle Olesze téma: „Tomajko má výhodu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je jednatel, vybírá si hráče, určuje, kdo bude hrát. Navíc koho byste za něj přivedli?“

Vykoukal zkontroluje program Olomouce do konce základní části: „Los je bezvadný - mají Liberec, Třinec, Kladno. To budou skvělé zápasy.“

Olesz přidává vhled do Vítkovic, kde rovněž dlouho působil. O svůj mateřský klub strach po příchodu trenéra Václava Varadi nemá. „Myslím si, že Vítkovice baráži příchodem Venci Varadi utečou,“ věří. „Nějak fungovaly do příchodu Venci Varadi a nějak fungují od jeho příchodu. Rozdíl je ve všem. Cíl je jasný –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vyhnout se třinácté a čtrnácté příčce.“

Efekt Varadi je svým způsobem až zarážející.

„Pod Vencou přišel progres. Je zajímavé, jak hráči dokáží zvednout úsilí ze dne na den. To je na pováženou, ta povaha hráčů. Tohle bych měl dělat automaticky a ne až přijde nový trenér,“ diví se Vykoukal, který po kariéře pomáhá hráčům jako mentální kouč. „Také si myslím, že Vítkovice to zvládnou. Nedostávají moc gólů, Dominik Hrachovina je velká posila do branky. Když víte, že dostanete maximálně dva góly, hraje se vám do útoku mnohem lépe. Hráči to podkládají nesmírným úsilím a bojovností, což jim chybělo, byly to spíš takové panenky, co nedělaly moc pro tým. Pod Vencou začali dělat.“

Díky účelnému hokeji Vítkovice vyhrály v neděli 3:1 v Mladé Boleslavi, sázely na stejné zbraně jako při nedávném stejném triumfu nad Pardubicemi. „Hokej nebyl pohledný, splnil však účel a to Vítkovice potřebují –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sbírat body, ne hrát na krásu, ale trpělivě zezadu. Nejsou tým, který by teď měl přehrávat soupeře kombinačním hokejem,“ tvrdí Olesz.

Po sezoně očekává řez v kádru. „Určitě projde obměnou,“ kývne. „Přivedli třináct lidí a spadli do barážových pozic. Tři kvalitní gólmani nezůstanou, už tam jsou nějaké podpisy, tým se rýsuje. Z Pardubic mají na hostování reprezentačního obránce Košťálka, znají se s Varaďou, musí ho využít. Má kvality, jen je z něj dostat. Co bude ale příští rok, je daleko. I když má Venca Varaďa smlouvu, může přijít klub NHL a to se neodmítá.“

Teď má však nejen Varaďa úplně jiné starosti. Výskat si nemohou ani v deváté Plzni, ačkoli posbírali o sedm bodů víc než trojice na chvostu, mají nejhorší formu; prohráli čtyři z posledních pěti zápasů. V závěrečném kole hrají Západočeši v Olomouci, tu by jistě nechtěli vyzvat v přímém boji o černého Petra znamenající barážovou šlamastyku.

Anebo znovu čeká na nezmara Jágra?

Kladno je v tomto ročníku silnější, než bývalo. Jenže výsledek je podobný - znovu poslední flek.

„O progresu se mluvit dá. Viděl jsem hodně zápasů Kladna, Vítkovic, Liberce i Olomouce. Kladno překvapuje, je to strašně nepříjemný soupeř. Udělali obrovský pokrok,“ chválí Vykoukal. „I když soupiska není bůhvíjaká, každému týmu se proti nim hraje špatně. Jsou agresivní. Není tam výrazné jméno, které by to táhlo jako dřív Tomáš Plekanec, lajny jsou víceméně podobné, ale to úsilí, které do toho dávají, je extrémní a vrací se jim to.“

Vyzvedne i přínos týmu svého vrstevníka Jaromíra Jágra. „Přijde mi, že letos udělal zase kousíček dopředu. Hrát v extralize v 53 letech a ještě se v ní neztratit. Neuvěřitelný. To už nikdo nezopakuje,“ smeká Vykoukal. „My, kdo máme přes padesát, si vůbec nedokážeme představit, že bychom něco takového mohli zvládat.“

Koho si jako barážistu dokážete představit vy?