Článek
Čeští junioři budou hrát o zlatou medaili na světovém šampionátu. V semifinále vyřadili v prodloužení Švédy.
Získat titul se podařilo naposledy v roce 2001 a byl u toho útočník Radim Vrbata, který pak odehrál skvělou kariéru v sedmi klubech NHL. V roce 2015 byl vybrán do All-Star týmu. Dnes žije v Česku, působil jako sportovní ředitel Mladé Boleslavi a nyní tam trénuje mládež.
Ještě před večerním semifinále Česko–Švédsko (2:1 po prodloužení) v Halifaxu jsme si povídali o jeho juniorském zlatu z roku 2001.
Jaké máte vzpomínky na Moskvu z roku 2001?
Samozřejmě výborné, většina z nás na to vzpomíná dodnes moc dobře. Byli jsme mladí kluci, osmnáctiletí nebo devatenáctiletí, kariéry před sebou a to, že se to tak povedlo, vše jen umocnilo.
Jaká tam panovala atmosféra, byli jste dobrá parta?
Ono se to tak po každém úspěchu vždy říká, ale myslím, že byli. Byli jsme kluci, kteří se potkávali v mládežnických soutěžích, pak dál v různých reprezentačních výběrech, dobře jsme se znali.
Důležité je říct, že tehdy bylo postavení českého hokeje jiné než dnes. Mistrovství 2001 v Moskvě se ještě odehrávalo pod dojmem vítězství na olympiádě 1998 v Naganu. Hned po něm pak přišel zlatý hattrick na světových šampionátech. A „dvacítka“ vyhrála zlato na MSJ i rok před námi. Takže nálada a očekávání byly takové, že turnaj jedeme vyhrát. Nechci, aby to znělo nějak arogantně, ale tehdy Česko prostě vyhrávalo, a tak atmosféra nemohla být jiná.
Byli jsme zdravě sebevědomí a věděli, že v Moskvě chceme dosáhnout úspěchu.
Pomohlo vám to vítězství do další kariéry?
Určitě. Vítězství nám určitě pomohlo, ale že by třeba řadu z nás týmy NHL podepsaly jen díky vítězství v Moskvě, to asi ne.
Samozřejmě je důležité si uvědomit, že situace a postavení českých hráčů byly tehdy jiné. Jágr s Haškem patřili k nejlepším hráčům NHL, národní týmy vyhrávaly prakticky každý turnaj, takže když se kluby NHL rozmýšlely, koho podepsat, mnohokrát se přiklonily třeba místo Švédů a dalších spíš na stranu českých hráčů. V draftech a podpisech tehdy hodně figurovali čeští hráči.
Ale už tehdy měly kluby NHL dokonale propracovaný skauting a o dobrých hráčích věděly. Pro mne osobně to třeba byla v 19 letech už třetí sezona v kanadské juniorce. Odcházel jsem v 17 letech, dvě sezony jsem strávil v Hull Olympiques (dnes Gatineau Olympiques), třetí jsem přestoupil do Shawinigan Cataractes, kde jsem měl extrémně povedenou sezonu, a po ní jsem podepisoval smlouvu s Colorado Avalanche.
Ale to vítězství v Moskvě bylo důležité, ne?
Pro mne osobně to byl do té doby vrchol, čeho člověk mohl dosáhnout. Pro spoustu kluků je to otázka jedné, možná dvou šancí. Cením si tohoto zlata asi víc než toho dospělého ve Vídni v roce 2005.
Opravdu?
Ano. Tam jsem byl spíš „jen“ člen širšího kádru. Ale na MSJ jsem byl, věřím, pevnou součástí týmu. Byli jsme mladí kluci, ničím nezatížení, užívali jsme si to. Navíc zvítězit v takovém turnaji takovým stylem – vyhráli jsme všech sedm zápasů. Když se na to podívám dnes, je to až neuvěřitelné.
Jak hodnotíte ten nynější tým?
Klukům pomohlo, že většina z nich zažila turnaj v létě, když se dohrával z předchozího roku. Jsou už nějakou dobu pohromadě, trenéři měli dost kempů a také prostoru vtisknout týmu svůj rukopis. Mají už tu zkušenost a z manšaftu je cítit, že drží při sobě. Jsou správně nastaveni, mají zdravé sebevědomí a jsou dobře vedeni trenérem, který má něco za sebou. Ostatně už MS juniorů jednou vyhrál. Všechno to do sebe zatím zapadá. Samozřejmě ještě není nic hotového, ale šance na úspěch je velká.
Jaký je trenér Rulík? Znáte se dobře z Mladé Boleslavi…
S Radimem jsem se potkal hned několikrát během své kariery. Nejdříve byl asistentem pana Holíka u týmu, který zvítězil v roce 2000, rok před námi. Byl s námi ještě v létě na přípravném kempu, pak ale odešel s Ivanem Hlinkou do Omsku a místo něj k panu Holíkovi přišel Pavel Hynek. Pak byl Radim asistentem Vladimíra Růžičky během výluky v sezoně 2004/05 a na zlatém šampionátu ve Vídni. A teď jsme spolu poslední tři roky spolupracovali v Mladé Boleslavi.
Mám pro něj jako trenéra i člověka jen slova uznání. To, jak se český tým prezentuje, je z velké části zásluha Radima a jeho kolegů. Je náročný, ale férový, za ty roky si prošel vším, a má tak dostatek zkušeností. Samozřejmě má k dispozici kvalitní hráče, kteří plní to, co po nich trenérský štáb chce. Bez nich to nejde a na ledě to za ně nikdo jiný neuhraje. A zatím se jim daří na výbornou. Jak už jsem říkal, zatím to do sebe všechno zapadá a snad to ještě dva zápasy vydrží.
Klukům bych titul samozřejmě moc přál. Ale jakákoliv medaile je po těch letech velký úspěch.
