Havlová: Nakoupila jsem rum, navařila grog a čekali jsme na hochy z Nagana

Bývalý prezident Václav Havel nepatřil k nadšeným sportovním fanouškům. Navíc ve chvíli, kdy český národní tým hrál v Naganu v neděli 22. února 1998 nad ránem (středoevropského času) finále s Ruskem, byl ještě ve střešovické nemocnici.

„Sledovali jsme finále s velkým napětím, ovšem v nemocničním pokoji, protože manžel byl zrovna hospitalizovaný,“ popsala pro Seznam Zprávy památný den Dagmar Havlová.

Po fenomenálním úspěchu českých hokejistů Václav Havel inicioval vyslání speciálního letadla do Tokia, aby hokejovou reprezentaci, plnou hvězd zámořské NHL včetně Jaromíra Jágra nebo Dominika Haška, dopravilo na společnou oslavu do Prahy.

Hokejisté, kteří slavili už během dlouhého letu z Japonska, do mrazivé Prahy doletěli pozdě večer. Ještě než dojeli na Staroměstské náměstí, plné nadšených fanoušků, zastavili se na zahradě prezidentova domu v Dělostřelecké ulici v Praze. Setkání prezidentského páru se „zlatými hochy“ patří k ikonickým záběrům odkazujícím na Nagano.

„Vítám vás co nejsrdečněji u sebe doma,“ řekl jim po jejich příjezdu prezident Václav Havel. „A hlavně vám děkuji za fantastickou reprezentaci našeho státu. Díky vám dnes miliardy lidí vědí, co to je Česká republika. Zasloužili jste se o její dobré jméno víc než mnoho politiků. Ale ještě jednu jinou zásluhu máte – zasloužili jste se o to, že v této zemi je dobrá nálada. Lidé se chovají hezky k sobě navzájem, a dokonce i ke mně, jako představiteli jejich státu.“

U příležitosti 25. výročí této události jsme požádali Dagmar Havlovou, aby na ni pro Seznam Zprávy zavzpomínala.

Je to přesně čtvrtstoletí od fenomenálního vítězství českého hokejového týmu na olympijských hrách v Naganu. Patří tato událost mezi ty, na které vy sama také nikdy nezapomenete? Co se Vám při vzpomínce na zlato z Nagana vybaví?

Vybaví se mi velká hrdost na naše hokejisty a pocit vlastenectví. A také obrovský mráz. Stovky lidí, kteří se nedostali na Staroměstské náměstí a chtěli přivítat český hokejový tým, stály v tom mrazu několik hodin před naším domem. Těmto lidem jsem v obrovských hrncích vařila s mojí sestřenicí grog, který jsme jim nalévaly do našich hrníčků. Až potom jsem zjistila, že skoro všichni si je nechali na památku.

Sledovali jste s manželem úspěšné tažení českých hokejistů šampionátem i jako nadšení diváci? Jestli se nepletu, tak pan prezident Václav Havel nebyl zrovna sportovním fanouškem…

Sledovali jsme finále s velkým napětím, ovšem v nemocničním pokoji, protože manžel byl zrovna hospitalizován.

Vybavíte si, kdo přišel s nápadem, že po návratu hokejistů z Japonska se hokejoví šampioni zastaví u vás v Dělostřelecké ulici a pan prezident a vy je pozdravíte? Kdo vlastně pomáhal s organizací takového setkání?

Předpokládám, že to byl Václavův nápad. A všichni se řídili tím, co řekl. Ale vzhledem k tomu, že si nemohl po propuštění z nemocnice, navíc ve velkých mrazech, dovolit jet na Staroměstské náměstí, přivítali jsme hokejisty u nás doma na zahradě.

S organizací pomáhali samozřejmě ti, kteří měli na starosti prezidentský program. Můj nápad byl postarat se o stovky lidí za vrátky naší zahrady, nakoupit rum a dělat jim grog nebo čaj.

Setkávali jste se i v dalších letech s lidmi, jako je Jaromír Jágr, Dominik Hašek, Jiří Šlégr…? Dalo by se říct, že patřili do „vašeho světa“?

Jaromír byl spolu s mými ostatními přáteli – americkým astronautem Andrewem Feustelem a kvantovým fyzikem Štěpánem Rakem a jejich manželkami – u mě v létě na zahradě.