Jak se z flinka stal lídr. Extraligu opouští hvězda s velkým příběhem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kamarádi na tribuně vybalili transparent s nápisem „Tahle třetina končí, další začíná“. České Budějovice prohrály v prodloužení s Pardubicemi, čtvrtfinále pro ně skončilo. Na zápasy 0:4, tak zase v září na značkách! Už ale bez kapitána Milana Gulaše, který ukončil kariéru. Extraligu opouští jedna z největších hvězd a taky asi nejlepší malíř mezi všemi českými hokejisty.

Už v listopadu v klubu oznámil, že se definitivně rozhodl. Dal tím Motoru prostor, aby na trhu sháněl novou hvězdu. Měl by zalovit v Liberci a přivést Róberta Lantošiho s Michalem Bulířem, ale to je jiný příběh.

Gulaš byl jen jeden. Tím, jak pořád dokázal střílet góly, hrozit z každé situace. Je jediným borcem, který vyhrál kanadské bodování extraligy třikrát po sobě. Měl i ukrutnou smůlu, že se mu pořád vyhýbala reprezentace. I když mu je už 39 let, nikdy v extralize nespadl pod 40 bodů.

Na vrcholovou úroveň by pořád měl. Napadají úvahy, jestli nekončí brzy. „Na to vám odpovím,“ nadechl se kouč Motoru Ladislav Čihák, když dostal otázku od Seznam Zpráv. „Opravdu velký hráč ví, kdy má odejít.“ Tahle věta mu vůbec nedělala radost. Ale vyjadřoval jí respekt ke svému kapitánovi. Rád by ho měl ještě v kabině dál, i jemu by se pracovalo lépe.

Čihák je jen o čtyři roky starší než Gulaš. Trénoval ho už v Plzni, kam útočník přišel po pěti sezonách v KHL a ve Švédsku. „Snažil jsem se ho přesvědčovat. Ale na milion procent je to dané jeho rozhodnutím, on cítí, že nastal čas skončit. A na milion procent vám řeknu, že by extraligu takové dva roky ještě zvládnul a byl by dobrý,“ pokračoval Čihák.

Gulašův vliv na tým byl pořád cítit. Necelou minutu před koncem předkola proti Liberci odvrátil vyřazení báječnou stahovačkou a střelou pod horní tyč. Srovnal pátý zápas, poslal ho do prodloužení, které pak Budějovice zvládly. Klub pak na počest parádní trefy vydal limitovanou edici triček s radostí vousatého střelce.

„Hm, byl,“ přikývl Gulaš reportérce Oneplay na dotaz, zda to byl opravdu jeho poslední zápas kariéry.

„Opravdu?“ zkusila to ještě jednou.

„Hm,“ trochu se pod vousy usmál.

A je to venku.

Hlouček novinářů, který stál kolem, začal psát na sociální sítě zprávu, že je vše oficiální. Milan Gulaš opravdu vyklidí šatnu a už se znovu nenastěhuje.

Kouč Čihák věty o vysoké výkonnosti neříkal jen ze slušnosti. Stačilo se na Gulaše zaměřit i v posledním zápase a bylo vidět, jak se pořád drží ve hře. Bitva s Pardubicemi? Ne, žádný stařík, který si jen dělá obloučky a čeká s napřaženou hokejkou, až pro něj ostatní vykonají práci.

Jednou se zezadu přihnal k Patriku Poulíčkovi, využil silné paže a pardubickému bojovníkovu sebral puk. Vyložená krádež. Za chvíli se vytočil zase zpoza brány ke střele. A taky jeho dělovka dostala Motor do vedení. První rána kapitána nabitá!

Napřáhl hůl až ke světlům. Prásk. Před bránou do mordy stihl strčit hokejku ještě Jan Ordoš a Motor vedl 1:0. „No… Asi to tak mělo být. Občas před brankou nějaké rány schytám, teď se puk odrazil správným směrem,“ popisoval Ordoš odvážný kousek, jak se tečují Gulašovy rakety.

Jen s touhle radostí už České Budějovice triko nevydají. Nakonec se veselily Pardubice, postoupily do semifinále, Motor balí sezonu.

Když se o Gulašovi bavíte dnes, slyšíte popis extrémně náročného borce. Vysoké nároky měl na sebe i na svoje okolí. Spoluhráči občas bokem utrousili, jak byl velký kápo kyselý, když sám nedával góly. Ale pro tuhle kategorii hráčů je to normální. Vědí, že jsou placeni od velkých věcí, aby rozhodovali zápasy, chtějí vítězit za každou cenu.

Jakmile k dobrému výsledku nepřispějí, štve je to.

Milan Gulaš vždycky hodně vzpomínal na Švédsko, kde nastupoval čtyři roky za Färjestad. Od návratu do extraligy (2017) pak byl rád, když k sobě dostával mladého hráče, kterého mohl svojí náročností posouvat.

„Jde o hráče ze staré školy, má charakter, nezaleze na rozdíl od nastupující mladé generace, která se musí ještě hodně učit. Kluci musí být psychicky a emočně silnější. Moc mě těší, že jsme Milana měli v kabině, protože to mladí kluci mohli vidět a něco si od něj vzít,“ charakterizuje ho dnes Čihák.

Sám Gulaš přitom taky potřeboval ukázat cestu, když v Českých Budějovicích začínal. Dvacetiletému šikulovi se muselo trochu šlápnout na krk.

Správně to vycítil Josef Jandač. Kdyby povolil? „Tak by ze mě asi moc nebylo, byl jsem flink, to říkám otevřeně,“ přiznal útočník pro deník Sport. „V tom věku si to ale málokdy uvědomujete. Potřebujete odborníka, v daném případě trenéra, který umí kluka usměrnit,“ přidal.

Z Gulaše se stal výrazný hráč, později hvězda. Jen velká kariéra drobný stín má. Dlouho se mu vyhýbala reprezentace, měl i velký pech. A nikdy nevyhrál titul. Milan Gulaš končí sice jako král, ale bez zlaté koruny.

Gulaš tedy má nárok říkat, že byl členem zlatého týmu Plzně ze sezony 2012/2013. Odehrál 44 zápasů základní části, stal se nejproduktivnějším hráčem týmu. Válel v silném souboru s Martinem Strakou, Tomášem Vlasákem nebo Janem Kovářem.

Jenže se naskytla šance na vysněnou štaci v zahraničí, tak před koncem základní části odešel do KHL hrát za Magnitogorsk. V play off si nezahrál ani zápas. Když se pak vždycky bavil o titulu, nikdy neříkal, že je jeho. Spíš, že to je taková poloviční zlatá medaile.

V reprezentaci byla jeho éra vyloženě zamotaná. Pětkrát přišel o účast na MS na poslední chvíli. Buď se stal posledním vyřazeným hráčem, nebo se zranil, nebo na turnaj odcestoval jako náhradník, který se nakonec nevešel na soupisku. To byl třeba případ zlatého turnaje v roce 2010.

O osm let později jel na olympiádu v Pchjongčchangu jako opora, pan střelec, velká hvězda extraligy. Jenže se v posledním přípravném zápase v Soulu zranil. „Mám naprasklý vaz v koleni. Říkám si proč, nevím. Nechápu to,“ vykládal v Jižní Koreji. V očích měl slzy. Tým se chystal na olympiádu, on musel domů.

Na mistrovství světa si zahrál jednou. Před turnajem v roce 2019 tedy všechno nejdřív zase začalo klasicky. Přepadla ho střevní viróza, jeho připojení k týmu se odkládalo. Nakonec dostal antibiotika a všechno zhaslo.

Jenže v průběhu turnaje se mu trenér Miloš Říha ozval, jestli je v pořádku. „Přijedeš?“

Gulaš kývl a nakonec vyrazil směr Slovensko. Nastoupil k šesti zápasům, dal gól, na dva nahrál. Nakonec odjel zklamaný, protože tým skončil čtvrtý. Tím se otevřela a zároveň i uzavřela jeho reprezentační éra.

„Stává se to, přihodilo se to i jiným velkým hráčům,“ přikývl Čihák. „Milan měl skvělou kariéru, přál bych mladých hráčům, aby ji měli taky takovou,“ dodal kouč Motoru.

Gulaš o svých mimohokejových aktivitách nikdy moc nemluvil, nerozebíral svůj osobní život. Podle instagramu se dá poznat, že miluje cyklistiku.

Dlouho taky schovával, jak skvěle umí malovat.

Když bylo populární dávat do přírody kamínky s nějakým obrázkem, on si jich pro zábavu taky pár vystřihl a položil ke stromu. Jen tak, aby udělaly někomu radost. Jestli někdo má pořád doma nádherného Jokera, pochází od něj.

Maluje ale i na plátno. Autorovi textu kdysi dva snímky své práce poslal. Několikrát dostal nabídku, jestli by svá díla někdy nevystavoval, ale nepřišlo mu to vhodné. Má problém, že je k sobě až příliš kritický a vlastní obrazy se mu moc nezamlouvají. Vidí ve své práci hodně rezerv.

Občas ho spoluhráči, nebo členové realizačního týmu uprosili, jestli by nebyl tak hodný a nenamaloval jim něco domů. Třeba jako dárek k Vánocům. Pár takových kousků po českých obývácích už visí.

Když po konci čtvrtfinále dostával Milan Gulaš otázky, co plánuje dál, zůstal tajemný: „Vrhnu se do další práce mimo hokej. Nechtěl bych to nějak specifikovat.“ Třeba se opře do malování, nebo začne víc jezdit na kole. Nebo se pustí do nějakého úplně jiného koníčku, který ještě ven nepustil.

Určitě ale nebude trénovat, neplánuje roli manažera ani se nevrátí zpátky. „Hokej jsem měl jako práci i koníček a vášeň, budu ho sledovat, zůstane ve mně. Budu fanoušek, co si rád dá pivo, klobásu a zanadává si.“

I když v klubu o jeho verdiktu dlouho věděli, stejně bylo cítit, že kouče Čiháka Gulašův odchod zasáhl celkem dost.

Normálně jde o tvrdého chlapa, který sem tam vypálí i na tiskových konferencích nějaké ostřejší slovo. Svojí tvrdostí občas štve i hráče. Ne každý se dovede srovnat s tím, jak Čihák dovede být přímý. Když ale pár minut po konci sezony mluvil o Gulašovi, hlavou se mu honilo hodně myšlenek. Jednak o tom, že skončila sezona. Pak i ve stylu, jaká asi bude vypadat ta další bez hvězdy.

Když měl popsat, jestli si jako mladý hlavní kouč (37) v Plzni musel ke Gulašovi hledat cestu, hned zavrtěl hlavou. Neexistoval problém:„V Plzni jsme si sedli na první dobrou, on chtěl vyhrávat, v každém zápase dělal maximum, abychom vyhráli. Když jsme si něco potřebovali říct, tak jsme to udělali do očí, jako chlap chlapovi. On se nerozsypal, já se nerozsypal.“

Řekli si věci na rovinu, někdy tvrdě. A fungovali dál. „Hodil se karbanátek (puk) na led a šlo se hrát. Byli jsme na jedné vlně,“ pokračoval s lehkým úsměvem kouč Motoru. „Přeju mu jen všechno nejlepší, ať má zdravou rodinu a strašně mu děkuju, co udělal pro každý klub, ve kterém působil,“ dodal Čihák.