Kanada přichází o národní symbol, „The Great One“ fandí Trumpovi

Když v roce 2003 zahájila armáda USA invazi do Iráku, Kanada se k ní nepřipojila. Hodně lidí na sever od společné hranice považovalo vojenskou akci za nesmyslnou, už tehdy se na zápasech NHL bučelo při americké hymně.

Novináři chtěli pochopitelně znát i postoj někdejšího hokejového útočníka Wayna Gretzkého. Nejslavnější kanadský sportovec, jenž od roku 1988 žije v USA a má dvojí občanství, sice tvrdí, že celebrity jako on by se k podobně složitým věcem vyjadřovat neměly („Od toho máme vlády, které si volíme“), přesto médiím vyhověl.

„Prezident USA je skvělý lídr, podle mě i úžasný člověk, a jestli je přesvědčený, že dělá dobrou věc, tak ho stoprocentně podporuji.“

„Pokud kanadský premiér v této chvíli věří, že je správné, abychom tam neposílaly naše jednotky, musíme za jeho rozhodnutím stát.“

Oba výroky pronesl v jeden den. Bylo zřejmé, že nechce poškodit George W. Bushe ani Jeana Chrétiena, že si nepřeje naštvat Američany ani Kanaďany.

Teď jsou obě země znovu v politickém nesouladu, eufemisticky řečeno.

Americký prezident Donald Trump od počátku druhého funkčního období na Kanadu útočí, verbálně i ekonomicky. Týden co týden opakuje, že by se měla stát součástí USA, a uvaluje vysoká cla na zboží.

Gretzky se tentokrát nesnaží být diplomatem zklidňujícím emoce na obou stranách. Mlčí.

To by mu ještě Kanaďané odpustili, kdyby zároveň nedával najevo náklonnost ke staronovému nájemníkovi Bílého domu. V listopadu se zúčastnil oslavy volebního vítězství ve floridském sídle Mar-a-Lago, byl na inaugurační párty, a dokonce se nechal vyfotit v kšiltovce s trumpovským heslem Make America Great Again.

Mnoho bývalých fanoušků Gretzkého je rozčarovaných. V Edmontonu, kde prožil nejlepší roky profesionální kariéry, dokonce vznikla petice za přejmenování dálnice nesoucí jeho jméno. Podpis zatím připojilo téměř 14 tisíc lidí.

I ti, kdo k němu měli dlouhá léta blízko, jsou na rozpacích. „V hloubi srdce a duše věřím, že si Wayne nepřeje, aby se Kanada stala jednapadesátým americkým státem,“ řekl agentuře Canadian Press zkušený reportér Terry Jones, který se s Gretzkým zná od roku 1978 a napsal o něm několik knih. „Pokud je to tak, měl by to říct nahlas.“

Zatím to neudělal. A jeho kdysi nadpozemsky dokonalý obraz v rodné zemi dál bledne.

Jak se zrodil kanadský idol

Na počátku tisíciletí se i v Kanadě konala televizní anketa o největší osobnost historie a Wayne Gretzky obsadil desáté místo. Ve společnosti vynálezců, laureátů Nobelovy ceny, uznávaných státníků.

Lidé ho obdivovali nejen kvůli sportovním výkonům. Stal se pro ně jedním z národních symbolů.

Zatímco jiní skvělí kanadští hokejisté, jako Gordie Howe, Bobby Orr nebo Mario Lemieux, strávili celou kariéru v USA, on deset sezon oblékal dres Edmontonu. Čtyřikrát tam slavil Stanley Cup. Zemi reprezentoval na juniorském i dospělém šampionátu, čtyřikrát startoval na Canada Cupu a zahrál si také na olympijském turnaji v Naganu, byť v 37 letech věděl, že už nebude hvězdou, kolem níž by se všechno točilo.

Jeho sláva přesahovala hranice hokejového světa. Jméno Gretzky znali i ti, kdo ho nikdy neviděli hrát. Nikoli vynálezce telefonu Graham Bell nebo zpěvák Paul Anka – pro mnoho cizinců byl nejznámějším Kanaďanem on.

Proto žádná sportovní událost nemohla zatřást zemí tak jako jeho výměna z Edmontonu do Los Angeles v létě 1988. Zatímco starší Američané si dodnes pamatují, kde byli a co dělali, když se dozvěděli o atentátu na JFK, mnozí Kanaďané to mají stejně s Gretzkého přestupem.

Levicový poslanec Nelson Riis dokonce žádal, aby parlament transakci zablokoval. „Wayne Gretzky je přece národní symbol. Jako bobr,“ prohlásil.

Ani odchod do Kalifornie však jeho renomé nezničil. Po opadnutí vášní většina fanoušků pochopila, že profesionální sport je hlavně byznys a Gretzky pouze jednou z nákladových položek. Ostatně hned následující rok mu v Edmontonu postavili sochu.

I po získání amerického občanství se hrdě hlásil ke Kanadě. Nejen proto, že tam má obchodní zájmy. Na poslední tři sezony se chtěl vrátit do rodného Ontaria – splnit si dětský sen a zahrát si za Toronto Maple Leafs. Ovšem majitelé klubu usoudili, že když je stejně každý zápas vyprodáno, k ničemu ho nepotřebují.

Jedinečnou kariéru tedy zakončil na Manhattanu, v dresu newyorských Rangers. Ale za stále pečlivé pozornosti fanoušků z druhé strany hranice. Než 18. dubna 1999 naposledy skočil na led, volal mu dokonce premiér Jean Chrétien a přesvědčoval ho, aby přidal ještě sezonu.

Hrdinou kanadských patriotů se Gretzky definitivně stal tři roky po odchodu z NHL. Díky proslovu, jenž se dá směle označit za protiamerický.

„Nikdo nás nemá rád“

V roce 2002 se zimní olympijské hry konaly v Salt Lake City a Kanada po fiasku z Nagana dělala vše pro to, aby ukončila padesátileté čekání na zlato. Garantem úspěchu měl být generální manažer Wayne Gretzky.

Jenže start turnaje se moc nepovedl. Porážka se Švédskem, výhra o jeden gól nad Německem, remíza 3:3 s Českem. Právě po utkání s obhájci zlata spustil před novináři patnáctiminutovou tirádu, v níž si to vyřídil s celým hokejovým světem.

Nejdřív s Evropany. Doruda ho totiž vytočil krosček Romana Hamrlíka na Thea Fleuryho. „Kdyby to udělal Kanaďan, všichni budou požadovat, aby dostal distanc do konce turnaje. Ale když to udělá Čech, je to OK?“

Pak přišli na řadu Američané. Nejvíc kritizoval domácí novináře za zprávy o údajných sporech uvnitř kanadského týmu i slabých výkonech. O sobě si zase mohl přečíst, že když sleduje zápasy, tváří se u toho, jako by ho trápily ledvinové kameny.

„Už jsem unavený ze všech těch útoků na náš hokej. Skoro se mi obrací žaludek, když zapnu televizi a slyším, o čem se tam mluví,“ prohlásil Gretzky rozezleně. „Všechno je to americká propaganda. Jsou rádi, když se nám nedaří.“

Ať mu ujely nervy, nebo to bylo pečlivě nacvičené vystoupení, faktem zůstává, že po zbytek turnaje Kanada nezaváhala. Hráči vzali jeho postoj „nikdo nás nemá rád“ za svůj a slavně došli k vytouženému zlatu. Zvláště finále chutnalo sladce: výhra 5:2 nad USA, na americkém ledě.

Fanoušci javorových listů by tenkrát sotva uvěřili, že za 22 let si jejich idol bude přát, aby Amerika byla znovu velká.

Zrádce národa

Kdo na sociálních sítích nesleduje profily Gretzkého dcery nebo manželky, ten byl loni v listopadu asi překvapený jeho účastní na oslavě Trumpova znovuzvolení. Po většinu života se totiž snažil být apolitický. Jednu z mála výjimek udělal v roce 2015, kdy vyjádřil sympatie kanadským konzervativcům. Hned ale dodal, že s jeho hlasem počítat nemohou – protože trvale žije v USA a doma ztratil volební právo.

Ani Trump v prvním prezidentském období neprojevoval zvláštní vášeň pro hokej. Preferoval sporty, které byly blízké jemu, případně jeho voličskému jádru. Golf, americký fotbal, wrestling, automobilové závody NASCAR. Dávno předtím, na přelomu 80. a 90. let, byl hlavním sponzorem cyklistického etapového závodu Tour de Trump a důvěrníkem tenistky Moniky Selešové.

Proč se teď k hokeji poměrně často vyjadřuje, je zřejmé. Slouží mu jako munice pro slovní útoky na Kanadu. Jestli někdo počáteční výroky, ať „fantastický chlap Wayne Gretzky“ kandiduje na guvernéra 51. amerického státu, považoval za celkem nevinný prezidentův trolling, po odstartování obchodní války zřejmě změnil názor.

Na popularitě Gretzkému nepřidala ani účast na finále únorového reprezentačního turnaje 4 Nations Face-Off v Bostonu. Na led nakráčel v roli čestného kapitána kanadského týmu, ale na rozdíl od amerického protějšku Mikea Eruzioneho, lídra olympijských vítězů z Lake Placid 1980, si nevzal reprezentační dres. Přišel v obleku, navíc zdviženým palcem nejdřív pozdravil americkou střídačku.

Odpovědí mu byla smršť nadávek na sociálních sítích. Ty, v nichž byl označován za zrádce národa, nepatřily k nejsprostším.

Proč mají hokejisté blízko k MAGA?

Přesto zaznívají hlasy, že Gretzky se stal pouze hromosvodem pochopitelné kanadské frustrace z aktuálního politického vývoje. Například novinář Damien Cox z listu Toronto Star tvrdí, že podobné sympatie k Trumpovi chová nemálo hokejistů, jen se nefotí v kšiltovce MAGA. Ostatně žádná z hvězd se proti krokům amerického prezidenta neohradila. Ani reprezentační kapitán Sidney Crosby, ani Mario Lemieux, který při úvodním utkání turnaje slavnostně vhodil puk.

„Hráči NHL jsou většinou běloši bez univerzitního vzdělání, kteří spíše sledují sociální sítě, než že by četli knihy. Zároveň jsou bohatí, tedy ideální skupina pro vidění světa ve stylu MAGA,“ píše hokejový insider. „Jejich politický rozhled bývá omezený na problematiku výše daní.“

Gretzky je podle něj už natolik odcizený rodné zemi, že si neuvědomuje, jaké pocity v Kanaďanech vyvolává jeho mlčení ke krokům amerického prezidenta. „Neměli bychom být překvapení, že je pro Trumpa a vidí svět jinak než většina z nás. Můžeme z toho být smutní a zklamaní, ale překvapení rozhodně ne,“ dodává Cox.

Kanada se zkrátka učí přijímat skutečnost, že její největší sportovní hvězda už obléká dres soupeřova týmu.