Extraliga má poklady, o kterých se nemluví. Tady je TOP 5 hráčů pod radarem

Vždycky vyletí někdo, o kom se úplně nečeká, že by měl zářit. Ale Seznam Zprávy se na extraligu podívaly trochu jinak. Nehledali jsme v elitní české soutěži jméno, které zazářilo a nevíte, co přijde dál. Vytipovali jsme pět hráčů, kteří na svém rozvoji roky pracují, posouvají se dopředu a měli by patřit mezi výrazné hráče soutěže.

Zatím to tak není, protože třeba mají role, které úplně nevybízí k tomu, aby hráli přesilovky nebo koncovky zápasů. Třeba Jaromír Pytlík se ale v Kladně takhle daleko dostal.

Jenže další takhle vysoko neuvidíte, protože kluby je spíš vidí jinde. Někdo dělá dřinu pro ostatní, jiný se teprve v extralize rozkoukává.

U každého hráče nabídneme exkluzivní pohledy na jejich kariéru. Buď jsme se bavili přímo s nimi, nebo s experty, kteří ukrytá esa dobře znají.

Definice hráče pod radarem tedy pro nás zní, že si vede velmi dobře. Ale nesvítí na něj tolik světla, protože v klubu mají zavedenější jména. Existuje ale celkem velká pravděpodobnost, že se situace změní. Tahle pětka si pozornost zaslouží.

JAN ŠÍR

Věk: 25 let

Tým: Karlovy Vary

Pozice: útočník

Role: Někdy připomíná dělovou kouli. Vletí do útočného pásma a nahání soupeře s pukem. Patří k hráčům, kteří se umí dobře zavrtat do hlavy i slovně.

Typy, jako je on, trenéři většinou vyhledávají. Chlápek z pekla, dokonalý „Hellboy“. Na ledě dráždí už pohledem, k tomu umí přidat pichlavé poznámky, svalnaté tělo pak dovede použít jako zbraň. Jednak se nebojí dohrávat souboje, pak se hned hrne před bránu, když jeho formace získá puk a hraje v útočné třetině. Nejlepší na něm je, že nechce rozdávat krásu. Nehraje si na to, co není. Dobře si uvědomuje své silné stránky a bere roli prevíta. Jde mu dobře.

„Baví mě to,“ přikývne, když pro Seznam Zprávy rozebíral svoji roli. Odchovanec Liberce přestoupil před sezonou do Karlových Varů. Vydělal na tom on i nový klub.

Body a góly jsou u něj přidaná hodnota. S Filipem Kofferem a Tomášem Redlichem chodí bránit hvězdy. Nebo jim pít krev, vyberte si.

„Dostal jsem tady víc prostoru a moje hra je vidět víc. S klukama hrajeme celou sezonu, trenér nás nechal pohromadě už od přáteláků. Víme o sobě, někdy pomůžeme góly, ale náš úkol je trochu jiný,“ potvrzuje Šír.

Ale útočník s krkem tak silným, že v životě nemůže zapnout košili na poslední knoflík, se nechodí na led jen s někým hádat. Když jeho lajnu pošle kouč Pavel Patera do akce, nemyslí jen na trashtalk a přísnou defenzivu.

„Jsme docela úspěšní na forčeku,“ popisuje styl formace tří urputných hráčů Šír. „Naším úkolem je si hodit puk do pásma a soupeři sebrat co nejvíc sil, otrávit jim hru,“ přidává.

Už teď patří do extraligové špičky v disciplíně, jak nahánět nejlepší hráče soupeře. „Hrát v obranném pásmu nemá nikdo z těch top hráčů rád a k tomu, když je kluci ze čtvrté lajny ještě pomlátí. Tohle je naše role, snad týmu pomůžeme v play off,“ věří rafan z Karlových Varů.

Králem slovních přestřelek je v extralize už roky Radek Smoleňák. Sám soupeře z Karlových Varů několikrát vyzdvihl, že na tomhle poli se vyzná. Šír se v reakci jen usměje: „Jo, ale na mě taky furt držkuje. První rok jsem si toho všímal, ale teď to vypouštím z hlavy. Kdybych se tím zabýval, rozhodí mě to.“

Ke své robotě dovede Šír přidat i nadstavbu v podobě bodů. Potenciál má se pravidelně pohybovat kolem 25 bodů a k tomu šikanovat hvězdy soupeře.

JAROMÍR PYTLÍK

Věk: 23 let

Tým: Kladno

Pozice: útočník

Role: Využít ho lze už na každou herní situaci. Zlepšil ofenzivu, patří i na přesilovku. Baví jeho dobrý pohyb a jak se pořád zlepšuje.

Ne každý dovede zářit už od osmnácti. Pytlíkův čas přichází teď a ukazuje, že limit má daleko výš, než se původně zdálo. Vlastně horní strop teď vidět není vůbec, ztratil se z dohledu. V roce 2020 ho draftovalo New Jersey, ale i kvůli zdravotním problémům jako hráč s potenciálem NHL nějakou dobu nehrál. Když ho vidíte teď, klidně si můžete říct: A proč ne?

„Začátek v extralize nejlepší nebyl, měl jsem zranění, necítil jsem se úplně nejlépe. Ale posunul jsem se i v hlavě, nějak si to sedlo,“ broukne hlubokým hlasem.

Za Kladno hraje čtvrtou sezonu, už v minulém ročníku celkem zaujal. Teď vyloženě válí. Zdobí ho výborný pohyb, k tomu si nese velmi dobré defenzivní návyky. To je u takhle mladého hráče hodně cenná výbava. „Defenzivně to bylo slušný, často jsem slyšel, že to jde. Ale problém byla ofenziva, tady jsem udělal pokrok. Už i trochu něco do útoku tam je,“ usměje se.

Na konci sezony pravidelně hraje přes dvacet minut, chodí na led v klíčových situacích. Přitom člověka napadne, že kufr s dovednostmi s sebou musí tahat hodně narvaný už dlouhou dobu.

Jeho táta vede akademii v Telči. Detaily k němu chodí pilovat Martin Nečas a další hráči z NHL. Jaromír Pytlík starší patří k nejvyhlášenějším dovednostním koučům v Česku.

Pokud jde o syna, rozhodně si nenechal nic pro sebe. Výbavu předal. Jen jako kdyby trvalo, než se v útočníkovi všechno spojí a dovednosti se naučí používat. „Takhle bych to ale neřekl,“ nesouhlasí kladenská hvězda.

„Odmala jsem s tátou dělal různé věci, šlo to a měl jsem pak logicky náskok před klukama, kteří dovednosti nedělali,“ vysvětluje svůj pohled. „Jenže juniorský hokej je jiný. Pro mě byl nejtěžší přesun z juniorských reprezentací do dospělého hokeje,“ přidává.

Dovede být i konkrétní: „Jste zvyklí, že se všechno motá kolem vás. Najednou přijdete jako mladý hráč mezi zkušené, potřebujete si místo vybojovat. Žádné, že vám ho dají a nazdar. Kdepak.“

Pro Kladno i pro něj je dobře, že našel cestu, jak se v dospělém hokeji prosadit. Letí nahoru tak rychle, že by brzy měla přistát ve schránce i reprezentační pozvánka.

Jeho oblíbeným soupeřem byla v sezoně Olomouc. V lednu se na výhře 7:3 podílel čtyřmi body (1+3). „Všechno je najednou růžový, na druhý den se krásně vyspinkáte, dáte si super snídani,“ smál se v rozhovoru pro Seznam Zprávy. „Ne, zase to souvisí s tím, že máte i zápasy, které nevyjdou. Pak zase vidíte všechno černě. Takže je potřeba umět držet zlatý střed a nelétat hlavou moc nahoru ani dolů,“ ukazuje svůj posun.

Dokázal ho i na konci základní části. Když Kladno hrálo klíčový zápas v Olomouci, tak si Hanáky znovu vychutnal. Měl na svědomí vyrovnání na 1:1, Rytíři pak bitvu zvládli 4:2 a vykročili na Hané pryč od baráže.

DANIEL HERČÍK

Věk: 21 let

Tým: Pardubice

Pozice: útočník

Role: S pukem je hodně silný. Má přehled i techniku, k tomu se může pochlubit dobrou střelou. Míří do role útočníka pro první dvě lajny.

Ještě před dvěma lety panovala docela reálná obava, jestli se jeho talent nerozplyne. Místo aby v prosinci 2023 jel Daniel Herčík na své druhé MS do 20 let, hrál v Česku juniorskou extraligu. Dříve kolem něj brousili i skauti NHL. On fakt umí! Ale tak nějak se u mladého hráče nepozdávala pracovní morálka.

Dnes je ale jinde. Minulá sezona v 1. lize se mu povedla a teď vypadá skvěle i v extralize. Když se trápí pardubické hvězdy a cítíte, že herně dost věcí skřípe, Herčík dovede zaujmout. Je živý, kreativní, nebojí se vymýšlet a udělat chybu.

„Kdykoliv nastoupil, byl vidět. I když laik přijde na zápas, všimne si ho. To je velmi pozitivní,“ říká i bývalý útočník a reprezentant Michal Mikeska, který Herčíka vedl jako trenér v pardubickém dorostu.

V pardubickém dresu upoutala Herčíkova střela. Několikrát se dostal coby hráč s pravým držením hole dokonce na přesilovku. Na MS v Praze hledal Roman Červenka Davida Pastrňáka, v dresu Dynama Herčíka.

„Pro mě je to spíš playmaker,“ popisuje ho Mikeska. „Málokterý hráč vám s pukem hrozí tak jako on. Má skvělé načasování přihrávky, umí nahrát přesně do hokejky na zakončení. Je tam hodně věcí, které ho dělají extrémně nebezpečným hráčem,“ přidává Michal Mikeska.

Herčík si věří, když nastupuje vedle Romana Červenky. Současně mu ale nedělá problém role ve čtvrté formaci, kde dostával noty, aby se chodil srážet. Je vidět, jak vážně začal hokejovou kariéru brát.

„Pokrok udělal proto, že začal víc pracovat. Pochopil, že musí víc trénovat,“ přikývne i Mikeska. „Většina kluků, kteří dominují v dorostu, získá pocit, že jsou oni ti vyvolení a práce skončila. Pak je pro ně přechod do dospělé kategorie hodně složitý,“ doplňuje kouč.

Herčíka má dobře nakoukaného i z druhé nejvyšší soutěže, kde vede Přerov. O patro níž totiž Herčík dokonale plní, co se od hráče v podobné fázi kariéry čeká. Nejde ukázat extraligová ramena, ale rozhoduje zápasy. „Když hraje Herčík, tak v Maxa lize přemýšlím, jak na něj. Už je kategorie hvězda soutěže, je to sakra nebezpečný hráč. Chci ho dostat pod tlak, ať hlavně nehraje on,“ líčí Mikeska.

Tohle je přesně důkaz, jak se Herčík posouvá. A i z pohledu Pardubic se jedná o dobrou cestu. Zvykat si v A týmu, zářit v „béčku“.

Jestli se mu povede ještě nabrat svaly, může být dominantní i v elitní kategorii. „Když vím, že nastoupí proti nám, hráčům říkám, jak je potřeba ho dohrávat. Zatím není tak odolný ve fyzických věcech a sem tam ho dovede rozhodit, když do něj občas někdo šťouchne. Tady má trochu ještě brzdu,“ prozrazuje i Mikeska.

Ale to je věc, která se může rychle změnit. „Ano, jak se říká, ještě to chce trochu polívčičky,“ usměje se bývalý útočník.

DANIEL MALÁK

Věk: 22 let

Tým: Plzeň

Pozice: obránce

Role: Čistě defenzivní bek, který neuhýbá. Velkou perspektivu má i proto, že není jen ranař a tečka. Na svoje pracovní zařazení má velmi slušný pohyb.

Předně je potřeba si vyjasnit jednu věc. (Daniel) Malák není (Sebastian) Malát. Oba sice patří do ročníku 2002, oba vyrostli v Plzni. Ale první je obránce, druhý útočník, který se momentálně snaží prosadit v Českých Budějovicích. Občas udělá jedno písmenko pěknou paseku.

Nás zajímá první z nich, bek Plzně. Na konci příjmení má „K“ jako „kladivo“. Tohle označení k němu sedí asi nejlépe. „Nebude vymýšlet žádná velká kouzla s pukem, ale naprosto precizně si odehraje defenzivní jednoduchou hru,“ vyzdvihuje jeho přínos někdejší plzeňský útočník a dnes autor podcastu Bomby k tyči Jakub Koreis.

Malák je typ beka, který nikdy nevyhraje produktivitu zadáků v extralize. Což ale není špatně, má své přednosti jinde. „Přijde mi, že v dnešní době se hodně prodávají dovednosti a ofenzivní hráči. Malinko se zapomnělo, že hokej je tvrdá hra. Sem mi Malák sedí dokonale, on tvrdý je,“ vyzdvihuje Koreis klíčovou vlastnost dvaadvacetiletého beka.

Vedle talentovaných dorostenců s košíkem, kteří v posledních letech za Plzeň naskakovali v extralize, vyrůstal Malák tak trochu stranou zájmu. Bratři Jiříčkové, Adam Benák, naposledy Jan Skok měli kolem sebe vždycky větší auru budoucích hvězd.

Kouč Josef Jandač nyní Maláka staví pravidelně vedle ofenzivního obránce Petra Zámorského. Mladší parťák si zvyká, že musí staršího kolegu hlavně jistit. „Dan má vedle sebe zkušeného beka i trochu kaskadéra,“ usměje se Koreis. „Malák hraje hodně fyzicky. S věkem bude čím dál tím víc jistější, takže z něj vyroste hráč do druhé a třetí obrany, který hraje oslabení. Vidím ho jako modernějšího Davida Musila,“ přidává prognózu.

Pohybliví a tvrdí obránci mají svoji hodnotu, přesně v téhle kategorii se nachází Daniel Malák. Extraligu bude hrát hodně dlouho a má předpoklady, aby patřil k nejvýraznějším defenzivním tvářím soutěže.

MARIAN ADÁMEK

Věk: 27 let

Tým: Třinec

Pozice: obránce

Role: Cokoliv po něm chcete, zvládne. Nadchne, jak hraje chytře. Přečte situaci, strčí do nahrávky hokejku, soupeře včas předjede. Inteligentní bek, navíc týmový hráč.

Kdyby se vyhlašovala cena pro týmového hráče roku, tak Marian Adámek by ji měl dostat rovnou jako sochu. A z bronzu v nadživotní velikosti, ideálně instalovat před halu v Třinci. Hráči jako on mají v jedné věci těžký úděl - když hrají nejlépe, fanoušci si jich vůbec nevšimnou. Tím spíš to platí v třineckém systému, kde by i legendární Bobby Orr musel víc couvat než jezdit dopředu.

Marián Adámek je bek, který dobře bruslí, defenzivní souboje dovede vyhrávat i bez dvoumetrové figury, má dobrou nahrávku, konstruktivní myšlení.

Moc se to mimo Třinec neví, ale má i pět titulů s Oceláři. Ano, trochu nadsázka, ale pořád zůstává ve stínu větších jmen typu Tomáše Kundrátka a spol.

Asi nikdy z něj nebude u Ocelářů přesilovkové eso. On je zkrátka král spolehlivosti, ideální spoluhráč, kterého byste nevyměnili ani za vagón zlatých cihel.

Od pěti let dojížděl z Těšína, aby hrál za Třinec. „Jezdil jsem se i s taťkou dívat na áčko. Měl jsem sen, že si tady zahraju jednou taky,“ skromně poznamená, i když s Oceláři vyhrál už pětkrát ligu.

V naší rubrice je proto, že pořád zůstává tak nějak neprávem opomíjený. Je hráčem, který si umí držet celou sezonu vysokou výkonnost. Pokud vypadnou hvězdy, můžete být v klidu, zastane ofenzivnější roli. Pokud se od něj žádá neviditelná šichta, nemrmlá. „Jestli má být tým úspěšný, každý by měl znát svoji roli,“ zahlásí na to konto.

Asi by potřeboval sehnat kvalitní tým, který by se mu staral o sociální sítě, aby se o něm vědělo víc a on si budoval silnější PR. Je pokorný, možná až moc. Třeba výkonnost na národní tým má už minimálně druhý rok v řadě. „Taky je můj hlavní cíl, abych se tam jednou dostal. Každý má jinou cestu, někdo ve dvaceti, někdo ve třiceti,“ zůstane v klidu.

Fajn, tak má tedy ještě tři roky čas. Ale byla by škoda, kdyby se u něj čekalo tak dlouho. Reálně je to hráč, který, když půjde do kempu před MS, může přes svoji spolehlivost vystřelit až na šampionát.

Za Seznam Zprávy taky vidíme jako kardinální chybu, že ho z Třince nikdo neuloupil. Po sezoně mu končí smlouva, tady měly létat kufry s penězi. Adámek je přesně typem hokejisty, o kterých se říká, že tvoří poslední dílky skládanky, aby tým uspěl.

Nakonec to nejspíš vypadá, že v Třinci zůstane i dál. Hon na tenhle poklad nenastal.