Extraliga ho má pod kůží. Zase on! Ale Daňo je víc než jen provokatér

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hráči podobného ražení pijí krev. Umí spustit emoce, klidně až sportovní nenávist. V play off Tipsport extraligy, kdy týmy hrají proti sobě dlouhé série, které mohou jít klidně na pět až sedm zápasů, jejich styl vyniká ještě víc. Vznikají příběhy, které jsou osobní. Jen existuje ještě druhý pohled. Práce hráčů, kteří se pohybují na pravidlové hraně, někdy hodně za ní, dovede přinášet tituly.

Marko Daňo z Třince přesně takovým hokejistou je.

Milujete takové hráče, když hrají ve vašem týmu. Nenávidíte je, když nastupují jinde.

Daňo je střelec, všestranný útočník, který se umí dostávat do šancí. Jeho temnou stránkou je, že občas se zřítí na led tak, že nejbližší fakultní nemocnice pomalu aktivuje traumaplán. Ale on v tu chvíli zrovna přidává svých pár procent navíc. Za chvíli se vznáší na ledě a přitvrdí v souboji. Emoce se vaří.

„Umím si představit, že ho fanoušci ostatních klubů nesnášejí. Jenže pokud se vám dovede dostat pod kůži? Tým, kde takový hráč působí, má výhodu,“ tvrdí pro Seznam Zprávy bývalý obránce Jakub Nakládal, který nastupoval v NHL i v české reprezentaci.

V předkole play off Daňo rozzuřil špinavým zákrokem Litvínov. Své poslední číslo vybalil při druhém zápase v Litvínově. Když dal soupeř gól, zezadu podkopl Kevina Czuczmana a od šéfa disciplinární komise Viktora Ujčíka dostal stopku na dva zápasy. K tomu ještě pokutu 10 % ze mzdy za simulování, když přihrával faul.

Chybělo už jen, aby zápas ještě rozhodl, a v tu chvíli by se sečetlo všechno špatné i dobré, co Daňo umí.

„Co se týká toho zákroku, hodně mě překvapilo, co Marko Daňo udělal,“ říká přední slovenský hokejový reportér Tomáš Prokop z Denníku Šport.

Roli hráče, který spouští emoce, má Daňo v Třinci. V reprezentaci se projevuje úplně jinak. „Faul v Litvínově byl bohužel zákeřný a zbytečný. Celkově mě debata o tom, že hodně simuluje, fascinuje. Českou ligu až tak podrobně nesleduji, Marka jsem sledoval spíš v reprezentaci a tam nikdy nebyl problém, že by dělal něco zákeřného nebo simuloval,“ přidává Prokop.

Je poměrně snadné na hráče Daňova ražení nadávat. Na druhou stranu, velmi dobří hokejisté, kteří sem tam páchají zlo, jsou často taky klíčoví hráči v sériích play off. Berou za svoji schopnost škodit a dávat góly hodně peněz.

Brad Marchand roli prevíta drží celou kariéru v NHL. Vždycky provokoval největší hvězdy soupeře. Bavil se tím, jak strkal smradlavou rukavici do obličeje Daniela Sedina. Pak ho napadlo, že by mohl soupeře třeba olizovat. Když mu NHL jazyk zakázala, brankáři napálil pěstí do hlavy.

Ano, dostával za to stopky. Musel vynechat zápasy, dělal a dělá špinavé věci. Jenže přesně to je jeden z důvodů, proč ho teď získala Florida. Naposledy ji ke Stanley Cupu výrazně postrčil Matthew Tkachuk, jenž patří mezi nejzáludnější hokejisty NHL. Umí bodnout protihráče hokejkou ze střídačky, v play off napadl brankáře Bostonu, jeho trestní rejstřík je hodně bohatý. Kromě toho je ale taky hodně produktivní, skvěle brání.

Teď se Florida hodně těší, že složí do jedné formace Tkachuka, Marchanda a mezi ně Sama Bennetta, dalšího hodně ostrého hráče. Útok tří krys, přezdívka naskakuje úplně sama.

Marko Daňo je podobným hokejistou jako oni, jen stačí všechno přetočit na poměry extraligy.

Je dobrý, ale… máte chuť na něj skočit.

Je zákeřný, ale… on pro svůj tým udělá zápas.

„Marchand s Tkachukem jsou skvělí hokejisti a sem přesně sedí,“ přikývne Nakládal. „Na ledě se někdy chovají, teď mi promiňte to slovo, jako hovada. Ale takový je sport. V tu chvíli je tam rozhodčí, aby zkrátka nějak rozhodl. Pohybují se na hraně. Zažil jsem takových kluků hodně, nesnášel jsem je. Ale měli můj respekt, že umí hrát hokej,“ přidává bývalý bek.

Tohle je právě zásadní aspekt.

Jako soupeř běsníte. „Mě taky dokázalo naštvat. Když je hráč férový, že umí hrát na hraně a dovede přijmout, s tím jsem neměl nikdy problém. Ale když udělá někdo zákeřnější zákrok, za chvíli ho trefím a on hraje divadýlko, to mi vadilo vždycky. Takové chování mi připadalo vždycky trapné,“ přibližuje Nakládal, jak se dovede dostat hráč Daňova typu do hlavy.

Recept, jak se tím vypořádat, bývalý reprezentační bek má: „Holt musíte zkusit udržet nervy. Když takovému hráči jdete do těla a jdete na něj hodně tvrdě, dá se to překlopit na vaši stranu. Tyhle typy to občas nevydrží a pak zákrok oplatí, což jsme u Daňa viděli několikrát.“

Třinci odvádí Marko Daňo velké služby, třeba za sezonu 2022/23 se stal historicky prvním cizincem, který vyhrál tabulku extraligových střelců. Prosadit se v ofenzivě uměl vždycky. Columbus si ho v roce 2013 vybral na konci prvního kola a doufal, že v NHL vybalí celý svůj potenciál. V nováčkovské sezoně za Columbus nastupoval s mazákem Scottem Hartnellem a Alexandrem Wennbergem, v 35 zápasech posbíral 21 bodů (8+13).

Pak ale přestoupil do Chicaga, dostával roli hlavně v defenzivních formacích, měl problémy se zraněními a jeho role se zmenšovala. Postupně z Ameriky zatroubil k návratu. Za mořem odehrál necelých osm sezon a v NHL se dostal ke 141 zápasům.

V Třinci dřív exceloval jeho otec Jozef, který v extralize proslul i tím, že nosil číslo 68. U něj to ale nebyla žádná hra na Jaromíra Jágra, číslo si zvolil kvůli roku narození.

Rozhodčí v extralize mají nastavenou linii, že v průběhu play off veřejně nekomentují žádnou konkrétní situaci a drží se pravidel, že se mají držet mimo mediální prostor. To samé šéf disciplinární komise Viktor Ujčík.

„Nezlobte se, ale při play off bych nic komentovat neměl,“ omluvil se jen Ujčík. Stejně reagoval i manažer rozhodčích Vladimír Pešina. „Po sezoně není problém, ale teď to nejde, pardon,“ odvětil.

Veškerá komunikace se tedy nyní omezuje na tiskové zprávy a případně tresty.

Seznam Zprávy u několika rozhodčích ale zjišťovaly, jak se chystají na zápas, kde nastupuje hráč typu Marka Daňa. V určité fázi utkání se z něj totiž někdy stává pro sudího soupeř. Sepnou mu jiná světla, přihrává pády, simuluje, nebo jen silně zvýrazňuje zákroky na svoji osobu, aby rozhodčího oklamal.

„Ale to není jen o Daňovi. V každém týmu máte podobné typy, vy hlavně musíte umět k utkání přistoupit bez emocí. Zapomenout na věci, které se staly dřív, nebrat nic osobně,“ popsal jeden z oslovených sudích s podmínkou, že nebude jmenován. „Cesta samozřejmě je, že s takovými hráči mluvíte. Na druhou stranu pak i vycítíte, že se někdy utkání dostane do fáze, že tam je komunikace zbytečná. Stejně to zkusí,“ přidal.

Další rozhodčí pak Seznam Zprávám slova svého kolegy potvrdil: „Zkoušíte s podobnými typy komunikovat. Jakmile třeba ale jejich spoluhráč někde dostane pěstí, spustí se i v nich něco dalšího a veškeré mluvení bylo zbytečné,“ dodal s tím, že zásadní je příště s tím samým hráčem znovu pracovat od nuly.

Pokud v zápase simulování rozhodčí neodhalí a hráči skočí na hereckou etudu? Pak je už případ v rukách disciplinární komise, tedy jejího šéfa Viktora Ujčíka.

Za poslední dvě sezony se Daněm zaobíral osmkrát. Třikrát mu dal pokutu 10 % ze mzdy za nafilmovaný pád. Větší peníze strhnout disciplinární řád nedovoluje, ale lze podle něj trest kombinovat ještě se zápasovou stopkou. Za simulování lze hráče vyškrtnout až na tři utkání.

Brnkání na nervy je mocná zbraň. V Česku je asi nejkřiklavějším příkladem rok 2012, který se shodou okolností týká současného šéfa disciplinárky Viktora Ujčíka.

Tehdy byl ofenzivní hvězdou Vítkovic. „Abych řekl pravdu, otevírá se mi kudla v kapse, když vidím některé hráče Pardubic,“ procedil v březnu před třinácti lety. Tehdy jeho tým vyhazoval z konceptu Daniel Rákos, který na nervy hrál podobně jako Jimi Hendrix na kytaru.

V civilu je podobný případ jako Daňo: pohodový a ochotný chlápek. Jenže jak se skáče na led, pro výhru se dělá cokoliv. „On byl suverénně nejsprostší a takový nejhloupější. Samozřejmě tam byli další, kteří se pokoušeli provokovat, ale ne takhle verbálně, že by vám sprostě nadávali, sekali během přerušení a takové věci,“ pro deník Sport pak po čtvrtfinále ohodnotil dnešní šéf disciplinárky Ujčík Rákose.

Pardubice vyhrály v sedmém zápase. Rozhodující gól, samozřejmě Rákos. „Co se týká pojetí hry, s Daněm si podobní jsou,“ hned má jasno Nakládal. „Nemám rád takové typy, kteří mají styl založený jen na nějakém provokování, ale všichni vědí, že bez toho by v týmu nebyli. Takových kluků najdete spoustu. Ale Daňo je jiný případ, někdy vyšlápne za hranu, ale hokejista je výborný. Jako trenér takového hráče pak chcete. V play off jste rádi, že takového hokejistu máte a Bambus (Rákos) byl stejný,“ zdůrazňuje Nakládal.

Daňo v extralize patří k nejproduktivnějším hráčům. Jako kdyby mu ale přesně třinecký režim vyloženě vyhovoval a on v něm rostl. „V reprezentaci se vždycky choval jako profesionál. Spíš byl problém v jeho pohybu. Ramsayho systém je agresivní, ofenzivní, založený na neustálém pohybu, a proto Daňo na posledním mistrovství světa v Česku hrál méně,“ zamýšlí se slovenský redaktor Tomáš Prokop, proč hvězda Ocelářů není tak dominantní na mezinárodní scéně.

„Systém v národním týmu mu zřejmě nesedí tak dobře jako v Třinci, kde je pravidelně produktivní a byl už nejlepším střelcem české extraligy. Na posledním mistrovství světa ani na olympiádě třeba nedal ani gól. Ovšem to souviselo i s jeho mnohem menší rolí, než jakou má v Třinci,“ doplňuje Prokop.

Jestli Třinec v play off bude pokračovat, dá se předpokládat, co přijde, až se Daňo vrátí. Každý jeho pád na led se začne hodně rozebírat. Na cizích hřištích se na něj bude pískat. Pokud by byl stav předkola 2:2, tak by se vracel v Litvínově.

Za svoje podkopnutí a simulování by zažil hodně nepřátelskou atmosféru. Současně by ale mohl být hráčem, který sérii rozhodne.