Drsné jako hokejové peklo. Jak to chodí v podpalubí NHL

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Sbal si věci, jedeš na farmu.“

Žádný z hokejistů na konci drsné přípravy nechce tuhle větu od svého trenéra slyšet.

Každý z nich udělal přes léto všechno pro to, aby z něj byl hokejista připravený hrát nejlepší soutěž na světě. Jenže ne každý hráč vázaný smlouvou se na úzkou soupisku týmu NHL dostane.

Čechů je letos takových pětadvacet, včetně Davida Jiříčka (nejvýše postaveného Čecha v letošním draftu), Michala Kempného (vítěze Stanley Cupu v roce 2018) nebo Martina Frka, který coby „farmář“ kroutí v Americe už devátou sezonu.

Během týdne před startem nové sezony jsme tak na českých sportovních serverech četli prakticky jen o tom, který český hráč na testech v NHL neuspěl a musí o patro níž. NHL je drsná, hrát ji zkrátka mohou jen ti nejlepší. Pro ty ostatní je farma: Postrach každého hokejisty i brána do vysněného světa v jednom.

Co to tedy farma vůbec je?

Trošku jiný hokejový klub, který hraje úplně jinou hokejovou ligu.

„Teprve ve chvíli, kdy vás na farmu pošlou, si uvědomíte, jak dobře hráčům v NHL je,“ prohlásil před čtyřmi lety, na startu své zámořské kariéry, útočník Caroliny Hurricanes Martin Nečas, toho času za Davidem Pastrňákem druhý nejproduktivnější Čech v NHL.

Také on musel na chvíli do partnerského týmu své organizace hrát AHL (American Hockey League), v hierarchii profesionálních soutěží v Severní Americe tu druhou nejvyšší. Ligu, ve které není hlavním cílem jejich klubů vyhrát na konci sezony Calder Cup, ale pracovat co nejlépe s talentem vesměs mladých hráčů, jejichž cílem je zase v co nejkratším čase svůj tým opustit, dostat se do NHL.

To vytváří mimořádně drsné prostředí, ve kterém převládá sobeckost a snaha se předvést. Martin Nečas nebyl jediným hokejistou, kterému spoluhráči v zápasech ve velkých šancích nenahrávali. Slávu a pochvalu za vstřelený gól chtěli sklízet sami, ani závist není výjimkou. V téhle lize nejde o znak klubu, který hráči nosí na prsou. Jde jen o jméno, které mají na zádech.

Jsou tací, kteří na farmu vzpomínají s úsměvem. Jedním z nich je třeba Ondřej Palát, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, aktuálně jedna z hvězd New Jersey Devils, který před svým nástupem do prvního týmu Tampy Bay válel v záložním týmu Norfolk Admirals a s ním v roce 2012 vyhrál 32 soutěžních utkání v řadě, zvedl nad hlavu pohár pro vítěze AHL a vytvořil dodnes platnou nejdelší týmovou sérii výher v americkém profesionálním sportu. Úchvatné.

Ondřej Palát měl štěstí. Ne jen proto, že spolu s českými spoluhráči bydlel v domku na pláži a po tréninku si s nimi dennodenně užíval surfování na vlnách Atlantiku. Od začátku ho tam vedl jeden z později nejúspěšnějších trenérů v NHL John Cooper a v týmu se sešla, jak se s oblibou často říká u nás v kabině, dobrá parta. Hráči táhli za jeden provaz, vytvořili opravdový tým, který chtěl dosáhnout společného úspěchu. Palát měl štěstí také v tom, že farmu relativně rychle opustil a už se na ni nikdy vracet nemusel.

A pak jsou tady i tací, kteří by zážitky z farmy klidně vymazali z hlavy… Takových bude nejspíš o něco víc.

Prostředí, které na pětadvacet českých hokejistů letos čeká, formuje jejich charaktery. Hokej se hraje rychlý, důrazný i tvrdý, pěstní bitky mezi hráči jsou jeho běžnou součástí. Každý na sebe chce upozornit, jede se doslova na doraz. Jednotlivé týmy běžně sehrají i čtyři zápasy ve čtyřech dnech ve městech, která od sebe dělí stovky kilometrů. Bez moderních tryskáčů, zato často na palubách ne úplně luxusních autobusů. A bez podpory desítek fyzioterapeutů a masérů. Už okolo Vánoc toho má spousta hráčů plné zuby, musí si sáhnout na dno v podmínkách, které jim nikdo závidět nemůže.

David Jiříček v Columbusu v létě podepsal dvoucestnou smlouvu. Pokud by hrál v NHL, za sezonu si vydělá bez bonusů 950 tisíc dolarů (přibližně 23 milionů korun). Tím, že byl přeřazen na farmu, jeho roční plat klesl na necelých 83 tisíc dolarů (přibližně dva miliony korun). Před zdaněním, bez započtení nákladů na letní trénink a především bydlení ve Státech. I proto hokejisté na farmě často nežijí v přepychových vilách, ale musejí si byty pronajímat dohromady se svými spoluhráči, aby dokázali vyžít.

„Farma je jediné místo na světě, na které nikdy nechci jít,“ prohlásil teprve nedávno slovenský supertalent a jednička letošního draftu Juraj Slafkovský, který na poslední chvíli před startem sezony vybojoval místo na soupisce slavného Montrealu Canadiens. Ve čtyřech dosavadních zápasech sezony ještě nebodoval, dost možná proto bude muset.

Jít na farmu z pohledu hokejisty nemusí být ostuda. David Jiříček byl Columbusem poslán do záložního týmu jako velký talent organizace, pozice hráče draftovaného v prvním kole mu zaručuje důležitou pozici v sestavě. V zápasech dostane na ledě spoustu prostoru, bude hrát oslabení i přesilové hry a na to vše budou dohlížet také trenéři Blue Jackets. Každým zápasem tam sbírá zkušenosti, které dříve nebo později v NHL uplatní.

Pro další výše zmíněné hokejisty už to platit nemusí. V případě Michala Kempného se v zákulisí dokonce hovoří o jeho návratu zpátky do Evropy. Je otázkou, jestli se po vleklých zdravotních potížích dokáže dostat zpátky na úroveň kvalitního obránce NHL, jestli tomu věří i on sám.

V Česku by se zájemců o něj našlo několik, problémem reprezentačního obránce ale je jeho smlouva. Ve dvaatřiceti letech je v Americe i na farmě jeho pozice jiná než v případě mladých hráčů. Stejně jako Martin Frk má podepsaný jednocestný kontrakt, ten mu zaručuje 750 tisíc dolarů (necelých 19 milionů korun) ročně bez ohledu na to, jestli hraje NHL, nebo její chudou farmářskou příbuznou.