Článek
Radima Rulíka čeká ta nejtěžší možná mise. Za méně než rok vypukne v Praze ostře sledované mistrovství světa v hokeji 2024 a právě jeho čerstvě jmenovalo vedení Českého hokeje nástupcem odvolaného Kariho Jalonena.
Příští rok bude mistrovství sledované ještě víc než předešlé šampionáty. Z minulosti už víme, že se Praha a Ostrava postaraly o divácké rekordy a Češi na obou turnajích - v roce 2004 i v roce 2015 - měli ten samý úkol: získat zlaté medaile. Nepodařilo se to ani v jednom případě.
Problém je v tom, že Češi padli na nedávno skončeném MS 2023 do hlubokého průměru. Tak hluboko, kde ještě nikdy nebyli. S jistou nadsázkou, Radim Rulík se bude muset pokusit o zázrak. A tím zázrakem bude jen zlato, stříbro, v nejhorším případě bronz, jako se to povedlo v roce 2015.
Rulík a jeho nový tým (Pavelec, Židlický, Kalous) teď musejí zapomenout na všechny pachutě, které provázely nedávné dění kolem české reprezentace a jejího, dnes už bývalého trenéra. Čeká je rok intenzivního hledání, vymýšlení, komunikace a navrch bude potřebovat notnou dávku štěstí.
Zvládne to? V této hokejové zemi, hladové po pořádném úspěchu, musí.
Radim Rulík v posledním období potvrdil, že roste k trenérským výšinám a zázraky umí. Hlavně umí tvrdě pracovat. Hodně tvrdě a zdá se, že i systematicky.
S juniorskou dvacítkou dokráčel začátkem roku k velkému úspěchu. Mladíci pod jeho vedením postoupili až do finále, kde po prohře s Kanadou v prodloužení získali stříbro. Byla to první medaile od roku 2005.
Skromný, férový
Samozřejmě, že to nebyla jen jeho zásluha. Každopádně však z generace dobrých hráčů dokázal namíchat vítězný koktejl. A že to nebyla náhoda, dokázal už o rok před tím, kdy dovedl juniory do semifinále.
Sestava pod jeho vedením vypadala komplexní, vyrovnaná, velmi úderná. Skoro jste nepoznali, která řada hraje. Sám Rulík přitom působil jako šikovný, skromný, přímý, neokázalý a zároveň férový chlapík.
Český trenér už toho zažil hodně a v poslední době si nevedl špatně ani na klubové úrovni. Kam přišel, tam odvedl dobrou práci – třeba v Litvínově skutečně výbornou. Podobně v Mladé Boleslavi nebo v Pardubicích, s nimiž letos dokráčel k extraligovému bronzu. Vesměs všude ho hodnotili jako kvalitního trenéra, který pozvedl tým víc, než se čekalo. Umí si srovnat kabinu, vyjít s hvězdami.
Historky z historie hokeje
.
Seznam Zprávy připravily seriál článků o historii hokejových šampionátů. Kde se rodila hokejová vášeň, kdy byli Češi šampiony? Neznámé historky z dějin tohoto sportu.
- 1. díl (1911) – Češi byli šampiony dřív, než vznikl jejich stát
- 2. díl (1920) – Dali jeden gól a brali bronz, vychytal ho podvodník
- 3. díl (1933) – Svět poprvé v Praze, hokej jako rozhlasový fenomén
- 4. díl (1938) – Bronz nacistům navzdory, radost sebrala válka
- 5. díl (1947) - První titul a rekord, který ani Pastrňák nepřekoná
- 6. díl (1949) – Největší tragédie československého hokeje
- 7. díl (1954) – Den, kdy se navždy změnil světový hokej
- 8. díl (1961) – Smrt trenéra a první výhra nad rudou mašinou
- 9. díl (1969) – Rusové poraženi. A dlažební kostky létaly vzduchem
- 10. díl (1972–1977) – Mistra světa zavřeli do blázince
- 11. díl (1999–2001) – Vítej, zlatý hattricku. Neporazitelní Češi
- 12. díl (2005, 2010) – Ještě dva zlaté večírky pro český tým
Už není mladík, je mu 58 let a zažil toho hodně. Býval sám hokejistou, ale v 19 ho zastavila vážná nemoc – revmatická choroba kloubů. Rok a půl s tím zápasil, ale pak ten boj musel vzdát. Tak začala jeho kariéra trenéra.
Stoupal pomalu vzhůru
Posty a týmy střídal jako košile, řekli byste skoro až moc často. Čtvrtstoletí to byly až na výjimky funkce asistentů hlavních koučů. Stoupal vzhůru po krůčkách, učil se. Teprve v roce 2008 poprvé povýšil na hlavního trenéra u znojemského týmu na celou sezónu. Až tehdy se na něj začali víc koukat jako na hlavního.
Velkých úspěchů neměl moc, ale měl. V roce 2000 získal jako asistent Jaroslava Holíka zlato na MS s reprezentační „dvacítkou“. Poté jednu sezonu působil s Ivanem Hlinkou v Omsku a padli až v semifinále play off. Na MS ve Vídni 2005 pak získal opět jako asistent zlatou medaili s Vladimírem Růžičkou.
Jeho dosud největší úspěch přišel za dalších pár let. Na podzim 2013 Rulík dostal nabídku z posledního Litvínova. Společně s Miloslavem Hořavou, který mu dělal asistenta, mužstvo zvedli ze suterénu tabulky a v další sezóně dovedli k prvnímu mistrovskému titulu v historii klubu. Tohle byl trenérský „majstrštych“.
Nakonec bronz s Pardubicemi
Rulík také poprvé někde vydržel delší dobu. Pak vystřídal Spartu, Mladou Boleslav (dvakrát ji dotáhl do semifinále) třetí místo letos s Pardubicemi jsme už zmínili.
Zapamatujte si jeho krédo: „Člověk se pořád učí. Náš sport jde neskutečným tempem dopředu. Pokud mu chce člověk stačit, musí se neustále zdokonalovat. Je třeba vnímat každou změnu. Nejde dělat hokej jako před dvaceti lety. Neustále musím hledat cesty, jak mužstvo posouvat,“ řekl nedávno pro Deník.cz.
Uvidíme, zda mu tohle krédo, schopnosti dobře namíchat a vést tým, buldočí vytrvalost i ona nutná dávka štěstí pomohou zvládnout nadcházející Mission: Impossible – Odplatu.
