Chci třetí Stanley Cup. Dříče Paláta žene touha, rodina i olympiáda

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Starší dceru Adélku odvezl do školky, pak se zastavil v kavárně, udělal si prostor na rozhovor pro Seznam Zprávy. Snažil se hodit za hlavu vysokou domácí porážku s Bostonem, než se vrátil domů k ženě Barboře a miminku Olivii. Další den čekal na hokejisty New Jersey Devils za odměnu tvrdý trénink. V NHL se blíží play off a Ondřej Palát ví, že přichází jeho čas. Chvíle, pro které je v branži tolik ceněný.

Málokdo v nejlepší hokejové lize planety má takové zkušenosti s náročnou cestou za bájným Stanley Cupem. Čtyřiatřicetiletý útočník byl s Tampou Bay čtyřikrát ve finále a dvakrát slavnou trofej vyhrál. Rád by pomohl k úspěchu i Jersey.

Mistr světa z Prahy vyprávěl také o tom, proč se tentokrát trenérovi reprezentace Radimu Rulíkovi dopředu omluvil, popisuje proměnu NHL, báječné výkony krajana Pastrňáka, život v pulzujícím New Yorku, plány do budoucna nebo zda po Plymouthu vstoupí majetkově do jiného fotbalového klubu.

Když se přihodí vysoká porážka před play off jako nedávno 2:7 s Bostonem, je potřeba, abyste si jako zkušený hráč vzal slovo v kabině?

Po Bostonu jsem proslov neměl. Není proč. Ani jsem nehrál tak dobře, abych měl co říkat. Nikdo neměl dobrý zápas, ale to se občas stane, že nemáte den. Nemělo by to tak být, ale máte 82 zápasů a někdy se přihodí, že nikomu se nic nedaří, nikdo nemá moc energie.

Přihodilo se to včas jako memento?

Určitě. Měli jsme teď dobré čtyři zápasy, tohle je procitnutí, že nemůžeme jít do zápasu na půl plynu, nepřipravení. Když nejste připraven, porazí vás jakékoli mužstvo. Máme s tím docela problém celou sezonu, nejsme konzistentní. Máme dva tři dobré zápasy a pak jeden nic moc. Trošku se s tím pereme.

V utkání udělal stý bod v sezoně krajan David Pastrňák z Bruins. Povedlo se mu to potřetí v řadě. Co na něj říkáte?

Super. Nestihl jsem se s ním potkat po zápase, měli jsme posilovnu a oni museli jet. Ale psal mi, ať se nám daří v play off. Odpověděl jsem mu, že i když hrajete proti němu, je radost se dívat na to, jak hraje - s jakým klidem, s jakým sebevědomím. Je to pecka, neskutečný hráč.

Bostonu se ale play off na rozdíl od Jersey netýká. Jak náročné je dostat se do zápasu o Stanley Cup?

Sezona pro náš tým byla nahoru dolů. Někdy vyhrajeme pár zápasů a jsme strašně pozitivní, pak jeden prohrajeme a nálada dobrá není. Náš trenér Sheldon Keefe je přísný, dá nám to sežrat - tvrdý trénink, což není vůbec na škodu. Šestnáct týmů by chtělo být v naší pozici. Na prvním kempu je vždy cíl udělat play off. Není vůbec jednoduché mít v NHL šanci bojovat o Stanley Cup.

Jako čtyřnásobný účastník finále a dvojnásobný vítěz Stanley Cupu dobře víte, co je zapotřebí. Devils jsou oproti minulé sezoně silnější v defenzivě. Má váš tým atributy potřebné pro zisk poháru?

Defenziva nám hrozně pomohla. Podepsali jsme pár kluků, kteří brání výborně - Brenden Dillon, Brett Pesce nebo Johnathan Kovacevic. Podepsali jsme Jacoba Markströma. Abychom byli úspěšní, musí si všechno sednout, musíme to skvěle dodržovat - detaily. Jedna chyba a jdete domů. Máme šanci být úspěšní, ale musí se sejít hodně věcí.

Dá se vůbec před play off něco odhadovat? Pořád mi naskočí, jak měl Boston rekordní ročník před dvěma lety, dominoval, a pak ho vyšoupla v prvním kole Florida. Je nějaká organizace v NHL ustřelená?

Týmy jako Vegas, Dallas ohromně posílily. Měly výbornou přestupovou uzávěrku. Washington má skvělého trenéra Spencera Carberyho, který dal tým úžasně dohromady, budou velice silní. Přes sezonu neměli žádný problém, všechno jim sedělo. Ovečkin střílí góly, tak se jen bojím, aby to nebyl druhý Boston a nevypadli nečekaně v prvním kole. V play off bude skvělá Florida. Bennett, Marchand, to jsou takové - v dobrém slova smyslu - svině, které se umí dostat pod kůži, proti kterým se hraje těžko. Bude je složité porazit.

Ty nechcete potkat u mantinelu?

Bennett je nepříjemný, tvrdý. Nevypadá tak, ale pak si řeknete: Au! Ten je pevný! V každém týmu je takový řízek a do toho ještě výborný hokejista, který umí dát gól i nahrát. Famózní hráč.

Vzhlíží k vám spoluhráči jako k lídrovi, od kterého se čeká nejlepší hokej právě teď, kdy půjde do tuhého?

Doufám v to. Sezonu nemám bodově dobrou, má role v týmu je jiná. Hrál jsem vždycky kolem patnácti, šestnácti minut, teď jsem na dvanácti. Ale cítím se dobře a na play off se hrozně těším. Doufám, že tam zase ukážu, že mohu týmu přispět i víc bodově.

Jsou kanadské body téma, které řešíte? Vaše hra je postavená na černé práci, servisu týmu.

Samozřejmě bych radši měl 59 bodů než 29. Ale pro mě je důležité, že šance vytvářím, že se do nich dostávám a dělám tu černou práci. Jestli to někdo vidí, nebo ne, je mi jedno. Chtěl bych mít víc bodů, ale pro mě je důležité, když jedu po zápase domů v autě, si říct, že jsem pro tým a pro sebe udělal na ledě všechno, abychom vyhráli. Jsem k sobě přísný. Snažím se hrát tak, abych si nikdy nemohl říct, že jsem mohl udělat víc.

Poslední zápasy jste nastoupil ve třetí lajně s vrstevníky Tatarem a Dowlingem. Jaká je vaše role v Devils, kde nosíte áčko pro asistenta kapitána?

Nehraji moc oslabení, teď jsem ho hrál po dlouhé době. Hraji druhou přesilovku. Jsem starší hráč, který se snaží hrát konzistentně, do každého zápasu jít naplno, aby mladší věděli, jak se to musí hrát, aby se tým dostal do play off.

Říkáte, že je vám jedno, jestli někdo vaši černou práci docení, ale v NHL ceněná je. O tom svědčí jak váš pětiletý kontrakt s New Jersey na 30 milionů dolarů, tak i milník 800 zápasů, kterého jste nedávno dosáhl.

Fanoušci New Jersey Devils by chtěli, aby Ondra Palát měl 80 bodů za sezonu jako Jack Hughes, ale takových hráčů nemůže být v týmu dvanáct, aby to fungovalo. Mám velice slušnou smlouvu. Myslím, že hodně trenérů i hráčů v lize mě respektuje za práci, kterou předvádím. Neřekl bych, že jsem nedoceněný. Když jsem dosáhl na metu 800 zápasů, pro sebe jsem si řekl, že je to něco neskutečného. V životě jsem netušil, že budu hrát v NHL tak dlouho. Když se podívám na české legendy, není moc hráčů s více zápasy. Snažím se NHL pořád užívat. I když jsou večery, kdy jsem nas*aný a unavený. Ale říkám si, že mám ten nejlepší džob. Zabezpečil jsem rodinu.

Odměna za práci i těžké začátky, kdy jste si prošel farmou, draftovaný jste byl až v 7. kole, ale nevzdal jste se, nikdy jste to nechtěl zabalit a vrátit se domů. Ukázal jste tvrdou severomoravskou palici?

Nikdy jsem se nesnil, že bych mohl hrát extraligu a najednou mám dva Stanley Cupy, zlato z mistrovství světa. Kariéra spěje pomalu ke konci, nevím, jak dlouho ještě budu hrát. Jestli to budou dva, tři nebo pět roků. Mohu si říct, že jsem spokojený. I proto, když je po porážce špatná nálada, snažím se být pozitivní v šatně. Nemám důvod být negativní.

Pomýšlíte na tisícovku zápasů v NHL?

Smlouvu mám ještě na dva roky, uvidíme, co se stane v létě. Tisíc zápasů by bylo krásných. Já se hlavně budu snažit, abych pořád udržel tempo s NHL. Rychlost je šílená oproti tomu, když jsem začínal. Je hodně těžké s tím držet krok, ale myslím, že mám ještě pár sezon na to, abych stíhal.

Jak se musíte měnit jako hráč?

Musíte se udržovat. Tuhle sezonu se udržuji nejvíc v kariéře. Když máme volno, jdu do posilovny, dám si navíc, dám si kardio, abych to zvládal a tělo bylo pořád v plném proudu, protože když mám dva dny volno, tak už cítím, že jsem nic nedělal a mohl jsem udělat víc. I když jsem unavený, radši únavu vybouchám v posilovně. Dám si pár kliků, shybů, břicho a hned se tělo cítí lépe.

Co je to pár kliků?

Jen série po patnácti, ale dělám to konzistentně celou sezonu a cítím se výborně. Na rychlosti pracuji v létě, zatím to funguje.

Co děláte, abyste měl pořád první tři kroky rychlé?

Většinou skoky, překážky. S Radimem Poláškem na tom pracujeme celou sezonu. Mám rád hodně kolo a výšlapy na hory. Prospívají mi túry na Lysou horu.

Jak vám prospívá New York?

Máme to tady hrozně rádi, akorát tento rok je větší zima. Žijeme na předměstí, je to úžasné, dcera má výbornou školku. Nic nám nechybí.

Máte klid i rušno, když chcete?

Úplně. Manželka teď letěla do Tampy na tisící zápas McDonagha a na party. Říkala, že jí Tampa přišla strašně malinká, i letiště, taková vesnice. Ale Tampu milujeme. V New Yorku máme ovšem všechno. Když chceme do nejlepších restaurací světa, sedneme na vlak pět minut od baráku a za třicet minut jste na Times Square nebo na Manhattanu.

Kam rádi s rodinou chodíte?

Jak se narodila Olivie, tak jsme moc času neměli, abychom mohli do New Yorku. Spíš když přijedou rodiče, tak s nimi projdeme ta místa. Soho je lokace, kde není tolik turistů, jsou tam pěkné zahrádky, kavárny. Ale od narození druhé dcery máme rádi spíš klid a na kávu nebo večeři zajdeme někde tady poblíž.

Druhé dítě mění svět.

Potvrzuji. Je to krása, ale je toho dost.

Olivie je bojovnice, narodila se předčasně, ženu jste měl dlouho v nemocnici. Jak jste těžké chvíle zvládali?

Malá se narodila ve 28. týdnu. Bylo tam velké riziko, že by se oběma mohlo něco stát. Nakonec všechno dopadlo dobře. Manželka za malou dva měsíce dojížděla do nemocnice, byla v inkubátoru. Pro mě to bylo těžké, ale pro mou ženu to bylo nejtěžší období v životě. Musím ji strašně pochválit, dát jí poklonu, jak to zvládla, jak byla pozitivní. Ještě se zvládla starat o Adélku. Obrovský dík patří i mým a manželčiným rodičům. Všichni udělali absolutní maximum, aby pomohli a byli nám nablízku. Olivka je zdravá, roste jako z vody.

Když chlap vidí, co ženy zvládnou, má k nim ještě o to větší respekt.

Co vydrží ženské, je neskutečné. Manželka musela odjet od miminka a starat se o starší. Klobouk dolů, co má žena vydržela. Už teď vidíme, jak silná bude i Olivka. Je jí pět měsíců, je hodně aktivní a to je jen dobře. Jako ta starší.

I rodina je důvod, proč jste se omluvil trenérovi Radimu Rulíkovi z případné účasti na světovém šampionátu, a nebudete tak obhajovat zlato z Prahy?

Radim Rulík tady byl, říkal jsem mu, že tento rok nepojedu, že si chci odpočinout i na případnou olympiádu. Pošetřit tělo, dobře se připravit a hlavně být s rodinou. Přes sezonu nejsem vůbec doma, a co se stalo, nebylo příjemné. Chci si léto prodloužit s rodinou. Tak jsem mu řekl, že se omlouvám, ale že nepojedu.

Měl pochopení?

Určitě, Radim je super člověk a super trenér. Respektuji ho.

V čem je jeho trenérské kouzlo? V detailu?

Přesně. V Česku, co jsem byl zvyklý na trenéry, tak detaily hry byly nedodělané. Ale Radim má všechno zvládnuté do puntíku, pracuje na tom na tréninku. Piluje to a chce, aby to hráči dělali dobře a ve vysokém tempu. Ale potom je i ta lidská rovina, komunikace s hráči. Zeptá se: Kluci, jak se cítíte? Když mu dáme sto procent v tréninku a na zápase, řekne: OK, chcete dnes volno? Lehčí trénink? Ptá se, jak nám systém vyhovuje. Není to jen o tom, ať ho držíme. Na mistrovství světa fungoval výborně, v komunikaci je velmi dobrý.

Měl by i na NHL?

To není otázka pro mě, ale je to výborný trenér.

Olympiáda v Miláně by mohl být skvělý turnaj, váš vrchol. Sníte o tom stát se členem Triple Gold Clubu pro hokejové velikány, vítěze Stanley Cupu, světového šampionátu a olympijských her?

Vyhrát olympiádu je sen každého sportovce, Triple Gold Club nikdy nebyl můj cíl nebo hnací motor. Mé sny jsou už někde jinde. Ale zahrát si na olympiádě na konci kariéry by bylo hezké. Chci mít výkonnost, abych byl platný pro český tým. Abych Česku pomohl k úspěchu, k radosti fanoušků. Ukázat výkony v sezoně, že si to zasloužím. Olympiádu bych si zahrál strašně rád.

Máte v plánu hrát po konci v NHL ještě v Česku?

Zatím mám v hlavě, že jak bych skončil v NHL, už bych nehrál a věnoval se něčemu jinému. Ale to se může za dva, tři roky změnit.

Budete se s rodinou vracet do Česka?

Teď to řešíme - buď bychom zůstali v Tampě, anebo v Česku. Bavíme se o tom na denním pořádku. Slunce a počasí dělají v životě moc. Jsme na to zvyklí. Jak je v Jersey škaredě, tak tělo nefunguje tak dobře, jako když vstanete a máte každý den 25 stupňů.

Jako kluk z Frýdku-Místku si už na slunce potrpíte?

Poznal jsem, že kvalita života může být úplně jinačí.

Pro hodně dětí z vašeho rodného kraje jste vzorem. Hřeje vás, když si hrají na Paláta?

Jsem za to rád, že si pár kluků hraje na Ondru Paláta. Každé léto jsem ve Frýdku, chodím na led. Táta tam trénuje.

Vy jste si hrál na Jágra jako všichni?

Jo, jeho videokazety jsem měl zkouknuté. A potom na Pavla Dacjuka.

Rád máte i fotbal. Měl jste vlastnický podíl v anglickém Plymouthu. Nekoupíte si klub v Česku? Teď jdou na dračku.

Do české ligy se nehrnu. Většinou jsem byl v pozadí. Victor Hedman a hlavně náš kamarád společník je hlava všeho. Kdyby byla šance koupit něco v Anglii, byl bych pro. Ale ne za velké peníze. Je to spíš ze srandy. Dát tam pár peněz a sledovat to. Velké ambice nemám.

Plymouth byl dobrá investice. Kupoval jste ho ve třetí lize a prodával ve druhé.

Jo, za rok jsme vydělali 25 procent. Prodali jsme to, protože jsme se nedohodli s majitelem klubu, který chtěl investovat víc. Už viděl Premier League, chtěl novou tréninkovou halu. Stálo by to hodně peněz, tak jsme to prodali. Byla to ale super zkušenost. Od narození dcery už na sledování fotbalu nemám moc čas. Tomáš Tatar to s klukama sleduje víc. Říká mi novinky z anglického fotbalu. Já už jsem radši s rodinkou.

Co ještě vás žene dál?

Vyhrát třetí Stanley Cup. Nevím, jestli se mi to povede, ale chtěl bych to. Mladým klukům, Jackovi Hughesovi, říkám, že vyhrát Stanley Cup je návykové. Chcete to každý rok.