Česko má na MS obra bez limitu. Hrabal dává přednost škole před NHL

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Končila druhá třetina čtvrtfinále a Michael Hrabal vytasil proti Kanadě dva brilantní zákroky. Nejdřív předvedl rychlou reakci na změnu směru puku, který měl mířit pod jeho betony do brány. Bez hokejky se pak jak blesk přesunul k pravé tyči, ukradl dorážku. Udržel vedení 3:2 a po výhře 4:3 mu vyletěly ruce vysoko nahoru. Komentář a analýzu kořenů velkého čtvrtfinálového triumfu nad Kanadou si můžete přečíst zde.

S nadsázkou se dá říct: v tu chvíli se dotknul stropu. Pozor, výkonnostního ještě ne! Měří 199 cm, je nejvyšším brankářem, který kdy chytal v české reprezentaci. „Jeho vývoj je postupný, ne tak rychlý. Ale přesně tohle se dalo čekat,“ říká trenér gólmanů Václav Pipek. Hrabala vedl rok v reprezentační osmnáctce a dál si ho drží na radaru. Zajímá se o jeho další vývoj.

Když ho měl Pipek na svém seznamu pro MS do 18 let v roce 2023, hodně Hrabala rozebíral s ostatními trenéry brankářů. Aby ne, odchovanec Sparty byl úkaz, nejen svou výškou. „Prošel si systémem, kdy se brankáři jednotlivých ročníků sjížděli na kempy. Říkali jsme si, že Hraboš má hlavu v podstatě jak Lukáš Dostál,“ přirovnává jedničku české dvacítky ke gólmanovi, který už chytá pravidelně NHL a získal zlato na posledním velkém MS v Praze.

Hrabal je pořád teprve na cestě. Nikdo neví, jak opravdu dobrý může být. Při draftu NHL si ho vybral Utah, na profesionální kariéru se chystá za mořem na prestižní univerzitě v Massachusetts.

I když, k němu se vlastně hodí otázka, co je prestižní kariéra. Hokej? Vzdělání? „Je v hlavě perfektně srovnaný. Má cíl se postupně vyvíjet, jeho prioritou navíc vždycky byla škola, ne NHL, jak by se možná čekalo,“ ihned si vybaví Pipek. „Proto je u něj logická i cesta přes univerzitu,“ přidává trenér gólmanů.

Brankáře si vychovávala Sparta a její kouč brankářů Petr Přikryl o Hrabalovi zasněně pronesl, že jde o hráče, který nemá žádný limit. Stoprocentně by už třeba v sedmnácti nebo osmnácti chytal extraligu. Ale plán rodiny zněl jasně: míříme na univerzitu. Sparta tuhle cestu dopředu znala a chápala.

Hrabal si před nástupem na univerzitu vyzkoušel za mořem 90., nebo možná 80. léta. Při sezoně v Omaze (USHL) týmu šéfoval David Wilkie, tak trochu rapl. Jenže Hrabal stejně ani nepípl. Naopak dovede metody prchlivějšího kouče otočit jinam.

„Určitě to nebyl nejlehčí trenér, pod kterým jsem hrál. Ale víte, co vám řeknu teď? Strašně mi pomohl, hodně jsem pod ním mentálně vyrostl. Jsem mu za ten přístup vděčný. Neměnil bych,“ uvedl pro deník Sport.

Přitom kolem gólmanů se zpravidla chodí po špičkách, abyste je nechali ve svém světě. Wilkie si třeba vzal oddechový čas, svolal hráče k sobě a půlminutu řval na Hrabala, že si od něj představuje víc. Pak ho zaparkoval zpátky do brány.

Od gólmana neslyšíte ani špetku kyselosti, ani bokem, když se vypne diktafon, neutrousí jedovatou poznámku. Metody zámořského kouče ho musely štvát samozřejmě dost. Ale zpracoval je v sobě, přefiltroval a vzal jako možnost, jak na sobě pracovat dál.

„Mentální stránka,“ vypálí taky hned Pipek na otázku, v čem mu Hrabal přijde nejsilnější. „V sedmnácti jste si říkali, že tam máte hlavu pětadvacetiletého mladého chlapa. Mám na mysli názory, nestál před námi žádný kluk, ale regulérně dospělý člověk,“ doplňuje bývalý kouč brankářů Komety a dlouholetý osobní trenér Jakuba Kováře.

Hrabal svou mentální sílu promítá i do chytání. Pokud se týká velkých reprezentačních čtvrtfinále, má v nich pozitivní bilanci 3:1. Nevychytal výhru pouze na MS do 18 let proti USA. Mířilo na něj přes 50 střel, on pustil za záda čtyři puky.

V reprezentaci ale i párkrát zakopl. Třeba před rokem na MS do 20 let dostával lacinější góly. Padaly žerty, jestli by si neměl vyměnit lapačku, že tam má díru. V zápase o bronz musel střídat, Finové ho vystříleli z brány.

Jenže on dovede nešťastný příběh, který k brankářské profesi patří, zavřít. Zamkne ho na deset západů a do hlavy nepustí. „Je vidět, že je pořád takový živelnější. Jeho zbraní ale vážně je, že si ze zápasu nic nedělá. Zabouchne dveře a druhý den o ničem neví,“ přibližuje Hrabalovo nastavení Pipek.

Každý dvoumetrový brankář má velkou výhodu, ale i nevýhodu. Jeho tělo je zbraň. Když se dobře a rychle poskládá do branky, převeze i všechny možné nahrávky přes osu hřiště. Ale právě tady přichází i drobné „ale“. Potřebujete se zbraň naučit používat. „Ne, to fakt není jen tak. Všichni velcí kluci s tím bojují,“ přikývne i Pipek. „Kdyby byl Hraboš technicky srovnaný, chytá už nejspíš v NHL, protože mentálně tam je,“ vidí trenér.

V devatenácti letech není kam spěchat. Trendem mezi brankáři je, že do NHL se vypouští někdy mezi 22–⁠⁠⁠⁠⁠⁠25 roky. Jen opravdu výjimeční talenti se dostávají na řadu dřív. „U Michaela jde o ruce, má je jak chobotnice, ale potřebuje se naučit je efektivně využívat. Pak to začne,“ těší se Pipek. Co má na mysli? Kariéru v NHL. „Když totiž vidíte jeho proporce, čtení hry a přidáte rychlost bruslení, dostal se na fantastickou úroveň už teď,“ přidává trenér gólmanů.

Hrabala samozřejmě sleduje i dál, i když už spolu nepracují. „Dělá v technice velké posuny, je vidět, že na tom hodně dře. Dává logiku, že Utahu, který si ho vybral na draftu, určitě není volné, koho si zvolil. Mají v něm poklad, jsem si jistý, že se mu věnují,“ přidává Pipek další postřeh.

O víkendu čekají na českou jedničku dva medailové zápasy. Podle semifinále s USA (v neděli v 1:30) se uvidí, do jaké bitvy půjde z neděle na pondělí. Spojené státy jsou největší favorit turnaje, mají extrémně silný tým. Hrabal má ale schopnost zápas ukrást. Vždycky to u něj může přijít. Semifinále bude hodně o něm.