Českému hokeji se vrací respekt. Zvládnuté čtvrtfinále pomůže i u draftu NHL

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čtvrtfinále každého hokejového turnaje znamená zlom. Výhra vystřelí kolektiv na obláček, protože za odměnu se dostaví další dva zápasy. Dvě výhry v nich pak přinesou titul a zlato, jedna jistou medaili. Po dvou porážkách se spíš pokrčí rameny, že chyběl kousek, ale nic zásadního se neděje. Prohra ve čtvrtfinále je ovšem jiný příběh, řeší se neúspěch, příčiny nezdaru. Nálada zkysne.

Téma zápasu, který čeká na český tým při MS do 20 let v pátek o půl druhé ráno, je jasné. Když porazí Kanadu, málokdo bude řešit nedostatky, spíš se bude dlouho mluvit o úžasné partě. Tak se to dělá po každém úspěchu. I porážka a neúspěch přinesou slova o partě, jen už se věty tak neblýskají.

Kolektivní úspěch ale umí hráčům taky posunout kariéru o stupeň výš. Je to kýžený vedlejší produkt zmíněné silné party, na který se aktuálně moc nemyslí.

Čtvrtfinále juniorského MS pak v sobě nese ještě jedno kouzlo. Je to jiný zápas, než bývá zvykem mezi dospělými. Když se prohraje, končí jím mládežnický cyklus. Většinou se rozpadne skupina, která se na různých výběrech potkává od patnácti let. Mistrovství světa na přelomu kalendářního roku je vždy vrchol procesu, který začíná těsně po základní škole. Tým složený ze dvou ročníků, který doplní občas ještě nejtalentovanější borci o tři až čtyři roky mladší, hraje svá poslední utkání.

Z osobního pohledu každého hráče platí, že už nikdy nemusí být tak blízko, aby vyhrál medaili. Jednak proto, že se reprezentace skládá z omezeného výběru hráčů, které rámuje věk. S dvacátými narozeninami už hokejista musí být lepší v širší konkurenci své země, aby se vůbec dostal do nominace. Trenéři už nemusí řešit, jestli je mu osmnáct nebo pětatřicet, vezmou nejlepšího. Silnější týmy vyšlou do hry obři typu Kanady a Spojených států.

„Když jsme slavili v Moskvě první místo, říkal jsem panu Holíkovi, že se hrálo MS juniorů 25 let a nikdy jsme ho ani jako Československo nevyhráli. A to jsme měli silné ročníky taky. Teď se to podařilo dvakrát v řadě. Bude se čekat 25 let na další titul,“ vzpomíná si bývalý trenér a dnes generální ředitel Litvínova Pavel Hynek.

S tehdejším hlavním koučem dvacítky Jaroslavem Holíkem si pro sebe v Rusku hodnotili zlatý turnaj. V lednu 2001 juniorská reprezentace triumfovala podruhé, navázala na nečekané zlato z roku 2000. Turnaj se nepodařilo vyhrát, ani když reprezentoval Jaromír Jágr nebo Robert Reichel. Najednou Česko narazilo na zlatou žílu.

Holíkovi táhlo na šedesát, měl za sebou velkou hokejovou kariéru. Na Hynka, kterému se tehdy trenérská kariéra rozjížděla, hodil svůj klasický výraz. „Vždycky se rád stavěl do opozice,“ usměje se dnes Hynek. „Takže mi pan Holík povídá: Nebude se čekat pětadvacet let, ale padesát!“

Ať už čtvrtfinále vyjde, nebo ne, z hokejisty se jedním zápasem nestane horší nebo lepší hráč. Jeden zápas ho z něj neudělá. Jen sled následujících událostí ho k tomu může ovšem nasměrovat.

Jak? „Kariéra nekončí a nezačíná tím, jestli hrajete dvacítky, nebo se tam vůbec nedostanete,“ nadechne se Hynek. „Z celkového pohledu je to epizoda. Ale pokud jste na dvacítkách úspěšní? Pootevřou se vám dveře do dospělého hokeje. To tak prostě je,“ přidává.

Právě – pootevřou se dveře, a to hned na několika liniích.

Když má někdo talent, je úplně jedno, jestli ze čtvrtfinále odejde jako vítěz, nebo ne. Což zní krutě, ale je to fakt. Sestava Aleš Hemský, Tomáš Plekanec, Jiří Hudler, Lukáš Krajíček, Jiří Novotný a Petr Průcha vypadá velmi slušně. Tisíce zápasů v NHL, velké poklony, kapitánské céčko v reprezentaci, role velkých lídrů a za mořem důležité pozice.

Totéž se dá říkat o stále ještě hokejově aktivní skupině ve složení Vítek Vaněček, Daniel Vladař, Ondřej Kaše, Dominik Kubalík, David Kämpf, David Pastrňák, Jakub Vrána a Pavel Zacha.

První parta je z roku 2002, kdy skončila na MS juniorů sedmá, druhá z roku 2015 brala šesté místo. V překladu: čtvrtfinále a nashle, děkujeme. Kariéry Hemského, Hudlera, Pastrňáka nebo Kašeho porážka nezničila.

„Paradoxní je, že počet hráčů v NHL je po medaili ve výsledku zhruba stejný, jako když vypadnete ve čtvrtfinále. Jen třeba dostanete větší šanci, když máte úspěch,“ přikývne Hynek.

Což je právě zásadní věc. Porážka mrzí, ale kariéru nezničí. Výhra, pak ideálně ještě aspoň jedna, přidá důležitá procenta, aby se rozjela o něco rychleji.

Dvacítky nerozhodují o pozici na draftu. Tady už většině hráčů bylo osmnáct let a špičku si kluby NHL rozebraly. Pozitivní výsledek ale dá klubům za mořem důležitou zprávu, jak se jejich vyvolený rozvíjí pod tlakem a dokáže na sebe naložit odpovědnost za kolektiv. Takhle se třeba Seattle nyní bude dívat na Eduarda Šalého. Patří mezi největší prospekty klubu. Dokáže zlomit zápas na českou stranu? Fajn. Tak přesně tohle po něm budeme chtít i tady v AHL! Víme, že to umí.

Brankáře Tomáše Suchánka, který získal na MS U20 stříbro a bronz (2022 a 2023), nikdo z NHL nedraftoval. Ale pak ho podepsal Anaheim a zařadil ho do svého programu. Kdyby dvě čtvrtfinále nezvládl, cestu ke kontraktu by měl mnohem těžší. Takových případů najdete víc.

Podobně by se například mohl nyní zapsat nedraftovaný bek Tomáš Galvas. Jestli v úspěšném kolektivu zvládne čnít nad kanadskými zadáky, jeho jméno se začne za mořem skloňovat víc.

Důležitým aspektem je, že Česko se v letech 2006 až 2021 jezdilo na juniorské MS převážně klepat, aby se dostalo do čtvrtfinále. Jednou (!) se ho za celou dobu povedlo vyhrát, jinak bylo spíš důležité se do něj dostat, nehrát o záchranu. Teď kvůli válečnému konfliktu na Ukrajině chybí distancované Rusko, cesta k úspěchu je tedy o něco snazší. Ovšem je zkrátka fakt, že Česko v posledních letech hrálo třikrát za sebou semifinále.

Postupně si zase získává respekt, což má ve výsledku vliv i na draft NHL. Když se řeší, koho si vybrat od třetího kola dolů, procenta navíc dostávají mladíci ze zemí, které jsou úspěšné. Dobré výsledky mohou dostat na radar víc Čechů. Za poslední roky se kluby totiž naučily brát Finy a Švédy taky někdy proto, že to jsou Finové a Švédové. Protože jejich země dokázaly hrát na mezinárodních turnajích dobře, tím pádem věříte, že přicházejí z dobrého prostředí. S jejich výběrem se dostavuje určitá jistota kvality.

„Když vyhrajete titul nebo jdete do finále, kluci jsou vnímáni úplně jinak i od klubů NHL. Víc a víc pak slyšíte, že Česko má zase dobrý ročník,“ uznává i Hynek.

Pak je tady ještě jedna věc. Úspěch plodí další úspěch, tvoří silné generace. Hráči si dobře pamatují, že když se sejdou spolu, něco dokážou. „Je cítit, že Česko teď jezdí na turnaje vyhrát, to beru jako zlom. Dřív se jezdilo zachraňovat, ale za Radima Rulíka jsme byli jednu střelu od zlata. Jeden gól,“ vybaví si Hynek finále MS 2023, kdy v prodloužení bitvy o titul nakonec vyhrála Kanada.

„Vím, že kluky tohle bude strašně mrzet, ať budou mít kariéru jakkoliv skvělou. Hlava si takové věci pamatuje,“ přidává teď litvínovský boss.

Zápas, který Česko rozjede v pátek ráno proti Kanadě, bude v Ottawě výjimečný. Platí to pro každého hráče z každé země, která do něj půjde. „Ať je čtvrtfinále úspěšné, nebo ne, zůstane klukům tenhle zážitek v hlavě na celý život. Dvacítku vnímají jako tečku za mládežnickým cyklem. Máte obrovskou šanci něco uhrát, zapsat se do historie,“ vnímá i Hynek.

Nejde si nevšimnout, že od chvíle, kdy odjela reprezentace na covidový turnaj v létě 2022 pod Radimem Rulíkem a skončila čtvrtá, se jedna věc změnila. „Poslední roky hrajeme světový hokej, v pěti se jede dopředu, v pěti dozadu. Je vidět vysoká aktivita, systémově je to dobré, v bruslení nevidíte problém,“ vypočítává Pavel Hynek.

„Podobně hraje osmnáctka, šestnáctka se to učí. Ať budeme s Kanadou úspěšní, nebo ne, snažíme se hrát světový hokej. Kluci nejsou zabrzdění, nejde se ubránit soupeř, ale vyhrát zápas,“ všímá si bývalý kouč.

Z pohledu vývoje a zvuku českého hokeje? Dobrá cesta. Česko dokáže s aktivním hokejem přehrát a porazit ostatní velmoci, neschytá debakl, když to nevyjde. Maximálně prohraje. Případná výhra nad Kanadou pootevře dveře zase dál. Porážka individuální kariéry nezastaví, rozhodují jiné aspekty jako talent, pracovitost či odhodlání opustit pohodlí a komfort.

No a pak ještě jedna drobnost. „Teď to je 24 let od posledního zlata z Moskvy. Takže bych byl rád, kdybych měl pravdu já. Že se to zvládne i dřív, než jak předpovídal nebožtík pan Holík,“ rozesměje se Hynek.