Až Jágr skončí, tak… Má trenérský dar, ve hře je i Pittsburgh

Když Ivan Hlinka vedl český tým jako trenér v Naganu, bylo mu 48 let. Jaromír Jágr oslavil minulou sobotu narozeniny. Lidé z hokejových kruhů se shodnou, že má v sobě jistý trenérský dar, kouzlo vidět věci jinak. Jen na trénování to není, v 53 letech stále hraje.

„Až to jednou Jarda položí, někdy za těch deset let, třeba se do toho pustí,“ s nadsázkou komentuje Jágrovu budoucnost Slavomír Lener, Hlinkův asistent z Nagana.

Skoro padesát let Jágr hraje hokej, tak ještě aby ho neviděl tak nějak jinak než ostatní.

V těchto dnech má smysl řešit jeho budoucnost z víc důvodů. Věk, ve kterém se věnuje profi sportu, je unikátní, neopakovatelný, tím spíš pro odvětví, které je založeno na fyzickém kontaktu a síle. Původně se zdálo, že by tenhle ročník v extralize měl být jeho posledním. Tečkou s filmem Petra Větrovského, kterého má v zádech celý rok.

Co tedy pak? Lidé, co mají k Jágrovi blízko, Seznam Zprávám potvrdili, že konec nemusí být definitivní. Kladenský klub prodal, v podstatě má svobodu a volné ruce. Může si dělat, co chce, povinnosti odpadly.

Navíc v tomto období se kolem Jágra bilancuje každý rok, 15. února slavil narozeniny. V termínu se konají vždycky zimní olympiády, takže Jágr začal v Naganu a celkem slavil na pěti zimních hrách. Všechny redakce v Česku pak své novináře naváděly, aby buď monitorovali, kdo útočníkovi z ostatních sportovců přeje, nebo jak vypadá dort, a občas mu zkoušely něco poslat.

Stal se z toho humbuk, který mu už trochu lezl na nervy. „Máš pro mě dárek?“ štěkl už pak Jágr trochu podrážděně na redaktora Blesku, který s ním zkoušel v Soči 2014 otevřít lifestylové téma. Nebyla vhodná doba.

Kariéru jednou zabalí, jen těžko soudit kdy. Když popustíte lehce uzdu fantazii, mohl by se svými postřehy jednou trénovat. Když ji popustíte trochu víc, klidně i reprezentaci v nějaké roli jako dnes Tomáš Plekanec nebo Ondřej Pavelec. Pak by třeba ještě pár olympijských narozenin s dotazy na dort asi zažil…

Že má v trenérské branži určitý potenciál, se ví. Manažerská pozice spojená s vedením klubu a práci v kanceláři nebyla úplně jeho hřiště. Ale jako trenér? Málokdo o hokeji může vědět víc.

„On ty věci vidí po svém, geniálně. Dovede vám je vysvětlit. Rychle poznáte, že cokoliv vám řekne, tak má pravdu,“ přikývne i Jaromír Pytlík, který působí v jeho Kladně. Pár zápasů odehrál i s Jágrem. „Během deseti minut vás prokoukne, že nemáte ani co odpovědět.“

Třiadvacetiletý útočník, který postupně roste mezi nejzajímavější hokejisty v extralize, si užil, co znamená Jágrova upřímnost. „Jestli mě v něčem posunul? No, to bylo tak milion věcí,“ odvětí. „Má mraky detailů, které vám dovede říct, že děláte špatně. Za chvíli si připadáte, že neumíte ani bruslit,“ vybaví si Pytlík.

Ale že by někdy protočil oči? „Nikdy. Fakt ne.“ Navíc zpětná vazba od Jágra evidentně nefunguje jako nějaká toxická připomínka, která hráče drtí. Kladno je tým, který pravidelně končí na dně tabulky. Ale mladí hráči v něm dělají progres. Jiří Ticháček, Matyáš Filip či Jaromír Pytlík se dostali na hranu národního týmu. Dřív u Rytířů vyletěli Nicolas Hlava nebo Adam Kubík. Každý z nich si vyslechl připomínky od veterána.

Legendární je story, jak při zpovědi kouče Kariho Jalonena před výkonným výborem chtěl Jágr rozpitvat Finovu taktiku. Pátral po tom, proč ordinoval útočníkům tak přísnou defenzivu a neustálé couvání. Jágr argumentoval, že po dvou třetinách couvání už nohy nejsou v takové formě, aby ofenzivní hráči dovedli přepnout a v poslední třetině měli začít létat a někoho napadat.

Svoje poznatky měl Jágr vždycky, i jako hráč v národním týmu. Třeba Slavomíru Lenerovi říkal, ať ho nikdy nesundává z ledu na konci přesilovky. „Tam chtěl speciálně být, protože říkal, jak v tu chvíli přichází moment, kdy pozornost soupeře upadává. Myslí si, že oslabení ubránil. Byla to chvíle, kdy Jarda cítil, že se dá zlomit zápas,“ líčí trenér.

Jágr by se svými postřehy měl vlohy pro práci kouče. Jednoznačně.

Jen je potřeba vzít v úvahu i trochu jiný aspekt, který není někdy tolik vidět. Režim trenéra je náročnější než režim hráče. Přijít, odtrénovat, věnovat se sobě, to je jedna fáze. Ale nachystat trénink pro dvacet lidí, chystat je na souboj s dalšími dvaceti, je daleko větší žrout času.

„Jarda potřebuje volnost. Aby dělal hlavního trenéra a týden u týmu nebyl, protože si potřebuje někam odletět? To by nešlo,“ zamýšlí se Lener. „I když…,“ usměje se. „Možná mu hokej jednou bude tak strašně chybět, že naopak rutinu začne vyhledávat a na střídačku chtít bude. Postřehy má výborné, má rychlou reakci,“ dodává Slavomír Lener na jeden nádech.

Jen se těžko věří, že by Jaromír Jágr přes určitý dar vidět věci jinak dokázal rozjet trenérskou dráhu, když kouč musí být u týmu od začátku jara do konce jara. A hokejová legenda má pověstný svérázný režim ušitý na míru svým potřebám.

Práci pro Jágra určitě budou mít v Pittsburghu. Když mu před rokem věšeli dres pod stropem arény, zakopaly se všechny negativní emoce, které byly spojené se vzpomínkami na kyselou náladu kolem jeho odchodu do Washingtonu. Vyřešilo se téma, že když se vracel do NHL z Ruska, vybral si rivala z Philadelphie, ne Penguins za minimální plat s nižší rolí.

„Kdyby si to Jaggs přál a chtěl se stát součástí naší organizace, bylo by to skvělé,“ pravil novinářům i kapitán Pittsburghu Sidney Crosby, když se konala Jágrova sláva ve městě. Prezident klubu Kevin Acklin pronesl i oficiálně, že by si moc přál, aby byl Jaromír Jágr spojen s Pittsburghem profesně.

Než se před MS v hokeji objevil Acklin v Praze, tak serveru The Athletic potvrdil, že je důležité vztah s Jaromírem Jágrem držet a pečovat o něj. „Děje se kolem něj hodně věcí. Jednou z nich mohou být i Penguins. Je to Jaromír Jágr, to přeci dává smysl, ne?“ řekl prestižnímu webu.

Za mořem se nejčastěji mluví o pozici typu „front office“, což by znamenalo někoho, kdo má přímý vliv na fungování klubu. Určitě by nešlo rovnou o místa typu generálního manažera, nebo ředitele hráčského rozvoje.

První nabídky by se spíš ubíraly cestou poradce, nebo nová pozice bez pevného ukotvení a režimu. Jde spíš o opatrné nástřely, kde práce nevyžaduje plné zapojení do akce sedm dní v týdnu. Nejedná se o žádný tlak, jen Acklin věří, že Jágra hodně nalákalo přijetí fanoušků v Pittsburghu. Tam zůstal jen hokejistou, géniem s pukem. Dál nikdo nic neřeší.

Se svým věhlasem by Jágr klidně mohl za mořem říct: tuhle práci chci. A patrně by ji v Pittsburghu dostal.

Pro český hokej by každopádně bylo přínosnější, kdyby zůstal doma a víc lidí pouštěl ke svým myšlenkám.

„Dovede vám pomoci úplně se vším. Tíchu (obránce Jiřího Ticháčka) třeba bolelo tříslo, Jarda hned věděl, co má udělat. Dal mu nějaký míček, který si na třísle válel a problémy rychle přešly. Jak Jarda hraje dlouho, přesně ví, co hráč potřebuje,“ vybalil zážitek z Kladna Pytlík.

Dřív tedy Jágr mazal na třísla burákové máslo. Evidentně našel lepší variantu. „Ne, to nezkoušel! Jen míček, ale je fakt, že těch speciálních věcí má hodně, třeba brambory,“ usmál se Pytlík v narážce na starší story z NHL. V Dallasu dostal Jágr spoluhráče tím, že si po zápase rozkrájel bramboru a plátky kladl na koleno, kde měl zánět. Prý to zabralo.

„Když si vezmete, co dokázal, nemá zapotřebí nám něco říkat. Může si jet domů, starat se o sebe a nazdar. Ale fakt se snaží pomoc, v tom je jedinečný,“ vidí Jaromír Pytlík přínos veterána.

Trénování si Jágr sem tam zkoušel v Česku, když měl zdravotní problémy a delší dobu nehrál. Dost mluví i teď s bruslemi a v dresu. Sám sebe třeba posadil, když v lednu chyboval na Spartě. Ale pokud stojí za hráči na lavičce, je to přeci jen jiné. „Jarda na kluky neřve, poradí jim. Nevyhrožuje, to občas dělám já,“ v roce 2018 popisoval pro deník Sport Jágrovo fungování Miloslav Hořava, jenž tehdy s Pavlem Paterou stál na kladenské lavičce.

Ale po velké kariéře naplno vletět na trenérskou dráhu? Slavomír Lener přidává logický argument, proč se dost hráčů téhle profesi spíš vyhne: „Celý život děláte hokej, máte pravidelný režim, u Jardy to platí tím spíš, že je mu přes padesát. Máte dané, kdy je trénink, kdy je zápas. Začít pak dělat trenéra a mít tenhle režim ještě horší?“

Hlava hráči většinou řekne, ať vypne. Hlava a možná se o slovo přihlásí i manželka (přítelkyně), případně děti, pokud nějaké hokejista má.

„Obecně chápu tyhle kluky, kteří hrají dlouho a mají velkou kariéru, že se do trénování nehrnou. Mají rodinu, děti, přestanou hrát hokej a najednou by doma měli říct, že už tam prakticky nebudou vůbec?“ přidává Lener, že po desítkách let dřiny a režimu, kdy nejsou volné víkendy, neustále o vašem čase i budoucnosti rozhoduje někdo jiný, chce hokejista zkusit svobodnější život. K tomu si i užít vydělané peníze.

Pokud jim hokej hodně chybí, postupně se vrátí třeba do nárazovějších projektů. Jakub Voráček chvíli pomáhal Kladnu, Patrik Eliáš trénoval mládežnické reprezentace s Václavem Varaďou a teď se víc a víc zapojuje do fungování Slavie v první lize. Tomáš Plekanec s Ondřejem Pavelcem patří do štábu reprezentačního kouče Radima Rulíka. Režim náročný je, ale zápasy a příprava se jich netýká celý rok.

Ne každý má potřebu hned začít trénovat jako Vladimír Růžička, nebo Robert Reichel. Třeba na Dominiku Haškovi je jasně vidět, že hokeje bylo dost. Když už, tak si ho užije pro zábavu.

Jednou udělá rozhodnutí i Jaromír Jágr. Jen nikdo nedovede odhadnout kdy.