Článek
Když se koukáte na hokejový životopis 32letého Andreje „Nesty“ Nestrašila, nevěříte svým očím. Je to pořádně divoká horská dráha, na níž šlo mimo jiné i o život.
Dnes hraje finále play off nejvyšší české soutěže, druhý zápas série mezi Hradcem Králové a jeho Třincem. Ale není to tak dlouho, co válel v NHL.
V sezoně 2015/2016 nastupoval za Carolinu Hurricanes. Bylo mu 24 let a prožíval svou druhou sezonu v nejlepší lize světa. Nehrál vůbec špatně, před 55. utkáním základní části měl na kontě 9 gólů a 14 přihrávek. Lajna Joakim Nordström, Jordan Staal a Andrej Nestrašil byla snad nejlepší defenzivní formací NHL.
„Sedli jsme si herně i lidsky, dělali jsme body skoro každý zápas a hráli jsme na nejlepší lajny ligy. Bránili jsme Crosbyho, chodili na Ovečkina a zároveň od půlky prosince devatenáct utkání v řadě nedostali gól. Dařilo se nám neuvěřitelně a já čím dál víc nabýval pocit, že na NHL opravdu mám a můžu v ní hrát významnou roli,“ říkal před časem pro web bezfrazi.cz.
Jenže osud mu tehdy nepřál.
Onoho únorového dne nastoupil ke svému 55. utkání sezony v Torontu. Za brankou soupeře dostal čistý hit od Nazema Kadriho, upadl a zády vletěl na mantinel. Pád jako stovky podobných, jenže Andrej se po něm nedokázal zvednout z ledu. Neposlouchaly ho nohy.
Ihned ho vezli do nemocnice a diagnóza byla zdrcující – prasklý obratel. Lékaři chodili s jehličkami a píchali ho do nohou. Naštěstí je cítil.
Stejně ho ale čekaly tři měsíce v korzetu bez zvlášť pozitivní predikce. Jeden lékař ho strašil závažnou operací, tak si našel druhého. Vypadal prý jak Dr. House, ale dal mu aspoň pozitivní impuls. Psychika je důležitá, Andrej začal hned počítat, kolik měsíců mu zbývá do příští sezony.
Těžký návrat
Jenomže návrat k hokeji vůbec nebyl tak snadný, jak si představoval. První tréninky poté, co mu sundali krunýř, vypadaly tak, že jen ležel a dýchal do břicha. Deset nádechů a konec. Za dva týdny se aspoň šoural do bazénu. Víc nic. Na pořádné tréninky mohl zatím zapomenout, tak si je aspoň odehrával v hlavě.
Trvalo půl roku, než mohl začít v srpnu pořádně trénovat na ledě s A-týmem Slavie. Aby se mu nedostalo do hlavy, že se bojí dalších hitů, prosil kluky, ať do něj jdou hned naplno.
Na prvním tréninku v Carolině našel v kabině žlutý dres pro zraněné hráče „Non-contact Jersey“, který ukazuje ostatním, aby nositele fyzicky neatakovali. Naštval se, což byla nakonec ta nejlepší varianta, jak ztratit veškerý strach.
Jenže ať dělal, co dělal, nemohl se pořádně znovu chytit. Šlo to jako na horské dráze. Jednou nahoře, jednou dole. A tak ho nakonec Carolina odepsala a poslala na farmu.
Už nikdy si pak NHL nezahrál. Naštěstí dostal jiné šance. Dvě slušné sezony odehrál v KHL v Nižněkamsku, pak dvě v Magnitogorsku. „Věděl jsem, že v Rusku, kde mě nikdo nezná, mám šanci udělat nový první dojem a zase na sebe upozornit. Proto jsem si řekl, že to risknu… Myslím, že pokud je na tom člověk v jakémkoliv oboru špatně, měl by to takhle udělat. Všechno převrátit,“ říkal o svém kroku Nestrašil.
Začínal ve Slavii
Pojďme ale ještě na skok do historie k jeho začátkům. 190 cm vysoký Pražák hokejově vyrůstal v HC Slavia Praha. V sezoně 2004-05 začal nastupovat za dorost, sezonu 2007-08 odehrál za juniorský výběr.
Vzápětí přišel draft do Victoriaville Tigres z ligy Quebec Major Junior Hockey League, kde odehrál 66 zápasů. Pak už draft do Detroit Red Wings a vypadalo to nadějně. Jenže se jen plácal v nižších soutěžích a v NHL dostal poprvé příležitost až v sezoně 2014/15. Poprvé nastoupil za Detroit proti Bostonu a byl u vytržení – kolem něj borci jako Zetterberg, Dacjuk, Kronwall, trenér Babcock. Odehrál 13 utkání, ale pak zas zamířil na farmu.
Naštěstí si ho z listiny nechráněných hráčů stáhl generální manažer Caroliny Hurricanes Ron Francis. A ačkoliv si Detroit zamiloval, byl z Caroliny nadšený. Tam od začátku hrál. A hrál čím dál víc. Nakonec odehrál v Severní Americe včetně nižších soutěží dohromady devět sezon.
Zbytek už znáte z Třince, klubu, který nyní usiluje o čtvrtý titul v řadě. V loňském play off byl Nestrašil s 11 body nejproduktivnějším hráčem a klíčovým útočníkem Ocelářů. Letos se mu také daří, v prvním finále strávil na ledě nejvíc času z třineckých útočníků a nahrával na poslední gól do prázdné hradecké branky při hře bez brankáře domácích.
Ve středu večer ho čeká finále číslo 2. Hokejová houpačka míří zase vzhůru.
