Vláda velké dynastie skončila. Třinec donutil miliardáře utrácet

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Naučili se vyhrávat a přijímat úspěch. Největší lídři Třince po vyřazení v play-off předvedli, že dokážou přijmout i porážku. Oceláři slavili titul v letech 2019–2024, nikdo je nedokázal z trůnu sesadit. Až teď Sparta.

Marko Daňo ještě na hřišti v emocích seřval rozhodčí, ale podobné projevy rychle zhasly.

Prezident klubu Ján Moder stál na ledě v červeném dresu mezi hráči. Většina O2 areny bouřila, skákala a slavila, že Sparta postoupila do semifinále.

Poražený tým stál před davem svých příznivců a poslouchal, jak jim stovky třineckých fans aplaudují.

„Nebál jsem se, jednou to přijít muselo, ale je to stav, který jsme sedm let nezažili. Takže momentálně je to pěkně na ho***,“ sdělil pak upřímně první dojmy útočník Martin Růžička, jedna z hlavních postav vítězné třinecké dynastie.

Pět titulů v řadě zbořil jen covid. V roce 2020 extraliga zrušila play-off. Dnes nikdo neřekne, jestli by i tehdy Třinec vyhrál. Ale měl možná nejsilnější sestavu, kterou kdy dal dohromady. Tehdy vyšla roky plánovaná akce, že klub jednou angažuje polskou hvězdu Wojtka Wolského, který řádil i v NHL.

Zraněními decimovaný borec po sezoně ukončil kariéru. Ale tenkrát Třinec byl favoritem také, velkým. Jeho šňůra pěti titulů za sebou změnila českou extraligu a přinesla do ní několik nových pohledů.

Fanoušci si momentálně užívají hvězdné války. V Pardubicích hrají Lukáš Sedlák, Roman Červenka, Peter Čerešňák nebo Roman Will. Sparta dokázala zaplatit Michaela Špačka, Michala Kempného, Filipa Chlapíka, Tomáše Hyku a spol.

Svojí dominancí Třinec určil linii, kterou nejmocnější soupeři chtěli překonat.

Miliardáři Petr Dědek a Karel Pražák mají velké ambice, první chce titul pro Pardubice, druhý pro Spartu. Jenže ho od roku 2018 stabilně vyhrával Třinec.

Tím pádem do extraligy chodila větší a větší jména, aby Oceláře někdo konečně sundal z trůnu. „Je to tak, o to víc si všeho vážím. Obměňovali jsme tým decentně. Ostatní měnili týmy, aby nás porazili,“ přikývl i Martin Růžička.

„Všichni byli proti nám od začátku sezony nastartovaní,“ odpověděl Seznam Zprávám i brankář Ondřej Kacetl.

Jedná se o přirozený proces, čím déle někdo vyhrává, tím víc stoupá úsilí ostatních najít cestu, jak šampiona vystřídat. „Každý chce sesadit vítěze. Všichni na nás zbrojili, speciálně Sparta s Pardubicemi. Věřili jsme v to, co máme v kabině. Bohužel to nestačilo,“ dodal ještě Růžička.

Ostatní hráči z celé soutěže mohou do Třince také poslat děkovné dopisy, že díky jejich práci se mají lépe.

Právě velké zbrojení, aby nejmocnější dokázali Oceláře porazit, zvedlo v extralize platy. Před 15 lety byl nejlépe placeným hokejistou extraligy Lukáš Krajíček, tehdy ho zaplatil královsky právě Třinec a dal mu 600 tisíc, což pak hráč i sám přiznal.

Dnes se největším hvězdám dává dvakrát tolik a víc. O nejlepší hráče na trhu je zájem a najednou třeba i Karlovy Vary dokážou přitlačit, aby zaplatily nejlepšího střelce extraligy Ondřeje Beránka. Mzdy se zvedly plošně po celé extralize a třinecká éra byla jedním z hlavních spouštěčů.

První tři tituly s Třincem vyhrál jako trenér Václav Varaďa. Nikdy se nesmí zapomenout, co v týmu nastavil. Do jeho nástupu se tým vnímal jako velmi drahý, který často baví hokejem. Hraje hodně ofenzivně, užívá si volnost, sbírá body. Sem tam dojde daleko, ale spíš ne. Na cestě nahoru se něco vždycky pokazí.

Varaďa najel jinou cestu, utáhl herní disciplínu tak, že kdyby přitáhl ještě kousek, člověk by se nejspíš začal dusit.

Ale výsledkem bylo, že největší ofenzivní bombarďáci typu Martina Růžičky pochopili, jak vyhrávat velké zápasy.

Stačí výsledek 2:1, nepotřebujete dát pět gólů. Když systém plní bez výjimek všech pět lidí na ledě, vypadá místy vyloženě neprůstřelně. Není to hezké, ale účelné velmi. Bavit, nebo vyhrávat? Co je víc? Nakonec je výhra hlavní a baví, když je jich hodně, ne způsob. Tak se narodila třinecká cesta.

Jakmile se nikdo nechce utrhnout, že chce body a góly, vyhrává tým.

Razítko na poslední větu udělalo vedení klubu. Když Václav Varaďa požadoval větší a větší kompetence, uslyšel, že ani on není nad týmem. Z hokejového pohledu neudělal nic špatně, vyhrával.

Třinec získal svůj třetí titul v řadě, když porazil Spartu, a Varaďa skončil. Ján Moder cítil, že dál by to skřípalo, což byla odvaha i velký manažerský tah. Radši pustil autora vítězné myšlenky konkurenci, než aby se rozbořila pečlivě budovaná hierarchie.

Od startu extraligy platilo, že nejde vyhrát sérii play-off, když prohráváte 0:3 na zápasy. Budoucí vítěz musel vždycky postoupit přímo do play-off, nikdy nevzešel z předkola.

Třinec tyhle teorie postavil na hlavu. Před dvěma roky došel k poháru i přes předkolo ze šestého místa. Před rokem otočil sérii, když se Spartou prohrával 0:3 na zápasy.

Nejpamátnějším okamžikem je, že Daniel Voženílek odvrátil postup soupeře v čase 59:59,8, tedy ve chvíli, kdy si řeknete, že už nejde, aby se něco stalo.

Na Třinec sedí téměř „forestgumpovská“ formulace, že pokud není něco definitivní, tak to prostě není definitivní.

Naučil a předal extralize cestu, že všechno se dá nějak vyřešit, pokud se pořád ještě hraje. Odpadla také klasická tematická kolečka, jak se po titulu dostavuje mistrovská kocovina a tým se propadne. Oceláři nastavili prostředí, že jedna výhra motivuje k další. Když si někdo sáhl na pohár, o to víc chtěl znovu.

Legendární jsou příběhy, jak na sebe hráči často na tréninku štěkali, protože k vlastní přípravě přistupovali v zápasovém režimu. Sklouznout se můžete jít na veřejné bruslení, tohle byla práce, které je potřeba dát maximální úsilí a koncentraci.

Často se říkalo, jak Češi takhle dřít neumí, a když ano, tak v zahraničí, kde si nedovolí reptat a nacházet cestu, jak se úkolu vyhnout. Není to pravda, s důsledně nastaveným prostředím to umí každý. „Řekli jsme si něco v kabině. Věřím, že vítězný duch tam pořád je a bude tam,“ blesklo v očích Růžičkovi, aspoň trochu, po vyřazení od Sparty.

Na dotaz, zda by mohl být konkrétní, odvětil jasně: „Ne.“

Ve sportu se často používají slova jako koncepce, trpělivost, plán do budoucna. Jenže při první možné příležitosti se řeči o koncepci změní na: „Vyhodíme trenéra.“

Sportovní ředitel Jan Peterek se dostal pod velký tlak hned v první sezoně po konci Václava Varadi. Tým na konci základní části prohrával, po třech titulech v řadě se zdálo, že dochází dech.

Vlastní fanoušci vykřikovali při zápasech slogan „Moták ven“. Vybízeli Peterka, aby Zdeňka Motáka odvolal.

Vždycky se jedná o nejrychlejší cestu, jak něco změnit.

Peterek ale panické tlačítko nezmáčkl. Věřil nastavenému režimu, v play-off tým znovu rozjel krasojízdu, přidal čtvrtý titul a pak i pátý.

To byl i patrně důvod, proč se nekonalo žádné zemětřesení ani v aktuální ročníku, kdy se Oceláři dlouho pohybovali na hraně postupu do play-off a posledního místa v extralize.

Třinec věřil na vlastní charaktery, vazby a koncepci. Nikdo nemládne, tým se musí změnit a omlazovací kúra se rozjede teď v létě. Ale i vzhledem k minulosti vedení klubu zkrátka chtělo svoji zlatou dynastii vymačkat do maxima.

Na ostatní kluby v extralize může tenhle přístup také působit. Pokud dostal Moták extrémní důvěru a tým vyhrál, je to cesta.

Třinec byl hodně kousavý tým a asi dál bude. Tomáš Kundrátek na ledě dokáže být protivný jako vosí roj, který zrovna vletí do stanu. Marko Daňo dráždí už jenom tím, že vkročí na led. Tvrďáci typu Richarda Nedomlela se nebojí někoho srazit a ještě se usmívat.

Na druhou stranu má velkou váhu, jak se hráči i trenéři chovali, když se Spartou prohráli a po pár minutách přišli z kabiny ven.

Je konec, nehledají se žádné zástupné důvody proč. Slyšeli jste věty o vyrovnaných zápasech, které tentokrát překlopila na svou stranu Sparta a že je šlo zvládnout lépe.

Ale…

„Hraje skvěle celou sezonu, chtěl bych jí pogratulovat. Zasloužila si to,“ současně přes velké zklamání zahlásil směrem ke Spartě Martin Růžička bez nějakého mučení. Sám cítil, že je potřeba ukázat respekt. Kouč Zdeněk Moták se na tiskové konferenci otočil ke kolegovi Pavlu Grossovi a upřímně mu přál co nejdelší cestu a silné zážitky.

Růžička vypadal ztrhaně, kouč Třince také. Ovšem dokázali přijmout porážku bez nějakého „ale“, což je také důležitá disciplína.

Pokud se nehledají žádné zástupné důvody, jako jsou rozhodčí, špatný led, skvrny na Slunci a podobně, mohou po správné analýze neúspěchu přijít další výhry.