Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
1. Silní trenéři a Augusta měl oko
Hlavní trenér Patrik Augusta ukázal při nominaci velké sebevědomí. Vynechal Dominika Badinku, který nastupuje ve švédské nejvyšší soutěži, i Jaromíra Péreze z Liberce. Oba měli potenciál se stát rozdílovými hráči. Totéž Adam Benák. Augusta se rozhodl jinak, potřeboval jiné typy do sestavy. Je potřeba mu přiznat, že se trefil.
Bronz chutná hodně sladce, protože Česko nepatřilo mezi jasné aspiranty na medaili. Nechalo ale za sebou dva obry, porazilo Kanadu a Švédsko, což má velkou hodnotu.
Zlomové čtvrtfinále s Kanadou urvala Augustova skupina na nezapomenutelný týmový výkon. Česko ani jednou nezakoplo se slabšími soupeři, což se taky počítá. Hlavní trenér odvedl dobrou práci v taktické přípravě i důslednosti, s jakou se dbá na maličkosti. Stejně tak jeho realizační tým. Vyloženě špatný byl jen zápas se Švédskem ve skupině, kdy národní tým vyhořel na disciplínu.
Je dobře, že se k reprezentaci podařilo dostat Roberta Reichla. Jako kouč je hodně přísný, nikdy nebude falešně pozitivní, což není na škodu.
Pokud hledáte do realizačního týmu silného oponenta, on je mezi nimi král. Bez přehánění je možná nejlepší asistent trenéra v Česku. Hráči o něm vědí, že je tvrdý, ale férový. Dobrou volbou bylo i angažování bývalého beka Ladislava Šmída, který má za sebou trenérskou praxi v kanadské juniorce.
Svaz teď musí udělat všechno proto, aby Augustu udržel. Pokud se trenér už rozhodl, že by rád zažil dennodenní stres v klubu, těžko se jeho názor změní. Byla by ale škoda, kdyby zamířil do Vítkovic, Komety, Pardubic nebo Liberce. S mladými hráči pracovat umí, navíc dovede propojovat vazby mezi silnými asistenty, týmem a vlastními pohledy na věc. Ke všemu si rozumí s Radimem Rulíkem, hlavou všech reprezentačních výběrů. Příští rok by Česko mělo mít silný tým, mělo by tedy disponovat také silným trenérem.
2. Šalého banda: Vyrostly nové opory
Nejdřív smutná zpráva, která se vždycky potvrdí. Pro někoho z české party v Ottawě to byl vrchol kariéry, už ho nikdy nepřekoná. Nevěříte? Jan Chotěborský, Ladislav Vlček nebo Lukáš Čučela mají poslední zlato z MS do 20 let z roku 2001, ale velkou kariéru nakonec neudělali.
Překážek v kariéře na hráče čeká ještě hodně. Ale největší esa výběru by měla mít dobře našlápnuto. Posun cítíte u Jakuba Štancla, kterého si zamluvilo na draftu St. Louis. Vstřelil první gól v zápase o bronz, na turnaji nasázel sedm branek. Má hodně rychlou střelu zápěstím, jednou nachytal i Američany.
Progres udělal i Eduard Šalé. Získal třetí medaili na MS v řadě a tohle byl jeho turnaj. Dovede se dostat do šance, i když ho soupeř hlídá. Na farmě Seattlu začal hned sběrem bodů a v reprezentaci ukázal, že ho ani trochu nebrzdí kapitánské céčko. Dokonalou tečku provedl v nájezdech, kdy proměnil po švédském gólu a pak rozhodl o bronzu. Roste v tichou a silnou osobnost. Oba útočníci by měli jednou dostat šanci hrát NHL. Pracují výborně.
Stejný případ je brankář Michael Hrabal. Do tří let by měl klepat na nejlepší soutěž světa, chytal lépe než na posledním MS.
Až jednou za moře vyrazí Vojtěch Hradec, může taky bojovat o zajímavou pozici. Vyhrává hodně vhazování, zvládá odehrát oslabení i přesilovku. Obránce Adam Jiříček skoro celý rok zůstával na marodce, limit má daleko vyšší, než jak se ukázal na MS. Ale čistě objektivně, po zdravotních peripetiích to snad lepší ani být nemohlo. V NHL se dá čekat jednou určitě. Otázkou je, nakolik dobrý může být Tomáš Galvas. Dominoval proti slabším soupeřům. Proti elitě jeho kouzla tolik nefungovala, ale příští rok přijede zase o něco silnější. Roste postupně.
3. Petr „booo“ Sikora
Zákrok na třineckého útočníka ve čtvrtfinále se stal symbolem MS. Spustil vlnu rozborů, kdy i zkušení novináři propadli hledání důvodů, proč vlastně Petr Sikora nebyl vůbec faulován a že český lump simuloval. Hodně dráždilo ohlédnutí po rozhodčím na zemi. Dokonce i na tiskové konferenci se šéfem IIHF padl dotaz, zda se boss omluví za rozhodčí. Kanada našla v Sikorovi národního nepřítele.
Český útočník faulován byl, dostal koňara kolenem a měl velkou kliku, že po zákroku neskončil s utrženými vazy. Ovšem Kanadu vyřazení od Česka 3:4 tuze bolelo, kousala ho proti stejnému soupeři podruhé v řadě, tak trochu i hledala alibi. Na Sikoru se pak v Ottawě bučelo celé čtvrtfinále, celé semifinále i finále.
Sikora je hráč, kterého se vyplatí sledovat dál. Má potenciál, aby se jednou posunul na úroveň NHL do třetí nebo čtvrté formace. Nemění svůj styl, už od reprezentační osmnáctky trápí soupeře hrou bez puku, skvěle napadá, čte nahrávky, krade kotouče.
Tuhle disciplínu postupně posouvá, když se přičte výborný pohyb a odolnost v soubojích. Až ještě zesílí, stane se typem přesně pro zámořský hokej.
Zatím by třinecký trenér Zdeněk Moták mohl vymyslet, jak náturu devatenáctiletého mladíka s obrovskými stehny využít co nejlépe v extralize. Třinci chybí hráč typu Daniela Voženílka, který soupeři pije krev.
Sikora je menší, drobnější, ale taky umí dokonale prudit. Když zvládal hrát pod tlakem plné haly v Ottawě, která na něj bučí, zvládne i tlak v extralize. Pokud pro něj najde třinecký kouč Zdeněk Moták správné využití, může být Sikora něco jako chilli v třinecké sestavě. Ostrý borec, který strhne ostatní svým zápalem.
4. Obr nespal, Amerika byla už moc
Spojené státy vytáhly na turnaji výjimečnou generaci. Hledat příčinu, proč Česko v semifinále nevyřadilo USA, není obtížné: soupeř disponoval extrémní kvalitou. Má tak nadupanou sestavu, kterou by národní tým porazil v jednom případě ze sta. To není třeba brát jako vysmívání, ale realitu. Na vyřazení Spojených států by byl potřeba den zázraků. A ten pro český tábor nepřišel.
Hrál dobře týmově, měl několik závarů v první třetině a úvodní desetiminutovce poslední třetiny. Jenže na nadupanou partu to nestačilo, Šalé a spol. prohráli 1:4.
Pro srovnání je dobré si připomenout, čemu tady čelili. Zatímco Česko má podle dat z IIHF 20 404 hráčů v mládeži, Spojené státy disponují masou 327 000 mladých hokejistů.
Hlavním pokladem pro USA je do detailů propracovaný rozvojový program. Dva roky objíždějí skauti mládežnické soutěže, ze stovek hokejistů se udělá výběr pro závěrečný kemp. Z něj vzejde 22 hokejistů, kteří dva roky fungují ve speciálním režimu.
Čeká na ně bydlení v rodinách, škola a hokej. Hodně hokeje. Tým má dva celky U17 a U18, které různě mixuje v USHL (americká soutěž), hráči nastupují proti starším hokejistům z univerzit, objíždějí mezinárodní turnaje, pracují na dovednostech.
Po dvou letech jejich mise končí a většinou odcházejí na univerzity a působí v NCAA. Z nich se pak rekrutuje i výběr pro MS do 20 let. Systém se rozjel už v roce 1996, dostat se do něj je hodně prestižní.
V Česku se přitom každý rok řeší zásadní změny v juniorských soutěžích. Před rokem si Alois Hadamczik prosadil rozšíření extraligy juniorů, nyní se zase rozjely bez pořádných příprav a vysvětlení hádky o zavedení extraligy mladšího dorostu.
