Článek
Byl to mimořádný závod. Zde jsou hlavní faktory, které – kromě skvělých jezdců – letošní Giro d’Italia ovlivňovaly.
Tři časovky dlouhé dohromady přes 73 km – to na Grand Tour už dlouho nebylo. Měly hrát do not hlavnímu favoritovi, belgickému mladíkovi Remku Evenepoelovi (Soudal Quick-Step). Také nezvykle dlouhé etapy. Hned šest jich mělo přes 200 km (nejdelší 219 km) a dalších pět přes 190 km. Podle mnoha expertů to bylo zbytečné a snížilo to dramatičnost závodu.
Nečekaný úder covidu. Možná už opravdu poslední, ale otázka je, zda skutečně nečekaný. Všechno začalo hned na předchozí generálce Tour de Romandie, po níž musela například stáj Jumbo-Visma přestavět polovinu týmu. A covid kosil peloton i na Giru. I proto, že pořadatelé nákazu podcenili.
Především covid zastavil Evenepoela v okamžiku, kdy jel v růžovém dresu. Ale zároveň i mnoho dalších silných cyklistů, kandidátů první desítky celkového pořadí – třeba Domenika Pozzoviva (Israel – Premier Tech) nebo Alexandra Vlasova (Bora Hansgrohe).
A pak šílené počasí. Z prvních 16 etap 13 propršelo. Zkušený sportovní ředitel stáje Israel – Premier Tech, Čech René Andrle, řekl, že takovou Grand Tour nepamatuje. Špatné počasí a mokrá vozovka zavinily i desítky pádů. Jeden z nich odstavil dalšího z horkých favoritů Brita Tao Harta (Ineos Grenadiers), který utrpěl těžké zranění – zlomeninu stehenní kosti.
I tyto faktory ovlivňovaly denně dynamiku závodu, jež se neuvěřitelně měnila až do samého konce. Před startem proti sobě stáli dva absolutní favorité – již zmíněný Evenepoel, závodník budoucnosti, a proti němu zkušený 33letý harcovník, trojnásobný vítěz Vuelty Slovinec Primož Roglič (Jumbo-Visma).
Po první etapě – časovce – tu byl najednou s obřím náskokem jediný superfavorit Evenepoel. Pak ale odstoupil a na začátku druhého týdne proti sobě zničehonic bojovala trojice Roglič a Britové Hart a Geraint Thomas (Ineos Grenadiers). Za nimi čtvrtý Portugalec João Almeida (UAE Team Emirates) vypadal už trochu mimo hru.
Potom ale skončil v nemocnici Hart a na kolbišti se začali přetahovat Thomas, Roglič a Almeida. Zejména první z nich odolával všem útokům a kdekdo sázel na jeho celkové vítězství.
A pak udeřil Roglič
Ale ještě nebyl konec. Až poslední ostrá etapa – horská časovka – všechno znovu postavila na hlavu. Roglič nečekaně rozdrtil Thomase a dojel si pro čtvrtou vítěznou Grand Tour v životě. Poprvé to nebyla Vuelta.
Už už to přitom vypadalo, že bývalý juniorský mistr světa ve skocích na lyžích na žádný velký triumf v kariéře mimo Vueltu nedosáhne a bude muset ustoupit mládí. Teď se ale stal velmi slavným. Kromě čtyř vítězných Grand Tour má triumfy z dalších deseti velkých týdenních etapáků, jednoho monumentu (Lutych–Bastoň–Lutych) a čtyř dalších klasik.
Roglič se zařadil mezi nejlepší cyklisty posledního desetiletí. Je také olympijským vítězem časovky z Tokia 2021 a stříbrným v časovce z MS v Bergenu 2017. Každý si přitom určitě pamatuje i Tour de France 2020, kde až v poslední časovce přišel Slovinec o téměř jisté vítězství v souboji s krajanem Tadejem Pogačarem.
Teď Roglič ukázal velkou sílu v okamžiku, kdy mu už mnozí nevěřili. Po celý závod držel nervy na uzdě, padal málo, nejančil, jezdil konzervativně, ale zároveň chytře, věřil ve své schopnosti a v poslední možný okamžik udeřil.
Bylo to velké vítězství.
