Ženská kolena ho poslala do důchodu už ve 29 letech

Proslulí útočníci Lionel Messi a Romelu Lukaku si na něm vylámali zuby. Další hvězdné momenty ve sportovní kariéře už ovšem nepřidá. Vleklé a dlouhodobé zdravotní potíže ho donutily oznámit: Končím. Třikrát se v kariéře dokázal vrátit, počtvrté už to nebude.

O čem mnozí sní, on zažije, aniž o to stojí: Ve 29 letech odchází do předčasné penze.

„Jsem se svým rozhodnutím smířený, našel jsem vnitřní klid,“ vzkázal Hovorka na klubovém webu fanouškům Slavie, jejichž byl velikým oblíbencem.

„Ale nezastírám, že je to strašně těžké,“ připustil.

O víkendu si naposledy vychutnal skandování zaplněných ochozů, naposledy do nich vlil emoce, což vždycky náramně dovedl.

Pochází z Kročehlav a o Kladeňácích se traduje, že to jsou příkladní bojovníci, tvrdé palice, které se před ničím neskloní. „David byl vítězný typ. V kabině i na hřišti,“ potvrzuje trenér David Holoubek, který ho jako student vysoké školy poznal, když talentovaný žáček zamířil do Sparty. „Byl jsem tehdy asistentem u výběru do čtrnácti let, David nesnášel porážky a vždycky se plně odevzdal pro výsledek,“ vzpomíná.

K bojovnosti a zarputilosti však přidával i herní inteligenci. „Tu měl nadprůměrnou,“ uznává Holoubek. „Uměl výborně hrát tělem, dokázal zaujmout to nejúčinnější obranné postavení,“ popisuje.

Hovorkovi se předvídala velká budoucnost. Nezklamal, nezapadl, jeho kariéra se šplhala horolezeckou cestou.

Vrchol kariéry prožíval ve Slavii Praha, kam přestoupil v létě 2019, byť to měl zprvu u fanoušků jako sparťanský odchovanec těžké. „Netajím, že jsem sparťan, ale vždycky, když se prosadí někdo z tzv. ‚mých kluků‘, tak jim moc fandím, třebaže to je v rivalském slávistickém dresu,“ sledoval Hovorkův vzestup jeho bývalý kouč Holoubek.

Na podzim 2019 měl šikovný obránce životní formu, byl jednou z hlavních slávistických postav v Lize mistrů. Fanoušci ho obdivovali za jeho zaujetí, jak je při bránění protivníků z Interu Milán, Barcelony i Dortmundu emotivně prožíval.

Do povědomí vklouzlo, jak si poradil s belgickým obrem, nejlepším střelcem rudých ďáblů v historii jménem Romelu Lukaku, který hrál za italský Inter Milán. Chytře ho vymazal ze hřiště. Někdy ho předskočil, jindy vycouval nebo ho nechal zpracovat obtížný míč a pak mu ho sebral. „David vždycky dokázal rychle rozpoznat, v čem je jeho sok silný, a uměl na to zareagovat,“ prozrazuje jeho neobyčejnou schopnost Holoubek.

A vždycky když robustního kanonýra odzbrojil, následovalo vítězné gesto zaťaté pěsti a radostný výkřik huronského náčelníka. „Já řval jako siréna, až mě manželka musela napomínat,“ nezastírá Holoubek, jak mu dělaly úspěšné zákroky bývalého svěřence radost.

Jenže v říjnu 2019 si v důležitém utkání v Plzni nikým neatakován při špatném pohybu přetrhl zkřížený vaz v levém koleni. Do hry se vrátil až po deseti měsících. Jenže na začátku listopadu 2020 se znovu zranil v Mladé Boleslavi a na podzim už nenastoupil.

V novém roce 2021 zvládl oba úvodní duely s Olomoucí a v Karviné, v dohrávce 12. kola ve Zlíně však pro něj zápas skončil po pár minutách, když opět nikým neatakován padl na trávník a bylo jasné, že je zle. Nevydržel vaz v koleni, které měl před čtrnácti měsíci operované. Nový chirurgický zákrok proběhl v Německu.

Přišel tak o nominaci na EURO, jeho reprezentační bilance se zastavila na dvou zápasech.

Další návrat proběhl loni v březnu, jarní sezona sloužila ovšem víc k nabírání psychických sil. Na letním soustředění v Rakousku se prokletý kloub ozval znovu. Odpojil se od mužstva a zamířil do Prahy, kde magnetická rezonance odhalila poranění menisku a nutnost replastiky předního zkříženého vazu v pravém koleni. Skalpel mu zajel do těla opět v Německu.„Chtěl bych poděkovat všem a hlavně panu profesorovi Hinterwimmerovi. Jsem rád, že operace proběhla rychle a úspěšně. To byla pro mě teď priorita,“ prohlásil Hovorka s nadějí, že se konečně úplně uzdraví a vrátí na hřiště.

Už se tomu tak nestalo, na letošní apríl ukončil kariéru. V devětadvaceti letech.

Měl smůlu, nerozumně urychloval ne zcela doléčené návraty, nebo se na něm podepsali lékaři a terapeuti nevydařenými zákroky? Povídalo se o něm, že má „ženská kolena“, která jsou na zatížení choulostivější. „Neřekl bych, že by nebyl schopen zvládat fotbalovou zátěž,“ odmítá tuto verzi Holoubek. „Ani si nemyslím, že by někdo něco pokazil,“ hájí zdravotnickou péči.

„Někdy se to tak prostě sejde,“ krčí rameny.

Případů, kdy pro zdravotní stav musel špičkový fotbalista ukončit kariéru předčasně, se najde mnoho. I v dějinách českého fotbalu. Nejznámější a snad i nesmutnější je konec nadějného útočníka Rudolfa Kučery, hvězdy Dukly Praha 60. let minulého století, kterému sportovní skon způsobil protivníkův úder loktem v jeho třiadvaceti letech.

Po střetu se žilinským brankářem v září 1951 zůstal bezvládně na zemi ležet sparťanský útočník Jaroslav Cejp, člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku Gól. Brankář mu zalehl nohu tak nešťastně, že došlo k přetržení kolenních vazů. Dvacet měsíců trvalo léčení poškozené pravé nohy, ani několik operací a následná rehabilitace už ho na zelený trávník nepustily. Byl nakonec rád, že se mohl pohybovat bez berlí a vůbec obstojně chodit.

Obě zlobivá kolena pak ukončila aktivní činnost i Rudolfu Vytlačilovi, útočníku Slavie Praha v době jejího největšího předválečného triumfu – vítězství ve Středoevropském poháru v roce 1938. Věčné souboje s obránci si vyžádaly své, stěžoval si na bolesti v kolenou. Podrobil se tudíž v roce 1940 jako jeden z prvních českých fotbalistů v historii vůbec operaci menisku, nejprve na pravé noze, krátce nato následoval stejný zásah na druhém koleni. Ale žádná sláva, zlepšení nenastalo.

Vytlačil se přesunul na trenérskou lavičku a v nové pozici vstoupil do kronik českého fotbalu. Je podepsaný pod stříbrnou medailí na mistrovství světa 1962 v Chile a stříbrem na olympijských hrách 1964 v Tokiu.

Novou roli ve fotbalovém prostředí si nyní musí hledat i Hovorka. Na hřišti už to nepůjde.