Že jste legenda, vám tady nepomůže. Případ Xavi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na tiskové konferenci po prohraném domácím utkání Barcelony s Villarealem nikdo neskrýval překvapení. Zápas se nepovedl, ale že by měl takové důsledky – nevěřil nikdo.

Ale stalo se.

Trenér Xavi ohlásil odchod z klubu po skončení letošního ročníku. „Je to rozhodnutí, ke kterému jsem došel po poradě s předsedou klubu i realizačním týmem. Takže 30. června klub opustím,“ potvrdil. „Myslím, že to je potřeba, hráči potřebují impulz,“ přidal španělský mistr světa z roku 2010.

Pochyby si nepřipouštěl. „Jsem přesvědčený, že to je správná věc. Ale nic to nemění na tom, že do posledních čtyř měsíců, které nás čekají, dám úplně všechno,“ slíbil odpovědný přístup. „S předsedou to byla velmi lidská debata, ukázali jsme zdravý rozum. Oba si navzájem naprosto věříme a bylo to i trochu emotivní,“ připustil.

Po celém fotbalovém světě se rozběhly spekulace, proč tak učinil. „Je to hodně neobvyklé,“ rozebírá bývalý český reprezentant Radek Bejbl, který oblékal dres rivala Atlétika Madrid v letech 1996–2000.

Probíhající ročník není pro Barcelonu nijak snový. Propadák s Villarrealem se zapsal do kroniky jako první pětigólová porážka od ledna 1963, kdy Barcelona podlehla v El Clássiku největšímu rivalovi Realu Madrid 1:5.

Nenáviděnému „bílému baletu“ přenechala už španělský superpohár (1:4), vypadla ve čtvrtfinále Královského poháru s Athletic Bilbao, v nejvyšší soutěži na čtvrtém místě ztrácí na vedoucí Gironu jedenáct bodů, na Real deset, není jisté, zda čtvrtou pozici znamenající pro příští ročník základní skupinu Ligy mistrů udrží.

Trenér Xavi našel jediné řešení – nabídnout rezignaci. „Domnívá se, že s jeho odchodem se všechno zlepší, přitom je velký klubista a nechtěl odejít, aniž by nedokončil ročník,“ probírá se jeho postoji uznávaný španělský novinář Juan Castro.

Přitom ještě není ročník úplně zpackaný a marný, v osmifinále Ligy mistrů vyzve Barcelona italskou Neapol. „Situace není pro nikoho příjemná, ale už se těším, až ji zvrátíme k lepšímu,“ vlévá mužstvu optimismus předseda klubu Joan Laporta. Přiznal sice, že ho Xaviho rozhodnutí zarmoutilo, ale respektuje ho. „Musíme být jednotní,“ vyzval k soudržnosti.

Na Xaviho rozhodnutí nepokračovat to však nic nezmění. „Nezůstanu, ani kdybychom vyhráli Ligu mistrů,“ zopakoval.

Od svého založení v roce 1899 má Barcelona heslo: Més quo un club (víc než klub) a stala se národním symbolem utlačovaného katalánského lidu. Má i jinou organizaci než ostatní kluby, vlastní ji členové – socios, aby její šéfové získali jejich důvěru a při volbách hlasy, předhánějí se, jaké hvězdy do týmu přivedou.

To se odráží i při výběru trenéra. Milovaná bývalá opora mužstva Xavi, jenž přišel do klubu už jako žáček, strávil v něm 17 let a nasbíral mnoho vavřínů, se mužstva ujal v listopadu 2021, když vystřídal údajně dosti nevýrazného Sergi Barjuána. A povznesl mužstvo na ligový trůn, dobyl po čtyřech jalových letech v pořadí 27. titul.

Teď odejde. Aniž by patřičně vysvětlil proč. I takové věci k Barceloně patří. „Je to těžko pochopitelné, skutečně je to zcela ojedinělý spolek,“ říká Bejbl, aniž by se snažil do tajností zákulisí proniknout. „To pro člověka zvenčí ani nejde,“ vzdává to.

O mnoho moudřejší není ani španělský novinář z deníku Marca, který vychází v Madridu. „Barcelona občas takovými přemety projde,“ upozorňuje z mnohaleté zkušenosti. „Ale nemyslím si, že by ji to oslabilo, zase bude silná, má se oč opřít,“ zdůrazňuje. „O vlastenectví, o historii, o nedávné úspěchy,“ vypočítává. „A rovněž silný kádr,“ připomíná, že v jejím dresu nastupují skutečné fotbalové veličiny.

Sedět na barcelonské lavičce není jednoduché. „Je to obrovský tlak. Od fanoušků, hráčů, vedení,“ podotýká Castro. „Větší, než si kdo dokáže představit,“ přidává se Bejbl.

Zvládne ho jen skutečná osobnost, která navíc má blízko ke klubu. „Jen tak na lavičku někdo neusedne,“ potvrzuje Castro. „Není jednoduché zařadit se k postavám, které tvoří klubovou historii,“ dokládá. Výčet je obsáhlý, stačí připomenout jména jako Pep Guardiola, Johan Cruyff, Luis van Gaal, nebo i bývalý hráč Slavie Praha vicemistr světa 1934 Ferdinand Daučík. Z nedávných osobností pak Luis Enrique nebo Ernesto Valverde.

Xavi je chtěl po vynikající hráčské kariéře napodobit. Ale odejde. „Patrně si uvědomil, že není schopen dostát ambicím a úkolům, které jsou na něj kladeny,“ domnívá se Bejbl. „Ať už našel rezervy v sobě, nebo nevidí v mužstvu potenciál,“ ponechává prostor pro konkrétní zhodnocení vicemistr Evropy 1996.

Každopádně hráči jako Messi, Neymar, Iniesta, Piqué, Luís Suárez, Rakitić, Sergio Busquets, Jordi Alba a samozřejmě Xavi, kteří se podíleli na posledním triumfu v Lize mistrů v ročníku 2014/2015, se jen těžko sejdou. „To, že Xavi tuhle dobu sám zažil, ho může dost svazovat,“ spekuluje Castro.

Vedení má dost času, aby našlo za něj náhradu. „Nebude to jednoduché,“ znovu připomíná španělský publicista. „Na lavičku slavného klubu by rádo usedlo dost bývalých hráčů, ale jen málokdo obrovský tlak, který je daleko větší než u fotbalistů, zvládne,“ varuje. „Xavi ho patrně nezvládl,“ připojuje se Bejbl.

Ať už však tým převezme kdokoli, Xavi zůstane navždy legendou. Nejen jako hráč, který s Barcelonou (a španělským reprezentačním týmem) dobyl, co mohl, ale i jako trenér. Znovu dovedl mužstvo k domácímu titulu, na to se nikdy nezapomene.

Jeho zásluhy vypíchl i nejvyšší muž Laporta. „Xavi je čestný a důstojný člověk, který Barcelonu miluje,“ pronesl, když se dozvěděl, jeho podřízený v létě skončí. Ale až v létě, ještě je před oběma ve vzájemné spolupráci skoro celá jarní sezona. „Nemusím ani zdůrazňovat, že jeho nasazení do práce bude až do posledního dne stoprocentní, poctivé a příkladné,“ věří Laporta. „To bezpochyby,“ připojuje se Castro.