Zázrak z Ďolíčku. Bohemians žijí svůj sen, ale musí najít azyl

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bayern Mnichov, Anderlecht Brusel, Ajax Amsterodam, Tottenham Hotspur, FC Valencie, 1. FC Köln, AS Saint-Etienne, Rapid Vídeň. Tak věhlasné a další týmy zavítaly v nejúspěšnějším období Bohemians Praha (1979–1987) do kultovního Ďolíčku.

Teď k nim možná přibudou další. Mužstvo pod vedením trenéra Jaroslava Veselého si čtvrtou příčkou v tabulce zajistilo účast na kontinentální scéně. Po dlouhých 36 letech.

Jásot nad návratem do Evropy propukl nad pražským Ďolíčkem, přestože Bohemka v posledním kole nadstavby prohrála s Olomoucí 0:1. Soupeř o čtvrtou příčku, 1. FC Slovácko, ale v souběžně hraném zápase dostalo čtyřgólový příděl na Slavii, kde všechny branky vsítil střelecký fantom sezóny Václav Jurečka. Klokani tak mohli slavit.

Podařilo se, Bohemians opět budou hrát mezinárodní soutěž.

Jen veterán týmu Josef Jindřišek jako šestiletý kluk pamatuje, kdy klokani naposledy hopsali po evropské scéně, trenéru Jaroslavu Veselému bylo deset. V prvním kole Poháru UEFA v září 1987 neprošli přes belgický Beveren, po úvodní prohře na soupeřově půdě 0:2 nedokázali doma strhnout postup na svou stranu, vyhráli pouze 1:0.

Poslední vystoupení skrývá trpkou příchuť, kterou vyřazení poloprofesionálním belgickým SK Beveren v sobě nese. „Ostuda,“ připouští tehdejší osobnost týmu, gólový záložník Pavel Chaloupka. „Už to bylo jiné mužstvo, než které dobylo titul v roce 1983, obměna byla značná,“ omlouvá vypadnutí. „V základní sestavě se objevily nové tváře jako Jiří Tymich, Tomáš Matějček, Miloš Belák, Libor Bílas, v brance Pavel Herda,“ vypočítává. Na lavičce Dušan Uhrin st., trenér vicemistrů Evropy 1996, jehož zářné chvíle teprve měly nastat.

Na celý klub dolehlo totiž odhalení černých fondů. Vyšetřování začalo na jaře 1987, 19 (i bývalých) hráčů bylo obviněno, že dostali určitou částku za přestup či za setrvání v oddíle. Členové vedení trávili většinu času na výsleších na policii a hráčům byly odebrány cestovní pasy, kdo mohl, odešel.

Není divu, že se všechno odrazilo na výkonnosti, klub, který osm let neslezl z evropské scény a v mistrovském ročníku 1982/1983 postoupil až do semifinále Poháru UEFA, slábne, pelichá a propadá se až do podprůměru. V dalších letech zažívá několik sestupů a přežívá i klinickou smrt v podobě konkurzního řízení.

Posledním střelcem Bohemians, který je v mezinárodní konfrontaci zapsán, zůstává léta právě Chaloupka. „Moc si už přeju, aby mě konečně už někdo z tohoto smutného zápisu odstranil,“ těší se účastník mistrovství světa 1982 ve Španělsku na úspěšného následovníka.

Otázkou však zůstává, kde se bude hrát. Stadion ve Vršovicích, kultovní Ďolíček, má jistě osobitý půvab, ale i léta. „Hlavní tribuna je pořád skoro stejná, vlastně horší, skoro ruina. Potřebuje už rekonstrukci. Vždyť zestárla mnohem víc než my,“ povšiml si Chaloupka při nedávných oslavách 40 let od dobytí jediného mistrovského titulu.

Podle pravidel pořádající organizace Konferenční ligy, do jejíž předkol Bohemians Praha postoupili, evropské fotbalové asociace UEFA je pro kontinentální soutěž nevyhovující. Jedna tribuna za brankou vůbec není, protilehlá proti hlavní je vysloveně vesnická, kotel pro stání je nepřípustný.

Ale naděje tu je. „Máme informace, že pro 2. předkolo by UEFA nemusela být tak přísná a mohla by nám Ďolíček povolit,“ říká tiskový mluvčí Petr Koukal. „Samozřejmě po některých úpravách a dodržení požadavků,“ dodává.

Ale i kdyby se všechno podařilo a inspekce od UEFA měla přimhouřené oči, není ani v tomto případě Ďolíček jistý. Záleží totiž na losu, koho vyšle do boje proti natěšeným klokanům. Kdyby šlo o velmi atraktivního soupeře, a ti v nabídce budou, byla by škoda příležitost nevyužít. „Chtěli bychom uspokojit co nejvíce fanoušků,“ připouští Koukal, že by se mužstvo přesunulo na stadion s vyšší kapacitou.

Stadion u Botiče pojme dle oficiálních zdrojů 6300 diváků. Z toho ovšem 5200 ke stání, což by ale také mohlo být předmětem vyjednávání s UEFA.

Postup do dalšího kola, či dokonce slastné proniknutí do základní skupiny Konferenční ligy s vidinou potřebných mnohamilionových zisků by si však přemístění do jiné lokality vynutily.

Výběr není velký, v nabídce jsou v Praze pouze dva areály: sparťanská epetArena na Letné s kapacitou 18 887 diváků a slávistická Fortuna Arena v Edenu, kam se vejde 19 370 diváků. S připomenutím, že oba pražští rivalové evropskou soutěž rovněž hrají.

Bohemians se předběžně domluvili se Spartou, že by v případě postupu do hlavní soutěže EKL hráli na Letné. Se stadionem Sparty mají své zkušenosti. V roce 1979, když los Poháru UEFA poslal lačným klokanům při jejich premiéře na evropském kolbišti slavný Bayern Mnichov, si pronajali Letnou. Přišlo 31 tisíc fanoušků, domácí podlehli hostům 0:2. „Atmosféra byla skvělá, ale asi jsme měli zůstat v Ďolíčku,“ komentoval tuto volbu Antonín Panenka, mistr Evropy 1976 a legenda klubu. Statečná odveta v Mnichově s remízou 2:2 jeho názor podpořila. Doma je jiná síla.