Záhadný konec vzorného kluka. Zbyněk Hotový zemřel ve fotbalovém zapomnění

Skoro mistrovská Slavia Praha v ročníku 1975/1976, kdy o titul přišla až v předposledním kole porážkou na Slovanu Bratislava, se chlubila přepychovým útokem. Vzletnost dodávala křídla František Veselý a Dušan Herda, oba členové zlatého kádru z mistrovství Evropy v Jugoslávii, údernost gólový bijec Robert Segmüller mezi nimi.

Když vedení přivedlo z Mostu tichého chlapce Zbyňka Hotového, který měl ve fotbalovém vysvědčení vyznačeno, že je útočník, fanoušci kroutili hlavou, co může v takové konkurenci pohledávat.

Neztratil se. Za devět let nasbíral v červeno-bílém dresu 177 prvoligových startů (nikde jinde nejvyšší soutěž nehrál), vstřelil 24 gólů. A pronikl i do československé reprezentace.

Uniknout po straně hřiště, pláchnout obránci a poslat míč do pokutového území, kde si s ním spoluhráč – zakončovatel – už poradí. Tak jednoduchá byla útočná taktika fotbalu v 70. letech minulého století. Hrálo se na středního centrforvarda a dvě hbitá křídla.

Hotový byl typickým křídlem. „Byl rychlý, odvážný i dost technicky vyspělý, bylo to přesně pro něj,“ charakterizuje ho spoluhráč Ivo Lubas. Předností spousta, nedostatků málo, přesto by bylo na čem zapracovat. Nikdo není dokonalý. „Trochu přesnější centry,“ prozrazuje záložník, jenž jeho úniky sledoval z přehledného středu pole.

Výkonnost tu ovšem byla – a velice slušná. O tom svědčí i pozvánky do reprezentačního kolektivu. Ale hlavně ho milovali fanoušci. I jeho skromnou a vstřícnou povahu, přívětivou tvář hodného kluka. Takový skutečně byl.

Byl hodně fixovaný na rodinu, kterou zdobily čtyři děti. Trochu v tom „měl prsty“ i spoluhráč Ivo Lubas, ale ve vší počestnosti. „Já měl tři, když měl Zbyňďa dvě, jeli jsme jednou společně na dovolenou na Orlík,“ vytahuje příhodu bývalý slávistický záložník. „Ptal se mě, jak to zvládám, řekl jsem mu, že v pohodě, ale pomoci musí manželka,“ předal kolegovi vlastně výzvu.

Dalšího potomka se poučený nezalekl, přišla ovšem dvojčata. „Tys mi dal, lál mi,“ vzpomíná Lubas. „Já mu odvětil: Ale ptal ses na tři! Se čtyřmi zkušenosti nemám,“ odmítl odpovědnost.

Starostlivého tatínka však ani kvarteto nezaskočilo. Jen ho víc poutalo k rodinnému krbu. „Když jsme byli někde delší dobu, třeba i týden, byl zaražený, zamlklý, chodil jako tělo bez duše. Tolik se mu stýskalo,“ prozrazuje Lubas.

Do československého reprezentačního výběru Hotový nakoukl velmi opatrně, vlastně jen do něj mrkl. Má na kontě dva starty, žádný gólový zápis. Debut ovšem stál za to – v magické datum 11. 11. 1981 vyběhl v Buenos Aires proti světovým šampionům z roku 1978 Argentině. S nositeli zlatých medailí Fillolem, Passarrellou, Olguínem, Tarantinim a hlavně největší hvězdou Kempesem v sestavě.

Na trávník vyběhl v 70. minutě, kdy střídal Pavla Chaloupku, s nímž měl mnoho společného. „Stejně jako já pocházel ze severních Čech, vždycky jsme si říkali, že správní severočeští hoši jedou na nejlepší vlně,“ připomíná odchovanec litvínovského fotbalu, že se oba narodili v Mostu.

Z mládí se ovšem neznali. „Zbyněk byl o šest let starší, to je hodně znát,“ připomíná „klokan“, jenž měl největší podíl na jediném mistrovském titulu Bohemians Praha z ročníku 1982/1983. Střetávali se později, ve vršovických derby. „Pohodový kluk,“ potvrzuje Chaloupka všeobecné mínění.

A potkali se také v reprezentaci. Po argentinském opojení za trenéra Jozefa Vengloše ještě v kvalifikaci na mistrovství Evropy ve Francii v dubnu 1983 v Praze proti Kypru. Trenér František Havránek oba postavil do základu a vydrželi na hřišti do poslední minuty. Na vysoké výhře 6:0 se však gólově nepodíleli.

Další šanci už Hotový nedostal. Konkurence byla obrovsky silná – Gajdůšek, Janečka, Kříž, Vladimír Hruška, Knoflíček, Jaroslav Němec, Petržela. Co jméno, to pojem. Ale on k nim také patřil.

Nikdy ligu za jiný tým nehrál, stal se věrným slávistou, srdcařem, který klub neopustil, ani když skončil s aktivní kariérou. V roce 1985 nadále pobýval v šatně v Edenu, jen se převtělil do nové role – stal se kustodem.

Hlídal, aby bylo všechno pro následovníky nachytáno, dbal o dresy, inventář, výstroj i výzbroj. „Vždycky měl všechno v pořádku, bylo na něj spolehnutí,“ uznává jeho přístup Lubas, který se jako studovaný právník po skončení kariéry přestěhoval do kanceláře a převzal funkci sekretáře klubu. Byl tedy nadřízený bývalého kolegy na hřišti. „Zbyněk byl pohodový kluk, který nevyhledával žádné konflikty, dobře se s ním pracovalo, “ opakuje už několikrát zmíněnou charakteristiku.

Jako kustod pečoval o slávistickou kabinu až do roku 1992, kdy ji po něm převzala žijící legenda slávistického zákulisí Václav Petrák. „Já mu chodil pomáhat už dříve, když jsme například hráli Interpohár na Strahově a bylo třeba toho převézt více,“ odhaluje, jaké měli mezi sebou vztahy. „Kdyby byly špatné, do kabiny by si mne nevzal,“ připomíná pravidla kustodů.

A říká to, co ostatní. „Hodný kluk, tichý, nenápadný, ale nesmírně kamarádský,“ neodhaluje Petrák nic nového.

Ze slávistického hájemství zamířil Hotový do jiné pražské městské čtvrti – do Žižkova, kde začal pečovat o výbavu Viktorie. „Měl početnou rodinu, peněz nebylo nikdy dost, přeplatil ho nový majitel Viktorky podnikatel Vratislav Čekan,“ odhaluje Petrák, proč se věrný slávista nakonec odhodlal k přestupu. I když jako kustod.

Další přesun byl ještě delší, vlastně návrat do rodného kraje. „Když jsme s Přemkem Bičovským vedli jako trenéři druholigové Blšany (ročník 2006/2007), pracoval jako kustod u nás,“ vzpomíná Chaloupka, jak znovu došlo k setkání dvou kolegů z československého reprezentačního týmu. „Rád jsem ho zase viděl,“ podotýká.

O to víc drhne vysvětlení, co se potom přihodilo.

Po odchodu z Blšan se Hotový z fotbalového prostředí a tím i povědomí vytratil. Šly o něm jenom různé zvěsti, nepříliš vábné. Mluvilo se o alkoholu. „Přitom jako hráč s námi posedět skoro nikdy nešel, okamžitě jel za rodinou,“ zdůrazňuje opět Lubas, jak byl na ni fixovaný.

A obklopen nejbližšími prožil poslední roky. „S manželkou a rodinou si opravili baráček ve vesnici u Žatce,“ odhaluje jeho neteř Petra Koutníková. A vyvrací zvěsti, že by propadl ničivému démonovi, které se okolo trousily. Fotbalové vazby však už nevyhledával.

Zemřel fotbalovou obcí zapomenut před čtyřmi lety ve věku 66 let. Letos by slavil sedmdesátiny.

Aktualizace: doplnili jsme závěrečnou pasáž o konci života Zbyňka Hotového o svědectví z jeho rodiny