Z paliče je běhavý střelec. A Getafe nabízí Plzni za Šulce balík

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zájem Getafe o fotbalového reprezentanta Pavla Šulce sílí. Podle informací Seznam Zpráv madridský klub ze španělské La Ligy nyní poslal do Plzně nabídku na třiadvacetiletého záložníka ve výši 9,5 milionu eur. A to už je dost důvodů, aby se v zimním přestupovém oknu tahoun Viktorie stěhoval.

Zatímco rakouští majitelé Plzně mají být za tuto cifru k prodeji Šulce svolní, generální manažer klubu Adolf Šádek by rád upřednostnil sportovní cestu a svého tahouna, který má smlouvu až do léta 2026, ještě udržel.

Ostatně Západočeši prodávat nemusí, v letním přestupovém okně utržili pořádný balík. Nejprve pustili do Slavie i přes Šádkovu nevoli reprezentačního útočníka Tomáše Chorého za sto milionů korun, pak dalšího reprezentanta, stopera Robina Hranáče, do bundesligového Hoffenheimu za více než dvojnásobnou částku. A za podobnou cenovku zkouší pochodit u Plzně také Getafe.

Viktoria se musí na Šulcův odchod připravit. Už v minulém ročníku, ve kterém zazářil z pozice podhrotového hráče osmnácti ligovými góly, trenér Miroslav Koubek prohlašoval: „Naše nastavení je top pět lig v Evropě. Když někdo přijde, já mu podám ruku a budu mu blahopřát.“

Aby si pomalu chystal řeč. Šulc na hřišti nezpomaluje, nadále roste, posouvá svou výkonnost, díky velkému akčnímu rádiu, hernímu myšlení, technické vyspělosti a za poslední rok také až nečekaným střeleckým schopnostem, se stal mimořádně zajímavým fotbalistou nejen pro národní tým, ale rovněž evropský trh. I tuto sezonu rozjel tak, jak končil minulou. V domácí soutěži si po šesti kolech připsal tři trefy a jednu asistenci, dvěma přihrávkami pomohl Plzni do skupiny Evropské ligy.

„Byl skvělý, famózní, vynikající výkon,“ ocenil po kvalifikačním souboji se skotským Hearts Šulcův přínos týmu kouč Koubek. „Byl naprosto dominantní, to bylo jednoznačné. Je to skvělý hráč, který pomůže i dozadu. V podstatě ani někdo nepozná, co hraje za post. Je běžecky fantastický, balon ho poslouchá.“

Balon ho poslouchal také na posledním reprezentačním srazu, na kterém zazářil dvěma góly v Lize národů proti Ukrajině, to Getafe nejspíš přimělo jednat rychleji. Je jasné, že s takovou formou zaujme více manažerů hledajících rozdílové hráče s výbornými běžeckými vlastnostmi, což je v dnešním fotbale naprosto základní.

„Reprezentace je fakt nejvíc, čeho můžete dosáhnout. Jsem opravdu moc rád, že jsem dostal šanci a zápas se mi povedl. Pocit je to naprosto úžasný,“ líčil po prvních trefách v národním triku.

Především ta druhá byla fantastická: zpracování míče na prsa a pak přesná střela z voleje přes hradbu těl. Žádná bezduchá rána se zavřenýma očima, přesně naopak: hlava nahoře a umístění kopačáku za háčky. „Těžká situace. Sice jsem tušil, že se ke mně míč odrazí, ale ještě mi tam uhýbal spoluhráč. Trefil jsem to krásně,“ radoval se.

V tu chvíli nebyl snad nikdo v tuzemské fotbalové kotlině, kdo by sympatickému Šulcíkovi, jak se šikovnému záložníkovi přezdívá, další zářezy nepřál. Stačil však pozápasový rozhovor, aby si proti sobě poštval fotbalový národ. Stejně jako ostatním spoluhráčům mu vadilo, že Ukrajinci se v pražském Edenu mohli cítit jako doma, protože z hlediště měli větší podporu fanoušků.

„Mrzelo mě, že nás v tom lidé nechali. Samozřejmě jsem věděl, že Ukrajinců tady žije hodně, ale doufal jsem, že to bude na stadionu aspoň půl na půl jako při finále MOL Cupu. Jenže po jednom krachu se na nás lidé vykašlou,“ připomněl fiasko reprezentace v Gruzii. „Spousta internetových trenérů nás odepsala. Cesta, jak si naklonit fanoušky, je hrát asi jako s Ukrajinou, jezdit po zadku a nechat tam srdce. Naštěstí nebylo moc času o zklamání v Gruzii přemýšlet. Řekli jsme si, že si nebudeme hrát na fotbalisty, ale nejdřív bude dřina. Jsem hrozně šťastný, že jsme to po zkratu v Gruzii zvládli za tři body. A jsem moc rád, že jsem u toho mohl být. Bylo jasné, že navlíkneme montérky a jdeme to odjezdit.“

U Šulce to je jasné pokaždé. Fotbal miluje, na hřišti je to znát, s krokem nešetří nikdy. Největší změna, která bije do očí, je, jakým způsobem strhl ze sebe nálepku paliče schopného zazdít i tu největší příležitost a proměnil se v ryzího fotbalového zabijáka.

„Tak on nikdy nebyl šutér. V Jablonci hrál halfbeka, takže toho moc nenastřílel. U něj je to jen otázka najít mu místo. Potřebuje volnost. Na koncovce pracuje, tvrdě dře a má hodně zápasové vytíženosti a každým zápasem zraje. Ale to, co ho posunulo, je ta absolutní volnost,“ popisoval Koubek Šulcovu proměnu, na které se úspěšně podílí. „Každý ví, že je to talentovaný hráč a jak ten čas běží a získává zápasy i na evropské scéně, tak ho to samo o sobě rozvíjí. Já bych si žádné zásluhy nedělal. Má jediná zásluha je, že na něj šlapu.“

Potřebuje to?

„Jako sůl,“ usmíval se Koubek.

Oceňuje také Šulcovu fyzickou připravenost: „On ty anglické týdny zvládá dobře, má výbornou kondici.“

V Plzni je plavovlasý štírek od desíti let, cestu do A-týmu neměl umetenou. Prošel si hostováními v Jihlavě, Opavě, Českých Budějovicích a Jablonci. S fotbalem začínal v Toužimi, kde jej vedl táta Pavel. Na sídlišti jako většina kluků mydlil i hokej s tenisákem, nasoukal se do brankářské výstroje a nechal staršího bratra Patrika na sebe pálit míčky. Střílení na branky pak pokračovalo v jejich pokojíčku v panelákovém bytě, sousedé ví své. Díky dědovi, který pracoval jako správce hřiště TJ Sokol Teplá, mohl Pavlík prakticky neomezeně pobíhat po trávníku i ve sportovní hale.

Každá minuta s míčem navíc přišla vhod také po přesunu do Plzně, kde jej stáhli z útoku do zálohy. Znovu vynikal rychlostí a kuráží s míčem. S mládežnickým trenér Jiřím Žilákem si zahrál také juniorskou Ligu mistrů. „Nechci říct, že jsem překvapený, protože jsem mu věřil už od šestnácti let, co jsem ho v Plzni nabral, ale že bude takhle dávat góly, to pro mě překvapení je,“ připouští Žilák, který má teď na starosti mládežníky Slavie. „Je to hodně o tom, že vyzrál a dokáže na věcech ještě víc pracovat, než když byl v telecích letech. Koncovce se hodně věnuje.“

Vyplácí se to.