Z fotbalu se stává zimní sport. Jen vyhřívat trávníky nestačí, říká expert

Michal Koťan je fachman na fotbalové trávníky. Navštěvuje vyhlášené kluby a pažity po Evropě, zkušenosti si vyměňuje s odborníky z top soutěží. Zapáleně se ve svém volném čase snaží o to, aby se v tuzemsku hrál fotbal na co nejlepších hřištích. I v zimě. Jako předseda Komise pro stadiony a hrací plochy řeší pro Fotbalovou asociaci České republiky (FAČR) odborné záležitosti, co se týká přírodních a umělých trávníků, ale také infrastruktury stadionů. 

„Na starosti máme čtyři tisíce českých trávníků a všechny stadiony,“ vypráví v rozhovoru pro Seznam Zprávy. „A dobrovolně. Jsme komise jmenovaná, která má deset členů, a všichni tudíž bez nároku na odměnu.“

Zima je mírná, hřiště pod sněhem neleží. Jste spokojený s kvalitou ligových trávníků?

Poslední inspekci jsme měli v říjnu, kdy jsme kontrolovali stav trávníků po začátku sezony. Chtěli jsme vidět, jak jsou připravené na zimu, abychom mohli kolegům poradit, na co se zaměřit a dát si případně pozor. Bohužel z fotbalu se nám stává zimní sport. Končí se v prosinci a startuje na začátku února. Vegetace od listopadu až do března není. Je logické, že trávník, pokud se mu nepomůže moderní technologií, nemá šanci v zimním období vegetovat. Ta situace se nám opakuje, protože naše kluby v první lize mají povinné pouze vytápění. V posledních letech se ukazuje, že jen vytápění nestačí.

Což můžeme vidět nejen ve vysoce položeném Jablonci, ale například také hřiště v Ostravě má teď k ideálu daleko.

Jde také o stáří trávníku a o to, jak se kluby umí o něj postarat. To znamená dostupnost techniky, správné trávníkářské postupy – kdy zapínají topení, jak ho mají nastavené. Pokud mají přístup k moderním technologiím, pak je to hrozně znát na kvalitě trávníku hlavně v zimním období. Když se teď podíváte na Slavii Praha, tak je to top hřiště. Ale tam zase mají problémy v létě, jak je stadion uzavřený. Starat se o prvoligové trávníky je velká věda. Stadiony moderního charakteru jsou uzavřené, je tam špatný přístup slunce i vzduchu. Zapěstovat trávník tak, aby byl špičkový, aby hráči měli špičkové podmínky, by mělo být cílem každého klubu.

Moderní technologií, která v zimě nejvíce pomáhá trávníku, jsou kromě vyhřívání osvětlovací lampy?

Základem je topení pod hřištěm. Simulují jarní podmínky. Mělo by to být minimálně kolem 15 stupňů, aby si kořeny trávníku myslely, že je jaro. A pak s fotosyntézou, kterou potřebujeme, pomáhají osvětlovací lampy. Přední kluby, které hrají poháry, jdou příkladem. Na Slavii už to mají několik let, jsou u nás takovým průkopníkem osvětlovacích lamp. Pomáhá jim to hodně. Sparta už to taky dovybavila, má jich asi šest. A vím, že nějaké lampy dorazily do Plzně. Špičkové kluby se snaží dohnat Evropu. Hrají dlouho poháry, chtějí kvalitní povrchy, tak jim nic jiného nezbývá.

Jak jsou lampy nákladné?

Aby to bylo k něčemu, potřebujete tři až šest lamp. Šest velkých lamp obsáhne skoro polovinu hřiště. Cena jedné rozkládací lampy je okolo tří a půl milionu. Ještě horší jsou pak provozní náklady. Když to sečtete s topením, tak jste měsíčně ve velkých statisících.

Takže i jako šéftrávníkář máte pro chudší kluby pochopení, že do takových investic dosud nešly?

Určitě, ale ve světě už lampy běží dlouhou dobu. Viděl jsem je už před 15 lety na Arsenalu. Hodně cestuji po evropských stadionech, technologie se vyvíjí včetně svítidel. Jsou teď ledkové, aby se uspořilo. Stejně je to pro kluby velice finančně náročné. Ale je to nezbytnost. Pokud tedy chceme hrát na kvalitních trávnících a musíme hrát v zimě, protože termínovka je nabitá.

Pokud chce liga nabízet kvalitní produkt, je potřeba kvalitní trávník.

Tak. A nejde jen o produkt pro televizi, ale také o bezpečnost hráčů. Trávníky by v zimě měly být natolik kvalitní, aby nedocházelo ke zbytečným zraněním.

Jak se vyvíjí hybridní trávníky?

Hybridní trávníky jsou známé po celé Evropě už delší dobu. Kdysi se začínalo se systémem Fibresand, který má ještě Olomouc. Nejmodernějším trendem jsou teď všívaná vlákna. Potkáte je už řadu let po Evropě. Tento systém je skoro na všech špičkových hřištích, která jsem navštívil. Jenom loni jsem například navštívil stadiony v Brémách, ve Stuttgartu, Bayernu Mnichov, Salcburku a Benfiky Lisabon. Všude všívaná vlákna mají, protože zpevňují substrát, a když jsou nepříznivé podmínky, kvůli kterým můžete přijít o přírodní trávník, tak tohle ho nahrazuje. A hřiště je hratelné za každých podmínek.

V Česku to však ještě nikdo nemá.

Pořádáme semináře pro technické ředitele, pro trávníkáře, s touto technologií jsme je seznámili. V listopadu jsme měli seminář v Plzni, kde přednášel zástupce anglické firmy vyrábějící tuto technologii. Ale je to zase o investici. Pořizovací cena je odhadem okolo osmi až deseti milionů dle specifických podmínek hřiště.

Trávníkem roku byl loni vyhlášen ten olomoucký, o který se stará Dušan Romanovský. Patří v Česku k největším expertům mezi trávníkáři?

V době té kontroly byl olomoucký trávník opravdu perfektní. Péče o hybridní trávníky je trochu jiná, pro trávníkáře ještě náročnější. Musí se hodně dodržovat travní hygiena, neustále to musí být čisté, některé strojové zásahy jsou častější. Ale zkušení borci jako pan Romanovský si s tím hravě poradí. Hřiště v Olomouci je za ty roky, co jezdíme na kontroly, jedno z nejlepších v republice – díky konstrukci a péči velkého odborníka. Velice dobře vypadá také Slavia, Plzeň, Sparta, která nedávno předělávala trávník. Kluby se snaží dělat maximum pro to, aby hrací plochy měly ve skvělé kondici, ale bohužel bez dalších investic do technologií se ukazuje, že to nestačí.

Trávník Plzně mi teď zdálky proti Slavii nepřišel v nejlepší kondici.

Ale dlouhodobě bych Plzeň vyzdvihl. Dělají pro to vážně maximum. Svědčí o tom i nákup těch lamp. Posouvají to dopředu. Trávník mají opravdu skvělý, jednou za dva roky ho mění. Kvalita trávníku v podstatě odráží postavení klubu v tabulce.

Pátý Jablonec hraje nad poměry hřiště?

Jablonec dělal nový trávník v předloňském roce a v říjnovém ohodnocení byl druhý. Trávník mají udělaný výborně, ale v nadmořské výšce 600 nebo 700 metrů mají podmínky složitější než třeba v Praze nebo na jižní Moravě.

Na severu by byl skvělý hybrid a všívaná vlákna?

Výborné, i ty lampy. To je v západní Evropě základní vybavení všech stadionů už několik let. Ale nejde jen o západní Evropu, lampy mají v Maďarsku, Slovinsku, Polsku…

Zjevně nejde v Česku fotbal zase tak dopředu, jak se říká.

Je se kam posouvat. Je to o rozpočtech klubů, rozhodnutí majitelů udělat investici, aby měli trávník co nejlepší.

Vyměňují si trávníkáři napříč ligou zkušenosti, nebo si drží know-how?

Ne, ne, více než 12 let děláme každý rok školení pro profesionály ve spolupráci s pobočkou anglických trávníkářů IOG ČR, kde jsem tedy také předsedou. Dělat věci zadarmo je pravděpodobně největším poutem na světě, když jste profesně postižený. Jak hodně cestujeme, známe se napříč Evropou se zajímavými lidmi a groundsmany (správci/trávníkáři). Naposledy v Plzni nám přednášel hlavní groundsman Bayernu Mnichov Peter Sauer. Trávníkářům i technickým ředitelům zajišťujeme přednášky opravdových profesionálů. Vzdělávání nějakou formou funguje. Jsme trochu uzavřená komunita asi sta lidí, dáváme si doporučení, vyměňujeme si zkušenosti, ale máme i mnoho členů v rámci IOG ČR v rámci výkonnostního fotbalu.

Co uděláte jako první, když vstoupíte na hřiště?

První věc je pohled. Jak je trávník hustý, jak je posekaný, jakou má barvu, jestli má dostatek výživy, zda tam není choroba. To jsou základní kvality trávníku. Na první pohled za ta léta poznám, zda je trávník v dobré kondici, nebo není. Měříme pak různé záležitosti, jako například schopnost průsaku vody, stav brankovišť, řešíme travní složení, hustotu a pevnost drnů. Zabýváme se tím komplexně, abychom klubům mohli navrhnout postup ke zlepšení hracího povrchu. Tohle funguje dobře. Kluby vědí, co mají dělat pro to, aby trávník zlepšily. Teď se budeme snažit připravit klubům manuál, jak by mohly investovat, co kolik asi stojí, jaké jsou náklady na provoz.

Jaká odrůda travního semene je pro fotbal nejlepší?

To je taky vysoká škola. Travních odrůd jsou stovky, v České republice je několik firem, které se tím zabývají, například mícháním směsí nebo vozí směsi ze zahraničí. Jednotlivé druhy trav se pravidelně hodnotí v Německu, Anglii i Americe. Výrobci to umí sledovat, snaží se nám doporučit do našich podmínek to nejlepší. Některé rostou rychle, některé pomalu, jiné jsou odolné na choroby. Nedá se úplně říct, co je nejlepší, ale co používáme hlavně, jsou různé odrůdy jílků vytrvalých. Při optimálních podmínkách rychle regenerují, rostou a zacelují poškození, které fotbalista kopačkou udělá.

Doporučujete i na zahradu, kde pobíhají děti?

Určitě, ale budete hodně sekat. K tomu je potřeba i výživa. Stadiony, které topí i svítí v zimě, musí i v zimě zalévat, sekat. Běží normální údržba jako na jaře a v létě a na podzim.

Jak se dohlíží na to, aby si kluby plnily svou hlavní povinnost přes zimu – vytápět trávník tak, jak se má?

Technický delegát Ligové fotbalové asociace (LFA) před zápasem kontroluje správnou teplotu substrátu. Ale vyhodnocení jsem letos ještě neviděl, za ligu je zodpovědná LFA, nikoli FAČR. My máme na starosti mezinárodní utkání a tam vždy dojíždí delegát UEFA.

Když jste na inspekci trávníků, známkujete jako ve škole?

Ale opačně – jednička je nejhorší a pětka nejlepší. V lednu se to zveřejnilo. Nejlepší hřiště loni bylo v Olomouci, hned za ní v Jablonci, pak na Spartě, v Plzni, Slavii.

Propadl někdo?

V první lize ne. V horším stavu, v kategorii B, pár klubů bylo, ale žádná katastrofa. Zlepšenou údržbou se to dokáže vrátit do kategorie A.

Kontrolujete také stadiony. Vidíte v zázemích pro týmy i diváky značné rezervy?

Stadiony musíme zařazovat do kategorií podle požadavků UEFA. Není to úplně jednoduchý materiál, ale většina odpovědných osob se v něm už dobře orientuje. Teď dorazil do Česka nový manuál od UEFA schválený v prosinci 2024. Věnujeme se tomu aktuálně velmi intenzivně, jsou tam úpravy různých rozměrů, třeba i pro hendikepované diváky.

Jaká je vaše role během procesu stavby stadionu?

Když kluby staví nové stadiony nebo plánují rekonstrukce, ozvou se nám a my jim pomáháme, aby se v předpisech zorientovaly a aby stadion byl bez problémů certifikovatelný. Když dáme certifikát pro stadion druhé kategorie, tak delegát z UEFA musí najít stadion druhé kategorie. Neexistuje, aby to tak nebylo. Podle toho řadíme nové stadiony. Teď konzultujeme plánované projekty nových stadionů Sparty, Baníku a Brna.

Mají se fanoušci nač těšit?

Jak všechny ty projekty v současné době běží, tak musím říct, že fanoušci těchto tří klubů se mají opravdu na co těšit.

Ale jsou to spíš fotbalové pažity, které jsou vaší vášní?

Je to profesní deformace. Jsem povoláním trávníkář, v Hradci Králové mám na starosti stadiony v majetku města. Dělám to 20 let. Začínal jsem sekáním trávy, teď jsem vedoucí sportovišť a navíc mám tyto funkce.

Mimochodem, co s vámi dělá, když vidíte, jak někdo trénuje v pokutovém území?

To je takový věčný boj mezi trávníkáři a spíš trenéry. Když je trenér v pořádku, tak se tam udělá nácvik v omezeném čase, když to tedy nutně potřebuje. Vápno brankáře na pěti metrech čtverečních je nejvíc zatěžované. Pokud tam chtějí kvalitu, tak je potřeba si to šetřit. V Evropě je běžné, že na hlavním hřišti se vůbec netrénuje. Všichni trénují v tréninkových centrech, kde mají stejně kvalitní hřiště. Někde jdou do extrémů. Když jsem byl v tréninkovém středisku Realu Madrid, mají několik typů hřišť – Fibresand, všívaná vlákna a tak dále. A trénují na takovém, kde pak hrají mistrovská utkání.

Jiný svět.

Dělají to ještě trošku jinak. Ale u nás už na to mnoho klubů také přišlo. Posouváme se hodně dopředu i v tréninkových centrech. Kluby by ve svém zájmu neměly využívat hlavní plochu k tréninkové činnosti. Když jsem byl na Benfice, tak jsem se ptal, kolik tréninků mají na hlavním hřišti měsíčně. Vůbec mi nerozuměli: Na co se to ptáte? No ani jeden! Na zápas přijedou jako na svátek hrát před svými diváky na plném stadionu. Nikoho ani nenapadne, že by tam měli trénovat.