Vzal jsem si k srdci českou mentalitu. Zafeiris líčí adaptaci cizince ve Slavii

Patří mezi největší hvězdy Slavie. Přitom v nabité záloze vedle Oscara a Lukáše Provoda je až nečekaně tichou spojkou mezi dalšími články týmu. Na soustředění Slavie v Marbelle působí jako vždy – v ležérních šortkách, které vypadají o dvě čísla větší, a pantoflích působí, jako kdyby se zrovna vrátil z pláže.

Rodáka z Athén Slavia pořizovala před dvěma lety jako obrovskou naději a skvěle technicky vybaveného hráče, který zároveň sešívaným může dodat fyzickou nadstavbu a taktické porozumění. V minulé sezoně si na jaře prošel složitým obdobím, na podzim ale konečně naplno a stabilně ukázal, jakým přínosem je pro Slavii.

Christosi, jaké pro vás bude hrát proti PAOK Soluň?

Samozřejmě to pro mě bude výjimečný zápas. Je to pro mě první zápas v Řecku, proti řeckému týmu, ale jedeme tam odvést naši práci. Je tam skvělá atmosféra, ale tou se v Edenu můžeme pyšnit taky. Většina našich zápasů, a to ani nemusí být v Evropě nebo doma, se hraje před parádní kulisou. Jsme na to zvyklí, takže myslím, že budeme připraveni.

Mluvil jste s vašimi přáteli nebo rodinou, jaké to je hrát proti PAOK? Je to pro vás něco výjimečného?

Ani ne, hlavně jde o to, že jde o řeckého soupeře. Jinak je to normální zápas a to je i můj obvyklý přístup. Chci každý zápas vyhrát a chci, abychom postoupili do vyřazovacích bojů v Evropské lize. Jedeme tam stoprocentně připraveni vykonat naši práci.

Jak se projevuje, že je Slavia jako rodina, proč jste se cítil hned jako doma?

Myslím, že prostě rovnou od začátku se cítíte tak, že vás tu každý uvítá a chce, abyste podával co nejlepší výkony a cítil se tady pohodlně. Je tu důraz na to, abyste byl součástí týmu a nebylo to tak, že si jen odtrénujete své a pak jedete domů. Všichni hráči chtějí být pospolu, což je podle mě opravdu hodně důležité rovnou od začátku vašeho angažmá. A od začátku jsem cítil, že tým mě nebere tak, jako bych byl nějaký nový hráč. Cítil jsem se tady rovnou tak, jako bych tu už byl dlouhou dobu. A myslím, že to mi celé velmi usnadnilo.

Jan Bořil v rozhovoru pro Kudy běží zajíc prohlásil, že zahraniční hráči vůbec nemají ponětí, co je tady čeká.

Jo (hlasitý smích).

Smějete se, takže můžete to popsat ze své zkušenosti?

Takhle… Nechápal jsem to úplně na začátku, ale myslím, že to Bóřa myslel tak, že… sám nevím, jak je to v jiných týmech, ale myslím, že to myslel tak, že fotbalová kultura a to, jaký se tady hraje fotbal, je trochu jiné než v mnoha jiných zemích. Alespoň než v Norsku, což je tedy ta jediná země, kterou jsem doopravdy poznal. Je to těžké prostředí, velmi fyzický fotbal, přímočarý a musíte být připravený na všechno, co v zápase přijde. Nikdo vám v zápasech nedá nic zadarmo. A taky si myslím, že mentalita českých hráčů je na velice vysoké úrovni. Ale myslím, že trochu z této mentality mám, a myslím, že je to dobře, bylo pro mě jednoduché to pochopit a vzít si to k srdci.

Přijde mi, že jste tady ve Slavii dospěl. Máte podobný pocit?

Cítím to tak, že jsem k tomu učinil určité kroky. Měl jsem chvíle, kdy to se mnou bylo nahoru dolů. Přesně jak to říkal i Bóřa, nikdy nevíte, co na vás čeká. A byla období, kdy šlo všechno jako po drátkách, a pak se najednou všechno pokazilo. A to je zkušenost, kterou získáváte a musíte se k tomu postavit čelem a zapamatovat si, co vás potkalo. A taky ty výkyvy zkrátka přijmout takové, jaké jsou. Myslím, že to je opravdu důležité. Protože jestli se chcete zlepšovat, tohle vás tam dovede. Mám pocit, že jsem si tím vším prošel a dostal jsem určité lekce. Nikdy nevíte, kdy vás zase potkají slabší chvilky, takže na to musíte být připraveni. Takový je život. A to se nebavíme jen o fotbale. Uvidíme, ale jsou to opravdu dobré zkušenosti.

Řekl byste, že jste před novou sezonou dospěl k určitému přepnutí v přístupu?

Řekl jsem si, že si nechci úplně projít tím, čím jsem si prošel v minulé sezoně.

Co to bylo?

Určitá zranění, nepodařilo se mi úplně vrátit se do základu a bylo to těžké. A jediná věc, kterou jsem měl na mysli, když jsem jel na dovolenou a pak jsem se vrátil do přípravy, byla, že jsem chtěl doopravdy ukázat, čeho jsem schopný, být soustředěný v každém tréninku a v každém zápase. A samozřejmě teď si myslím, že se všechno odehrává skvěle, ale máme malou pauzu a je potřeba z mé strany dělat stejné věci. Chci hrát dál a pomáhat týmu a podávat dobré výkony. Když hrajete za velký tým, máte kolem sebe skvělé spoluhráče, kteří jsou připraveni vzít vám místo. Musíte být stále připraveni a ukázat trenérům, že jste tady a jste nejlepší na váš post.

Zocelil jste se?

Ano. Řekl bych, že to tak taky vidím. Ale ne že bych byl tvrďák ve špatném smyslu slova, ale v dobrém. Jak jsem říkal, jsme tu jako rodina, takže samozřejmě mám tuto mentalitu, že potřebuju hrát pořád a být lepší než ostatní na mé pozici. Ale vždy si musíme navzájem pomáhat a zlepšovat se. Myslím, že všichni hráči mají tuhle mentalitu. Každopádně na tom pracujeme ve skvělé atmosféře. Každý ovšem chce hrát, neznám fotbalistu, který by se nechtěl dostat na hřiště.

Za ty roky, co sleduji Slavii, mi přijde, že hráči v týmu si dokážou určit, s kým chtějí být v jedné kabině a s kým ne. Všímají si detailů a lpí na nich, upřednostňují hráče, kteří umí být nohama na zemi a pracovat pro tým. Cítil jste od nich v tomto ohledu tlak?

Neřekl bych, že o tom nějak zvlášť mluvíme. Ale myslím, že každý si musí uvědomit, že musíte něco přinést týmu, protože je to velká součást toho, co děláme, abychom uspěli. Celý tým musí zůstat pohromadě, a to nejen hráči, i trenéři. Všichni to od vás očekávají a nejde zdaleka jen o kapitány. Jsou věci, které prostě musíte dělat.

Bezpodmínečně.

Ano. Jsme tým a stejně tak i já potřebuju něco přinést týmu, a to nejen na hřišti, ale i mimo něj, kdykoliv se to ode mě žádá. Je důležité udržet si týmové prostředí a ukázat, že jsem tu pro něj. Každý se chce zlepšovat jako jednotlivec, posunout se a dokázat velké věci. Ale fotbal je týmový sport, takže musíte odvést práci pro tým, rozumíte mi? Musíte přispět i v těchto ohledech a nemyslet jen na sebe. A myslím, že důvod, proč vedeme ligu, je to, že jsme v tomto aspektu byli opravdu dobří. Každý něco přinesl týmu a podílel se na rodinné práci. Můžeme dokázat velké věci.

Mám pocit, že Slavia má teď hodně lídrů v týmu, je to vidět na její kostře. A i když jste velmi výraznou kreativní hvězdou, skoro jako byste byl tak trochu tišší součástí dobře fungujícího celku. Hrajete v záloze s Oscarem a Lukášem Provodem, kteří jsou letos velmi výrazní. Jaké je s nimi hrát a nacházet s nimi spolupráci?

Myslím, že jsme se velmi dobře našli v posledním půlroce. Opravdu velmi dobře víme, jak kdo z nás pracuje. Samozřejmě kluci odvádějí neskutečnou práci. Vidíte Proviho, který podává fantastické výkony a je pro nás strašně důležitý. A někdy dělat tu tichou práci je taky hodně důležité. Vážně bych rád přispěl více góly a asistencemi a cítím, že jich můžu přidat tuhle sezonu víc.

Máte teď na kontě pět gólů. Říkalo se o vás předtím, že byste jich měl přidat víc. Jste spokojený s tím, jak se vám vede?

Opravdu bych jich rád přidal ještě víc, abych řekl pravdu. Ale občas prostě musíte dělat to, co potřebuje tým. Máme hráče, kteří skórují a asistují.

Jako třeba Oscar (smích).

Ale je fakt, že jich už pár na kontě má oproti minulým sezonám. A oba jsme vstřelili pár důležitých branek, když to tým potřeboval. Pracujeme na ofenzivě a defenzivě a děláme naši práci. Jsem asi ofenzivnější typ z nás dvou a měl bych se na gólech podílet víc, ale myslím, že všechno má svůj čas. Myslím, že to přijde, rozhodně se nechci zastavit na pěti gólech a vím, že toho v sobě mám víc a můžu přidat i asistence. Ale dokud děláme naši práci, tým pracuje dobře a budeme vyhrávat, je mi celkem jedno, jestli zůstanu u pěti gólů. To samozřejmě nemám v plánu, ale když budeme všechny zápasy vyhrávat a hrát dobře, budu šťastný za kohokoliv, kdo se postará o góly.

Co je pro vás víc – dokonalý gól, nebo dokonalá asistence?

Pfff… (zamyslí se) To je těžké! Opravdu rád dělám obojí. Teď nemám na svém kontě moc asistencí, víc se starám o góly. Ale řekl bych, že mám fakt raději dokonalou asistenci. Protože nejsem hráč, který se postará zase o tolik gólů. Jenže teď těch asistencí taky moc nemám, takže to je trošku problém. Ale udělám maximum, abych jich pár přidal.

S kým máte nejlepší propojení na hřišti?

Řekl bych, že Osky. Prostě se známe fakt dobře a myslím, že tuhle sezonu děláme skvělou práci v záloze. Samozřejmě se musíme dál zlepšovat, ale myslím, že spolu máme dobrou chemii. Cítím se bezpečně, když s ním hraju. Nechci přehánět, ale myslím, že to Oscar cítí podobně i se mnou. Ale máme další skvělé hráče, kteří třeba tolik nehrají, a přitom jsou velice kvalitní, jako Dominik Pech, který je obrovsky talentovaný. Teď jsme podepsali Mosese, máme i Filipa Prebsla. To jsou taky hráči, kteří toho mohou týmu strašně moc dát. Ale musím prostě vyzdvihnout toho, se kterým teď ve středu hřiště hraju nejvíc.

Jak jste si tuhle chemii vytvořili?

Myslím, že je to zkrátka tím, kolik jsme toho spolu odehráli a jak jsme si na sebe zvykli. Neřekl bych, že mám špatnou chemii s kýmkoliv jiným, ale hrajeme zkrátka na stejné pozici a hodně spolu pracujeme a musíme spolu strašně moc komunikovat, protože je to velice těžká pozice, když bráníte protihráče jeden na jednoho. Ale pořád spolu mluvíme, přebíráme si soupeře a pomáháme si. Na našem postu je strašně důležité, abychom se navzájem podrželi a odvedli maximum práce, protože pro celý tým je klíčové, aby záloha fungovala správně.

Když zmiňujete tohle, fakt jsem byl unešený z vaší osobky, kterou jste hrál v předkole Evropské ligy proti Unionu Saint-Gilloise na Camerona Puertase.

Jo (úsměv).

Jaké pro vás bylo hrát takového rozbíječe?

Jo, to je fakt zajímavé. Jak jsem vám říkal, že je mi ve výsledku jedno, jestli mám góly a asistence a hlavně když pomůžu týmu a vyhráváme, tak přesně tohle po mně tým chtěl a potřeboval.

A mně přišlo, jako byste si v tom najednou našel zálibu.

Jo, fakt jsem si to svým způsobem užil. Upřímně řečeno, je to trošku stresující. Protože svým způsobem každý ví, že mám tohohle hráče a ten se nesmí dotknout míče. A když se mu něco povede, je to na vás, takže jde o velkou zodpovědnost. Ale byl jsem rád, že jsem to pro tým mohl udělat. Možná jsem toho tolik nepřinesl v ofenzivní práci, ale důležitým způsobem jsem pomohl týmu, takže z toho jsem měl radost.

Byl to jeden z těch zápasů, kdy jsem si říkal, že tohle může být vaše sezona. Protože vím, čeho jste schopný v ofenzivní části hřiště, ale tohle byla stránka hry, kterou jste najednou vzal za svou.

Myslím, že i tým to tak cítil… Obecně když jste v týmu a vidíte ostatní, kteří toho pro tým jsou schopni udělat maximum, povzbudí vás to v zápase a dodá vám to energii. A myslím, že to je důležité, protože jste pak v určité mentální zóně.

Přišlo mi zajímavé, že jste to v tu chvíli utáhl i fyzicky. Oproti minulé sezoně, kdy mi přišlo, že celý tým jako by na jaře měl těžké nohy.

Opravdu jsem se cítil v této sezoně jinak, že mám víc energie. Ale stejně to byl fyzicky šíleně těžký zápas. Pamatuju si to, protože jsem se vracel z drobného zranění z přípravy, byl to můj první zápas v sezoně. Neřekl bych, že je jednoduché jít s hráčem úplně všude, protože musíte neustále měnit směr. To bylo dost náročné, ale opravdu to týmu pomohlo. Vím, že jsem vydržel hodinu a pak už jsem musel říct trenérovi a ostatním, že se omlouvám, ale že jsem tomu dal všechno a už to prostě nedávám dál. Byl to důležitý zápas a měl jsem dojem, že ten tým opravdu nepotřeboval někoho na hřišti, kdo není na sto procentech na poslední půlhodinu. Za mě musíte vždycky upřednostnit tým.

Taky se mi líbilo, jako byste v tu chvíli dobře četl, co se Puertasovi nebude líbit.

Jo (úsměv). Řekl bych, že umím být podobným hráčem pro tým jako Puertas. Takže jsem si přesně říkal, co nemám rád, když jsem v ofenzivní části hřiště. A to všechno, co jsem dělal, byly věci, které nemám rád. Nemáte moc šanci zastavit si balon a mít jednu vteřinu čas. Pro jakéhokoliv útočného hráče je to strašně těžké.

Teď řeknu všem ostatním týmům, aby na vás dělaly to, co vy na Puertase (smích). Ne, vážně. Přijde mi, že jste pro sebe našel ideální pozici jakožto osmičky, i když na dresu máte desítku.

Ano.

Cítíte se tedy jako osmička, nebo byste byl raději trochu výš na hřišti?

Ne, víte, fakt se mi líbí moje pozice, na které jsem. Myslím, že tam jsou moje nejsilnější stránky, umím bránit i útočit, můžu takhle pomoct týmu v obou směrech. Takže bych řekl, že jsem osmička. Samozřejmě musím nacházet způsoby, jak přispět do ofenzivní části hřiště přesně jako v tom krátkém období na začátku sezony, kdy jsem přidal pár gólů ze zálohy. Čekám od sebe góly a asistence, stejně jako fanoušci. Není to žádná výmluva, ale není to vždycky tak jednoduché z pozice, ve které jsme s Oscarem, abychom vždy skórovali a pomohli góly a asistencemi. Je to věc, ve které oba cítíme, že máme kvalitu, abychom se v ní zlepšili a přidali víc.

Jak s vámi vlastně trenéři komunikují ohledně taktických detailů? Kdo s vámi v těchto věcech mluví, jak je na tom vlastně trenér s angličtinou a jak si k sobě nacházíte cestu?

Máme hodně videoanalýz, na kterých sedíme spolu s celým týmem, mluvíme o tom. Když máme video, trenér mluví česky, ale máme překladatele, který s námi sedí a všechno nám překládá. Když jsme na tréninku, trenér mluví trochu anglicky, takže nám pomáhá v určitých věcech, abychom porozuměli, co se po nás chce. A jinak vždy přijde někdo, kdo nám to pomůže přeložit, abychom rychle zvládli splnit pokyny. Myslím, že v zápasech už z trenérových pokynů dokážeme celkem jasně pochopit, co je potřeba udělat, protože jsme připraveni na to, co máme dělat.

Mluvíte s ním někdy anglicky i jeden na jednoho?

Ne tolik, ale zvládáme spolu mluvit a komunikovat, když je potřeba.

Přestupové okno je právě otevřené a čeká nás zanedlouho i to letní. Máte smlouvu do léta roku 2027, jaké máte plány do budoucna a do tohoto léta?

Nevím. Chci nejdřív vyhrát ligu i pohár, to je teď to nejdůležitější. Nemyslím moc na léto. Opravdu se chci soustředit na své výkony a řekl bych, že start do sezony byl velmi dobrý, ale čím víc zápasů přicházelo, tak jsem cítil, že mé výkony šly trochu dolů. Neřekl bych, že jsem byl špatný, ale byl jsem průměrný. Takže chci hlavně jít výkonnostně nahoru, abych cítil, že jsem zase dobrý. Aby fanoušci viděli, že Zafi zase hraje dobře, to je pro mě hlavní cíl. Teď máme všichni v hlavě, že chceme postoupit dál v Evropě, chceme vyhrát ligu a pohár.

V tuhle chvíli si tedy umíte představit, že budete hrát ve Slavii i příští sezonu?

Ano, v tuhle chvíli nemám nic dalšího a nepřemýšlím o ničem jiném. Když mám být upřímný, soustředím se hlavně na ligu a na tuto sezonu. Po konci ročníku pojedu na dovolenou a pak se budu soustředit na přípravu.

Musíme ještě rozseknout odvěkou otázku slávistické kabiny. Kdo je hlasitější – asistent Zdeněk Houštecký, nebo kapitán Jan Bořil?

(smích) Oba dva. Jsou strašně hlasití, nedokážu si z nich vybrat (usmívá se a zamyslí se).

Jsou trochu jako dvojčata?

Jsou jako starší a mladší brácha, když je jim dvanáct a třináct. Pořád se perou a pak se smějí. A pak zase dokola. V kabině je skvělá atmosféra a oba jsou skvělí chlapi.

A ještě poslední věc. Jak se vám líbila písnička, kterou vám složil hudebník Mat213?

(usměje se). To byla sranda. Líbilo se mi to. Bylo to hezký.