Výhry vítané, pracovat je na čem. První dojmy z reprezentace pod Haškem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Podle únorového žebříčku koeficientu státních reprezentací FIFA stojí Česko na 40. příčce, v Oslo nastoupilo proti týmu srovnatelné výkonnosti (46. příčka). Výhra na soupeřově půdě je hodně příjemná, vnímá se tak i ve fotbalovém světě.

Arménie je ráda, že se vejde do první stovky klasifikovaných, zaujímá 94. místo. Vítězství nad ní na domácí půdě se přijímá skoro jako povinnost, jiný výsledek už by příznivě chápán nebyl.

Obě výhry se však počítají, vstupují do statistiky a hlavně dodávají sebevědomí. To je pro budování nového týmu nesmírně cenné. „Udělali jsme některé chyby, které se opakovaly, ale pro mě je důležitější vidět, jak tým žije,“ zhodnotil význam přípravných zápasů trenér Ivan Hašek.

Velkou především morální hodnotu má i to, že se českému výběru dvakrát podařilo otočit nepříznivý vývoj. Přestože v Norsku i v Praze na Letné inkasoval jako první, dvěma góly nakonec zvrátil stav.

Nebyly to shodné situace. V Norsku byli domácí dlouho lepší a nebezpečnější, jejich vedení logicky vyplývalo z jejich převahy. I po vyrovnání si vytvořili docela dost slibných až vyložených střeleckých příležitostí, český tým podržel zejména brankář Jindřich Staněk. Ukázalo se, že na defenzivní činnosti je třeba zapracovat. Kádrově i spoluprací.

Naproti tomu s Arménií od začátku český tým byl výrazně lepší. „Tentokrát jsem cítil, že jsme začali velmi dobře, v Norsku jsme neměli vůbec nic,“ souhlasí trenér Hašek. „Dostávali jsme se do šancí, prvních patnáct minut jsme dominovali,“ připomenul. Ovšem jejich využití – co zahodil Adam Hložek – je až nepochopitelné, bylo tristní.

Fotbal v podobných situacích trestá. Nemilosrdně. „Pak jsme dostali gól a byli jsme trošku v útlumu,“ posteskl si český kouč. Jenže opět přišly dva přesné zásahy, které znamenaly, že nově budovaný tým i premiéru na domácí půdě zvládl. Výsledkově.

K tomu se hodí přidat i dvě vítané okolnosti. Na zvratu se podíleli náhradníci, vítěznou trefu si v Norsku připsal střídající Antonín Barák, na pražské Letné pak urostlý plzeňský útočník Tomáš Chorý, který prokazuje stabilní formu a umí se „namotat´“ ke gólovému zásahu. Je tedy kam sáhnout.

Dva ze čtyř českých gólů padly navíc ze standardní situace, což je také příjemné zjištění. Je ustálená fotbalová pravda, že když se nedaří překonat soupeře, který se může podobně jako Arménie hodně soustředit na defenzívu, postupným útokem a kombinací, lze si pomoci standardní situací.

Barákova luxusní trefa levou z přímého kopu pět minut před koncem přinesla vítězství ve Skandinávii, sparťanský kapitán Ladislav Krejčí se v nastaveném čase prvního poločasu prosadil hlavou po Barákově centru z rohového kopu. A vlastně vysvobodil tým od do té doby planého dobývání arménské obrany.

Na těchto základech se dá stavět.

Velkým přínosem jen návrat předešlým realizačním týmem nechtěného Antonína Baráka, jenž si v italské Serii A vydobyl značné renomé. Proti Norsku přišel a rozhodl z přímého kopu. „Proto je v týmu. Víme, že se umí soustředit na nejdůležitější okamžiky,“ odkrývá trenér Hašek přednosti svého svěřence.

Všechna nedorozumění, či dokonce rozepře jsou zapomenuta, nadepisuje se nová kapitola na čistém listě. „Cítím hned o začátku důvěru, které si strašně vážím, a chci ji splatit na hřišti,“ prohlásil záložník italské Fiorentiny.

Proti Arménii vyběhl od první minuty, jeho spolupráce a vzájemná chápání se s kapitánem Tomášem Součkem při vytváření šancí pro spoluhráče je velmi potěšitelné.

A navíc je tu jeho ostrá palba levou nohou.

Na březnová utkání reprezentační kouč nepovolal tři hříšníky z olomouckého baru Belmondo, kteří na podzim narušili přípravu na rozhodující střetnutí o postup na letošní evropský šampionát proti Moldavsku. „Chci, aby byl v mužstvu klid, mluvilo by se jenom o jejich přestupku,“ vysvětlil Hašek svůj postoj.

Zároveň připustil, že cesta na Euro do Německa jim není uzavřena. Dva přípravné duely mohly ukázat, zda jsou nepostradatelní, či nahraditelní, jaká bude jejich pozice.

Jestliže se želí – po stránce sportovní – někoho z této trojice, je to obránce Vladimír Coufal z anglického West Hamu United. „Aby Coufal chyběl, to snad nejde,“ přimluvil se nepřímo za něj vicemistr Evropy 1996 Vladimír Šmicer. A poukázal na jeho účinkování v nejlepší domácí ligové soutěži světa v anglické Premier League, zdůraznil, že je nejlépe nahrávajícím obráncem.

Když se Coufal prodíral do reprezentačního týmu, bylo Česko velmocí na pravé obránce. Kariéru dokončoval Theo Gebre Selassie, na vrcholu byl Pavel Kadeřábek. Po jejich odchodu se zdálo, že nemá na tomto postu konkurenci, zvláště kdy zajímavý Tomáš Holeš se více přesouval do středu obrany.

Nastupující mládí mu však vytváří zdatnou konkurenci. Ať je jím David Douděra, či právě nováček Tomáš Vlček. Pro Coufala však nadále mluví forma a zkušenosti.

V horším postavení jsou zbylí dva „pařiči“. Stoper Jakub Brabec těžko odtlačí Tomáše Holeše, po nepříliš zdařilém italském angažmá se dostává po návratu do Slavie do tempa David Zima (proti Norsku vstřelil premiérový reprezentační gól), naději ukázali Robin Hranáč a vícepoužitelný Tomáš Vlček.

A je tu Ladislav Krejčí, jehož časté nepřesné zásahy až omyly jsou kritizovány, ale hodnotu pořád má. To dokázal vyrovnávacím gólem proti Arménii. „I když možná udělá nějakou chybu, nikdy nechce prohrát a to je pro nás cenné,“ připomíná trenér Hašek.

Snad v ještě složitější situaci je Jan Kuchta. Jisté místo v základní sestavě nemá ani ve Spartě, v reprezentaci je jedničkou uzdravené kladivo lídra bundesligy Patrik Schick, za ním spoluhráč Adam Hložek, střelecky se prosazuje Tomáš Chorý a jsou tu zdatní slávističtí zakončovatelé Mojmír Chytil a Václav Jurečka.

Trenér Hašek povolal celkem deset hráčů narozených v tomto tisíciletí, z toho pět úplných nováčků. Kromě nich žádný reprezentační start neměli rovněž Matějové brankář Kovář a záložník Jurásek.

Příval mládí odůvodnil tím, že už mužstvo připravuje na kvalifikaci o postup na mistrovství světa 2026 v Severní Americe, který by měl být prioritou. Zároveň slíbil, že všichni dostanou aspoň na krátký časový úsek příležitost.

Nepředstavil se pouze náhradní brankář Vítězslav Jaroš, všichni ostatní se na hřiště dostali. Premiéru v Norsku si vychutnal pouze nejlepší střelec české ligy Pavel Šulc, ale příliš nezaujal.

Proti Arménii v základní sestavě vyběhli brankář Matěj Kovář, jenž je nyní dostatečně prověřený boji o německý bundesligový titul v dresu Bayeru Leverkusen, obránci Tomáš Vlček a Robin Hranáč, krajní záložník Adam Gabriel, na 28 minut přišel Matěj Jurásek.

Zatímco záložníci musí cestu mezi vyvolené nadále hledat, obránci obstáli. „Jsem především rád, že si poprvé zahráli za nároďák,“ zhodnotil jejich výkon trenér Hašek. „Jsou sice mladí, ale už mají věk na to, aby tady byli. Jsou to hráči budoucnosti,“ znovu připomenul, že buduje mužstvo s výhledem na kvalifikaci mistrovství světa.