Vtip s popravčí četou už o kapitánovi Slavie neříkejte

Vtipy, které na jaře kolovaly po sociálních sítích, byly dost kruté.

„Odsouzenec stojí před popravčí četou a zoufale řve: Já chci, aby střílel Tecl!“

Slávistický kapitán Stanislav Tecl zahazoval jednu vyloženou šanci za druhou. Výsměch přicházel ze všech stran.

„Ty vtipy spíš dokládaly ubohost jejich autorů, nikoli jeho,“ zastal se kolegy Milan Fukal, účastník mistrovství Evropy 2000. „Tecl je hráč českého špičkového klubu, něco musí umět,“ upozorňoval.

Políček posměváčkům nyní uštědřuje i sám Tecl. Má formu jako hrom, s osmi góly vládne tabulce střelců nejvyšší soutěže, je pevnou součástí sestavy Slavie Praha, považované v posledních letech za nejlepší tuzemský tým. A je možné, že už se mu ve spojitosti s plánovaným doplněním kádru na duely Ligy národů znovu žehlí i reprezentační triko.

I když se útočník, jenž nedávno oslavil dvaatřicáté narozeniny, v koncovce trápil a gólově selhával i v těch nejvyloženějších situacích, důvěru spoluhráčů ani trenéra Jindřicha Trpišovského neztratil. „Standa je srdcař, jen víc takových hráčů,“ oceňoval jeho přístup kouč. „V kabině je velkou osobností, skutečným vůdcem,“ zdůrazňoval.

Poukazoval na jeho nekonfliktní povahu, kdy se snadno smíří s pozicí náhradníka, či dokonce hráče, který není na utkání vůbec nominován. Přes nesporné někdejší zásluhy nevytváří dusno, naopak se snaží mladší spoluhráče povzbuzovat a nezištně jim pomáhat.

A jakmile je vypuštěn na hřiště, třeba na několik minut na konci utkání, nechá na něm duši i tělo. Nic nevypustí, bojuje o každý míč. Tyto hodnoty odborníci oceňovali, v očích fanoušků ho však ničily zahozené šance. Góly opravdu nedával, trápil se. Přesto to nedával najevo. „Pořád byl pozitivní, plný optimismu a odhodlání,“ popisoval Tecla Trpišovský. „Je to vzácný charakter, čistá duše,“ upozorňoval.

Nyní Tecl střílí jeden gól za druhým. Kdykoli však vystupuje v televizi i jako hvězda utkání, vždy mluví o výsledku, o mužstvu, o kolektivu, nikdy nevystrkuje na odiv své zásahy. A nikdo ho nepodezírá, že jde o falešnou skromnost.

K lidskému nadhledu, jak je světská sláva polní tráva a fotbalová forma proměnlivější víc než aprílové počasí, zkušený třicátník nedozrál. Má ho v genech. „Znám oba jeho rodiče,“ prozrazuje Lumír Fikes, jenž Tecla v roli trenéra mládeže objevil v žákovském věku v Sokolu Herálec a později ho přivedl do ligového klubu Vysočina Jihlava. „Matka velice usměvavá dáma, otec pohodář, byla radost si s nimi o synově budoucnosti povídat,“ říká. „Měl v tomto ohledu vynikající zázemí,“ dodává.

Všechno po nich zdědil syn. „Čistá duše, rovný charakter, “ nachází stejná přirovnání jako trenér Trpišovský. „Stavěl na poctivosti, byl nesmírně upřímný, rovný,“ přidává další. „Dobrota z něj přímo vyřazovala, až mu to bylo na škodu,“ nepopírá ovšem, že ve fotbalovém prostředí, kde jsou zapotřebí lokty, milá povaha nemusela k rozvoji talentu přispívat.

Fotbalové vlohy nesporně Tecl měl, procházel mládežnickými reprezentačními výběry, bylo jasné, že jihlavský klub, který nemá ambice prosazovat se na evropské scéně, mu bude brzy úzký.

Na jaře 2010, v devatenácti letech, po něm sáhla tehdy mistrovská Slavia Praha. „Přišel na půlroční hostování s opcí,“ vzpomíná tehdejší ředitel pražského klubu Petr Doležal. Mladá posila z Vysočiny se neprosadila. Tecl nastoupil jen do čtyř zápasů, všechny červenobílí prohráli.

Vracel se zpět. Proslýchalo se, že i z důvodu začínajících slávistických finančních potíží, které vyvrcholily po několika letech insolvencí. „To nemohu potvrdit, já už ve vedení nebyl,“ odmítá tyto spekulace Doležal. „Jen vím, že opce nebyla nízká, nějakých deset dvanáct milionů, Tecl se teprve rozvíjel a kádr Slavie byl hodně nabitý,“ připomíná okolnosti.

O Teclově fotbalovém talentu se nepochybovalo, ale určité vybroušení bylo patrně zapotřebí. „Standa udivoval rychlostí, tahem na branku, dynamikou v nohou,“ připojuje se zkušený trenér Milan Bokša, jenž Tecla vedl v mládežnickém výběru Česka do 18 let. „Ale právě tyto typy provází hektika při zakončení, řešit zlomové situace v klidu se musel teprve naučit,“ podotýká. „Ale už v tom věku byl ohromný pracant a charakterově čistý,“ přidává se k ostatním.

V devatenácti ještě ve Slavii neoslnil, jihlavská naděje postupně vystoupala vzhůru až v roce 2013, kdy posílila Viktorii Plzeň, která se proměnila z provinčního klubu v chloubu českého fotbalu včetně opakovaných účastí v Lize mistrů. Tecl si v té době připisuje i šest startů za českou reprezentaci.

I v Plzni dokládal svou vstřícnou povahu, dobrota z něj jenom čišela. Kdykoli Viktoria chytla vysokou porážku, mezi novináře chodil vysvětlovat nepříznivý výsledek skoro pokaždé jenom on.

Když byl v roce 2015 vyměněn společně s útočníkem Tomášem Wágnerem do Jablonce za štiplavého záložníka Jana Kopice (další objev trenéra jihlavské mládeže Lumíra Fikese), zdálo se, že jeho kariéra pomalu klesá dolů.

V severočeském klubu působil dva ročníky, ligové statistiky neničil. Proto částka 15 milionů korun, kterou za něho Slavia Praha v roce 2017 zaplatila, připadala leckomu jako marnotratná. Přestože nejstarší český klub už na tom ekonomicky byl dobře, čínský kapitál ho znovu posunul do společnosti mocných a bohatých.

Slavia však nekupovala zajíce v pytli. „Dobře jsem se podíval, proti komu se na evropské scéně střelecky prosadil,“ vyzradil tehdejší ředitel klubu Martin Krob. A našel zajímavé údaje: Manchester City, Olympique Lyon, SSC Neapol, Šachtar Doněck. „Útočník, který překoná obrany tak vyspělých týmů, nemůže být průměrný,“ odůvodňoval drahý nákup.

Přestože se Tecl podílel na zisku čtyř mistrovských titulů, ve střelecké soutěži se jen občas utrhl jako na startu ročníku 2020/2021 třemi trefami v Českých Budějovicích. Na kontinentální scéně se vůbec netrefil. Když se v únoru dvakrát prosadil proti Hradci Králové, čímž ukončil skoro pětiměsíční půst, zaviněný ovšem i dlouhotrvajícím zraněním, věřil, že se opět probudí.

Nestalo se, stal se symbolem spalovače šancí a terčem výsměchu. Jeho poctivá práce na hřišti – když dostal důvěru – a především v šatně se přehlížela.

Nezatrpkl, poctivě se připravoval dál a doufal, že se vše v dobré obrátí. „Především ho však podržel trenér Trpišovský, to bylo pro Standu důležité, že ho nezavrhl,“ vypichuje úlohu slávistického kouče Fikes.

Přičemž právě hra, kterou po svém mužstvu slávistický trenér požaduje, není pro Tecla právě vítaná. „Standa je tahový hráč, spoléhá na brejky, na rychlost a dlouhou kličku. Když má jít do plných a prosadit se ve zhuštěném prostoru, je to pro něj obtížnější,“ rozebírá Bokša. „Není to Messi,“ nachází výstižný příměr.

Příšerné období výsměchu má snad za sebou. „Hodně mu to uškodilo,“ chrání své „dítě“ trenér Fikes. „Ale pozor – je to rváč,“ odhaluje další část jeho povahy. „Umí se zabejčit. Ještě se budete divit, co všechno dokáže!“ prorokuje mu další příjemné chvíle člověk, jenž ho sleduje od prvních krůčků.