„Vlastně taková vesnice.“ Kde hledá novou šanci Alex Král

Willkommen auf Schalke, Alex! Na sociálních sítích se 14. července, kdy český reprezentant Alex Král podepsal roční smlouvu s nováčkem německé Bundesligy, klubem Schalke 04, rozeběhlo jeho vřelé přivítání. Od vedení klubu i od fanoušků.

Slovy chvály na novou posilu nešetřil sportovní ředitel Rouven Schröder. „I přes svou výšku takřka sto devadesáti centimetrů je velmi obratný, hodně běhá a má slušnou maximální rychlost,“ vypočítával pro klubový web Královy přednosti. „Je to inteligentní fotbalista, velmi dobře zavírá prostory a předvídá akce soupeře. Ve svých čtyřiadvaceti je taky už velmi zkušeným hráčem,“ dodal.

Český zástupce byl přijat s otevřenou náručí. V klubu, o němž se traduje, že má k českému fotbalu už tradičně přívětivý vztah.

Královým českým předchůdcem v německém klubu byl záložník Jan Morávek, jenž ještě ve věku teenagera přestoupil z Bohemians Praha. Nadšení bylo velké. „Jen na první jeho trénink bylo zvědavo pět tisíc fanoušků,“ líčí atmosféru Morávkův hráčský agent Jiří Stejskal.

Až fanatická oddanost fanoušků ke klubu je pro našince těžko pochopitelná. „Přitom Gelsenkirchen, kde klub sídlí, je taková větší vesnice,“ upozorňuje Stejskal. „Ale fanoušci jsou skvělí!“ potvrzuje poznatek.

Přestože je nyní Schalke 04 nováčkem, řadí se mezi nejlepší německé kluby. „Bayern Mnichov a Borussia Dortmund jsou z hlediska úspěchů a popularity naprosto dominantní, pak už je na řadě Schalke a s ním Hamburger SV,“ rozkrývá Stejskal hierarchii. „Až za nimi jsou Werder Bremen, 1. FC Kaiserslautern, Eintracht Frankfurt, 1.FC Köln nebo Fortuna Düsseldorf,“ zdůrazňuje.

Potvrzovat proklamovaný vřelý vztah k českému fotbalu se moc neodvažuje, ale silnou českou stopu vonící respektem a uznáním cítil. „Obrovskou zásluhu na tom mají Jirka Němec a Radek Látal, kteří byli velkými osobnostmi týmu z druhé poloviny 90. let, kdy Schalke zaznamenalo mnoho zajímavých výsledků včetně vítězství v Poháru UEFA v roce 1997,“ říká Stejskal.

Bylo to jedno z nejlepších období Schalke 04, kdy do klubové síně slávy byla vystavena nejvzácnější trofej - Pohár UEFA z ročníku 1996/1997. Ve finále německý tým zdolal italský Inter Milán, v odvetě rozhodovaly střely ze značky pokutového kopu. „Byla to krásná doba,“ zasní se český záložník Jiří Němec, jenž měl s krajanem Radoslavem Látalem na triumfu velký podíl. „Bylo to silné mužstvo, většinou ho tvořili cizinci, ale nizozemský kouč Huub Stevens přivodil skvělou atmosféru,“ pochvaluje si i po letech.

Česká enkláva byla tehdy nejsilnější, do popředí se tlačil z juniorské kategorie i reprezentant mládežnických výběrů, vítkovický rodák Petr Goláň, ale až do bundesligového startu se nevypracoval.

Dál došel Filip Trojan, který za Schalke sehrál 11 bundesligových utkání. Další přidal v Bochumi a Mainzu.

Báječná parta z roku 1997 se nadále schází. „Měli jsme sraz po dvaceti letech, tedy v roce 2017, ale to se nám zdálo jako hodně dlouhý odstup, tak jsme se dohodli, že srazy urychlíme po pěti rocích,“ vysvětluje český zástupce, jehož syn Patrik oblékal dres německého klubu v mládežnických kategoriích.

Výročí - čtvrtstoletí - připadlo na letošní květen. „Sešli se při utkání A mužstva proti St. Pauli, kdy Schalke 04 potvrdilo návrat do Bundesligy,“ připomíná bývalý kapitán české reprezentace. „Tím jen dokázalo, že je opět klubem, s nímž se musí počítat,“ probírá Němec. „Mělo nějaké potíže, ale zvládlo je, opět hraje mezi elitou a věřím, že to bude dobrá adresa, jako byla za naší doby,“ hledí do blízké budoucnosti jedna z nejvýraznějších postav klubové historie s optimismem.

Nejbližší kapitoly by měl psát i Alex Král.

Vicemistři Evropy z Anglie 1996 měli ovšem předchůdce, o kterém se za minulého režimu nesmělo mluvit. Prostějovský rodák Pavel Mačák se podílel v brance Baníku Ostrava na československých titulech 1980 a 1981 jako kvalitní náhradník Pavola Michalíka, výrazným vkladem však přispěl k postupu ostravskému týmu do semifinále Poháru vítězů v ročníku 1978/1979, kdy zaskočil za Františka Schmuckera.

V roce 1982 se však rozhodl nevrátit se do totalitního režimu z rodinné dovolené v jugoslávském Šibeniku, odletěl s malými dvojčaty do Německa, kde sháněl fotbalové angažmá – rozesíláním nabídek na své služby. Zkoušel to v MSV Duisburg, uchytil se až v Schalke 04, kde za tři ročníky nastoupil k šestnácti bundesligovým zápasům.

Po skončení aktivní kariéry působil jako hráčský agent, hodně mu při zastupování českých hráčů pomohly společenské změny v roce 1989. „Pavel si vybudoval v klubu docela silné vazby, několikrát jsem se s ním za svého působení v Schalke setkal,“ upozorňuje Němec.

Ale ani brankář Mačák nebyl první s českými kořeny. V období 1916-1930 za klub chytal August Sobotka (5. 11. 1901 - 24. 4. 1986), jenž se sice narodil v Německu, ale slovanské předky nezapřel. Patřil mezi průkopníky, podílel se na úspěších a výkonnostním vzestupu.

Z branky přešel v červnu 1930 rovnou na trenérskou lavičku, kde vydržel rok. V roce 1942, kdy byl tehdejší kouč Otto Faist povolán k Luftwaffe, se na ni na záskok opět vrátil, než byly fotbalové soutěže ve třetí říši utlumeny. Až do své smrti nadále udržoval s klubem kontakt, bydlel nedaleko stadionu.

Naopak ani kapka české krve nekolovala v další velké postavě německého klubu, a přece krajanský vztah je silný. Jeden z nejuznávanějších německých fotbalistů na přelomu 60. a 70. let minulého století Sigfried Held, účastník finále mistrovství světa 1966 v Anglii v dresu poraženého týmu, se narodil 7. srpna 1942 v Bruntále. Přestože rodina si nijak nezadala s nacisty, byla v roce 1946 v rámci odsunu vystěhována do Německa.

Held se prosadil jako šikovný ofenzivní záložník či útočník především v Kickers Offenbach a Borussia Dortmund, v letech 1981-1983 však převzal Schalke 04 jako trenér a zařadil se mezi neopomenutelné postavy klubu.