Vítězové a poražení základní části. Ostravský hrdina i mírnící se miliardář

Vlastně bylo ve všech ohledech symbolické, že střetnutí Karviné s Libercem zahájilo celou ligu a nakonec základní část i završilo. Zatímco v úvodním střetnutí ve Slezsku Slovan vypráskal soupeře efektivitou vysoko 4:1, Karviná stejně naznačila, že bude jedním z nejzajímavějších týmů v lize.

A když se oba týmy střetly znova u Nisy v dubnu, bylo z toho další nervydrásající drama, které tentokrát oproti všem předpokladům vítězně urvala Karviná. I když prohrávala, i když už neměla o co hrát, i když byl Slovan v lepší formě. A i když Liberec v zimě výrazně posílil. Přesto Karviná s nejnižším rozpočtem v lize skončila po základní části o pouhý bod za Slovanem.

To je majstrštyk, který má z velké části na svědomí trenér Martin Hyský. Kouč, který dlouhá léta působil u slávistické mládeže a partnerské Vlašimi, dostal první šanci v lize – a zhostil se jí famózně. Okamžitě byl na tým schopen uplatnit složité herní prvky a pokročilou výstavbu hry. Co víc, získal si i starší a zkušené hráče, což není žádná samozřejmost.

Je to paradoxní. Ačkoliv ani na Spartu nebylo v Karviné vyprodáno a domácí návštěvnost měli Slezané nejnižší v lize, ti diváci, kteří si našli cestu na útulný stadion, většinou mohli sledovat parádní představení.

Svědčí o tom nejen výsledky, počet vstřelených gólů i zlepšení hráčů (ostatně David Moses či Giannis-Fivos Botos se přesunuli v zimě do Slavie), ale také pokročilá data. Karviná intenzivně presovala, o čemž svědčí metrika PPDA, tedy počet akcí, které váš tým povolí soupeři, než získá míč.

Karviná necouvla ze svého stylu ani proti nejsilnějším. Držela se svého stylu hry založeného na vysoké intenzitě, riskantním bránění a konstruktivní rozehrávce, která ale má směřovat do přímočarých akcí. Odvaha ji občas potopila, ale leckdy jí přálo i štěstí, jak praví okřídlené přísloví. Hyského tým tak patřil k nejsvětlejším zábleskům nejen této sezony.

Sigma se i s velkým štěstím nakonec přece jen probojovala do horní šestky. A tím spíš vyniká, nakolik Olomouc v sezoně táhlo ofenzivní duo Filip Zorvan – Jan Kliment. Pochopitelně spoustu uznání zaslouží kouč Tomáš Janotka za omlazení kádru a pragmatický běhavý styl, se kterým Sigma vyplenila Letnou i Eden a dostala se do finále poháru.

Nositeli výkonu směrem do ofenzivy však byli právě dva klíčoví hráči Olomouce. V něčem tak Sigma fungovala jako tým za starých časů. Šikovný špílmachr s fantastickou kopací technikou ze standardek a zabiják na hrotu v nejlepších letech.

A hlavně bez Jana Klimenta by Olomouc neměla šanci pomýšlet na špičku tabulky, byť třeba zrovna vyhlášený kanonýr chyběl v památném vítězství na půdě Sparty kvůli kartám. V Edenu se už ale právě on postaral o vítězný gól, díky kterému Sigma stále může snít o Evropě.

Kliment po příchodu z Plzně především zůstal zdravý a konečně se mu podařilo skloubit herní vytíženost i gólovost. Podruhé v kariéře se dostal přes dvojcifernou hranici vstřelených gólů, zaslouženě se vrátil i do reprezentace.

Odchovanec jihlavského fotbalu měl vždy skvělou schopnost najít si prostor, uvolnit se od protihráče – a k tomu vynikající zakončení. Až letos ale vysloveně explodoval i v porovnání s evropskými protějšky.

Na to, že neměl vysloveně stoprocentní šance, dokázal nasázet extrémní množství gólů. V tom si v ničem nezadal třeba s Erlingem Haalandem, hvězdou Manchesteru City. Svědčí o tom statistika očekávaných gólů. Reálně neměl nasázet ani deset branek, místo toho i z průměrných šancí skóroval hned dvacetkrát.

Bohužel další už v sezoně nepřidá, v pohárovém semifinále po zákroku Michala Frydrycha utrpěl vážnou zlomeninu nohy a čeká ho dlouhá rekonvalescence. Taková, která mu možná upřela ještě jedno velké angažmá, když ho podle informací Sportu vábila Slavia.

To, co dokázal Luděk Mikloško s Baníkem za dobu, co přišel do klubu, je zkrátka obdivuhodné. Ostrava měla dlouhá léta ambice, majitel Václav Brabec dal klub do pořádku po finanční a organizační stránce, navíc výrazně posílil mládež a infrastrukturu.

Sportovně ale Baník v lize dlouho přešlapoval na místě. Neuměl ideálně trefit trenéry s hráči tak, aby vybudoval ideální soukolí pro úspěch. Kádr byl nevyrovnaný a nebyl schopen pravidelně držet krok v soubojích s nejlepšími. A probojovat se do Evropy se Baníku dlouhodobě nedařilo.

Až s nástupem Luďka Mikloška dokázal Baník postupně vybudovat silného konkurenta nejlepším klubům v zemi. Šlo o detailní každodenní práci ve skautingu, mládeži i sportovním úseku. Zprvu nenápadné posily jako Jiří Boula nebo Tomáš Rigo jsou dnes reprezentanti. Z odchovance Matěje Šína je dnes tahoun a miláček fanoušků. A pokračovat bychom mohli napříč kádrem. Hráči se konečně zlepšují ve velkém počtu, nestagnují.

Největší posun Baník v této sezoně zaznamenal po kondiční stránce mimo jiné díky duu specialistů Jan Musil a Filip Saidl. Ostravané jsou nesmírně fit a díky vysoké intenzitě hry a kvalitě kádru rutinně přehrají papírově slabší soupeře a zároveň se vyrovnají špičce ligy.

Mikloško navíc dlouhodobě vyjadřuje důvěru trenérovi Pavlu Hapalovi, o jehož schopnostech posunout tým vpřed přitom mnozí pochybovali. I on sám má na vzestupu Baníku velký podíl, ale důležité je, že dnes po všech stránkách působí jako tým. A právě to má být v ideálním případě přínos sportovního ředitele. Pro Mikloška je tato sezona o to lidsky silnější, že v průběhu jara oznámil, že trpí rakovinou, v dalších terapiích už ale pokračovat nebude. Jeho osudové kluby Baník a West Ham mu spolu s fanoušky přichystaly dojemné pocty. Zaslouženě.

V samostatné historii české ligy ještě nebyl tým, který by po 30 kolech nasbíral tak málo bodů jako Dynamo. Jihočeši nevyhráli jediný zápas a v mnoha utkáních nebyli schopni držet krok se soupeři.

Mnohem větší ostuda než na hřišti se však odehrávala mimo něj. V létě do klubu vstoupil nový majitel Dalibor Jirka, který pověřil řízením klubu Emila Kristka. Jeho extrémně turbulentní styl managementu popudil leckteré hráče a další aktéry ve fotbalovém prostředí.

Třeba agenta Jiřího Müllera, který si na sociální síti X ulevil: „Hráči tady budou brát 60 až 80 tisíc hrubého. Jinak jste všichni ‚mr**y‘, takhle mluví s hráči ‚Emilio‘. Nepotřebuje agenty, protože jsme ‚mr**y‘, ale bohužel hráčům lže,“ napsal Müller. „Emilio potřebuje z ligy sestoupit.“

Mnozí lidé z fotbalového prostředí tak nové majitele podezírali z toho, že chtěli nového přísunu peněz do českého fotbalu využít k tomu, aby „sbalili prachy a vypadli“. Tedy minimalizovali provozní náklady a získali desítky milionů z natendrovaných peněz a solidárního příspěvku UEFA.

K tomu však už nestihlo dojít, protože v zimě pak došlo k palácovému převratu. S doprovodem ochranky napochodoval do sídla klubu staronový majitel Vladimír Koubek, před objektivy kamer a zraky reportérů v přímém přenosu vyhazoval jednoho zaměstnance klubu za druhým. Chtěl Dynamo obratem přeprodat novému zájemci, ten se ale stále nenašel.

Trenér František Straka na podzim nedokázal zabránit sešupu, přitom v leckterých zápasech Dynamo na podzim nevypadalo úplně nekompetentně. Svědčí o tom i metrika očekávaných bodů, ve skutečnosti jich podle dat společnosti Wyscout měly České Budějovice v sezoně nasbírat 24,9. Tedy jen o 1,6 bodu méně než třeba čtrnáctá Dukla.

Jenže tým srážely šílené chyby v defenzivě a neproduktivita směrem dopředu. A ani jarní návrat dua Jiří Lerch – Jiří Kladrubský nedokázal tým probudit k lepším výkonům. Sestup je nevyhnutelný, otázka je, co vůbec s klubem bude dál.

Bývalý šéf sparťanské akademie Jaroslav Hřebík ho před rokem označil za největší klenot, který v mládeži na Strahově za poslední roky vyrostl. Nic na tom nezměnil ani nepovedený ročník, na který Martin Vitík nejspíš rád zapomene.

Talentovaný sparťanský stoper měl za sebou v létě double, účast na mistrovství Evropy a do nové sezony vstoupil brilantně. Byl jedním z hlavních důvodů postupu klubu do základní fáze Ligy mistrů. Heroickými zákroky a odvážnou hrou zaujal kluby z nejlepších soutěží světa a Hoffenheim i Boloňa za něj byly ochotny vysázet před 15 milionů eur. Sám Vitík byl na výzvu připraven, Sparta ale nakonec řekla ne.

A zpětně se asi jedná o jedno z nejhorších rozhodnutí, jež Sparta na transferovém trhu v této sezoně učinila. Tomáš Rosický nechtěl dál rozbíjet tým. Nicméně zpětně po postupu do Ligy mistrů i na základě sešupu formy Sparty je zřejmé, že jeden či dva další odchody by už možná na vývoji sezony zase tolik nezměnily. A to přes rozsáhlou podzimní marodku.

Sparta zvlášť v této sezoně sama bojuje s tím, že nechce přeplácet hráče. Je pro ni zároveň složité vyrovnat se finančně srovnatelným klubům v Evropě, nehledě na Slavii. A to i co se týče rozpočtu na podpůrný sportovní úsek či klubový aparát. Výstavba stadionu taky nebude levná záležitost. Tím spíš by dávalo smysl dodat rozpočtu polštář a věřit si na přestupovém trhu.

Sám Vitík se pak zvlášť na podzim nebyl schopen dostat do své ideální formy a chytit se svých předností – tedy vyvážení míčů, důrazu v soubojích, předvídání hry a obratnosti v rychlostních duelech. Kupil individuální chyby v klíčových momentech a vypadal rozhozeně.

Těžko se popasoval s tím, že se na něj naložila větší zodpovědnost ve chvíli, kdy odešel kapitán Ladislav Krejčí. Svědčí o tom i data Vitíkových akcí. Sparťanský stoper jich podstoupil víc než v minulé sezoně, ale byl v nich méně úspěšný, což ovlivnilo i jeho sebevědomí.

Pod povrchem je ale dost důvodů k optimismu, takže není třeba se bát o Vitíkův potenciál. Třeba v soubojích se obecně výrazně zlepšil. A je úspěšnější i ve hře s míčem okolo pokutového území, což je jeden z aspektů, na který hledí top kluby.

Je taky třeba mít na paměti, že od 17 let hraje na nejvyšší úrovni a je mu stále pouze 22 let. Proto je logické počítat s výkyvy ve výkonnosti a nepřetěžovat jeho fyzické kapacity, s čímž měli problém mnozí jiní hráči, kteří hrají na top úrovni od mladého věku. A malý odpočinek mu velmi prospěl třeba do pohárového zápasu s Plzní, kde byl s kapitánskou páskou suverénní.

Regionální klub jedním z největších témat sezony? Proč ne. Miliardář Ondřej Kania vstoupil do Liberce razantně. Radikálními a čerstvými názory na český fotbal si získal popularitu značné části fanouškovské obce. A ta se nemohla dočkat, jak se na první pohled sympatické kroky zhmotní i na hřišti. Leckdo se těšil na progresivního trenéra, perspektivní hráče, dobré vedení i odvážný marketing.

Jenže Slovanu se sezona zvlášť na podzim dost vykolejila. Nezkušený tým doplatil na naivitu a nedostatek lídrovství. Ambicí bylo tolik, že ve světle špatných výsledků najednou působily na veřejnost úsměvně. A prostředí to klubu, potažmo zvlášť majiteli Ondřeji Kaniovi dávalo pořádně sežrat.

Vlastník Liberce navíc navenek čím dál víc působil dojmem, že celou situaci těžko snáší osobně. Celý projekt po každém dalším majitelově veřejném vystoupení na sociálních sítích vypadal spíš jako jeho egotrip. Ačkoliv třeba nezáměrně. Zvlášť slova po historickém debaklu 0:5 s Jabloncem o tom, že byl vždy vítěz, ale v týmu vítěze nevidí, ve veřejnosti vzbudila posměch. Tím spíš, že se pak Kania ze sítě X stáhl.

To však možná celé situaci dost pomohlo. Liberecký majitel dnes navenek působí, že zachovává chladnější hlavu. Přitom rozvahu měl i předtím, když dlouhodobě vyjádřil podporu sportovnímu úseku. I přesto, že třeba po pohárové blamáži s Hlučínem by 99 procent majitelů řízlo do trenérského štábu. Slovan už ale tolik nedráždí slovními výpady a nechodí si pro políčky, které se mu vracejí jako bumerang v případě neúspěchu. Majitel je ustát může, ne každý ale přemýšlí jako on.

Ať tak, či onak, Kania na sebe vzal odpovědnost, byť Slovan měl primárně problémy jinde. A Liberec na ně odpověděl adekvátně v zimním přestupovém okně, když výrazně, správně a velmi agresivně posílil. Ještě víc tím zesílil očekávání i s ohledem na vysoký klubový rozpočet.

Přitom když se na situaci podíváme nezaujatě a s odstupem, sezona Liberce rozhodně není úplný propadák. Zlepšil se po herní stránce, položily se velmi silné základy do dalších sezon po všech stránkách, dobře si vedl proti nejlepším a na jaře se opravdu zhmotnila perspektiva mladých hráčů.

Dalo se čekat, že řada novinek zkrátka potrvá, než si sedne. Turbulentní změny v klubu málokdy fungují hned. To však ale české fotbalové prostředí očekávalo. Z tohoto pohledu je první revoluční sezona Liberce neúspěch. Byť se na ten pozdější jednoznačně zadělalo.

V nejlepším možném případě lze tuto sezonu Slovanu připodobnit k prvnímu Vrbovu ročníku v Plzni před nečekaným titulem před 15 lety. Tehdy ale ještě humbuk okolo českého fotbalu zdaleka nebyl takový jako dnes. Každopádně je tato zkušenost pro Liberec velmi poučná. Upřímně, mnohem více alarmující je situace například na Slovácku.