Vítěz bere vše. Co s ligou udělá, že šampion půjde rovnou do Ligy mistrů

Kdo po skončení nového ligového ročníku usedne na trůn, může jásat dvakrát.

Nejenže dodá do klubové síně slávy novou vzácnou trofej, ale bude i těžit valouny zlata v podobě účasti v nejprestižnější klubové soutěži světa – evropské Ligy mistrů. Zisky budou přepychové.

To si účastníci dobře uvědomují. „Bude to příjemný bonus, zpestření soutěže,“ vítá tento fakt kapitán Slavie Praha reprezentační stoper Tomáš Holeš, jehož zaměstnavatel nijak neskrývá touhu po dobytí lákavého vrcholu.

V historii české nejvyšší soutěže nejde však o novou záležitost. Z přímého postupu do Ligy mistrů se vítěz domácí soutěže radoval už čtyřikrát, třikrát Sparta Praha, jednou Viktoria Plzeň. A jejich jízdy byly naprosto triumfální, žádné dostihy s dramatem u cílové pásky. Znalci a pamětníci rádi připomínají, že vítězné týmy byly dobře nachystány. Po všech stránkách a na všechno…

První luxusní ročník spadá ještě do minulého století, do období, kdy i po rozpadu československé federace jasně vládla rudá Sparta Praha. Konkurentům v 90. letech přepustila jen dva tituly – 1991/1992 Slovan Bratislava a 1995/1996 Slavia Praha, ohlídala si i poslední dějství milénia.

I když ani jedno derby nevyhrála – podzimní na Letné skončilo remízou 1:1, jarní v Edenu vítězstvím červenobílých 1:0, navyšovala pravidelně náskok a závěrečná kola, remíza v Olomouci, porážka v Hradci Králové, už mohla vypustit.

Ve Spartě se navíc vyřešily i majetkové záležitosti. Proslýchalo se, Východoslovenské železárny Košice se topí v ekonomických problémech a chtějí se majoritního akciového podílu zbavit. Slovenští vlastníci těsně po skončení soutěže prodali Spartu za 300 milionů korun do rukou vydavatelství Vltava-Labe-Press, které se zároveň zavázalo uhradit půlmiliardové dluhy.

Novým sparťanským bossem se stal Vlastimil Košťál, jenž rázně vkročil i do svazových struktur a ovlivňoval veškeré dění včetně valných hromad a reprezentace. Vstup do Ligy mistrů s výrazným finančním přínosem byl pro jeho záměr převzít Spartu základní podmínkou.

Druhou příčku překvapivě obsadily Teplice, což je jejich nejlepší umístění v historii české ligy. Zajistily si tak účast v předkole Ligy mistrů na úkor Slavie, která sice měla stejně bodů, ale horší vzájemné zápasy.

Slavia se hodně trápila, na jaře se zvedla, vyhrála derby, stále bojovala o stříbrnou pozici. Na teplická Stínadla přijela v předposledním kole po sérii sedmi zápasů bez porážky. Před návštěvou 18 500 diváků sice už od třetí minuty vedla, ale nakonec prohrála 1:3 a obsadila až třetí příčku.

A její fanoušci dlouho nemohli „prapodivný“ výsledek vydýchat.

O svém jasném prvenství rozhodla Sparta pět kol před koncem v malém derby s Bohemians 1:0. Letenští brzy utekli všem o několik délek a za celý ročník nenašli vážnějšího soupeře. „O titulu jsem nepochyboval od prvního kola. Věřil jsem hráčům, realizačnímu týmu i sobě,“ prohlásil kouč Ivan Hašek, který se radoval podruhé v řadě.

Snadno se vyrovnal i s rozsáhlým výprodejem hráčského kádru po mistrovství Evropy v Belgii a Nizozemsku. Mezery po Miroslavu Barankovi, Milanu Fukalovi, Petru Gabrielovi a především Vratislavu Lokvencovi se brzy podařilo zacelit. Semknutý kolektiv příliš nezasáhl ani zimní odchod vycházející hvězdy Tomáše Rosického do německé Borussie Dortmund za rekordní částku 504 milionů korun.

Mistru tentokrát nevzdorovala ani Slavia, která v létě prodala opory Pavla Horvátha a Petra Vlčka a dlouho se krčila ve středu tabulky. Až na konci se propracovala alespoň na stříbrnou příčku. Přestože mezi oběma velkými rivaly vznikla výrazná výkonnostní propast, derby na Letné bylo na rozdíl od předchozí sezony vyrovnané a řadí se k těm nezapomenutelným. Skončilo památnou remízou 4:4.

Sparťanský boss Vlastimil Košťál postupně opanoval celý český fotbal a jeho praktiky přinášely hodně nevole. To se promítlo i do soutěže. „Přestože jsme vyhráli jasně a přesvědčivě, neustále jsem slýchal, že je všechno zajištěné a dohodnuté,“ postěžoval si na divnou dobu českého fotbalu sparťanský kouč Hašek.

Přestože prvenství obhajoval Baník Ostrava, mezi favority se nepočítal. Ročník se zabarvil do ruda. Na titul si Sparta zadělala už na podzim, kdy trenér František Straka pokračoval v sérii neporazitelnosti ze závěru předchozího ligového ročníku. Poprvé jeho svěřenci padli až ve 12. kole, paradoxně v domácím duelu s nováčkem z Mladé Boleslavi. Po podzimu však vévodili s devítibodovým náskokem a o jejich výsadním postavení nikdo nepochyboval.

Přišel obrovský šok: nový majitel, brněnský podnikatel Daniel Křetínský dal Strakovi výpověď a na jeho místo dosadil Jaroslava Hřebíka. Důvodem byly hlavně špatné výsledky v základní skupině Ligy mistrů. Hřebík na jaře náskok ještě postupně zvyšoval. Sparta dokonce průběžně vedla až o 18 bodů. První příčku si zajistila už po 25. kole, kdy vyhrála v Olomouci a Slavia zdolala dosud druhé Teplice.

Závěr soutěže však novopečeného šampiona nezastihl v optimální pohodě. Projevily se protesty fanoušků proti novému kouči i rozjitřená nálada v kabině, kde to mezi Hřebíkem a některými oporami začalo povážlivě skřípat.

V posledních pěti kolech Sparta hned čtyřikrát prohrála, mimo jiné znovu s Mladou Boleslaví.

Když po posledním domácím vystoupení přebírala mistrovský pohár, Hřebík si odmítl jít pro medaili. „Není to můj titul. Za to, co jsme předvedli na jaře, mi nepřísluší. Medaili si vezmu teprve tehdy, jestli se nám bude dařit na podzim,“ řekl kouč po svém největším ligovém úspěchu v kariéře.

Viktoria Plzeň se staronovým lodivodem Pavlem Vrbou dokonale využila slabších chvilek dvou úhlavních favoritů Slavie (obhájce titulu) a Sparty. Během rekordního podzimu ztratila pouhé dva body a vybudovala si pohodlný čtrnáctibodový náskok. Ten se sice na jaře poněkud ztenčil, ale navzdory tomu se kolo před koncem na západě Čech slavil pátý titul za posledních osm ročníků.

„Do ligy teď vjedou dva tanky, jeden rudý a druhý sešívaný. Já za nimi poběžím s malým klackem v ruce a v každé zatáčce ho budu tankům strkat do pásů a doufat, že aspoň jeden z nich se vysype,“ žertoval na předsezonní tiskové konferenci generální manažer plzeňského klubu Adolf Šádek. Narážel přitom na propastný rozdíl v rozpočtech tří nejsilnějších českých klubů.

Na jeho straně však stála výborná znalost zákulisního prostředí, ostatně předseda místního krajského fotbalového svazu Roman Berbr byl na vzestupu své moci, která pronikala do všech skulin českého fotbalu.

Mohutně posílený obhájce trofeje ze Slavie ani konkurenční Sparta své vysoké ambice nenaplnily. Většina cizinců v nabitých kádrech zůstala za očekáváním, z Letné se nakonec poroučel i italský kouč Andrea Stramaccioni. Navíc legendární Tomáš Rosický ukončil kariéru.

Také slávisté udělali v průběhu soutěže radikální řez. Úspěšného Jaroslava Šilhavého vyměnil Jindřich Trpišovský a dotáhl tým alespoň na druhé místo a k zisku pohárové trofeje. Zato Pavel Hapal, jenž nahradil ve Spartě Stramaccioniho, se musel spokojit s pátou příčkou – nejhorším klubovým umístěním od roku 2006.