Článek
Když se Jiří Kubíček, někdejší místopředseda fotbalového svazu a expert na sportovní právo, na cestě k moři do Chorvatska od redaktora Seznam Zpráv dozvěděl, že bývalého šéfa českého fotbalu Miroslava Peltu právě uznal soud i potřetí vinným v dotační kauze, a nadále mu tak hrozí pět a půl let ve vězení, byl překvapený. „Fakt? Měl jsem pocit z toho, jak to vrátili znovu k soudu, že to jde do ztracena,“ přemítal. „Mrzí mě, že se Mirek do toho v roce 2017 namontoval, rozsudek 5,5 roku mu nepřeju.“
Podobně zaskočený byl také fotbalista Martin Pospíšil, jakmile se úterní rozsudek dozvěděl od své paní. „Stejně za mříže nepůjde,“ pověděl manželce o bossovi, který mu tři roky šéfoval v Jablonci.
Smyčka kolem Velkého čápa, jak se Peltovi, znamenitému baviči s napojením na politické špičky, ve fotbalové branži přezdívá, se však znovu utáhla. Dvacet let poté, co v roce 2004 zasáhla český fotbal první obří korupční aféra s tragikomickými policejními odposlechy, jež později posloužily ke vzniku vtipné divadelní hry. A také v ní sehrál značnou roli Velký čáp, tehdy jako generální ředitel pražské Sparty, třebaže nakonec figuroval jen mezi svědky.
„Nejvyšetřovanějším klubem nebyl potrestaný Žižkov Ivana Horníka, ale Sparta, která se z trestu vysmekla za určitých okolností,“ tvrdí Kubíček, který toho v domácím fotbale prožil jako málokdo.
Bývalý ředitel Sigmy Olomouc byl s Peltou ve výkonném výboru svazu od začátku, tedy hned po revoluci. A ještě předtím na sebe jako brankáři naráželi ve druhé lize. Znají se celý profesní život. „Mám krásné fotky,“ usměje se Kubíček nikoli proto, že už cítí svěží vítr od Jadranského moře.
Ty vzpomínky na specifické fotbalové devadesátky jsou mrazivé i hřejivé, neopakující se a svým způsobem nostalgické. „Po letech se to už dá říct,“ rozesměje se. „S Mirkem byla vždycky sranda, proto je jako Velký čáp tolik citovaný. Když nám na Spartě ublížili, tak Mirek po zápase přišel a řekl: Promiň, my jsme to potřebovali.“
Křivdu spláchl čas, kdo ví, ten ví. „Tu dobu jsem si zažil, odolat tomu tlaku bylo těžké a já byl mnohdy na hraně. S Olomoucí jsme za mou éru 26 let mohli pětkrát sestoupit, ale zvládli jsme to,“ otáčí se Kubíček za svou fotbalovou poutí.
K dobru přidá, jak se od šíbra Ivana Horníka učil dělat kabinu, aby fungovala, jak mu během vzájemného mače Sigmy na Žižkově poradil, aby si stoupl k šatně domácích a naslouchal, jaký proslov k týmu spustí. „To bylo skvělé,“ kývne.
U Pelty zase obdivoval, jak rozumí fotbalu a kolik času mu obětuje. „Na věcech v lize nebo na Brücknerovi jsme se vždycky shodli, když tedy zrovna nepotřebovala Sparta výhodu,“ nepřestává se Kubíček pousmívat.
Nenechat se tak blbě chytit?
A zvesela líčí také historku, kdy se s Peltou neshodli. „Vypracoval jsem směrnice pro agenty hráčů. Leška seděl po mé pravé ruce, Mirek po pravé. Byli jsme tři zástupci za ligu. Otočil jsem se doprava a říkám: Doufám, že mě podpoříte, to je ve prospěch klubů, že nás nebudou agenti odírat, že si nebudou brát půjčky, které nám pak vyúčtují přes hráče. Pelta se ke mně natočil a říká: Juro, já tě nepodpořím. To víš, s některými jsem moc velký kamarád.“
Pelta byl na policejních nahrávkách v roce 2004 a jeho hláška, že „celé jaro bylo cinknuté“, zlidověla. Kubíček si vybavuje, jak mu pak kamarádsky domlouval: „Miro, seš bezvadnej kluk, fotbalu rozumíš, doufám, že už nikdy, nikdy, se nenecháš tak blbě chytit kvůli věcem ve fotbale.“
Slíbil mu, že nenechá.
V rozhovorech po letech začal Pelta vykládat, že i to cinklé jaro si vlastně odpracoval, protože fotbal miluje a dělá pro něj první poslední.
Než si odskočil do Sparty, vytáhl svůj milovaný Jablonec ze třetí ligy do první. Na Letné zažil Ligu mistrů i začátek kariéry nadaného záložníka Tomáše Rosického. Po odchodu Ivana Haška z čela FAČR v roce 2011 byl zvolen prvním mužem českého fotbalu. Vlivné podnikatele dopravoval leteckým speciálem za náklady asociace na zápasy Ligy mistrů do Mnichova na Bayern, kde si pronajal VIP lóži. Ostatně i na jednání v Brně či Ostravě létal. S Pavlem Nedvědem, držitelem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu planety, se vydal dělat fotbalovou osvětu také do Číny.
Statisíce létaly vzduchem obrazně i doslovně, ale kritiky vždy umlčel poměrně neprůstřelným argumentem - víc peněz totiž díky kontaktům, a třeba i sedánkům ve vipce Bayernu, do fotbalu přitáhl. Nejen do Jablonce, ale rovněž do pokladny asociace. „Ať už jsem byl v Jablonci, Spartě, nebo na FAČR, tak jsem dosahoval rekordních příjmů, měl jsem vyrovnaný hospodářský výsledek a všechny moje akce musí být samovynášecí,“ řekl tehdy Českému rozhlasu.
Fotbal miluje a lobby uměl
Jablonec dlouho pod Peltovým vedením vzkvétal, zahrál si evropské poháry a nejen Pospíšil na svého tehdejšího šéfa nedá dopustit. „První rok jsme měli skvělý, udělal z Jablonce v uvozovkách galacticos,“ připomene nabušenou sestavu. „Ať na něj každý říká cokoli a je veřejností vnímám negativně, mám jen dobré zkušenosti. Pracoval jsem pod ním přes tři roky, nikdy na něj neřeknu negativní slovo. Vždycky u něj platilo, co řekl. Ani to nemuselo být na papíře, všechno dodržel.“
A uvede příklad: „Když jsem přestupoval do Jagiellonie, řekl mi, že mě ještě potřebuje, ať prodloužím smlouvu, ale když nabídka přijde znovu, že mě pustí. A přesně to se stalo.“
Také on neopomene zmínit vášeň, s jakou Pelta fotbal dělá. „Jablonec je pro něj dítě, fotbal miluje a dává mu strašně moc. Byl šťastný za to, jaké máme výsledky. Když se dařilo, dal dvojité prémie, nebo jinou motivaci. A když se nedařilo, nevletěl do kabiny o poločase, ale v týdnu po tréninku. Ovšem žádné hulákání. Je vtipný, rád jsem se s ním bavil.“
Pospíšilovi, který okusil i Ligu mistrů a nakoukl do reprezentace, naskočí euforie z postupu v předkole Evropské ligy přes FC Kodaň před devíti lety. Po domácí porážce 0:1 už Pelta počítal s vyřazením. Ale záložník mu říkal: „Uvidíte, my vás překvapíme.“
Po výhře 3:2, na které se Pospíšil podílel gólem, pak spolu křepčili. „Měls fakt pravdu!“ jásal šéf.
Zpožděné výplaty mu hráči za zlé neměli, jelikož věděli, že Pelta slovo dodrží. „I když jsem přestoupil do Polska, stejně mi všechno postupem času do poslední koruny vyplatil,“ podotýká Pospíšil.
Jablonec bez Pelty?
Co by bylo s jabloneckým klubem, pokud by Pelta skončil za mřížemi, klub nekomentuje. „Dokud nebude pravomocný rozsudek, tak se za FK Jablonec nebudeme k řízení jakkoliv vyjadřovat,“ uvedl tiskový mluvčí Martin Bergman.
„Myslím, že Jablonec nikdy nebude úplně bez pana Pelty. Řídil by ho i na dálku z vězení,“ domnívá se Pospíšil. „Zaučuje si už své lidi, ke kterým má stoprocentní důvěru, i z rodinného prostředí.“
Pelta uměl získat peníze nejen pro fotbal. Jako jablonecký radní za ODS v roce 2008 koupil louku a pole na Proseči, respektive 250 tisíc metrů čtverečních získala výhodně společnost Prosečská investiční, kterou kromě Pelty vlastnila jeho manželka Simona, bývalý jablonecký zastupitel za ODS Ivo Bartoněk a jeho žena Jaroslava. První část pozemků se na stavební parcely změnila ještě v době, kdy Pelta i Bartoněk usedali v jabloneckém zastupitelstvu. Plánovali projekt Futurum, výstavbu desítky rodinných domů. Hodnota pozemků se ztrojnásobila.
„Byznys dělal dobrý, až na to, že pak musel všechno předat své manželce, jinak by mu to sebrali,“ pokračuje Kubíček. „Mirek v Jablonci zhodnotil už své vyjednavačské a politické ambice. Když si umíte podřídit politiky, kteří dělají dotace, tak je to výhoda. A Mirek tohle lobby uměl znamenitě.“
Jenomže na něj také dojel. Slib, který dal Kubíčkovi, nedodržel. V roce 2017 propukla dotační kauza a Kubíček jen kroutil hlavou: „Ty vole, Miro, teď sis to slízl i za tu minulou dobu.“
Když se loni potkali na Bohemce, kam zavítal Peltův Jablonec, zase se přátelsky pozdravili. Kubíček se jej ptal i na obavy z rozsudku. „To víš, Juro, je to složité, ale věřím.“
Pražský Městský soud se ztotožnil s obžalobou, že tehdejší milenci Pelta s Kratochvílovou ovlivnili v roce 2017 přidělení peněz 18 konkrétním žadatelům programu pro materiálně-technickou podporu sportovních klubů. Peltovi kromě 5,5 roku vězení uložil i pětimilionový trest a pětiletý zákaz činnosti ve vedení korporací. Ani třetí verdikt v kauze zmanipulování státních sportovních dotací není pravomocný, obžalovaní vinu odmítají a odvolali se.
„Na ovlivnění dotačního řízení jsem byl malý pán,“ pronesl Pelta v závěrečné řeči u soudu už loni.
Jestli Velký čáp fotbalu více škodil, než pomáhal, si ani Kubíček netroufá posuzovat.
„Fotbalově přerůstají klady, ale vzhledem k tomu, že se Mirek nechal chytit ve dvou aférách, tak vychází nula. Fotbal to také poškodilo,“ uznává s tím, že záporné hodnoty by Peltovi za činnost ve fotbale neudělil.
Moře je už blízko, slunce pálí a život je pěkný. Jen nějak přečkat ty chvíle, když sluníčko kamsi zaleze. „Mirek je do party milionový. S ním se sedělo u stolu, třeba na losování UEFA, krásně. Je velmi vtipný. Kdyby zůstal ve fotbale a neměl škraloup, byl by v showbyznysu úspěšnější než Švancara,“ tuší Kubíček. „Mirek byl svůj, byl nezadržitelný.“
Byl.
Velký čáp a malý pán, to by mohl být název pro nějakou bajku.
Jen najít vhodné ponaučení.
