Věčně ohrožený druh. Co se musí stát, aby „Klokani“ přežili?

Bohemians Praha hrozí sestup. Mají v Ďolíčku bít na poplach? „Není důvod k velké panice,“ nevyhlašoval by zatím alarm Antonín Panenka, mistr Evropy 1976, čestný prezident pražského klubu, jeho neslavnější odchovanec a legenda. „V případě neúspěchu v nadstavbě je ještě šance v baráži,“ připomíná. „Ale tam už by šlo do tuhého,“ uvědomuje si úskalí.

Ví, o čem mluví, druholigové klokany na začátku kariéry zažil. „Nebezpečné je to v tom, že Bohemka v duelu s druholigovým klubem by vystupovala v roli favorita, což vytváří vždycky tlak. Od ní se očekává, že uspěje, kdežto soupeř může jen překvapit. Aby to z psychického hlediska kluci zvládli,“ přece jen připouští obavy.

Nikdo v Ďolíčku, jak se přezdívá stadionu, kde vršovický klub působí, si takovou situaci nepřeje. Ale mohla by nastat….

Přitom všechno naznačovalo, že se Bohemians naopak kousek po kousku posouvají nahoru, před dvěma lety dokonce usilovali o návrat na evropskou scénu, kde vystupovali naposledy v ročníku 1987/1988, když padli v prvním kole Poháru UEFA s belgickým SK Beveren 0:2 a 1:0. V nadstavbové části ve střední skupině ve vyřazovacím systému nejprve překonali 1. FC Slovácko (dvakrát 2:1), v rozhodující bitvě nestačili na Mladou Boleslav (0:3 a 2:1).

I tak se ve věrných příznivcích rozlila naděje, že by se mohla vrátit opojná 80. léta minulého století, kdy jejich miláčci okusili zápasy Poháru mistrů proti Fenerbahce Istanbul a Rapidu Vídeň, v Poháru UEFA přivítali zvučná jména jako Bayern Mnichov, Ajax Amsterdam, Tottenham Hotspur, Anderlecht Brusel, 1. FC Köln, Ipswich Town, AS Saint-Etienne, Valencii FC a další. V ročníku 1982/1983, v němž získali jediný československý mistrovský titul, došli až do semifinále.

„Hrát o Evropu je logický krok,“ prohlásil na prahu nové sezony nejvyšší muž klubu, majoritní majitel Dariusz Jakubwicz, jemuž se podařilo překonat nejhorší období, kdy vlastně klub zkrachoval, neměl stadion a reálně mu hrozil zánik. Stabilizoval finance, postupně se doplňoval a vylepšoval hráčský kádr, optimismus se nad vršovickým domovem jenom rozléval. Další „covidový“ ročník s umístěním na 10. příčce na něm nepřidal, ale ani výrazně neubral.

Zárukou sportovního rozvoje představoval trenér Luděk Klusáček, jenž k Bohemians získal osobní vztah jako bývalý hráč (je ovšem slávistickým odchovancem), sportovní ředitel a nakonec jako trenér.

Klusáček nejprve převzal Bohemians v kritické pozici v březnu 2014, mužstvo téměř zázračně zachránil, ale dál nepokračoval. Jeho odborné kvality totiž rád využíval kolega Ivan Hašek, bral si ho jako asistenta k českého reprezentaci i po svých zahraničních štacích. Do vršovického klubu Klusáček nastoupil opět v říjnu 2019 a málem z toho byl návrat na evropskou scénu. Jeho působení mělo mít trvalejší podobu.

Letos po sérii nezdarů, Klokani nezvítězili v pěti po sobě jdoucích zápasech a jen jednou z devíti pokusů, se první jarní den po domácí prohře se Slováckem s vedením dohodl na odchodu. S fanoušky se na webové stránce rozloučil sloganem „Vždycky jsem s vámi“, čímž doložil, že vzájemný vztah zůstal nenarušen.

Mužstvo se nacházelo na 13. příčce, dva body nad barážovou pozicí. Převzal ho asistent Jaroslav Veselý, ale zlepšení nenastalo, ze šesti zápasů vytěžili klokani jen čtyři remízy. A padli na předpolední příčku.

Trenér Klusáček přitom společně se sportovní ředitelem Miroslavem Držmíškem dokázali přivést do Vršovic hráče s dosti silným renomé. Za jejich působení oblékli zeleno-bílý dres bývalí reprezentanti A týmu či mládežnických výběrů Lukáš Pokorný, Kamil Vacek, Tomáš Necid, Jan Kovařík či nedávno v zimě Ondřej Petrák. Dařilo se získávat osvědčenou kvalitu každé přestupové období.

Bohemians dokázali kádr pravidelně vyšperkovat o zvučná jména. „Je to tím, že Bohemka je dobrá adresa,“ nabídl vysvětlení trenér Klusáček. „Pražský klub s dobrým jménem, bohatou historií a skvělými fanoušky, to je obrovská výhoda, kterou nemají kluby trošku stranou od hlavního města,“ upozornil.

Jenže vzestup nenastal. Většinou vinou zranění. Pokorný ze zdravotních důvodů už ukončil kariéru, Vacek prodělal skrytou boreliózu a už odešel do Pardubic, kanonýr Necid rehabilituje po operaci kolena, Kovařík stále hledá po nucených absencích původní formu, k dispozici není ani lednová posila z německé bundesligy Petrák. Zkušení hráči mužstvu příliš nepomohli. I to je důvod pozvolného poklesu výkonnosti.

Po celou dobu existence se Bohemians Praha, kteří patřili k zakládajícím účastníkům československé nejvyšší soutěž v roce 1925, pohybují mezi první a druhou ligou. Blízko k titulu měli dvakrát na začátku 50. let minulého století, na historický úspěch dosáhli jednou v ročníku 1982/1983. To je už drahně let.

Celkem bez újmy zvládli až krutou komunistickou reformu v roce 1952, kdy bylo rozpuštěno více tradičních klubů. Za socialismu musely mít tělovýchovné jednoty (jednotlivé sportovní kluby byly zrušeny) záštitu v ministerstvu, továrnách či výrobních podnicích, či aspoň ve společenských organizacích.

Především zásluhou schopného funkcionáře Václava Jíry, bývalého hráče klubu a fotbalového reprezentanta, později trenéra a nakonec místopředsedy UEFA a posledního předsedy Československého fotbalového svazu, získali Bohemians nejprve ochranu u vlakového nádraží Vršovice (Železničáři Praha), později získali silného spojence v továrně ČKD a vystupovali jednu dobu jako Stalingrad Praha.

Mnohem složitější období prožívali ovšem při divoké privatizaci v 90. letech minulého století, kdy vinou politických a finančních machinací přišli o stadion i možnosti další činnosti, dokonce vyhlásili bankrot a ocitli se v exekuci. Na obnovení činnost měli velkou zásluhu fanoušci, kteří uspořádali peněžní sbírku, a získali tak desetiprocentní podíl akcií.

I tento hodně složitý úsek historie nakonec překlenuli, stadion mají pronajatý od Hlavního města Prahy, v činnosti a rozvoji nikdo klubu nebrání.

Kromě zmiňovaných báječných 80. let minulého století však nikdy na úroveň slavných pražských „S“, Slavie a Sparty, nepovyskočili. „Nemůžeme se jim rovnat hráčským kádrem ani podmínkami,“ uvědomuje si čestný předseda Antonín Panenka. „Bohemka je v jiné kategorii, její místo je ve středu tabulky,“ nestaví vzdušné zámky. „Ale zas tak úplně špatné to není,“ domáhá se střízlivého posouzení. „První čtyři týmy jsou někde jinde, ostatní jsou si hodně podobné. Jen se to letos nesešlo,“ přiznává.

K výskoku na vrchol a trvalejšímu usazení na něm by Klokani potřebovali jiné finanční možnosti. „Až přijde nějaký ropný magnát, nakoupí hráče, kteří budou mít daleko vyšší kvalitu, pak se s tím dá něco dělat,“ upozorňuje Panenka na čínský kapitán ve Slavii a brněnského podnikatele s miliardovými obraty Daniela Křetínského ve Spartě. „Na podmínky, které Bohemka má, to funguje docela dobře,“ uznává Panenka práci členů vedení a realizačního týmu.

Faktem ovšem je, že jí letos dost reálně hrozí baráž.