Ve vlaku s Italy. „Někdo se chce prát, někdo pít,“ říkají na bitky v Praze

Zatímco fanoušci West Ham United během dne zaplnili centrum Prahy, ve fanzóně jejich protivníků z italské Florencie je během odpoledne mrtvo.

Na pozemcích za pražským Výstavištěm jsou umístěny dvě velké obrazovky, prostor před nimi ale vyplňuje jen dunění diskotékových hitů.

Fanoušci AFC Fiorentina zatím posedávají s pivem na lavicích, nebo leží ve stínu stromů.

„Ještě nejsou opilí, tak nedělají bordel. To asi až přijde víc lidí a začnou pít,“ svěřuje se mi jeden z organizátorů, který má na starosti odjezd fanoušků na stadion v Edenu speciálním vlakem. Po prokázání se lístkem jim rozdává speciální nálepky, které je opravňují k cestě.

Rázně mi vysvětluje, že bez této nálepky se ani do jednoho ze čtyř vlaků, které České dráhy kvůli zápasu vypravily, nedostanu.

Zkouším nicméně štěstí a připojuji se k první skupině, která se srocuje na okraji areálu. Na vše dohlíží policie, antikonfliktní tým i několik organizátorů z řad UEFA. „Je nás asi 2000,“ popisuje do vysílačky jeden z nich, když přicházejí poslední fanoušci ve fialových dresech.

V protějším směru se náhle objeví početná skupina několika desítek mužů v černém oblečení, kterou po obvodu doprovázejí policejní těžkooděnci. Na tvářích pořadatelů je vidět, že zpozorněli.

„Ultras,“ vysvětluje mi krátce mladík Nicollo. Právě ti se kolem čtvrté hodiny střetli s fanoušky West Hamu v baru v Rytířské ulici. Zraněni byli tři lidé, policie zadržela 12 podezřelých.

„Nijak mě nereprezentují, ani mnoho dalších fanoušků. Často se dostávají do konfliktů s policií nebo dalšími fanoušky. Říkají, že nás reprezentují, ale já s nimi nesouhlasím. Je to krajní pravice,“ dodává Nicollo.

Od fiorentinských ultras se distancuje i mnoho dalších fanoušků, které ve vlaku oslovuji. Jiní se k nim staví spíš odevzdaně.

„Stalo se to, ale co. Všude, kam jdeme, si uděláme nějaké jméno,“ říká mi rezignovaně Gabriel, který ve Florencii pracuje jako číšník v hotelu. Jeho opodál stojící kamarád je pak ještě benevolentnější. „Někdo se chce prát, někdo chce pít. Je to normální,“ vysvětluje mi.

Na nádraží Holešovice se průvod Italů postupně souká do dlouhého vlaku. Ten se pár minut po šesté rozjíždí. Nálada cestujících ale příliš veselá není.

Jednou za čas se sice ze vzdálenějších vagonů ozve zpěv nebo skandování, vždy ale brzo ustane. Většina cestujících jen kouká z okna a čas od času zamává vlajkami na cestující na peronech, které po trase do Edenu míjíme.

„Jsem opravdu nervózní, evropské finále nehrajeme každý den,“ říká mi v kupé Tomas, který na finále dorazil se svým otcem. Ten vzpomíná, že jeho tým hrál finále naposledy ještě v minulém století.

„Je to pro nás životní zážitek. V evropském finále jsme možná naposledy během našich životů,“ potvrzuje Gabriel.

S každým dalším rozhovorem se ukazuje, jak jsou fanoušci Fiorentiny svému klubu věrní. Někteří z nich si rezervovali letenky dva měsíce předem, kdy ještě zdaleka nebylo jasné, jestli jejich tým do finále postoupí.

„Je to daleko, jel jsem autobusem z Florencie, cesta trvala 15 hodin. A hned po zápasu pojedu autobusem zase zpět. Spal jsem asi hodinu,“ popisuje další z fanoušků Riccardo.

Příznivci italského klubu se probouzí, až když vystupují z vlaku na nádraží Praha–Eden nedaleko stadionu a začínají hlasitě zpívat.

„To je klubová hymna - je to velmi stará píseň. Je to o hrdosti na Florencii. Říká se v ní, že ať už vyhráváme nebo prohráváme, tak historie fotbalu patří nám. Také proto, že jsme byli první italský tým, který hrál finále Ligy mistrů (tehdy PMEZ - pozn. red.) v 60. letech,“ vysvětluje mi David.

Z protější strany arény zatím dovnitř proudí masa fanoušků West Hamu. Je vidět, že pořadatelé se snaží obě skupiny co nejvíc oddělit. Ne zcela se jim to ale daří.

„Je to navržené tak, aby se nepotkávali, ale hlavně italští fanoušci nechodí tolik organizovaní ve skupinách. Proto se někde mohou setkat s West Hamem. Ale třeba teď přijede velká skupina, kterou se snažíme cíleně oddělit,“ popisuje mi bezpečnostní opatření organizátor Jan a ukazuje rukou směrem k nádraží.

Tam právě přijíždí další vlak plný italských fanoušků.