Ve stopách emigranta a tří banditů. Co čeká Baráka ve Fiorentině

Antonín Barák si zapisuje už čtvrté italské angažmá, v roce 2017 přestoupil ze Slavie Praha do Udinese Calcio, hostoval v US Lecce, v roce 2020 ho získal Hellas Verona. A nyní se na hostování do konce ročníku s opcí přemístil do toskánské metropole. „Nejlepší rozhodnutí, nejlepší adresa,“ chválí krok svého syna Antonín Barák starší, snad nejlepší český šlechtitel fotbalových talentů.

Ví, o čem mluví. „Tonda je ve Florencii krátce, ale nemůže si to vychválit,“ sděluje potomkovy dojmy. „Co se týče vlídnosti lidí, přijetí, zajištění, zázemí, péče o hráče. Stokrát lepší než v předchozích jeho italských štacích,“ nebojí se ani silnějšího vyjádření.

A přihazuje další hodnotu. „Ve Florencii si fotbalistů, kteří pro klub něco odvedli, nesmírně váží. A nezáleží, jaká doba od jejich působení uplynula a odkud pocházeli,“ říká Barák starší. „To se týká i Čechů,“ dodává.

Před Barákem fialový dres toskánského týmu oblékali tři čeští reprezentanti, další tři se více pokoušeli prosadit v mládežnických výběrech. Stopa proti jiným národnostem nikterak obsáhlá, nikoli však nevýznamná. A hlavně se otiskla v srdci místních tifosi.

Potvrzení toho poznatku přichází přímo z Itálie. „Nejvíce vzpomínáme na Ufu,“ připomíná Rosella Petrillová, pracovnice tiskového odboru klubu, přezdívku, kterou získal Tomáš Ujfaluši. „Vysoký fotbalista, odpovědný, pracovitý, a hlavně hezký chlap,“ neskrývá obdiv k přednostem bronzového medailisty z EURO 2004 v Portugalsku. „Nastupoval s číslem 4 a odvedl pro tým hodně práce,“ vybavuje si Petrillová.

Obdobný typ tvrďáka, který neustoupí žádné útočné hvězdě, a že jich po italských trávnících běhá požehnaně, byl jeho předchůdce, stoper Tomáš Řepka. „Divoch,“ tasí jediné – ovšem výstižné – přirovnání sličná pracovnice tiskového odboru.

Na prvního českého – vlastně ještě československého – vyslance Luboše Kubíka si nepamatuje. Návrat do minulého století jí však usnadnili starší kolegové. „Vynikající fotbalista,“ předává jejich hodnocení. „Fanoušci fialek na něj rádi vzpomínají,“ zdůrazňuje Petrillová.

Luboš Kubík se ocitl ve Florencii shodou zvláštních okolností a může jen žehnat osudu, že k tomuto spojení došlo. „Odešel jsem ze socialistického Československa s vidinou angažmá v anglickém Derby County, Fiorentina mě vykoupila z téměř bezvýchodné situace,“ připomíná svůj ilegální útěk ze Slavie Praha společně se spoluhráčem Ivo Knoflíčkem v srpnu 1988.

Československé politické a sportovní orgány a ani jejich mateřský klub Slavia nedaly hráčům souhlas k podpisu smlouvy v zahraničí, byli zatíženi karenční dobou rok a půl, kdy nesměli jinde hrát. Kubíka vykoupil italský klub. Vrátil se a řádně všechno urovnal.

Včas, přišlo mistrovství světa 1990 v Itálii. Československý výběr ve Florencii na stadionu Artemio Franchi pojmenovaném po významném italském funkcionáři, dlouholetém předsedovi UEFA, porazil v základní skupině USA 5:1 a Rakousko 1:0 a postoupil do vyřazovacích bojů. Miláček místních fandů, záložník Kubík, byl u toho.

Přišel do skvělého týmu, který vedl brazilský kouč Sebastião Lazaroni, v ročníku 1989/1990 postoupil až do finále Poháru UEFA, kde podlehl Juventusu Turín. Zdobili ho italský božský copánek Roberto Baggio, Zlatý míč 1993, a kapitán mistrů světa 1994, brazilský záložník Dunga. „S tím si píšu,“ udržuje Kubík přátelské vztahy s bývalým kolegou. „S Baggiem ne, žije prý ve Venetu a dal se na buddhismus,“ odkrývá současný život hvězdného kolegy.

Do Toskánska jezdí vicemistr Evropy 1996 nejméně čtyřikrát za rok. „Samozřejmě k moři, ale vždycky se zastavím i ve Florencii,“ přiznává Kubík. „Starší fanoušci na mě ještě vzpomínají, pozvou mě na kafe, na něco dobrého,“ chválí jejich vstřícnost, „Ale už se pomalu z povědomí vytrácím, je to už hodně let,“ povzdechne si, jak čas běží.

Krásné období na přelomu tisíciletí zažil ve Florencii pod věhlasným trenérem Giovanni Trapattonim i důrazný obránce Tomáš Řepka. „Trapattoni byl skvělý kouč a byl nad věcí, zajímaly ho jen výkony,“ chválil při svém angažmá italskou modlu. „Dokonce nám pískal utkání kuřáků proti nekuřákům,“ nevadil mu ani hříšek českého obránce.

Trenér Trapattoni věděl, že mu v zápase odvede skvělé služby, útočníci soupeře se před Řepkovými ostrými zásahy jen třásli. A nebyl jako tvrďák sám. „Moreno Toricelli a Angelo Di Livio,“ prozradil Řepka své někdejší nesmlouvavé parťáky. „Říkali nám tři banditi,“ doložil, proč na něj ve Florencii rádi vzpomínají.

Největší přízeň fanoušků nabral však Tomáš Ujfaluši, ostatně se z českých hráčů nejvýrazněji zapsal do statistiky. Vyslovit jeho jméno (přeloženo z maďarštiny znamená novovesničan) se italským ústům nedařilo, tak mu prostě říkali Ufa. „Výborný obránce a krásný chlap,“ opakuje Rosella Petrillová.

Stopa dalších českých vyslanců je dosti bledá, přišli do Florencie v raném věku, v obrovské konkurenci se neprosadili. Dokládá to ovšem, jak se klub stará o mládež. „Brzy otevřou novou akademii, do níž investovali 100 milionů eur, tedy dvě a půl miliardy korun, “ neskrývá slova obdivu Antonín Barák starší. „Přitom mi Tonda líčil, že ta současná je mnohem lepší, než které poznal v jiných italských klubech,“ upozorňuje.

Stříbro na světovém šampionátu reprezentačních výběrů do 20 let v roce 2007 v Kanadě poslalo do italského klubu obránce Ondřeje Mazucha, Florencie měla zájem i o brankáře Radka Petra, který nakonec přestoupil do Parmy. Mazuch si zapsal jen dva starty a brzy odešel na hostování do belgického Anderlechtu Brusel.

Jen do mládežnických výběrů a několikrát na lavičku A mužstva bez startu v nejvyšší soutěži se propracovali hradecký záložník Jan Hable, který oslnil jako kapitán výběru do 17 let, v Toskánku strávil rok a půl, ale Serii A nepoznal.

Karlovarská útočná naděje Martin Graiciar měl ještě epizodnější zážitek, po přestupu do Florencie v 17 letech byl hned poslán zpět do Slovanu Liberec na hostování a další měsíce strávil ve Spartě Praha (i B mužstvo) a v Mladé Boleslavi. Nyní hraje kanadskou ligu za York United FC. Tito čeští hráči se v paměti florentských fanoušků pochopitelně neusadili.

Nyní to může napravit a navázat na slavnější reprezentační kolegy Antonín Barák. Florencie vítá výborné fotbalisty s otevřenou náručí a umí si jich vážit. I českých.