UEFA Turecku pomůže, charitativní zápas však nejspíš nebude

Sbírky na pomoc postiženým se organizují po celém světě, připojují se k nim i různé společenské a sportovní organizace. Aktivně se k nim staví rovněž evropská fotbalová unie UEFA, která už zřídila specifický fond.

Velký půvab a přínos by mohlo mít dobročinné utkání, což už minulost právě v případě ničivého zemětřesení pamatuje. Vzhledem k nedostatku volných termínů a dalším spojeným komplikacím se však jeho uskutečnění nejeví jako reálné.

Evropská fotbalová unie UEFA potřebu pomoci postižené zemi dobře vnímá. Turecko je jejím členem, neboť část země – Istanbul a okolí – leží na starém kontinentu (Sýrie už patří do asijské struktury). „Už zřídila specifický fond, na který mohou zájemci o pomoc dávat finanční prostředky,“ sděluje předseda české fotbalové asociace Petr Fousek. „Je především určený pro národní asociace a kluby,“ upřesňuje.

Nepřepokládá tak, že by se připojili jednotlivci, i když to právně vyloučené není.

Nejde o nic překvapivého, UEFA se vždy snažila pomoci státům, které čelily přírodní katastrofě podobné ničivosti. „Když u nás řádily povodně, také jsme získali od evropského orgánu peníze na obnovu sportovišť a podporu postižených,“ připomíná Fousek, jenž činnost UEFA dobře zná.

Pracoval v její struktuře nejen na sportovním úseku, ale byl členem i normalizační komise, když bylo například potřeba dát dohromady řecký svaz po stránce ekonomické či legislativní. „Nikoho nenechá na holičkách,“ zdůrazňuje.

To nejlákavější, co může evropský fotbal nabídnout, je uspořádání zápasu hvězdného týmu na podporu postižené země. Výběr kontinentu, který by se skládal z nejobdivovanějších osobností, by přivábil televizní kamery, média, a tím i sponzory a podporovatele.

„Nepředpokládám však, že by k tomu došlo,“ je dosti skeptický Fousek. Nejde však podle něj o málo dobré vůle, ale starosti, které by takový duel přinesl. „Nejsou termíny,“ upozorňuje na nabitý kalendář, do něhož se těžko vejde nenadálá akce, navíc velkého rozsahu.

K tomu je třeba připočíst otázku pojištění, uvolnění hráčů od zaměstnavatele – klubů atd. „Bylo by to v dnešních poměrech dost komplikované,“ říká Fousek.

Moc postoje nezmění ani příklad, který tady je z minulosti: v roce 1964 nastoupil výběr Evropy proti domácí Jugoslávii k dobročinnému duelu na pomoc postiženým zemětřesením ve Skopji.

Ve středu 26. července 1963 na svátek svaté Anny (ten den vypukla rovněž v roce 1914 Velká válka) postihlo makedonskou metropoli Skopje, která byla v té době součástí Jugoslávie, zemětřesení o síle 6,9 stupně Richterovy škály. Bylo to jedno z nejničivějších zemětřesení v dějinách země.

Bilance byla děsivá: 1078 mrtvých, 3383 zraněných a sto až dvě stě tisíc lidí bez domova. Zničeno bylo na 75 až 80 % zástavby. Postiženo bylo nejen město, ale i některá další menší sídla v okolí. Celkem zasáhlo oblast o rozloze 50 000 kilometrů čtverečních.

Ničivost zemětřesení umocnilo to, že otřesy, které trvaly dvacet vteřin, zastihly Skopji v 5:17 ráno, kdy většina obyvatel ještě spala.

Vláda Socialistické federativní republiky Jugoslávie vyhlásila po zemětřesení dvoudenní státní smutek za oběti katastrofy. Okamžitě uvolnila z federálních rezerv 70 miliard tehdejších dinárů (přepočet k československé koruně 1 : 4) a poté ještě dvakrát po třiceti miliardách. Vypsána byla rovněž i národní půjčka ve výši 30 miliard dinárů, nakonec se ale podařilo vybrat o 12 miliard více.

S pomocí přispěchaly i jiné státy a nadnárodní organizace. I evropská fotbalová unie UEFA. Ta se rozhodla uspořádat charitativní zápas na pomoc obětem a k obnově členské země, v němž se střetla jugoslávská reprezentace s výběrem Evropy.

Utkání se hrálo první podzimní den ve středu 23. září 1964 v hlavním městě státu Bělehradě na národním stadionu a mělo vysokou nejen společenskou, ale i sportovní kvalitu. Jugoslávie patřila k nejlepším týmům světa, na šampionátu 1962 v Chile prošla až do semifinále, kde ji vyřadilo Československo po výsledku 1:3. Nakonec skončila čtvrtá.

Pyšnila se rovněž stříbrnou medailí z prvního evropského šampionátu v roce 1960 ve Francii, kde ve finále podlehla Sovětskému svazu 1:2 po prodloužení. Trenér Ljubomir Lovrić měl pro tento zápas k dispozici hvězdy světového formátu.

Na lavičce evropského výběru seděl německý kouč Helmut Schön, jehož vrchol kariéry se vztahuje ke zlatým medailím z mistrovství světa 1974 a Evropy 1972, které dobyl se Spolkovou republikou Německo. Prožil i bájný šampionát 1976 v Jugoslávii se ziskem stříbrné medaile, na němž triumfoval československý tým s legendárním Panenkovým vršovickým dloubákem ve finálovém penaltovém rozstřelu.

Trenér Schön povolal do týmu největší evropské hvězdy v čele s držitelem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu kontinentu za rok 1962, československým záložníkem Josefem Masopustem, jeho následovníkem na trůnu za rok 1963 sovětským brankářem Lvem Jašinem, a útočnými šípy – portugalskou „černou perlou“ Eusébiem (Zlatého míče se dočkal v roce 1965) a kultovním kapitánem svého západoněmeckého týmu Uwem Seelerem.

Mistry míče kopaného byli i další členové evropského výběru. A československý fotbal se těšil z velké pocty, když nominaci obdrželi hned tři jeho zástupci: pravý obránce Jan Lála, stoper Svatopluk Pluskal a již zmiňovaný tvůrce hry Josef Masopust.

Všichni se výraznou měrou podíleli na zisku stříbrné medaile ze světového šampionátu 1962 v Chile, byť Lála kvůli zranění ve finále proti Brazílii (1:3) nenastoupil a pamětníci se shodují, že to byl jeden ze zásadních momentů porážky.

Do Bělehradu však letěl. „Hrát v evropském výběru byla pro mě velká čest,“ vzpomíná nyní čtyřiaosmdesátiletá slávistická legenda, která za Československo odehrála 37 mezistátních zápasů. „Byl jsem v takové společnosti poprvé,“ připomíná, že jeho už nežijící kolegové Masopust a Pluskal pozvání do podobných výběrů zaznamenali.

Dobře si uvědomoval, že nejde jenom o slavnostní akci, ale zápas má především charitativní účel. „Jsem moc rád, že jsem mohl někomu pomoci, že náš zápas měl nějaký význam,“ zdůrazňuje Lála. Konkrétní prožitky si už moc nevybavuje, ale naskakuje mu atmosféra, která utkání provázela. „Diváci vytvořili moc krásné prostředí a ani jim nevadilo, že jejich reprezentační tým tolik prohrál,“ připomíná, že o výsledek ani tolik nešlo, byť výše porážky byla docela krutá.

Akce fotbalové unie UEFA se povedla, kromě vysoké společenské hodnoty přinesla i slušný obnos pro obnovu makedonského fotbalu.

Pro Turecko se podobná záležitost nechystá. Ale UEFA určitě na přírodní katastrofou postiženou členskou zemi nezapomene.