Článek
Brankářský velikán Petr Čech si jako odstrašující případ vybaví nejmenovaného spoluhráče z první zahraniční štace v Rennes. „Který se na francouzštinu vykašlal,“ vypráví pro Seznam Zprávy. „Aby bylo vidět, že něco umí, na všechno říkal: Oui, oui! Ano, ano!“
Když po čtyřech měsících dělali na tréninku cvičení, v němž měli fotbalisté běhat za kloboučky podle barvy, pokaždé vyrazil k nesprávnému. Všichni se tomu řehtali na celé kolo. „Nebylo to pro něj příjemné,“ vypozoroval Čech empaticky, zatímco spoluhráči si šli cizince dobírat: „Ty seš úplný pitomec, za takovou dobu ses nenaučil vůbec nic.“
A on na to s úsměvem: „Oui, oui!“
„Vypadal jako ještě větší blbec a v kolektivu mu to nepomohlo,“ vzpomíná Čech, který se později v Chelsea a Arsenalu zařadil mezi nejlepší gólmany planety.
Dobrá znalost cizích jazyků mu počínaní nejen v bráně v mnohém usnadnila. „Jazyk je jedna z nejdůležitějších věcí na zahraničním angažmá. Má to dvě roviny – fotbalovou a mimofotbalovou. Když nerozumíte na hřišti, můžete dělat špatná rozhodnutí, nerozumíte trenérovi, ten pak k vám nemá takovou důvěru a třeba vás nepostaví, protože nevěří, že hráč přesně pochopí jeho instrukce,“ podotýká.
Právě na nedostatečnou jazykovou výbavu dojela v zahraničí celá řada českých fotbalistů, kteří jinak herně měli na elitní evropské soutěže. „Nezačleníte se do kolektivu, protože nikomu nerozumíte a spoluhráči vás pak také nepoznají. Když se necítíte komfortně i v životě, nemáte takovou sebedůvěru a to se také může podepsat na výkonech a na tom, jak celé angažmá dopadne. Nezažil jsem trenéra, který by sledoval, jestli se hráči učí a domluví se, ale pozná se, když hráč nerozumí,“ dodává Čech.
Začlenit se v cizí zemi do nového týmu je pro fotbalisty zásadní. Jazyková vybavenost může sehrát podobnou roli jako výkony na hřišti.
Ich bin Robin
Své o tom ví třeba reprezentační stoper Robin Hranáč, který po přestupu z Plzně za deset milionů eur nebyl schopný se v bundesligové kabině prakticky ani představit. Když se pak k tomu přidají nevydařené výkony, je to malér a snadný terč. Připsal si dosud pouze dva starty, poločasové střídání a vysedávání nikoli na lavičce, ale na tribuně.
„V němčině udělal Robin významný pokrok, učí se poctivě každý den,“ řekl pro Sport.cz Karol Kisel ze společnosti K2K Sports Entertainment, která Hranáče zastupuje.
I jemu mnozí fanoušci vyčítají, že svého klienta hodil do vody nepřipraveného a trenérovi, který o něj vlastně ani příliš nestál. „V Hoffenheimu je Robin teprve dva měsíce, je pořád v procesu aklimatizace. Bude dál bojovat o svůj sen hrát v bundeslize. Jsem přesvědčený, že se prosadí,“ věří Kisel.
Hranáčovi pomáhá pokorná a pracovitá povaha. Pod křídla si jej i proto vzal krajan Pavel Kadeřábek, který v Hoffenheimu kroutí desátou sezonu. Navíc v kabině občas zazní čeština, jelikož v klubu působí také David Jurásek s Adamem Hložkem.
A nejen oni. V akademii v dorosteneckém týmu do 19 let hraje záložník Alex Honajzer. Ostravský rodák si němčinu rychle osvojil, udělal si z ní certifikát. Autoškolu zase zvládl v angličtině.
„Řekl bych, že už na tom jsem dost dobře. Rozumím více méně všemu a mluvit se už taky snažím jen německy,“ pochvaluje si pokrok. „Odmala mě ve škole přirozeně bavily jazyky. Je to dobrá věc do kariéry fotbalisty, ale taky do života.“
Rovněž klub Honajzerovi s němčinou pomohl, přidělil mu učitele a lekce třikrát týdně. „Nejvíc jsem se naučil čistě posloucháním v kabině a na tréninku,“ líčí. „Navíc zhruba půl roku předtím, než jsem přišel do Hoffenheimu, mi agentura Sport Invest zorganizovala hodiny němčiny, a to mi do začátku hodně pomohlo.“
Čeští fotbalisté, kteří myslí na zahraniční dráhu, by do sebe měli hrnout základy jazyka ještě právě před přestupem. Největší zodpovědnost je na nich. Ale také na jejich agentech, klubech a rodičích.
„Přístup klubů v zahraničí se v této oblasti může hodně lišit, nicméně konverzační znalost minimálně v angličtině je stále častěji nezbytností. Mnoho klubových představitelů zastoupených trenéry nebo sportovními řediteli chce hráče poznat, chce přímo s nimi probrat veškeré možné proměnné, klubovou filozofii, pozici hráče i jeho osobní motivaci,“ říká Viktor Kolář, majitel agentury Sport Invest.
Stejně jako řada dalších agentur i klubů v Česku i po světě tedy poskytuje hráčům vlastní servis. „Snažíme se tak o to, aby jazyková vybavenost nemohla být zásadním momentem pro případný problém u jakéhokoliv transferu,“ říká Kolář. „Dlouhodobě spolupracujeme s renomovanou jazykovou agenturou. U hráčů s reálnou možností mezinárodního působení pak zajišťujeme námi placenou výuku konkrétních jazyků,“ dodává.
Hellou! Pavle, volá Amerika
Důležitost vzdělání se snaží seriózní agentury vštěpovat hráčům od útlého věku. „Pravidla FIFA umožňují podepisovat hráče pod agenturu už od patnácti let. Než dojde ke spojení hráče s agenturou, dochází ke schůzkám s rodiči. A už v této fázi hráčům, ještě vlastně dětem, říkáme, že pokud chtějí hrát jednou v zahraničí, tak aby kromě fotbalu mysleli obecně na školu a velký důraz kladli na jazyk, v dnešní době na angličtinu,“ říká Jan Podroužek z agentury Nehoda Sport. „Je hezké umět německy, ale dnešní fotbalový svět si vystačí s univerzální angličtinou. I když v několika klubech v Německu je mnohem lepší, když mluvíte německy než anglicky, třebaže se tam anglicky domluvíte. Preferují komunikaci v mateřském jazyce. V některých případech hráčům pomůžeme s doučováním, zařídíme lektora.“
Jakmile se přestup blíží do finální fáze, jazykové lekce narůstají. „Ale dohánět to lze i přímo v tom klubu,“ podotýká Podroužek.
Jako pozitivní příklad uvádí plzeňského záložníka Pavla Šulce, jenž bude také v zimním přestupovém okně žhavým zbožím na trhu. Situaci kolem něj sonduje nejen španělské Getafe. Už v létě byl o něj velmi konkrétní zájem z klubu z americké MLS.
„Měli jsme společný call s americkou stranou, kde byl sportovní ředitel a trenér toho týmu. Hovor trval hodinu a půl. Pavel komunikoval velmi dobře. Na přechod do zahraničí je po jazykové stránce vybavený,“ těší Podroužka svědomitý přístup reprezentanta nejen na hřišti.
Co hráč, to jiný příběh a odlišné nastavení i jazykové dovednosti. „Mladí fotbalisté nejsou ve smyslu přístupu k cizím jazykům jiní než jakákoliv skupina dětí či dospívajících. Jsou mezi nimi velmi cílevědomé osobnosti s aktivním přístupem ke vzdělání, stejně tak jako ti, kteří tuto oblast hodně podceňují. Situace se zlepšuje, ale je vždy absolutně závislá na rodinném zázemí hráče a jeho vnitřním nastavení,“ podotýká Kolář.
U anglické rodiny se neschováte
Vliv zázemí z domova zdůrazňuje obránce německého Schalke Tomáš Kalas. „Pomoc by měla přijít trošku ze školy, trošku od agenta, pokud ví o zájmu o hráče, tak jazyk směřovat k té zemi. Ale základ je v rodině. Říct dětem, že jazyk je důležitý i vzhledem k cestování, poznání jiných zemí,“ dodává Kalas.
Do akademie londýnské Chelsea přestupoval z Olomouce už v sedmnácti letech. „Byl jsem ve škole, kde můj táta učil, takže jsem nemohl být problematický žák. Musel jsem v každém předmětu být jeden z nejlepších. To se týkalo i angličtiny. Měli jsme dobrou učitelku, která nás naučila spoustu základních věcí a nebyla to nuda. Základy jsem v gramatice měl,“ líčí. „Když ale dojedete do Anglie, tak jakákoli konverzace je úplně něco jiného než ve škole, ovšem pokud máte gramatiku, tak vám to pomůže.“
Nejvíc mu však pomohlo začlenění do anglické rodiny, se kterou žil první půlrok ještě jako nezletilý. „To bylo úplně nejvíc,“ kývne. „Tam se nešlo nikde schovat. Každý den jsem chodil po baráku se slovníčkem a když jsem něco potřeboval, tak společně jsme se k tomu dostali. Měl jsem štěstí, že ta rodina se o mě starala jako o vlastního. Naučili mě, jaká je angličtina v reálu.“
A to se projevilo také na pažitu. V prvním týmu nabušené Chelsea sice chlapec z olomouckého sídliště Nové Sady odkopal „jen“ čtyři mače, další desítky však následovaly v Bristolu, Fulhamu, Vitesse a Middlesbrough. Po třicítce hraje druhou bundesligu, ale i díky angažmá v Chelsea si odnesl velkou životní školu ve formativním věku, a taky hezkou řádku nemovitostí v Británii.
Zkrátka krásná kariéra s reprezentačními zářezy. A brilantní angličtinou. „Čeština mi z pusy úplně neleze. V hlavě už mám všechno v angličtině. Česky si jen volám s rodinou, která vám potvrdí, že umím anglicky lépe než česky. Je mi to příjemnější v angličtině,“ připouští.
Mezi jazykově skvěle vybavené české fotbalisty patří stoper Slavie David Zima. Krátce po příhodu do Turína dával médiím rozhovory v italštině. „Hned na začátku mi v klubu řekli: Mluví se jen italsky. Buď rozumíte, nebo nerozumíte, a vždycky je lepší rozumět,“ vzpomíná reprezentační obránce, jenž ovládá i angličtinu a němčinu.
Také u něj hraje velkou roli rodinné zázemí, máma s tátou jsou pedagogové a zdůrazňovali mu, že hlavní je škola. „Škola je důležitá všeobecně, i když vám fotbalová kariéra vyjde. Viděl jsem rozhovor Michaela Krmenčíka ještě v Jakartě, tak to je odstrašující příklad, jak by to opravdu nemělo v angličtině vypadat. Ve škole by to chtělo dotáhnout aspoň na průměr. Známky nejsou důležité, ale obecné znalosti a umět jazyk. Nemusíte být jaderní inženýři,“ podotkl Zima v podcastu Z voleje.
Nejsem úplně blbej fotbalista
Ani v pokročilém fotbalovém věku Kalase neopouští chuť učit se nové jazyky. Po přestupu do Schalke se domluví i v němčině, i když hlavně na hřišti. „Pokyny trvají tak čtrnáct dní, než se naučíte. Střídám němčinu s angličtinou. S tou si vystačíte všude na základní věci, záleží, kolik spoluhráčů je z jiných zemí. Sám to teď pociťuji v Německu,“ vypráví Kalas.
„Když jsem přišel, trenér byl Němec (Thomas Reis) a všechno bylo v němčině. Pak ho nahradil Belgičan (Karel Geraerts) a všechno zase v angličtině, teď máme Holanďana (Kees van Wonderen) a jsme zase zpátky v němčině. Je fajn naučit se aspoň základy místního jazyka. Fotbalový jazyk se dá naučit během chvilky, to se opakuje. Spoléhám na angličtinu a tím ji učím ostatní kluky. Oni mě učí německy. Pomáháme si vzájemně.“
Co se týče praktického života v Německu, vyřizování na úřadech, spoléhá se na pomoc přátel. „Spoustu věcí mi v Německu zařizují lidé, kterým věřím, to mám štěstí. Pojištění auta, baráku, a další praktické věci do života. To není fotbalová němčina,“ usměje se.
Zdůrazňuje, že základem v životě je chtít se učit. „Pokud člověk nebude chtít a to není jen v angličtině, tak ho žádná učitelka ani rodič nedonutí. Jsem rád, že jsem byl takhle vychovaný mými rodiči. Snažil jsem se být ve škole pozorný. I když nemám prakticky nic vystudovaného, tak se považuji za fotbalistu, který není úplně blbej,“ mrkne.
Lektorka angličtiny, němčiny a španělštiny Jana Opálková považuje za klíčovou při učení jazyka motivaci klienta. „Podle toho si pak cizí řeč zvládne osvojit rychleji, nebo pomaleji. Ideální je se učit každý den pár hodin, potom do půl roku umíte základní angličtinu tak, že se bez problémů dorozumíte,“ říká. „Angličtina je jednoduchý jazyk, nemá časování a skloňování, nemá pády.“
Vyhlášeným polyglotem je Petr Čech. V učení cizích jazyků si i díky výtečné paměti libuje. Francouzština, němčina, angličtina mu nedělají potíže. „Jazyky mi jdou, vždycky mě bavily, mám k nim pozitivní přístup. Mám velmi dobrou paměť, takže si dokážu zapamatovat nová slovíčka. Když se učím, tak ten jazyk používám i přesto, že není dokonalý a dělám chyby. Nebojím se dělat chyby, přinejhorším mě někdo opraví. Tak se učím nejrychleji,“ nabízí recept plzeňský rodák.
Ve škole začínal s němčinou. „Bundesliga byla k nám nejblíž,“ vysvětluje fotbalovou motivaci. „Pak jsem přibral angličtinu, abych měl jistotu, že se domluvím všude. Na gymnáziu byly dva jazyky stejně povinné. Paradoxně jsem se nikdy neučil francouzsky a mé první zahraniční angažmá bylo ve Francii. Začínal jsem se učit od píky, po každém tréninku jsem měl lekci francouzštiny.“
Španělština je hezký jazyk, lektorku ruším
Základy španělštiny do sebe dostává brankář Jiří Letáček, který v létě přestoupil z Ostravy do Getafe. „Španělština je hezký jazyk. Je tu však více nářečí a vlastně každá španělština je úplně jiná,“ zjistil.
Hodiny od lektorky zrušil. Ne kvůli tomu, že by se nechtěl jazyk učit, ale protože mu nevyhovoval její styl učení. Teď se vzdělává sám. „Za pomoci učebnic a internetu. Docela mě to tak i baví. Jsem s tím jazykem obklopený každý den, spoustu slovíček a frází naposlouchám a snažím se co nejvíc pochytit. To je taky velmi dobrý způsob učení.“
Potvrzuje, že španělština není náročný jazyk. „Největší problém mi dělá rychlost, jakou Španělé mluví, ale když berou ohled, tak už spoustě věcí rozumím a zároveň člověku dojde, co asi druhý říká.“
Také Letáček jako absolutní základ do života zmíní angličtinu. „Doporučil bych vzdělávat se v angličtině. Ulehčí to člověku strašně moc věcí a když pak přijde do zahraničí, je okamžitě schopen komunikace, než se naučí místní jazyk.“
I když je pochopitelně lepší se jazyky učit už v mládeži než až při příchodu do nového angažmá v profesionálním fotbale, Kalas nemá pocit, že by fotbalový talent mohl zastavit neznalost jazyka. „Maximálně zpomalit,“ přemítá. „Půl roku, než osvojíte základy, v patnácti až dvaceti letech kariéry nehraje takovou roli.“
Oui, oui!
