Trpišovský o sezonách bez titulu: „Nejblíž vyhoření jsem měl před čtyřmi lety“

Byl to moment, který loni na jaře zasáhl celý fotbalový svět. „Dochází mi energie,“ prohlásil dlouholetý německý kouč Liverpoolu Jürgen Klopp při oznámení, že opouští anglický klub.

Na české poměry nevídaně dlouhou dobu už tráví na lavičce Slavie i Jindřich Trpišovský. A zažil s klubem jak historické úspěchy jako tři tituly v řadě, tak složitější období, kdy klub musel výrazně osekat finance, ale přitom musel udržet vysokou sportovní laťku.

„Musím říct, že jsem teď měl trošku strach, když jsem viděl, jak kouč Liverpoolu Klopp oznamoval, že končí. Že je unaven a že je vyhořelý. Díval jsem se mu do očí a říkal jsem si, že tohle bych nechtěl jednou zažít s Jindrou Trpišovským,“ prohlásil v rozhovoru pro deník Sport šéf Slavie Jaroslav Tvrdík.

Přečtěte si i první část rozhovoru s Jindřichem Trpišovským o dalších výzvách ve Slavii i o tom, zdali ho láká zahraniční angažmá.

Když se díváte na to, co se děje Pepu Guardiolovi - rozpadla se mu rodina, není na tom viditelně psychicky moc dobře, vypouští náznaky, že by mohl brzo skončit. Jürgen Klopp skončil v Liverpoolu kvůli vyhoření… Měl jste někdy blízko tomu, abyste se cítil podobně, tedy nějakému vyhoření?

Je jedna věc, oba jsou starší. Jürgen je ode mě myslím o deset let, což si myslím, že je hrozně moc, zvlášť v tom věku… Takže Bůh ví, co bude za deset let. Navíc v anglické lize a především v těchto klubech jste ještě pod větším tlakem a daleko větším drobnohledem. Zápasů se hraje víc, kluby postupují do finále evropských soutěží, mají víc pohárů. Práce je tam ještě náročnější než tady. Ale za sebe jsem to měl v hlavě asi jenom jednou.

Kdy?

Po třetím titulu. Bylo tady tehdy hrozně moc práce.

A stálo to hodně na vás?

Jo. Jan Nezmar končil někdy těsně po prvním titulu, během druhé titulové sezony sem docházel míň a rozmach Slavie byl tehdy fakt velký. Budovala se tu posilovna, video místnost, vytvářel se skauting, zapojovali jsme trenéry béčka atd. Bylo toho fakt dost. A tehdy jsem to měl malinko v hlavě, kdybych měl říct nějaký moment. Nebylo to ale nikdy jako u Jürgena. Oni jsou navíc s Guardiolou už ve třetím, potažmo ve čtvrtém klubu.

Myslíte velkoklubu.

Ano. A můj sen vždy byl dostat se tam. Spoustu věcí podřizuju tomu, abych to mohl dělat, a naplňuje mě to. Třeba teď se tak necítím vůbec, nemám to v sobě. Má motivace je v podstatě ještě mnohem vyšší, zvlášť v tom, jak ten klub teď funguje. Neřekl bych, že se spousta věcí změnila, ale je tady dost nových lidí jako Přemysl Kovář, Stanislav Tecl a další. Dřív byla spousta věcí, kdy jsem se musel věnovat i jiným věcem než trénování.

Vraťme se do té doby. Úspěch v první slávistické fázi byl hodně postavený na tom, že jste znali hráče z působení na Žižkově nebo v Liberci.

Ano.

Přesně jste věděli, koho přivést, kdo má co hrát. Měnili jste jim i posty. Ale postupem času, kdy jste zakotvili ve Slavii a zkrátka znali hlavně své hráče, bylo těžké najít náhrady za opory.

Je to tak. Přišli jsme do Slavie, byl tady nějaký kádr a z něj jsme si x hráčů nechali. A přivedli jsme si řadu dalších fotbalistů. Vybudoval se tým, který postoupil do Champions League. Ale exodus hráčů byl obrovský. Koukal jsem teď na tabuli, že když vezmu prodané hráče - jen ty opravdu úspěšné, tedy ty, kteří tady zanechali velkou sportovní stopu, nebo se dobře prodali, takových je dnes takřka třicet. A do toho řada hráčů za šest, sedm let zestárla. Takže tam byla nejtěžší doba neustále hledat, přivádět a nahrazovat hráče a neustále je hledat, přivádět. Do toho, když my jsme nastupovali, mládež procházela určitou transformací. Dnes z akademie vycházejí hráči jako Mikuláš Konečný nebo Dominik Pech, ale dřív tu byla v tomto ohledu trochu díra.

S jakými omezeními jste se museli potýkat na přestupovém trhu?

Největší téma bylo pořád shánět hráče a doplňovat kádr. Do toho jsme tehdy byli fakt dost limitovaní, protože jediné kritérium příchodu hráče bylo to, aby byl prodejný. Jakýkoliv příchozí hráč tedy musel být buď zadarmo, potažmo bez smlouvy, anebo kdybychom za fotbalistu zaplatili, jednalo by se o peníze, které dostaneme zpátky a minimálně na těchto hráčích vyděláme.

Když se podíváme na tři roky, v nichž jste nezískali titul a trochu mi přišlo, že jste stagnovali, vnímám jako primární důvod ani ne tolik ten finanční jako spíš strategický. Hráče zkrátka bylo třeba prodat, a tak jste se zaměřovali na rozvoj individualit než na rozvoj týmu jako takového. Je to tak?

Je to tak.

Dá se říct, že se i hráči hůř podřizovali potřebám týmu, když bylo ultimátním cílem stejně prodat fotbalisty ven na evropský trh?

Ano, je to tak. Největší fokus před sezonou byl dostat se do evropského poháru. Každou sezonu jsme začínali tím, že na prvním místě bylo dostat se do evropského poháru a pokusit se v sezoně jednoho až dva hráče prodat. A k tomu potom udělat ten sportovní úspěch. Ať už by se jednalo o titul. Ale ten byl až na třetím místě. Pro nás bylo životně důležité…

…ukázat hráče na evropském trhu.

Tak. Často tedy přišel i hráč, který ani tolik nezapadal do naší koncepce, ale mohli jste si ho využít proto, abyste ho přeprodal někam dál. Mám hroznou radost za Davida Juráska, který má teď bohužel špatné období. Ale odcházel v podstatě za 12 milionů eur. Přitom přicházel v době, kdy měl asi patnáct ligových startů. A to už dnes málokdo vidí - přišel za milion eur. To už byla opravdu velká investice, milion eur bylo pro nás v tu dobu strašně peněz. Takže to se podařilo.

Ale mělo to své přirozené nedostatky.

Prošlo tady hodně hráčů, protože se zalepovaly díry. Přestože nejlepší hráči odcházeli, museli jsme udržet tři hlavní věci. Dostat se do evropského poháru, mít hráče potenciálně zajímavé pro prodej a udržet sportovní úroveň. A lidi, kteří dělali v klubu, kdysi říkali, že jsme celou sezonu o něco hráli. Dnes ten klub funguje po vstupu nového majitele v jiné dimenzi. A je to vidět i na doplňování v kádru, i na práci s hráči.

Stejně jste ale udrželi velmi vysokou laťku výkonnosti, což je vidět i v porovnání s podzimním propadem Sparty. Ačkoliv jste samozřejmě měli i tak skvělé finanční podmínky oproti velké části ligy, nepřijde vám vlastně tehdejší úspěch stejně trochu nedoceněný? Hráli jste do poslední chvíle o titul, dvakrát se dá říct, že jste si o něj přišli spíš sami, než že by byl váš soupeř vyloženě lepší nebo fotbalovější.

Jsou dva různé úhly pohledu.

Povídejte.

Jeden z nich je takový, že je to pravda. Loni jsme hráli přípravu se Slaskem Wroclaw, který byl druhý v polské lize a měli stejně bodů jako vítěz soutěže. Povídali jsme si před zápasem a ptal jsem se jich, kolik měli v sezoně vítězství. A oni říkají osmnáct. A já říkám: „Osmnáct? My šestadvacet.“ A oni: „Šestadvacet výher a nebyli jste mistři?“ Když se na to někdo chce podívat tímto úhlem pohledu, je dobrá vizitka, že jsme každý rok udrželi sportovní úroveň týmu tak, že se šest let po sobě dostal do Evropy a získal minimálně stejný počet bodů jako v první titulové sezoně. Ale takřka totéž může říkat Plzeň, protože je druhá o sedm bodů a v minulých sezonách by to jasně stačilo na první místo.

Co to tedy znamená, jaký je druhý úhel pohledu?

Řekl bych, že jsme i přes odchody hráčů zůstali pořád na stejné úrovni. Ale naši soupeři se hodně zlepšili. To je na české lize hezké, máme tři kluby, které se o perou o titul a nutí vás pořád přemýšlet, jak být lepší a lepší. Počet bodů, který by byl v jiné sezoně takřka rekordní, vám nestačí na první místo.

To dnes odlišuje českou ligu od mnoha jiných v Evropě. Možná i proto je konkurenceschopnější v pohárech.

Když se podíváte na všechny tabulky v zemích okolo, na Maďarsko, Rakousko… Jejich vítězné kluby byly úplně odskočené. Ale u nás jsme z posledních deseti derby ve všech soutěžích prohráli v lize jediné. Což ukazuje na neuvěřitelnou vyrovnanost těch dvou týmů. Bylo to vidět i v přípravných zápasech. My nebo Sparta jsme vyjeli ven na kempy a v podstatě jsme v každém zápase byli lepší a vyhrávali.