Hřebík: Pokud se nestane nic mimořádného, derby bude vyrovnané

Jaroslav Hřebík se může pochlubit ojedinělou bilancí – nikdy z pozice trenéra derby Slavia–Sparta neprohrál, ať seděl na kterékoli straně. I z toho důvodu, že vždycky měl mužstvo na soupeře perfektně nachystané.

A to očekává i od svých následovníků, Jindřicha Trpišovského a Briana Priskeho, jejichž týmy v neděli večer (18:00) nastoupí k derby v Edenu jako první a druhý tým tabulky první ligy.

Mají při střetu tak vyspělých týmů trenéři vůbec nějaký vliv na výsledek?

Právě v těchto zápasech je jejich význam obrovský, skoro největší. Mají na výsledek podstatný vliv. Jde o střet dvou špičkových týmů, pečlivě vybraných a prověřených jedinců, fotbalových individualit. Teď jde o to, aby to v mužstvu fungovalo a projevilo se to na hřišti.

V čem konkrétně je role trenéra tak významná?

Staví hráče s hodně vysokou kvalitou proti stejně dobrým. Je u nich předpoklad, že herní situace zvládají líp než ti, kteří působí v klubech pohybujících se v nižších patrech tabulky. A každý hráč má nějaké návyky, jak tyto situace řeší. Trenéři své svěřence musejí – nebo lépe řečeno měli by – na to připravit. Poukázat na přednosti soupeře, v čem je hodně dobrý, ale i odhalit jeho slabší stránky. Najít nedostatky, kterých by se dalo využít. A k tomu zvolit způsob hry.

Jde ovšem o hodně vyspělé týmy, které chtějí dominovat a protivníkovi vnutit svou hru. A základem úspěchu je, zda se jim to podaří. Musí se trenér vůbec zaobírat tím, jak hraje soupeř? Není důležitější spoléhat na vlastní schopnosti?

To v takovém zápase nejde. Chceš hrát to, v čem jsi silný, ale protivník má takovou kvalitu, že to může eliminovat. Jsou dvě fáze – útočná a obranná. Když se chceš prosadit v útočné fázi svojí tradiční hrou, může na to být soupeř připravený. A to platí i v obraně, rozebere si ji po taktické stránce a překoná ji. Málokdy se podaří v takových zápasech vykrýt celý prostor hřiště, jak to jedno mužstvo potřebuje. Ono je to, jako když jdeš do války. Hledáš situace, které můžeš využít ve svůj prospěch a eliminovat sílu soupeře.

Chápu to tak, že teoretická příprava je hodně důležitá?

Strašně. Běda, kdyby se něco zanedbalo nebo nerozpoznalo.

Dají se zabudovat nové prvky a hlavně nacvičit je během probíhající soutěže? Nebo už na to není časový prostor?

Mez ligovými koly uplyne týden, to je dost dlouhá doba, ale oba týmy měly ve čtvrtek zápasy v Evropské lize, na které se rovněž musely s plnou odpovědností speciálně připravit. Ale na specifické věci, které trenér vyhodnotí jako zásadní, se pozornost zaměří. Uvedu příklad – Roberto Carlos, bývalý obránce Realu Madrid, brazilský mistr světa z roku 2002, dokázal výborně řešit složité situace, přičemž devětkrát z deseti případů ji vyřešil v podstatě stejně. Trenér proto do jeho prostoru poučí hráče, který je pak na to připravený.

Zdůrazňujete, jak je v derby osobnost trenéra důležitá, musí přesně připravit mužstvo. Kdo je podle vás po této stránce fundovanější – Jindřich Trpišovský, nebo Brian Priske?

Jelikož detailně neznám práci ani jednoho, i když Jindru Trpišovského vnímám přece jen déle, tak si tohle posoudit netroufnu.

Jen mohu říci, že Jindra Trpišovský už nějakou dobu dokazuje, že způsob hry Slavie je hodně kvalitní a účinný. Priske se loni na podzim musel s týmem teprve seznámit, rozpoznat a vyhodnotit jeho návyky, ale je patrné, že ho neustále posouvá.

Je pro něj nevýhodou, že je cizinec?

Proč by mělo? Může to být naopak i výhoda. Základ fotbalu je jasný – je to kolektivní, kontaktní sport, který má dlouhodobě určité zákonitosti, i když se časem vyvíjejí. Ale jsou rozpoznatelné. Jde o to poznat, jak na podněty reagují hráči. Nejen na soupeřovy, ale i spoluhráčů, což je mnohdy ještě důležitější. Když to trenér rozpozná, sestaví je k sobě, aby to ladilo. Systémově, celoprostorově. To, že je cizinec, nevadí, projít tímto procesem ovšem musel. A rok je na to už dostatečná doba. Jindra Trpišovský to měl o trochu jednodušší, protože některé své svěřence znal z předchozích angažmá.

Bude vyprodáno. Co zmůže trenér během utkání s takovou bouřlivou kulisou, když není slyšet ani slovo?

Každý trenér u takových týmů předvídá, jak se může zápas vyvíjet. A předem na to hráče připravuje. Přijde náhodný gól – tečovaný míč, odražený, obrovská chyba jednotlivce, penalta. Má už přichystaný plán, jak na to reagovat. Záleží také, v jakém čase. Jinak je to na začátku střetnutí, jinak v posledních minutách. Má dispozici náhradníky, dá se komunikovat i s hráči na ploše. Viděl jsem posílat papírky, to používá i nejlepší trenér UEFA Pep Guardiola, jsou různé prostředky, jak změnit rozestavení, způsob hry. Hodně to jde přes kapitána. Ale mužstvo musí být na to už naučené, natrénované, co se má změnit. Předem dohodnuté. Jinak by to ani nešlo zvládnout. Pořvávat skutečně nemá velký smysl.

Vy jste ale pořvával rád, byl jste hodně hlučný. Proč, když to nemělo smysl?

V této době a v mém věku už bych byl klidnější… Já však tímto chováním nechtěl nějak upozorňovat na sebe, ale týmu pomoci. Odvést pozornost od něčeho, co by mu mohlo uškodit.

Kdo má podle vás v derby větší šanci na úspěch?

Na základě dlouhodobých zkušeností a poznatků se dá očekávat, že zápas bude hodně vyrovnaný. Soupeři se dobře znají a budou na sebe připravení. Takže odhad je na remízové utkání, vyloženého favorita v tomto případě nevidím. Ale vždycky se může něco stát, padne náhodný gól a mužstvo musí reagovat, jít do rizika.

Po vítězném utkání se trenér Trpišovský při děkovačce fanouškům sklouzne po trávníku, jeho protějšek Priske po každém zápase vytváří bratrské kolečko. Přináší to hlubší význam?

Projevovaná radost je různá, trochu zachycuje atmosféru. Tu ovlivňují hráči, realizační týmy, diváci. K tomu patří i rituály. Pokud se vyhodnotí, že Priskeho kolečko je pozitivní a má přínos, tak se dělá. Vysílá navíc signál: Jsme a musíme být jednotní.

To trochu zavání pověrčivostí. Věříte na ni?

Jde o jakousi vnitřní sílu, ostatně různé rituály má hodně lidí i mimo sport. Fotbaloví trenéři jsou na ně hodně vysazení, až hákliví. Mohu jmenovat, nevím však, koho bych vynechal.