Mladičký trenér bez licence udivuje elitní fotbalovou ligu

V 50. letech minulého století věhlasný – dvojnásobný finalista Poháru mistrů Evropských zemí - nyní ale průměrný francouzský klub Stade de Reims, který se pohybuje mezi první a druhou ligou, už třináct zápasů v nejvyšší soutěži neprohrál. Po remízách 0:0 a 1:1 obral i slavný Paris Saint-Germain.

Velkou zásluhu na tom má anglicko-belgický kouč Will Still, který převzal z pozice asistenta tým v polovině října po bezbrankové remíze s Lorientem po španělském kolegovi Oscaru Garcíovi. A neuspěl s ním jenom jednou, v zimní přípravě prohrál s Racingem Lens 1:2. V soutěžním duelu – ať ligovém či pohárovém – si vede velice zdatně.

Přitom fotbal na vrcholné úrovni nehrál. A trenérskému řemeslu se vyučil hraním videoher Football Manager a Championship Manager.

Stillovi rodiče odešli ze Spojeného království Velké Británie do Belgie v roce 1990, William „Will“ se narodil v roce 1992. Doma mluvila rodina anglicky, on chodil do francouzské školy ve valonském Brabantsku. Holandštinu se naučil, když hrál za mládežnické výběry ve vlámských klubech a hrál za Sint-Truiden, Mons a Tempo Overijse, který tehdy působil ve čtvrté belgické divizi.

Sám přiznává, že nebyl nijak oslnivým fotbalistou. „Nebyl jsem rozhodně nejrychlejší, sto metrů bych uběhl tak za deset dní,“ zavtipkoval v rozhovoru pro anglický list The Sun.

V sedmnácti se rozhodl ukončit „slibně rozjetou“ kariéru, přestěhovat se do vlasti svých předků do Anglie a studovat školu Myerscough College v Prestonu s touhou stát se fotbalovým trenérem. K tomu cvičil své analytické schopnosti hraním videoher Football Manager a Championship Manager.

Jako analytik začínal v klubu Prestonu North End, pro změnu klubu s velkou tradicí, vítěze prvních dvou ročníků nejvyšší anglické soutěže 1888/1889 a 1889/1890. Své praktické trenérské schopnosti si prověřoval u žáků do 14 let.

V belgických klubech Standard Lutych, Lierse a Beerschot nejprve stříhal videozáznamy a vyhodnocoval herní momenty, ale později se přesunul až k prvnímu týmu. „Můžete mít kohokoli mnohem zkušenějšího, než jsem já,“ namítal. Ale důvěru dostal.

Nakonec se přemístil do Francie, kde si ho všimla Remeš. A opět začínal jako asistent a staral se o rozbory utkání. Když v říjnu loňského roku odešel trenér García, usedl na lavičku prvoligového týmu.

A děly se věci. Jeho tým ještě nenašel přemožitele.

Pro šestinásobného mistra Francie, v jehož dresu hrály takové hvězdy jako Raymond Kopa či Just Fontaine, je angažování anglického trenéra docela drahou záležitostí. Jelikož nemá příslušný diplom – Licenci Pro UEFA, platí za něj za každý odkoučovaný zápas pokutu 25 tisíc eur (asi 600 tisíc korun). Ale zatím se to klubu zřejmě rentuje, ještě s ním na lavičce nepohrál.

Moc se mu to nelíbí. „Byl bych pro zrušení tohoto pravidla, které ve Francii podporuje určitou trenérskou nomenklaturu,“ napsal Still na svém twittrovém účtu.

Po remíze v Parku Princů na půdě mistra Paris Sanit-Germain ho obdivuje celá Francie. „Jsme svědky zrodu trenéra na vysoké úrovni,“ napsal deník l'Equipe. „Týden co týden převádí jeho tým něco neskutečného,“ přidal další kompliment. „Způsob, s jako odvahou šel do souboje s velkým favoritem, je obdivuhodný,“ pokračoval.

Nebylo přitom v obdivu zásadní, že domácí dohrávali v deseti, když byl vyloučen italský mistr Evropy Marco Verratti. A na Neymarův gól z 51. minuty odpověděli hosté v nastavení (96. minuta), když se trefil senegalský legionář Folarin Balogun, už osvědčená opora týmu.

Deník l'Equipe rovněž vypíchl, že Stillovi je teprve třicet, v Belgii byl dokonce nejmladším trenérem na prvoligové lavičce v historii.

„Není náhoda, že se prosazují i v nejlepších evropských ligách hodně mladí trenéři,“ přemítá Verner Lička, bývalý vynikající útočník, člen Klubu ligových kanonýrů, olympijský vítěz 1980 z Moskvy a bronzový medailista z mistrovství Evropy 1980 v Itálii. Po skončení aktivní kariéry uznávaný trenér, nyní předseda Unie českých fotbalových trenérů. „Stačí připomenout německého Hanse-Dietera Flicka,“ nabízí konkrétní jméno.

Přestože Lička prošel francouzským trenérským vzděláváním a jako nejvyšší představitel české trenérské unie dbá, aby měli ti, kteří odpovídají za výsledky profesionálních týmů a vychovávají hráče odpovídající oprávnění, nepozastavuje se ani nad tím, že Still se vyškolil na videohrách. „Je důležité, jak kdo umí poznatky vyhodnocovat,“ zamýšlí se. „A jak čte hru,“ dodává. „Still to zřejmě dokáže,“ říká.

Metodikou, studováním teorie a vyhodnocováním dat se vždy obšírně zabýval i další český uznávaný fotbalový odborník Milan Bokša, jenž vedl během kariéry osm prvoligových týmů a působil i v Kuvajtu.

Trenéry rozděluje do tří kategorií. „Bývalí vynikající hráči, kteří proces zevrubně poznali při své kariéře a pak jen plynule přešli na lavičku,“ přibližuje první. „Pak ti, co také hráli fotbal dlouho, byť ne na nejvyšší úrovni, a převážně amatérské, ale také vstřebali, co obnáší,“ nabízí Bokša druhou.

„A pak jsou tu jedinci, kteří se těmto zákonitostem vzepřeli a šli docela nezvyklou cestou,“ odhaluje Bokša třetí. „Ale těch je hrozně málo, to jsou skutečné výjimky,“ ponechává jim nádech exotičnosti.

K nim podle něj patří i trenér francouzského týmu Still.

V neděli Stade de Reims poměří síly s Auxerre na jeho půdě, známým klubem, jemuž se ovšem krajně nedaří, prohrál už pět zápasů za sebou a stojí na předposledním – přirozeně sestupovém - stupínku tabulky. Trenér Still však určitě nic nepodcení a mužstvo příkladně připraví. Využije svých analytických schopností.