Trenéřinu studovala se Svědíkem, po Zélandu chce i s Češkami hrát na MS

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když Jiří Saňák dělal přípravu na zápasy českých fotbalistek v Lize národů proti Chorvatsku a Albánii společně s americkou asistentkou Keri Beth Sarverovou a hlavní trenérkou Jitkou Klimkovou, nadšeně si pomyslel: „Doprčič, jsou dobrý!“

Zaujalo ho, jak obě trenérky, s nimiž vytvořil nový realizační tým u ženské reprezentace, vidí fotbal. „Je tam jasný herní plán,“ líbí se bývalému trenérovi Pardubic či Olomouce, který dělal asistenta také ve Spartě nebo v íránském Esteghlalu.

K ženskému fotbalu se vrací Saňák po šesti letech, kdy vedl české reprezentantky do devatenácti let. „Od té doby udělal ženský fotbal i liga velký pokrok, ale další kroky čekají. Má to svůj vývoj, nejde něco přeskočit. Pozitivní je, jak ženský fotbal vnímá společnost, televize. Strašně se to posouvá. I kondiční připravenost hráček, jde to dopředu,“ potvrzuje muž, který je pro Klimkovou vzorem.

Pojďme si tedy trenérku, jež se vrátila do Česka po 14 letech v Austrálii, USA a na Novém Zélandu, přiblížit i Saňákovýma očima. „Je hezké, že o mně mluví jako o svém vzoru,“ připadá si poněkud nepatřičně.

Je to už více než dvacet let, kdy se ti dva viděli poprvé. A do party trenérských zelenáčů před třicítkou, kteří vyhlíželi novou profesní výzvu, ještě zapadl jistý Martin Svědík.

Saňák tehdy trénoval v Olomouci mládež, byl zapojený do vzdělávání trenérů, vedl přednášky a ukázkové tréninky pro studenty A licence. Mezi ně patřila i Klimková se Svědíkem. „A my tři jsme se dost skamarádili, vytvořili jsme přátelské trio,“ vypráví Saňák.

Klimková na něj udělala rychle dojem. „Fotbalu propadla, to člověk viděl už tehdy. Měla dobrou energii. Zapůsobila na mě soutěživostí, ctižádostí, chtěla si jít za svým snem.“

A ten byl?

„Říkala mi, že tím snem bylo vzdělat se, jednou se vrátit a být trenérkou nároďáku,“ usměje se Saňák, jak to v životě někdy hezky chodí. Když se nevzdáte.

Po návratu do vlasti mohla trenérka v padesáti prohlásit: „Jsem nadšená, plním si dětský sen. Jako holka jsem toužila hrát za reprezentaci. A když jsem se pak stala trenérkou, chtěla jsem jednou národní tým i trénovat. Doporučuji všem holkám a klukům mít velké sny, a pak za nimi jít.“

Nepochází z fotbalové rodiny, ale motoristické. Táta Eduard Klimek je vicemistrem Československa v závodě silničních motocyklů v kategorii do 50 cm³ z roku 1974.

Dcera však tíhla k meruně. S fotbalem začala v Sokolu Čejč. Jako záložnice a kapitánka pomohla Otrokovicím ke čtyřem medailových umístěním za sebou. A již v klubu DFC Compex, který v roce 2007 zanikl přechodem do 1. FC Slovácko, usedla na trenérskou dráhu.

Bylo z toho nevšední dobrodružství.

Jako první Češka získala nejvyšší trenérskou licenci UEFA. A vyrazila do světa.

V Austrálii trénovala Canberru United. Získala titul bez jediné porážky a stala se trenérkou roku.

Pak působila v novozélandském fotbale v mládežnických kategoriích. Vedla také Internationals Soccer Club v americkém Ohiu, následovala ženská reprezentace USA do 20 let.

A návrat na Nový Zéland, tentokrát však už v pozici hlavní trenérky u reprezentace žen. Byla s nimi na světovém šampionátu, stala se první ženou trénující novozélandskou reprezentaci na plný úvazek a první českou trenérkou na mistrovství světa. Pod jejím vedením si Novozélanďanky připsaly první vítězný zápas na světovém šampionátu.

Získala rovnou šestiletý kontrakt s výhledem až k mistrovství světa 2027.

Jenže se údajně pokazily vztahy s některými hráčkami. Některé ji měly obvinit z porušení týmového kodexu. Klimková rezignovala krátce poté v polovině kontraktu, byla federací vyšetřována z „interních zaměstnaneckých důvodů“. V červnu ji sice nezávislá komise zbavila jakéhokoli obvinění, avšak Klimková i přesto přišla o olympiádu v Paříži. Dostala funkci poradkyně.

Celkem s „Ferns“ jako koučka zaznamenala v 39 zápasech 11 výher.

„Na Jitku budeme navždy vzpomínat jako na trenérku, která nás dovedla k první výhře na mistrovství světa. Historickému a zásadnímu momentu novozélandského fotbalu,“ poděkoval jí výkonný ředitel svazu Andrew Pragnell.

Volání z domoviny do toho všeho dobře zapadlo. Trpký konec na Novém Zélandu, ani jeho důvody, nebyly pro fotbalovou asociaci překážkou. Naopak FAČR využil jedinečné příležitosti získat vzdělanou expertku.

„Jitka Klimková popsala okolnosti svého konce u reprezentace Nového Zélandu Technickému řediteli FAČR Erichu Brabcovi a vedoucí Úseku ženského fotbalu FAČR Mirce Fouskové. Vedení fotbalové asociace tak zná podrobnosti ohledně vyšetřování a závěrů, které učinila novozélandská fotbalová asociace,“ reagoval na dotaz Seznam Zpráv tiskový mluvčí ženské reprezentace Aleš Strouha. „Jitka Klimková byla v rámci vyšetřování zproštěna všech obvinění a měla možnost vrátit se k týmu jako hlavní trenérka. To ale z pochopitelných důvodů sama odmítla a poslední měsíce působila v novozélandské asociaci v roli svazového poradce.“

Když skládala realizační tým, vzpomněla si i na Saňáka. Zůstali celou dobu v kontaktu a po konci v Pardubicích byl zrovna volný. „Jeho zkušenosti nám mohou jen pomoci. Byl to můj vzor, učíme se vzájemně,“ poznamenala.

I Keri Beth byla jasnou volbou. „Je má dlouhodobá asistentka u mládežnických národních týmů, přešla se mnou i na Nový Zéland. Panuje mezi námi obrovská důvěra, je to má pravá ruka. Její zkušenosti mohou prospět celému českému fotbalu,“ věří Klimková. „Jsem ráda, že realizační tým má mezinárodní složení, snoubí se v něm mládí i zkušenost.“

Obohacují se vzájemně. „Člověka inspiruje. Je vidět, že žila v zahraničí, že trénovala v Americe, což je v ženském fotbale velmoc. I sama říká, že se stala lepší trenérkou. Je důsledná, dbá na detail a má úžasný smysl pro humor. Nastaví v týmu bezpečné prostředí,“ chválí Saňák. „Přišlo mi fajn jí pomoct minimálně s rozjezdem. Inspirativní je pro mě v přípravě, strukturování tréninku ve spojení s americkou asistentkou. Baví mě to, dává mi to hlavu patu. “

Náhled na fotbal mají podobný. „Když jsem z Česka odcházela, byla jsem úplně jiná trenérka. Venku jsem se naučila prosazovat taktiku a jasný herní styl. Tedy atraktivní fotbal, který má bavit holky i diváky,“ říká Klimková.

„Chtěli bychom hrát proaktivní fotbal jak v defenzivě, tak v ofenzivě. Nechceme někde čekat. Chystat se na soupeře presinkově, mít plán, kde chceme získávat míče. Nechceme hrát jeden na jednoho, ale abychom si řídili tempo hry,“ nastiňuje Saňák obrysy hry, které mají poprvé v historii dostat české fotbalistky na vrcholný turnaj.

V osmiletém působení trenéra Karla Rady dvakrát uteklo Češkám v baráži mistrovství Evropy. „Moc si vážím, že za Karla Rady byl tým dvakrát tak blízko. Konkurence ve světě je obrovská, pracuje se s detaily, které rozhodují. To pro mě bude klíčové, znát své role a plnit si je na sto procent,“ prohlásila Klimková. „Cítím tu víru v úspěchy ženského fotbalu. FAČR mu fandí a chce ho posouvat dál a dál.“

Klimková po podpisu dvouleté smlouvy s opcí dostala jasný úkol: návrat do áčkové Ligy národů a postup na mistrovství světa. „Budeme skládat puzzle dohromady a maximálně se snažit, abychom postoupili na velký turnaj,“ kývla Klimková.

„Je to jeden z velkých cílů,“ podotkne Saňák. „Respektujeme, jakou výbornou práci udělal Karel Rada. Chceme se soustředit na přítomnost, abychom dokázali budovat budoucnost. Chceme holkám udělat maximální servis, aby si sen splnily a konečně se to povedlo. Cítíme, že možnost postoupit je, i když je to velice těžké. Jak říká Jitka - z Evropy je těžší se dostat na světový šampionát.“

Klimkovou čeká česká premiéra v pátek v Chorvatsku v Lize národů, doma se představí v úterý v Českých Budějovicích proti Albánii.

Bude znovu přepisovat milníky?