Trápení v Brně. Zbrojovka vyhlíží nového majitele i šanci na změnu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sobota 3. srpna letošního roku vejde do kroniky Zbrojovky Brno. A mužstvo doma podlehlo v Chance Národní lize, tedy ve druhé nejvyšší soutěži, severočeskému FK Varnsdorf 1:6. „Obrovská ostuda, tady žádná omluva není,“ nebrání se ostřejších slov legenda klubu Karel Kroupa, hlavní strůjce jediného federálního titulu v ročníku 1977/1978.

V nejvyšší samostatné české soutěži knihuje Zbrojovka nejtěžší domácí pohromu do ročníku 2010/2011, kdy podlehla mistrovské Spartě 0:5.

Brněnský tým je nyní na sedmé příčce, sen o postupu mezi elitu se mu ztrácí v mlze, i když sezona je na začátku. O patro výš jde jen vítěz soutěže, další dva čeká baráž s odpadlými prvoligisty. A od zavedení nadstavby žádný tým z druhé ligy v těchto soubojích neuspěl…

Brno se dál zmítá ve svých bolestech, které přecházejí ve zmar.

Ve fotbale platí, že velké výsledky dělají velké peníze. Kdo nemá za sebou finančně silného majitele, strádá ekonomicky i sportovně. Zbrojovku Brno jedenáct let vlastnil místní podnikatel Václav Bartoněk, který převzal akcie v roce 2013 od právníka Jaroslava Přečka.

Postava dosti nekonvenční, ale velký srdcař. Vložil do klubu nemálo peněz – svých, udává se částka 52 milionů korun. „Když hospodaření končilo v minusu, musel to někdo dorovnat,“ odkrývá těžký úděl majitele.

Znalci prostředí si to uvědomovali a oceňovali jeho obětavost. „Poskytoval klubu svoje peníze, několikrát odvrátil insolvenci,“ připomíná jeho zásluhy bývalý ligový útočník odchovanec Petr Švancara. „Nebýt jeho, možná by profesionální fotbal v Brně ani nebyl,“ upozorňuje. „Zbrojovka mu vděčí za mnoho,“ přidává se Kroupa. Od fanoušků se ovšem vděku nedočkal, schytával návaly jejich nevole na každém kroku.

Licenci koupil na deset let, loni – při sestupu – mu končila. Jelikož nedokázal najít strategického partnera, který se by se o náklady podělil, rozhodl se skončit. „Vyhodnotil jsem si, že můj přínos klub dále neposune,“ došel k závěru.

Neutekl od problému jako uličník, předání Zbrojovky pečlivě připravil.

Přestože ve hře byly původně i jiné osoby – podnikatel Pavel Svoreň – majoritním akcionářem se nakonec má stát Libor Zábranský, boss hokejové Komety Brno. Spojí tak dva nejpopulárnější sporty v Česku k sobě.

Dohoda byla sice stvrzena už v dubnu. Předání akcií se ale táhne. Vyskočila informace, že Zábranský odmítá převzít klub s dluhy, které nasekal jeho předchůdce.

Bartoněk se ale tomuto nařčení brání. „Kdyby měl klub nějaké závazky vůči hráčům, zaměstnancům, jiným klubům, tedy ke třetí osobě, vůbec by neobdržel profesionál licenci,“ opírá se do pevné podmínky stanovené UEFA.

Šlo podle něj o peníze, které do klubu za jedenáct let vložil ze svého formou půjček. Tedy o zmíněných 52 milionů korun. Právní norma ani jiný způsob neumožňuje.

„Smlouva o převodu akcií zatím podepsána není. Akcionářem nejsem, majoritní podíl drží doposud Václav Bartoněk. Stále je totiž několik vytyčených bodů, které musí převodu předcházet, a bez kterých je z mého pohledu převzetí neuskutečnitelné,“ uvedl Zábranský minulý týden v rozhovoru pro web Komety Brno.

O té doby ale došlo podle Bartoňka k posunu. „Všechno jsme s panem Zábranským dohodli, až proběhnou patřičné právní a notářské úkony, už nebude mít Bartoněk se Zbrojovkou nic společného,“ uvádí končící majitel a nepřímo odkrývá, že návrat svých investicí požadovat nebude. „Pan Zábranský má čistý stůl,“ dodává.

Vyskočit nahoru nebude pro klub jednoduché, i když budou finance zajištěny. Především rozpočet se musí výrazně posílit a to nebude laciná záležitost. Aby se Zbrojovka mohla řadit mezi přední české kluby, podle odhadu místních znalců je nutná suma ve výši nejméně 200 milionů korun.

Investice půjdou do zázemí, ale zejména hráčského kádru. Ten není nijak oslnivý, přestože se pokouší každý trenér, který k mužstvu přijde, o jeho posílení. „Měsíčně jde na platy hráčů šest milionů a žádná sláva to není,“ upozorňuje zdroj z klubu, který chce zůstat v utajení.

Zbrojovka v posledních letech často měnila trenéry. Po loňském sestupu se nevděčné funkce ujal renomovaný kouč Luděk Klusáček, slávistický odchovanec, jenž si v roli trenéra vydobyl uznání především v Bohemians Praha, jako asistent však provázel Ivana Haška po různých i exotických štacích.

Původně měl mužstvo převzít během loňského jara, kdy se dal pád do nižšího patra ještě odvrátit, ale i na jeho případě se projevila brněnská rozpolcenost. Sportovní manažer Tomáš Požár si ho vyhlédl, majitel klubu Václav Bartoněk si však přivedl Martina Haška, aniž by svého podřízeného o tomto kroku informoval.

Ten úkol nesplnil, na horké křeslo usedl Klusáček. Podepsal roční smlouvu s dvouletou opcí. Vydržel jen do října, byl odvolán „po sérii neuspokojivých výsledků“, kdy se mužstvo hodně vzdalovalo cíli rychlého návratu mezi elitu.

Pražský rodák poznal, jak to v Brně chodí. „Vedení si především musí nastavit jasné priority,“ snaží se najít zásadní problém, s nímž se Zbrojovka potýká. „Za mě se řeklo, že se přebuduje kádr, vytvoří se perspektivní z mladých hráčů, starší, kteří prožívali pády a vzestupy, tedy sestup-postup a tak pořád dokola, a k ničemu to nevedlo, skončí,“ odhaluje zadané cíle.

Hledělo se na budoucnost. „Vzali se šikovní dorostenci, přišli nadějní kluci jako Denis Alijagič či Jan Hellebrand, měli nabrat zkušenosti a přinést kvalitu,“ říká Klusáček.

Skončil po několika měsících, nahradila ho dvojice Tomáš Polách a Josef Mucha. Nyní mužstvo vede od června šternberský rodák Jaroslav Hynek, jenž přišel ze slovenské Žiliny, k ruce jsou mu Richard Polák a Marek Zúbek. Posily přišly. „Sázka na mládí už tak zřetelná není,“ upozorňuje Klusáček. „Vedení si musí nastavit priority,“ opakuje.

Kádr navíc opouští snad jeho nejvýraznější postava šestatřicetiletý střelec Jakub Řezníček, který posílí nováčka nejvyšší soutěže Duklu Praha. Od začátku sezony byl domluvený, že když přijde nabídka z Chance Ligy, nebudou mu šéfové Zbrojovky bránit v odchodu. Řezníček má na kontě 98 prvoligových branek, dva přesné zásahy ho dělí od vstupu do Klubu ligových kanonýrů. A jde tedy za svým cílem a snem.

Řezníček v Brně neprožíval nejšťastnější období, trápila ho zranění a ani v koncovce to nebylo ono. Když ale nastoupil v posledním svém utkání v dresu Zbrojovky na půdě Táborska, rozloučil se stylově vítězným gólem.

O angažmá hráče se nějakou dobu jednalo, ve Zbrojovce totiž pobíral na druhou ligu velice slušný plat, údajně okolo 200 tisíc korun. Aby došlo k dohodě, musel ze svých požadavků slevit. „Podmínky, jako měl v Brně, mu Dukla určitě nemohla dát,“ potvrzuje zdroj dobře obeznámený se situací.

Příbramský rodák, jenž prošel za svou kariéru i Spartou Praha a belgickým Lokerenem, byl oblíbencem bývalého bosse Bartoňka, který mu poskytl luxusní byt na břehu řeky Svratky. A slíbil mu i zajištění po skončení kariéry v klubové struktuře.

S příchodem nového majitele ale zůstat ve Zbrojovce postrádá pro hráče smysl.

Stav brněnského fotbalu je neutěšený už dlouho. „Je děsivé, že nemáme stadion, na který by všichni byli pyšní,“ upozorňuje pravidelně Švancara, že kultovní stánek Za Lužánkami je vlastně zbořenina a Městský fotbalový stadion Srbská, kde nyní A tým hraje, nikdy nepřirostl fanouškům ani hráčům k srdci. „Je nedůstojný,“ shodují se fanoušci.

Sdružení, v jehož čele stojí Švancara, se pokouší legendární „Lužánky“ obnovit, ale naráží na zeď nezájmu vystavenou odpovědnými brněnskými orgány. „Za tento stav může i magistrát, který nepodporuje fotbal jako v jiných místech,“ kritizuje Švancara.

Znovu připomínat, že Brno je krajské město a druhá největší aglomerace v republice, a opět nemá fotbalovou ligu, se mu už ani nechce.

Obrovská investice, která by byla nutná na znovuzrození stadionu Za Lužánkami, vysloveně straší, nacházejí se proto jiná řešení. Například vybudovat fotbalový stánek na brněnském výstavišti vedle hokejového, čímž by se ušetřilo na infrastruktuře. Společné přidružené zázemí, parkovací místa aj.

Dohady okolo stadionu však jen dokládají, jak na tom brněnský fotbal je. A památník slavného titulu z ročníku 1977/1978 dál chátrá a zeje fotbalovou prázdnotou. „Už nevěřím, že by se někdy Zbrojovka za Lužánky vrátila,“ ztrácí poslední naději legendární kanonýr Kroupa.