Továrna na fotbal. Trenéra české reprezentace přecházel zrak

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na stáži ve fotbalové akademii PSV Eindhoven Václava Jílka místy přecházel zrak. „Úžasné podmínky pro výchovu top hráčů,“ povídá trenér české reprezentace do 18 let. Někdejší kouč Sparty nebo Olomouce ve druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy vypráví o stavu tuzemské mládežnické kopané, limitech i pokrocích. První díl o ligovém dění, Spartě, Slavii, skautingu či trenérské kolegialitě si můžete přečíst zde.

Když se vrátí český trenér ze stáže v akademii PSV Eindhoven, je nadšený, nebo zklamaný z nedostižnosti podmínek v našem prostředí?

Nadšený. I proto, že to pro mě byla první taková zkušenost, protože v kvapíku ligového kolotoče na to nebyl prostor. Vzdělávání vnímám jako velmi důležitou součást trenérské práce. Nadšený jsem byl hlavně z přístupu lidí, otevřenosti, celkové vize a zabezpečení a samozřejmě zázemí. Je to sen, v našich podmínkách jen těžko realizovatelný. Ale pro tvorbu co nejlepšího hráče je to v dnešní době jednoznačně základní předpoklad.

Kam vás pustili?

Všude v rámci akademie, áčko mají od toho oddělené, byť je propojené metodicky i personálně. Ale veškeré know-how až překvapivě netajili, co se týče nároků na hráče, tréninkových i herních principů, vzdělávacích programů pro hráče i trenéry. Když máte organizaci, která spolkne ročně deset milionů eur, zaměstnává v mládeži 65 lidí, tak je to něco neuvěřitelného. Součástí jsou i psychologové a interní metodici. Mají to promyšlené do detailu, ale něco to samozřejmě stojí.

Ocitl jste se v jiném světě, třebaže Sigma Olomouc, ve které jste si prošel trénováním napříč věkovými kategoriemi až po áčko, je v Česku proslulá výchovou talentů?

Nemyslím si, že je zásadní rozdíl v kvalitě trenérů, ale v jejich počtu a jednotě, koncepci a jasných cílech napříč všemi kategoriemi. Tomu napomáhá jedna věc – trenérská průchodnost mezi kategoriemi. Například hlavní trenér šestnáctky je asistentem u dvanáctky a naopak. Jsem přesvědčen, že to výrazně zvyšuje jednotný pohled na celý tréninkový proces. Trenéři musí jít stejným směrem. Mám pocit, že v našich podmínkách si všichni hlídáme to svoje mužstvo. Představa, že bych v deset odtrénoval a ve dvě odpoledne šel dělat asistenta, nevím, jestli je u nás reálná.

Systém na FAČR je nastavený podobně aspoň v tom smyslu, že všichni trenéři napříč reprezentačními kategoriemi držíte stejné herní principy?

To zabezpečené je, ale to je vrchol ledovce. Čas, který máte na každém reprezentačním srazu, je velmi omezený.

Je to na klubech.

Jednoznačně. Jsem ale rád, že v rámci národních mužstev máme koncepci, jak bychom chtěli hrát. Mít vytvořené herní principy, ať už v rámci individuálního, nebo týmového rozvoje, by mělo být součástí koncepce každého klubu. Když se vrátím do Eindhovenu, vidíte ve všech kategoriích skvěle individuálně vybavené hráče. Je to jejich prvotní cíl – vychovat hráče v maximální kvalitě na daný post. A mají pro to jasně stanovenou cestu. Teď jsme hráli s Rakouskem a vidíte, že většina hráčů soupeře je technicky, pohybově i rychlostně lépe vybavená než naši. Pořád je před námi hodně práce.

Kdy tento vlak doženeme? Jsme zase u financí?

Upřímně, nevím jestli je to v našich silách. Je potřeba si uvědomit, že výchova hráče a finance jsou spojené nádoby. Z pohledu vytvoření a zajištění tréninkových podmínek, kvality, ale i kvantity trenérů, které musíte zaplatit. Stejně tak je potřeba brát v úvahu šířku hráčské základny v porovnání s ostatními, úspěšnými zeměmi. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že i my trenéři můžeme a musíme být lepší, pracovat s většími nároky a v rámci jednotné koncepce. Prostor pro zlepšení tady určitě je.

Ročník 2007, zastoupený například plzeňským záložníkem Jiřím Panošem, by měl být silný. Je?

Převzal jsem nula sedmičky po Jirkovi Žilákovi. Úspěšný ročník, který se výborně prezentoval v létě na Euru U17. Ale s některými hráči jsem se ještě nesetkal, protože jsou posunuti do kvalifikačních ročníků.

Hodně se to prolíná se sedmnáctkou a devatenáctkou?

Podle kvalifikačního ročníku, aby se vytvořilo nejsilnější mužstvo s cílem postoupit na turnaj. Vidím hodně hráčů technicky dobře vybavených, takových nečeských. Týká se to zejména křídelních hráčů, po kterých voláme. Posunutý je Ondra Penxa, Dan Švancara, je tam Pepa Kolářík, Adam Sosna, což jsou rychlí, technicky vybavení hráči. Máme kvalitní i středové hráče, jako Panoše, Slončíka, Naskose, Moudrého a další. Kluci zjistili, že v sedmnáctce je to ještě jiná úroveň fotbalu – já říkám dětská.

V čem hlavně?

Spousta věcí se schová, soupeře přehrajete kvalitou, ale jak jdete dál, narážíte na lepší organizaci a silovější i vyspělejší hráče. To byl problém i v dorosteneckých ligových kategoriích, ať už u Sparty, nebo Slavie. I nás to doběhlo v prvním srazu. Nestačí pouze fotbalovost, ale je potřeba odpovědnost, větší míra organizace. Na dalších srazech už to vypadalo výrazně jinak.

Jak kvalitní jsou celostátní dorostenecké soutěže? Co jsem se bavil s trenéry, tak moc ne, stále převládají nákopy.

Tohle je až důsledek. Soutěž je hodně orientovaná na výsledek – na zisk titulu nebo záchranu. Sestup znamená pro kluby dost nesnází, takže je pro ně lepší volit cestu pragmatismu. Fotbal hrajeme pro výsledky, to je jasné, ale pro kluby by mělo být cennější  vychovat v mládeži hráče pro ligu. Nedávno jsme měli přehled porovnání evropských soutěží – Portugalsko, Rakousko, severské země, které jsou hodně vepředu, jako Dánsko. Sledovaly se základní parametry – držení míče, počet přihrávek, driblinků, tedy to, co svědčí o míře fotbalovosti, hernosti, kreativity. V rámci sedmnáctek je to srovnatelné, ale v kategorii devatenáctek jsme byli skoro ve všech parametrech na chvostu.

Pro vás jako ligového trenéra musí být ustoupení z fotbalového pragmatismu u mládeže povznášející, což?

Fotbal bude vždy měřitelný výsledky, ale nejsme teď kvalifikační ročník, poznáváme hráče, jak se chovají na hřišti pod tlakem. Každý zápas chci vyhrát, ale neuvědomuji si žádný tlak v případě, když se to nepodaří. Proti Rakousku jsme hráli velmi dobrý zápas, prohráli jsme nešťastně, ale není to tragédie, nešlo v první řadě o výsledek, ale o konfrontaci se skvělým soupeřem. Kluci získali poznání, které využili v dalším zápase, kdy jsme Rakousko porazili.

Předtím jste dvakrát porazili Srbsko.

Na začátku jsme ale dostali velké nálože od Němců a Američanů. Nejdůležitější byla reakce týmu, lídři ukázali, že jsou správnými tahouny. Hráči se utvrdili, že systém funguje. Jak proti semifinalistům Eura Srbsku, tak čtvrtfinalistům Rakousku. Pořád máme před sebou ale hodně práce.

Jak vám s ní pomáhá patron týmu David Rozehnal?

Skvělá spolupráce. Celý realizační tým funguje výborně. Bez lidí, na které se můžete spolehnout, se nedá fotbal dělat. Mám rád i konfrontační prostředí, kluci se nebojí říct svůj názor. David do toho zapadá tím svým klidem, velkou zkušeností. Pomáhá nám i na hřišti s defenzivními hráči, byť už je trošku bolavější. Večer potřebuje delší regeneraci než hráči.

Rozehnal si prošel top soutěžemi, kluby. Obohacuje i vás?

Stoprocentně, i když už mu není dvacet a sám říká, že fotbal byl trošku jiný. Ale to nesnižuje jeho přínos a hlavně zkušenosti přímo ze hřiště. Stejně tak jeho organizační schopnosti a zodpovědnost jsou na top úrovni.

Máte od FAČR, technického ředitele Ericha Brabce, vytvořený dobrý servis pro práci k rozvoji hráčů, co se týče vybavení, datových věcí, nebo tam jsou pořád rezervy?

Vidím obrovskou snahu, abychom měli ideální podmínky. Hlavně od Míry Beránka a Ericha Brabce, ale vždycky to bude narážet na finanční strop.

Zase jsme na začátku.

Nepřísluší mi hodnotit, jaký finanční objem do toho dát a kde ho zajistit. Ale řeklo se například, že potřebujeme monitorovat tělesnou zátěž během srazu, a domluvili se katapulty. Od ledna by s tím každá reprezentační kategorie měla disponovat. Budeme mít přehled o zatížení hráčů a můžeme díky tomu také lépe spolupracovat s kluby. Bavíme se také o možnostech kvalitního technického zajištění záznamů tréninků a utkání, což jsou věci, které jsou ve vyspělých fotbalových zemích již standardem.

Právě.

Eindhoven má v akademii sedm hřišť a každé je snímáno několika kamerami – statickými, širokoúhlými. Každý trénink je nahrávaný a posléze analyzovaný, hráči jsou pod plnou kontrolou zajištěnou třemi čtyřmi trenéry a samozřejmě videozáznamem. Není to alfa a omega celého procesu, ale podpůrné informace, které mají svou důležitost. Hráčům rád ty věci ukazuji jako zpětnou vazbu. Bez kvalitních záběrů je to složité. Je super, že máme v nároďáku drony, ale na mnoha akcích s tím byl problém, protože pro použití dronů je spoustu omezení. Není příjemné, když vás navštíví domácí nebo zahraniční policie kvůli narušení vzdušného prostoru.

Karel Poborský opustil pozici vedoucího úseku Regionálních fotbalových akademií a vybral si cestu televizního experta. Co vy na to?

Jirka Saňák vždycky říká, že nechodí v botách druhého člověka, to se mi líbí, protože já neznám jeho motivy, důvody nebo cíle. Pro mě osobně je to velmi silná osobnost českého fotbalu, mediální tvář a hráč se skvělou kariérou. Byla by škoda, pokud by do budoucna nepůsobil někde ve fotbalové struktuře.

Jak se hlavní trenér reprezentace Ivan Hašek zajímá o mládežnické výběry?

Zajímá, má na to aparát lidí. Kvituju, že i za ty tři měsíce, co tam jsem, jsme měli dvě schůzky s interními prezentacemi poznatků z Eura a dalších věcí. Otevřenost vnímám. Cítím srdečnost. Ivan Hašek je víc v komunikaci s jednadvacítkou a dvacítkou, bližšími kategoriemi. Propojenost, kterou vytváří Míra Beránek, je znatelná. Trenéři mají k sobě velmi blízko.