Takové podřízené byste nechtěli. Nový šéf v Paříži si prý ale poradí

Carlo Ancelotti, Laurent Blanc, Unai Emery, Thomas Tuchel, Mauricio Pochettino. To je výčet mužů, kteří seděli za posledních deset let na lavičce francouzského klubu. Co jméno, to trenérská veličina. Všichni dostali za úkol dobýt Ligu mistrů, ani jeden ušatý pohár na pódiu stadionu v Parku princů ovšem nevystavil.

Nyní dostává příležitost domácí kouč, který si sice vydobyl ve francouzské lize docela respektovanou pozici, ale o jeho schopnostech získat nejcennější evropskou trofej panují dosti silné pochybnosti. Ty musí rozprášit jenom on.

Jestliže o Galtierově trenérském umění panují na kontinentu pochybnosti, v jeho rodišti ve Francii moc nejsou. „Podle mého je to správná volba,“ sděluje Pascal Ferré, šéfredaktor prestižního časopisu France Football, jenž má o fotbalovém dění nejen ve své zemi velký přehled.

Galtiera považuje za muže, který je k úspěchům předurčen. „Nikdo nekritizoval, když si mocný německý Bayern Mnichov posadil na lavičku nováčka mezi vyvolenými Nagelsmanna, když portugalské Porto ukázalo na v té době neznámého Mourinha, když se slavná španělská Barcelona rozhodla dát šanci vlastně začátečníku Guardiolovi,“ upozorňuje Ferré. „I my máme svého muže,“ prohlašuje s vlasteneckou hrdostí.

A ihned poukazuje, jakou má Galtier nesmírně pozitivní bilanci proti současnému hegemonovi francouzské ligy Paris Saint-Germain s týmy, které vedl. „Čtrnáct bodů proti dvaceti, nikdo jiný se na taková čísla nedostal,“ odhaluje statistiku. „Vedení pařížského klubu už muselo být z těchto ztrát unavené, i proto angažovalo Galtiera,“ nachází uznávaný francouzský novinář další důvod.

Pro nového muže na lavičce mistra má jen slova uznání. „Galtier je pragmatik, nikoli ovšem dogmatik,“ zdůrazňuje Ferré. „Je to chytrý chameleon, který se rychle přizpůsobí kontextu. Zkušený komunikátor, pozoruhodný vůdce, který bude muset prokázat taktické mistrovství, aby dosáhl vytoužených cílů,“ připomíná úkol vyhrát Ligu mistrů. „On na to ovšem má,“ dodává přesvědčivě.

Českým fanouškům je nový trenér francouzského šampiona trochu neznámý, ne ovšem pro účastníka MS 1990 v Itálii a vicemistra Evropy 1996 Václava Němečka. Když v roce 1992 odešel ze Sparty Praha do francouzského FC Toulouse, přivítal ho v kabině kapitán Christophe Galtier, jenž nastupoval ve středu obrany na místě stopera.

Zdobilo ho nasazení a břitkost. „Zajel do soupeře oběma nohama a ještě na podrav po něm šmiknul nůžkami,“ přibližuje Němeček způsob jeho boje. „Přímost, upřímnost, všechno říkal na rovinu,“ vybavuje si jeho chování v šatně. „Bohužel se on a několik dalších zkušených hráčů nepohodli s vedením, po roce mého působení odešli a my pak spadli,“ odhaluje český legionář důsledky ztráty výrazné osobnosti.

Stejně se podle českého internacionála chová i jako trenér. „Nechodí okolo horké kaše, říká všechno přímo, nedělá rozdíly mezi hráči, sjede hvězdu jako nováčka,“ přibližuje Němeček jednání francouzského odborníka. „Základem je pro něj disciplína,“ dodává.

Němeček věří, že Galtier manýry královsky placených hvězd snadno srovná. „Sledoval jsem tiskovou konferenci před odletem mužstva na soustředění v Japonsku. Všem dal podepsat, že budou respektovat jím nastavená pravidla,“ povšiml si Němeček. „Galtier zavede potřebný pořádek, zvládne hráčova ega,“ praví na základě osobní zkušenosti.

Galtier si vydobyl uznání na lavičce AS Saint-Étienne, přímo kouzelnický trik však předvedl v ročníku 2020/2021 s Olympique Lille, když uzmul jinak bezkonkurenčnímu pařížskému celku mistrovskou dekoraci. Námitky, že tým z hlavního města domácí soutěž podcenil, že šlo o divný ročník v covidových opatřeních bez diváků, jsou možná opodstatněné, ale to je všechno.

Nešlo ovšem o závratnou jízdu, kdy tým kosil na cestě za slávou jednoho soupeře za druhým. „Lille hrálo docela ošklivý, defenzivní fotbal, často vyhrávalo jen o gól i proti průměrným,“ říká novinář Guillaume Narguet, rodák ze severofrancouzského města. Proti favoritovi se ovšem vytáhl. „Doma remíza, pod Eiffelovkou výhra 1:0 po gólu ze dvou útoků,“ připomíná Narguet.

Uznává ovšem, že má Galtier na vzestupu týmu velkou zásluhu. „Když v roce 2017 mužstvo převzal, bylo na pokraji zániku,“ vrací se do počátku trenérova angažmá. „Jako poradce si přivedl portugalského manažera Luíse Campose, který je s ním nyní v Paříži, zbavil se hvězd, které nechtěly přijmout jeho disciplínu, jako byl Rio Mavuba, jehož si vzal italský trenér Stramaccioni do Sparty, nebo černohorský stoper Marko Baša. Stavěl mladé hráče, kteří makali, svým svěřencům dal do pořádku hlavy,“ odkrývá Galtierovu taktiku.

Vyplatila se, Lille slavilo po deseti letech titul.

Co může v Paříži nového trenéra místní chlouby tížit, je jeho nevhodný původ. Pochází totiž z Marseille, a kdo zná až morbidní rivalitu mezi oběma městy, umí si představit, jaké je to prokletí. „Narodil se v Marseille, hrál za Marseille. No a co?“ diví se těmto výhradám Ferré. „Když se bude dařit a vyhrávat, fanoušci to snadno zapomenou,“ připomíná, že ve fotbale jsou zásadní pouze výsledky.

A předhazuje konkrétní příklad, jak fanoušci uvažují. „Vytouženým trenérem pro Paris Saint-Germain byl původně Zinédine Zidane, který se také narodil v Marseille,“ odkrývá Ferré.

Stejného názoru je rovněž Němeček, jenž nesnášenlivost mezi dvěma největšími francouzskými městy poznal. „Galtier jasně fanouškům sdělil, že to je jeho profese, kdy si zaměstnavatele nevybírá. A jako každý chce vést ty nejlepší hráče, vyhrávat, být úspěšný,“ rozebírá jeho pozici. „Dostal šanci vyhrát nejcennější trofej a chce ji využít,“ pokračuje.

„Já si myslím, že to může zvládnout,“ věří Němeček jeho schopnostem.