Článek
Je to téma, ve kterém o sobě minulý týden daly hlasitě vědět všechny tři největší pražské kluby. A u Bohemians, Slavie i Sparty je zřejmé, že mají jasnou představu o tom, kde by se měly nové stavební projekty zrealizovat.
Z Letné na Strahov?
Nejkonkrétnější obrysy má zatím výstavba nového stadionu Sparty. Letenský klub potvrdil, že má v plánu přestěhovat se z Letné na Strahov, kde chystá postavit nový stánek na místě současného Stadionu Evžena Rošického. V současnosti probíhá vyjednávání o smlouvě s Fotbalovou asociací České republiky, která hodlá Spartě stadion a pozemek prodat za 1,7 miliardy korun. Kontrakt by měl být uzavřen zkraje příštího roku, ambiciózní plán ke zhotovení stadionu na Strahově míří k roku 2032.
Šéf IPR (Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy) Ondřej Boháč má k vybudování stadionu na Strahově jisté výhrady. Jak směrem k dopravě, tak k napojení na již existující infrastrukturu. Dlouho neřešeným (bílým) slonem v místnosti je Velký strahovský stadion. Uvnitř stadionu panuje čilý život díky špičkovému tréninkovému centru Sparty. Ta si pozemek pronajímá od hlavního města Prahy, které vlastní i monumentální tribuny, které obepínají celý klubový komplex a v současnosti jsou v havarijním stavu.
Podle Boháče je třeba nejprve třeba vyřešit otázku napojení na velký Strahov. Generální ředitel Sparty Tomáš Křivda však záležitost vidí opačně. „Pokud budeme chtít čekat na to, jak se vyřeší velký Strahov, bude z celé oblasti skanzen na dalších třicet let,“ prohlásil CEO Sparty během večera Fotbalová města a chrámy pořádaným magazínem Football Club.
„Vnímáme výstavbu našeho stánku jako klíč k celému území a možnost řešit i Velký strahovský stadion. Stadion Sparty do území přinese život, když se lidé po zápase začnou proudit z kopce, proč by část z nich nemohla zůstat přímo u velkého stadionu? Proč bychom do něj nemohli budovat další multifunkční halu, krátkodobé bydlení, restaurace a postupně mu vdechovat život?“ ptá se Křivda.
Ondřej Boháč ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy nastínil, jak velké plány tří pražských klubů zapadají do rozvoje města a jestli dávají z urbanistického pohledu smysl.
Můžete na začátek popsat roli IPR v tom, jak se podílíte na diskuzi ohledně rozvoje stadionů v Praze?
Stejně jako u všech jiných velkých stavebních projektů se staráme o to, aby stadiony ve městě co nejlépe fungovaly a byly pro město přínosem. Což je vzhledem k charakteru těchto staveb vždy náročnější. Stadiony v centru města jsou skvělé. Ale je třeba vnímat, že když se koná zápas na stadionech v centrální části města, kde navíc není doprava během konání zápasu úplně dořešená, tak město nebo jeho část na chvíli zkolabuje, nebo se zastaví. A to máme dnes pořád relativně malé stadiony, všechny mají kapacitu do dvaceti tisíc diváků. Do budoucna musíme počítat spíše s dvojnásobným návalem.
Co dělají vlastníci fotbalových klubů
Co pro takovou část města dvojnásobný nárůst znamená?
Zajistit nejen aby se všichni fanoušci rozumně dostali na zápas, ale i aby stadiony ve městě fungovaly a byly pro něj přínosem a ne jen zátěží pro okolí. Jde o určité společenské centrum. Záleží také na využívání stadionu, zda je plný jen na víkendový zápas, nebo se plánuje intenzivnější program, aby se velký stánek uživil. Pro fungování je města je rozdíl, zda slouží stadion „jen“ fotbalu, nebo se tam konají i společenské akce, koncerty a další aktivity. Parametrů a dopadů do města je mnoho a všechny při umisťování nebo zvětšování stadionů posuzujeme.
Jaké máte slovo v celém procesu?
Rozhodující slovo mají politici a zastupitelé Prahy. A tak je to správně. My jako IPR jsme jejich servis a odborná podpora. Nabízíme možná řešení, tvoříme územní plány i studie. Pomáháme moderovat konflikty, kterých je přirozeně ve městě řada, a snažíme se hledat řešení, aby nové stavby fungovaly a městu nevznikaly jen náklady. Že město zajistí dopravu, obsluhu nebo parkování, se často tak nějak automaticky předpokládá. A problém obvykle není prvotní investice, ale správa a údržba hotových staveb. Právě tam je třeba přemýšlet dopředu.
Pokud to převedeme na Strahov a plánovaný stadion Sparty, co to tedy podle vás představuje?
Není na to jednoduchá odpověď, protože Stadion Evžena Rošického určitě potřebuje zásadní investici. Nicméně největší problém, který to trochu obchází, a není to problém Sparty nebo samotného projektu, je současnost a budoucnost Velkého strahovského stadionu, to je klíč k území.
Anketa
Čím to?
Nedochází nám, jak skutečně veliký ten stadion je, vejde se do něj třeba Pražský hrad. Je památkově chráněn, ale zároveň ve špatném technickém stavu. Přitom je to klíč k celé lokalitě. Samozřejmě vnímáme, že je to za hranicí projektu Sparty. Ale pro město je Strahovský stadion v současnosti břemeno, za které platí. Sparta má sice na velkém stadionu tréninková hřiště, ale celá věc je v této podobě provozně dlouhodobě neudržitelná.
Můžete to rozvést?
Stadion byl vždy ztrátový od té doby, co byl postaven. Nebyl stavěn jako městský stadion, ale jako celostátní infrastruktura. Za první republiky byly tribuny menší, minulý režim stadion vnímal jako výkladní skříň, tudíž do něj neměl problém sypat obrovské prostředky i když se reálně využíval jednou za pět let. Ale to dnes logicky nikdo není ochotný dělat. Žádná metropole v Evropě by si to v tomhle provozu nemohla dovolit. Oprava a zprovoznění památkově chráněných tribun pro nové využití vyžaduje miliardové investice, Praha proto hledá náplň i investory, není to jednoduché vyřešit. Čili pro Prahu je to příležitost, ale i značný problém k vyřešení. A v jejím sousedství vyroste nový stadion.
Nemáte tedy problém s tím, co se stane na Stadionu Evžena Rošického, ale spíš s napojením celé stavby na velký Strahov?
Ano, nad celým územím přemýšlíme komplexně. Musí se mu najít nové využití. A velmi pravděpodobně to nenastane bez toho, aniž by se stavělo uvnitř samotné plochy stadionu, protože jinak prostě oprava a údržba tribun ekonomicky nevychází. I Sparta má uvnitř dočasné tréninkové zázemí, ale tam může být daleko víc staveb i obsahu. Je to jeden z největších stadionů na světě a nikomu nedochází, jak velký je, dokud uvnitř nestojí. To je jedno téma.
A druhé?
Doprava. Když se dnes staví velké stadiony uvnitř města, akceptuje se, že všichni fotbalem natolik žijí a tím pádem přijmou, že se město či jeho čtvrť prostě na čas „vypne“. Zároveň se akceptuje fakt, že se na stadion chodí pěšky. Protože tam zkrátka mnoho let po otevření nového stadionu nebude dostatečně kapacitní doprava. A to ani veřejná. Sice se na Strahov staví tramvaj a autobus nahradí trolejbus, ale ty v krátkém časovém úseku nedoveze třicet tisíc lidí na zápas a to samé potom zpět.
V Metropolitním plánu se počítá s výstavbou okružní linky metra vedoucí i přes Strahov.
Metra na Strahov se pravděpodobně nedožijeme, možná budeme dřív pravidelně cestovat drony. Na Strahově byl v utopistickém plánu Ideální velká Praha od Maxe Urbana umístěn přístav vzducholodí a metro tam vidím podobně realisticky. Doprava tam prostě bude problém. Nebo existuje druhá cesta. A tou je příklad Mnichova, kdy Allianz Arena stojí na konečné zastávce metra a u dálniční křižovatky, takže se diváci snadno dostanou pryč.
Jaké jsou tedy podle vás alternativy? Slyšel jsem dříve o možnosti Ruzyně.
Je to třeba Ruzyně. Rozhodně by to bylo lepší z pohledu velké kapacity stadionu. Ale taky záleží, odkud fanoušci jezdí. Rošičák je určitý nekomfort stran dopravy a je třeba to akceptovat. Jsou tu pak i praktické věci - třeba Ladronka a Petřín jsou udržované parky a když jimi jednou týdně projde třicet tisíc lidí, někde se to zkrátka projeví.
Sparta není jediná, která nahlas hovoří o novém stadionu. Slavia plánuje rozšířit Eden, Jaroslav Tvrdík zmínil kapacitu mezi 30-40 tisíci diváky. Jak vnímáte tuto záležitost?
Také to nebude jednoduché. Do Edenu sice už jezdí vlak, ale popravdě řečeno zdvojnásobení kapacity na stávající dopravní infrastruktuře si moc nedokážu představit. Budeme k tomu dělat dopravní model, nechceme rozhodně rozvoj stadionů blokovat. Ale tím, jak je Eden přímo na dnes významně vytížené dopravní křižovatce, jde vlastně o ještě složitější situaci než u Stadionu Evžena Rošického.
V čem?
Okolí Rošičáku není dnes přetíženo dopravou. Také jsme si řekli, že pro většinu fanoušků nebude jiná alternativa, než jít pěšky. Nakonec to může být i společensky dobrý zážitek, byť nevím, jak ho budou vnímat místní. Podobně funguje Barcelona nebo Valencie. Prostě se akceptuje, že je fotbal, takže na několik hodin doprava nefunguje a město žije fotbalem. Tenhle efekt zastavení se města by při dvojnásobné kapacitě stadionu byl v Edenu daleko výraznější.
Kvůli čemu?
U Slavie je ještě další věc, že má hodně mimopražských fanoušků. Vlak do stanice Eden může být kapacitní, ale stadion má dnes kapacitu 19 tisíc lidí a už dnes se jedná o dopravní zátěž, kterou je potřeba vnímat. Ptali jsme se Slavie, jestli chce klub mít jen vyloženě sportovní stadion, anebo by na něm chtěl pořádat i společenské a kulturní akce. A to už je pak řeč o úplně jiném provozu.
Kde by tedy podle vás v Praze byly nejlepší lokality pro nové stadiony?
Ruzyně je úplně fajn. Letňany polohou taky, ale dnes už tam počítáme s jiným rozvojem. Skvělá lokalita je ještě v Praze pod Kačerovem. Je to velmi vhodné místo, kde se potkávají dvě dálnice, budou tam dvě linky metra, je tam vlak. Pokud má být řeč o národním stadionu, to je přece přesně místo podobné poloze Allianz Areny. Navíc v okolí nikdo moc nebydlí, což zase pomáhá koncertům a dalším akcím. Míst je tedy vlastně docela dost.
A proběhla o nich diskuze?
Kdybychom byli schopni stavět infrastrukturu stejně rychle jako v Polsku nebo v Německu, byla by vůči Rošického stadionu větší tendence říkat: „Nechcete to dát na nějaké rozumnější místo, ke kterému dostavíme infrastrukturu a bude to fungovat?“ Ale protože víme, že okružní metro jen tak nebude a že rychlost výstavby našich dálnic není raketová, je Rošičák racionální řešení. Z pohledu města ale není optimální. To je potřeba říct.
V souvislosti s lokalitami, které v Praze považujete za lepší pro vybudování velkokapacitního stadionu, navrhovali jste je klubům a řešili jste jejich možné využití? Jaká byla případně jejich odpověď?
Jen v neformální konzultační rovině. Možnosti tu jistě jsou, ale míč je v této věci na straně města. To musí rozhodnout, zda chce nějakou novou lokalitu tímto směrem rozvíjet. Potom má smysl jednat a kluby.
Jaké příklady stadionů zasazených dovnitř města ze světa jsou z vašeho pohledu funkční?
Našli bychom jich mnoho, zmiňoval jsem Camp Nou, v Anglii třeba Emirates Stadium, to jsou navíc stadiony i s úplně jinou kapacitou, než o jaké mluvíme v Praze. Ale fungování uvnitř města je velmi spojeno s kulturou samotného místa. Stadiony a zápasy Sparty ani Slavie úplně nejsou záležitosti, se kterými by se celá čtvrť ztotožnila způsobem, že „jsme to my.“
Máte tím na mysli, že klubová příslušnost není v porovnání s Británií tolik předurčena místem, ze kterého lidé pocházejí?
Buď to berete jako společenskou událost, slavnost a těšíte se, že se sice ve městě něco vypne, ale bude se dít něco jiného. Anebo to berete jako obtěžování a už chcete, aby to bylo pryč. A je opravdu velký rozdíl, zdali to akceptují lidé, kteří tam bydlí, nebo ne.
Můžeme do toho dorůst?
To je dobrá otázka. Myslím, že můžeme.
Ve společnosti se posouvá vnímání fotbalu. Je i na klubech, aby víc pracovaly s místní oblastí a ty je vzaly víc za své oproti minulosti?
Je to téma, o kterém se takto rozhodně dlouho nepřemýšlelo, ale bylo by to skvělé.
Bohemians mají na dalších šedesát let zajištěn nájem v Ďolíčku. Jak vidíte možnost dalšího rozvoje stadionu? Dlouho se řeší, že bude velmi složité ho jakkoliv rozšířit.
Nevidím moc realisticky, že by na Bohemce mohl vzniknout nějaký dramatický rozvoj, byť tam například Praha bude stavět bytový dům. Stadion by se měl zprovoznit a fungovat tak, aby odpovídal třeba dnešním hygienickým standardům. Ale myslím, že Ďolíček bude určitý kolorit jako doposud. A myslím, že je to vlastně hezké, lidé tam budou chodit za atmosférou starého stadionu. Ale pokud by Bohemka hrála Ligu mistrů, asi ho bude muset hrát někde jinde.
Takže vizualizace, jak ji představovali i zástupci klubu i s architektonickým návrhem, je podle vás při současné situaci neproveditelná?
Územní plán to umožňuje, myslím, že to není taková komplikace. Spíš se jedná i o otázku ekonomiky provozu. Jedna věc je takovou věc postavit - a není to jen stadion. A druhá je i provozovat samotný stánek i okolí. Obecně si stavíme docela drahé město a máme problém ho udržovat.
Co tím máte na mysli?
Máme problém udržovat ulice, chodníky, parky. To ale není neochota nebo neschopnost města. Město vlivem složitých regulací a procesů, v Evropě jsme v tomto smutně jedineční, stavíme hodně extenzivně a často vítězí „takto to vyšlo“ nad kvalitou. Jedním z negativních důsledků jsou i vysoké náklady údržbu a provoz.
Máme dražší město než jinde v Evropě?
Ano.
Na základě čeho tak soudíte?
Praha je jedním z nejřidčeji osídlených měst v Evropě, žije tu v průměru 25 lidí na hektar, domy zabírají pouze 8 % z celkové rozlohy města, polovinu území pak tvoří pole, louky, lesy a rybníky. Takové město je pak extrémně nákladné na údržbu. Máme spočítané, že pokud žije v průměru na jednom hektaru 100 a více lidí, městu se to začíná vyplácet, fungují tam služby, má smysl zavádět MHD apod. Třeba Vršovice mají přes 300 obyvatel na hektar, ale na okraji Prahy se bavíme i o jednotkách obyvatel na hektar.
Co to znamená?
Je dobré si uvědomit, že je rozdíl, když do ulice instalujeme lampy pro 10 nebo pro 250 obyvatel. Čím řidší a nižší zástavba ve městě je, tím dražší je jeho provoz. V Praze je spoustu volných ploch, která se tváří jako parky, ale ono to není to o kvantitě. Třeba v Nizozemsku bývá veřejných prostranství daleko méně, ale mají úplně jinou kvalitu. Jsou velmi dobře udržovaná a lidé jsou spokojení. U nás stavíme stále relativně nízkou zástavbu a domy daleko od sebe. Je také otázka, jestli město velikosti Prahy utáhne tři takto relativně velké stadiony.
Ještě bych se rád dostal k Šeberovu, kde Slavia plánuje vybudovat tréninkové centrum. Jak se na tento projekt tváříte?
To je úplně fajn. Vím, že Slavia dlouhodobě hledala místo, kde by mohlo vzniknout tréninkové centrum, Šeberov je už několikátá lokalita. A je to jen dobře. Ani dopravně není na špatném místě.
Zeptám se obecně i na dostupnost sportovišť v Praze. Kde vidíte největší deficity?
Snaha je, aby sportoviště byla rovnoměrně po celém městě. Jsou čtvrti, kde vyloženě chybí. Když musíte jet přes půl města za sportem, je to špatně. Chápu, že u speciálního sportu tomu tak může být, ale pokud jde o to zahrát si fotbálek, jsou čtvrti v Praze, které jsou na tom trochu hůř a je třeba je podporovat. Zároveň se snažíme už žádných dalších sportovních ploch se nezbavovat. Za třicet let se totiž docela dost sportovních ploch zastavělo a Praha již v tomto trendu pokračovat nechce.
