Spolupráci s „S“ se nebráníme, říká šéf Bohemians. Ale chceme vlastní identitu

Rok a půl po generačním úspěchu Bohemians, kdy si klub odbyl účast v evropských pohárech, je situace v Ďolíčku o trochu všednější. Tým je stabilně usazen ve středu tabulky a vypořádává se s výkyvy formy. A poněkud šedivé výkony na hřišti uspokojují málokoho.

Vedení klubu i realizační tým tak uznaly, že je čas na změnu. Bohemians se dlouhé roky snažili postavit na vlastní nohy, co se týče stavby kádru. Stabilita ale až příliš převládla nad perspektivou. A tak Klokani chystají řez i transformační rok. Co by měl obnášet, líčí v druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitel klubu Darek Jakubowicz.

Přečtěte si i první část interview pro SZ, ve které Jakubowicz líčí výhled pro klub do dalších let s rekonstrukcí Ďolíčku, ale i zájem investorů o Bohemians.

Jaroslav Veselý na tiskovce říkal, že vás čeká transformační rok. V čem všem?

Sezonu po sezoně se nám ukazuje, že marodka je vždy obrovská. Je to dáno i finančními možnostmi, které v minulosti Bohemka měla, typy hráčů, které jsme brali, a asi i věkem, který hráči v průměru měli. V létě jsme se už do toho rozhodli zasáhnout hlubším řezem. A hned před koncem podzimní části sezony jsme tento proces zahájili dvěma přestupy mladých hráčů (Okeke, Kareem) a navázali jsme na ně dohodou o ukončení a hledání angažmá starším hráčům (za všechny např. Jánoš). První krok je omlazení kádru a uvidíme, do jaké míry ho budeme schopni provést.

Vytyčili jste si za cíl, abyste měli hodně kmenových hráčů. Nevyhodnotili jste si ale, že úkrok směrem sem byl až moc velký? Z mého pohledu jste měli nafouklý kádr a museli jste brát hráče bez smlouvy s historií zranění.

Historicky to bylo dáno tím, že Bohemka měla nějaké finanční možnosti. Musíme brát pořád v potaz, že i když máme stodvacetiletou historii, vlastně jsme 20 let starý klub. Krachem a následným znovuzaložením Bohemka znovu vznikla, začali jsme hrát třetí ligu a v první fázi tu byli kromě pár odchovanců všichni hráči na hostování. Když se poprvé postupovalo do ligy, měli jsme soupisku taky hodně postavenou na hostováních. A nemusíme ani chodit tolik do minulosti. Hrajeme ligu asi dvanáctý rok v kuse a vyvíjí se to.

Jak?

Změnily se i finanční možnosti a začali jsme kupovat hráče, což už je zhruba osm až devět let od chvíle, kdy se to začalo dít častěji. Letos jsme dosáhli na úplný extrém, že jsme neměli ani jednoho hráče na hostování, v tom jsme možná evropský unikát. To nemá ani Sparta a Slavia. V Česku a ve světě je to tak taky, že ty největší kluby hráče na hostování mají. Tento extrém určitě nebyl úmysl, byla to i nějaká shoda náhod.

Co to ale pro klub znamenalo?

Trochu mě mrzí, když se podívám na Transfermarkt a vidím, že máme třináctý nejhodnotnější kádr v lize. To znamená, že jsme čtvrtí od konce. A je to dáno tím, že jsou to vše naši kmenoví hráči. Podívám se nad nás a vidím, že Karviná je celkem vysoko a že tři až čtyři nejhodnotnější hráči, z toho všichni zhruba po milionu eur, jsou fotbalisté na hostování. Nejsou to jejich hráči a po sezoně jim odejdou. Ale započítají se jim do hodnoty kádru. Možná je to trochu nefér srovnání.

Jenže to je přesně ono. Když se podíváme na platovou hladinu v lize, jste určitě výš než třináctí, protože máte starší a zkušenější hráče, takže tam asi musí panovat určitý nesoulad.

Dá se to tak říct. Ale neplatí vždy rovnice, že starší hráč znamená vyšší plat. Může se třeba stát, že někteří fotbalisté už mají něco v životě vyděláno a naopak třeba ještě rádi dohrají kariéru a nemusejí se úplně za každou cenu dívat na peníze.

Zkuste být konkrétní.

Neříkám, že to je vždy případ Bohemky, ale rád tady zmíním jeden příklad. Jsem strašně rád za to, jak se ke svému angažmá postavil třeba Tomáš Necid. Věděl, že jeho tělo ještě nebylo připraveno na fotbal. Potřeboval rok v Bohemce, aby se dostal do formy a třeba si tu řekl i o novou smlouvu.

Což ale nevyšlo.

Bohužel ne, ale teď se ukazuje, že ten rok v Bohemce mu strašně dal a připravil ho zpět k profesionální kariéře, kterou teď ukazuje na Žižkově. A on přistoupil ke smlouvě tak, že pokud nebude hrát, v podstatě nemá peníze. Když tady hrával – a hrával minimálně –, tak si na nějaké peníze přišel. Ale šel do rizika, že možná nebude brát peníze. Každopádně se mu to vyplatilo.

Každopádně teď končí smlouva po sezoně šesti hráčům. Máte výhled, kolik z nich byste si chtěli udržet?

Není to o tom, že čekáme, až smlouvy doběhnou, a pak je ukončíme. Jde o dlouhodobou diskuzi. Víme, s kým bychom chtěli pokračovat a s kým naopak ne. U koho existuje šance, aby se ještě během půl roku ukázal, abychom si to poté vyhodnotili. Bude se to ještě určitě vyvíjet.

Jsou Okeke a Kareem vlaštovky vašeho dalšího směřování? Dostupní hráči z druhé ligy, popřípadě z velkých klubů, a to i ke zpětnému odkupu?

Zase jsme si otevřeli možnosti a určitě se nebráníme tomu, aby byl tým nějakým způsobem namíchaný. Myslím, že zdravý kádr by měl mít dva až tři hráče na hostování. Pořád se může vyplatit mít i hráče na hostování bez opce.

Zmíníte nějaké takové příklady?

Výborným příkladem byl v poslední době třeba Martin Jedlička. Vždy si tady to své odvedl a strašně nám pomohl. A pak jsou i případy dlouhodobých hostovaček. Kdybychom se bavili třeba o dvouletém období, vím, že tenkrát nám to třeba s Hugem Bačkovským nevyšlo, ale mít gólmana na dva nebo dva a půl roku na hostování je, jako kdybychom si ho koupili a dali mu dvouapůlletou smlouvu. Taky se s ním po dvou a půl letech musíme bavit znovu. Nebo prostě odejde, když bude chtít.

Jak se díváte na příklady Pardubic či Karviné, které mají užší spolupráci se Slavií? Vidíte v nějakém podobném modelu potenciál, ze kterého by mohli těžit i Bohemians?

Každé hostování, které se mezi kluby dohodne, je v podstatě nějaká forma navázání spolupráce. Do jakého rozměru se potom spolupráce rozroste, je věc druhá, ale nebráníme se tomu. Může to přijít od Slavie i od Sparty. To, že Slavia má teď ve dvou ligových klubech trenéry, kteří prošli její školou, nutně neznamená, že jde o nějakou větší spolupráci. Samozřejmě trenéři inklinují k tomu, aby si brali hráče, které znají, to znamená třeba z mládeže Slavie. Dopadlo to teď takto, ale nikdo neříká, že ta spolupráce může na jaře pokračovat, byť samozřejmě předpokládám, že asi bude.

A co váš případ?

Nebráníme se určitě žádné takové spolupráci. Ale chceme mít svou identitu, chceme se chovat samostatně a nechceme být vyloženě závislí na jiných klubech.

Takže jste už komunikovali se Slavií nebo se Spartou o tom, že byste si třeba pár jejich hráčů mohli vzít na hostování ve větším rozměru než dřív?

Práce na přestupním termínu začíná už o pár měsíců před otevřením přestupového okna. Naťukáváme možnosti hráčů, které si vyhlédneme, ať už se jedná o první, nebo druhou ligu, díváme se i do slovenské ligy a dost často narazíme na to, že jde o hráče Sparty či Slavie. Na této bázi tedy s kluby určitě komunikujeme.

Do kádru se vám prosazuje stále více hráčů z vašich mládežnických řad. Je to odraz vaší práce v mládeži?

Je to určitý výsledek práce trenérů na daných postech, ať už v dorostu, nebo v béčku. Musím říct, že je celkem paradox, že máme tolik vlastních odchovanců v týmu, protože dlouhodobě se nám nedaří vrátit se zpět do nejvyšší ligy dorostu. Dokážeme generovat slušné počty hráčů do A-týmu, i když hrajeme druhou nejvyšší soutěž v nejvyšším dorostu.

Jak jste vlastně spokojen s prací Jaroslava Veselého?

Není to o tom, že bychom koukali jen na ten jeden velký úspěch, který přišel vlastně hned v první sezoně, kdy jsme se dostali do Evropy. Samozřejmě pro klub šlo o obrovský úspěch, ale jde o dlouhodobou práci, skládání realizačního týmu, jeho fungování jako celku a i o fungování mimo zápasy. Člověk se na to musí dívat komplexně, což zvenku moc nejde. Ale samozřejmě uvnitř klubu tohle vnímáme dostatečně dobře na to, abychom si mohli vyhodnotit, že tady určitě neuvažujeme o tom, že by Jarda měl končit.

Měli jste každopádně během podzimu nějaké krizové momenty, které vás nalomily?

To není úplně otázka na mě, tohle je v gesci sportovního ředitele. Nevím vyloženě, jaké měl pocity, ale tato záležitost na představenstvo určitě nepřišla. Nevnímali jsme, že bychom byli v tak extrémní pozici, abychom museli nad něčím takovým vůbec přemýšlet. Ta práce je dlouhodobá. Vnímáme, že těch klopýtnutí během této poloviny sezony nastalo celkem dost, ale to, že jednou začas přijde nějaké klopýtnutí, neznamená, že je to vždy chyba trenéra. Může jít o chybu sportovního celku jako takového, ať už jde o realizák, trenéra, či hráče.

Dobře. Ale kdy vám bylo nejhůř?

Těch klopýtnutí pár bylo, ať už se budu bavit o bezbrankové remíze v Budějovicích, nebo o tom, že jsme prohráli zápas na Dukle gólem ze 40 metrů, kdy míč propadl gólmanovi v ruce. Ten zápas měl několik věcí, které se odehrály a navazovaly na sebe. Ale klopýtnutí chodí všude. Taky jsme si mysleli, že Slavia projde podzimem bez klopýtnutí, a v poslední možný moment padla v Teplicích.

Je to teď rok od doby, co je Jaroslav Veselý asistentem trenéra reprezentace. Máte pocit, že se spolupráce na bázi Bohemians a reprezentace stabilizovala a jde o udržitelný model?

Když jsme poprvé jednali s Jardou o možnosti, že by odešel k nároďáku s Ivanem Haškem, řešili jsme, jak by mohlo vypadat fungování Bohemky v případě, že by byl Jarda částečně uvolněn. Řekli jsme si tedy, že musíme v tu chvíli za každou cenu přivést dalšího asistenta, abychom mohli fungovat v určitém neomezeném režimu v rámci tohoto fungování. K čemuž vlastně i přesně po nějakých třech čtyřech měsících před začátkem nové sezony došlo tím, že jsme si přivedli Stanislava Hejkala a doplnili jsme realizační tým. Naopak musím říct, že od chvíle, co je Jarda blíž svazu a nároďáku, můžeme využívat určitých dalších výhod, které se točí kolem nároďáku. Máme například možnosti lepší regenerace a podobně.

Když se přeneseme zpět do pohárového dvojzápasu proti Bodo/Glimt před rokem a půl, čekali jste, že už budete v tuto chvíli dál?

Věděli jsme, že se nám postup do Evropy podařil po 36 letech a že zase může přijít po 36 letech. Určitě jsme nečekali, že pohárovou účast zopakujeme hned první sezonu. Ale asi jsme nečekali, že ta sezona pro nás bude tak strašně krutá. Slušně řečeno, vyjedli jsme si to až do konce. Ta sezona fakt nebyla podařená a možná to bylo i tím, o čem se dost často mluví. A sice že pohároví nováčci to mají těžké. Prokousání se do Evropy může mít někdy i fatální následky.

V čem tomu tak bylo u vás?

My jsme k tomu přistoupili relativně pragmaticky. Neudělali jsme nějaké extrémně velké investice, aby nás to potom další dvě až tři sezony ještě pořád užíralo. Ale projevilo se to na nás. Letní pauza byla kratší, my jsme pořádně nestihli fyzickou přípravu a dojížděli jsme na to vlastně ještě celý zbytek sezony.