Špek a kabanos. Za prosperitou Bayernu Mnichov stojí i velkouzenář z Ústí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Neděle 10. září 1995 byla pro Bayern Mnichov, ale i celý fotbalový svět velkým svátkem.

V předvečer 50. narozenin německé legendy Franze Beckenbauera se na Olympijském stadionu konal benefiční zápas k jeho jubileu s názvem Das Kaiser Spiel.

Ke gratulaci se sjely největší hvězdy světového fotbalu. Za výběr planety nastoupili Robert „Bobby“ Charlton, Michel Platini, Zico, George Best, Eusébio. Za německý Gerd Müller, Karl-Heinz Rummenigge a nechyběl pochopitelně ani kultovní kapitán Uwe Seeler.

Událost byla zajímavá i pro české novináře, neboť na lavičce v roli trenéra seděl Zlatý míč z roku 1962 Josef Masopust po boku argentinsko-španělského granda Alfreda di Stéfana a jeho maďarského kolegy Ference Puskáse.

Svátek měl však ještě jednu velkou českou osobnost, do té doby docela skrytou – velkouzenáře Rudolfa Houdka, rodáka z Ústí nad Labem, díky jehož finanční podpoře se Bayern Mnichov stal z průměrného klubu ležícího ve stínu místního rivala TSV Mnichov 1860 gigantem planetárního rozměru.

Při převzetí novinářské akreditace se šéf tiskového střediska na hosty za východní hranicí státu pousmál a položil trochu zbytečnou otázkou: „Vy jste z Čech?“ Při kladné odpovědi se jeho úsměv náležitě rozšířil. „Rudi Húdek, váš rodák, znáte?“ zazněla mnohem logičtější otázka, která však nenašla odezvu. Jméno pro našince v roce 1995 naprosto nicneříkající. „Výborný chlap. Děkujeme mu. Za Bayern. Za všechno,“ vytryskl vodopád vděčnosti.

Kropil však do prázdna.

Novinář se ale musí rychle orientovat. „Náš rodák? A jaký má vztah k Bayernu Mnichov?“ dostavila se okamžitá zvídavost. „Je přece od roku 1961 členem představenstva, největším mecenášem,“ linul se z domácí strany podiv, jak je možné neznat tak důležitou personu. „A kde ho najdeme?“ přišel pokus o získání exkluzivního rozhovoru. „Sedí nahoře, ve VIP. Ale tam se nedostanete,“ přišlo sdělení ničící jakékoli naděje.

Navíc na hřiště začaly vybíhat výběry obou týmu napěchované fotbalovými modlami. Císař Franz Beckenbauer vedl německý v modro-červeném dresu Bayernu Mnichov, v bílém se představil světový v čele s anglickým gentlemanem Bobbym Charltonem.

Tajemný (pro českou stranu) mecenáš bavorské pýchy musel načas ustoupit.

Ten se dal však využít pro seznámení se s osobou Rudolfa Houdka (nikoli Húdka, jak ho v Německu vyslovovali) v písemných zdrojích. Narodil se 16. prosince 1913 jako jedno z devíti dětí otce Roberta (1879–1927) v Ústí nad Labem – přesněji v Neštěmicích, které v té době měly status samostatné obce. Otec v roce 1926 založil řeznickou a uzenářskou firmu, do níž zapojil většinu svého potomstva.

A o rok později se muselo o rodinný podnik po úmrtí zakladatele postarat. I přes krizi ve 30. letech naštěstí velmi prosperoval a expandoval díky velkému zájmu o masné a uzenářské výrobky.

Druhá světová válka poněkud přibrzdila slibný rozvoj a zkázu dokončilo 17. a 19. dubna 1945 bombardování Ústí nad Labem americkým letectvem. Cílem kobercového náletu byl železniční uzel, který se nachází v blízkosti středu města, a několik bomb dopadlo i na objekty podniku.

Firma zakoupila již v roce 1934 rohový dům na náměstí a zřídila v něm i nové sídlo. Bomby zasáhly i tento dům na tehdejším Platz der SA, nacházející se v těsné blízkosti hotelu Falk s vyhlášenou cukrárnou (předtím Marktplatz, později náměstí Edvarda Beneše, nyní Mírové náměstí). Stejně tak zásah dostaly i výrobní provozy, ze kterých byly později zřízeny veřejné záchodky.

V květnu 1945 se už vědělo, že firma Houdek je určena k likvidaci. O několik měsíců později se chystal odsun Němců. Velkouzenáři se podařilo odeslat samostatně manželku se synem do Německa, sám se vydal přes Šumavu s najatým náklaďákem do Bavorska.

Rodina se usadila několik desítek kilometrů jihozápadně od Mnichova v městečku Starnberg, kde přišli na svět další potomci, k prvorozenému Rudolfovi přibyla dcera Gerda a druhý syn Wolfgang. Rudolfův bratr Robert se zatím usadil v Durynsku.

Uprchlý podnikatel byl, věren své profesi, od podzimu 1945 zaměstnán jako pomocný dělník na mnichovských jatkách, v roce 1949 si otevřel vlastní řeznictví a do Starnbergu povolal i bratra Roberta.

Na dvorku v kůlně si zřídili udírnu a vrhli se na to, co je proslavilo v Ústí nad Labem, a to vedle výborného špeku především Original Houdek kabanos! Stejně jako dříve v Čechách i v Německu je tento výrobek proslavil a sklízeli s ním úspěchy v blízkém i dalekém okolí.

Firma zakrátko otvírala pobočky nejen v Bavorsku, ale později i v celém Německu a během několika desítek let se stala jednou z největších uzenářských firem v zemi. Dnes její výrobky zákazník najde v každém velkém či malém obchodě s potravinami. Skvěle konkuruje zdejší bílé bavorské klobáse a tradičnímu játrovému Leberkäse.

Po pádu komunismu v Československu se uzenářství pokusilo o návrat do původní vlasti, v Ústí nad Labem se opět daly koupit delikatesy zn. Houdek, ale především cenově nebyly tolik konkurenceschopné, aby v podivném tržním hospodářství zběsilých 90. let bez legislativních pravidel obstály.

Malý Rudolf snad jako každý kluk fotbal hrál, v ústecké čtvrti Předlice. Začínal v německém klubu DSB Prödlitz, ale neměl patrně dostatek vrozeného talentu a vůle, a tak s aktivní kariérou brzy přestal. Ale jak se ukázalo, fotbal se mu vtiskl pod kůži a měl ho rád.

Když si po válce v nové vlasti upevnil ekonomickou pozici díky prosperujícímu podniku, stal se významným finančním podporovatelem a fanouškem mnichovského FC Bayern. Byl zároveň od roku 1961 váženým členem správní rady klubu, našel mnoho přátel z řad funkcionářů, trenérů i hráčů. Za svoji činnost v podnikatelském a sportovním prostředí získal řadu ocenění, mezi nimiž vynikají dva záslužné kříže, a to Bavorský a Spolkový.

Vyzpovídat takovou osobnost je snem každého novináře, nejen sportovního. Co se nepovedlo na svátek sv. Kaisera, mohlo se napravit v dalším období. Telefonát do sídla firmy s prosbou o rozhovor skončil na stole jeho syna Rudolfa ml. (narozen 1936).

Nepříliš jistou češtinou, ale pořád velice srozumitelnou otce omluvil, že už není v takové kondici. Několik pokusů sejít se aspoň s následníkem uzenářského království – požadoval německy mluvícího redaktora – nakonec ke zdárnému cíli nevedlo.

Ústecký rodák Rudolf Houdek zemřel 3. ledna 2008 v 94 letech jako nejdéle sloužící člen klubového správního orgánu. O jeho odchodu se zmínila téměř všechna významná média. Mnozí tehdy připomněli Houdkovo motto: Člověk nemusí být svatý, ale vždycky by měl chodit přímou cestou.

Jeho syn Rudolf mladší, který stál po boku otce, když podporoval Bayern Mnichov, zemřel letos na druhý jarní den.