Spartu čeká klub, který má třikrát víc fanoušků, než je všech Čechů

Český fotbal není v klubu z největšího tureckého města neznámým pojmem. Nejlepší jméno mu vytvořil i útočník Milan Baroš, jenž se v ročníku 2008/2009 stal se dvaceti góly nejlepším střelce ligy. „Kdykoli se vydám do Turecka, fanoušci mně sice poznají, ale pořád se ptají na Milana, jak se má,“ stěžuje si mírně Tomáš Ujfaluši, jen rovněž v Galatasaray Istanbul působil. „Milují ho a to na věky,“ prohlašuje až pateticky.

Další kapitolu vzájemných vztahů nyní napíše Sparta, která se ve čtvrtek s Galatasaray utká o postup do osmifinále Evropské ligy.

Dlouhá léta měl nejvíce příznivců konkurenční Fenerbahce, ale zlom nastal na přelomu tisíciletí, kdy Galatasaray v ročníku 1999/2000 dobyl Pohár UEFA, když ve finále v Kodani porazil slavný Arsenal po penaltovém rozstřelu. Byla to první kontinentální trofej, kterou turecký tým získal. A přidal k ní i Superpohár, když porazil v Monaku nejlepší klub světa Real Madrid v prodloužení.

Takový úspěch se vetkne do kroniky. „Fanoušci začali hojně dávat svým synům jména jako Hakan, Okar či Emre,“ sděluje Gökman Kore, bývalý hráč více českých prvoligových klubů, který pochází z Istanbulu. „Nyní má Galatasary nejvíc fanoušků, z šedesátimilionové turecké populace se odhaduje asi padesát procent,“ počítá.

A vavříny hromadí Galatasaray i nadále. Po čtyřech letech se stal opět tureckým mistrem, touží po obhajobě – po 25. kole vede před Fenerbahce o dva body, cílem je konečně zase triumfovat na evropském kolbišti. Tedy v Evropské lize, kde však v cestě stojí český šampion Sparta Praha.

Platební zodpovědnost tureckých klubů bývalá velmi vachrlatá a to se týkalo i Galatasaray. „Když po třech měsících nepřišla výplata, ukončil jsem smlouvu, což předpisy umožňují,“ vrací se český reprezentant Pavel Horváth, účastník ME 2000, do roku 2001, kdy přišel do Istanbulu jako vítaná posila s velkým očekáváním.

Nastoupil jen do tří zápasů, pak vlastně utekl – neplatili mu. „Nevím, jak je to nyní, ale tehdy to bylo v Turecku docela obvyklé,“ podivuje se nad jednáním zaměstnavatelů.

V Galatasaray to však nevedlo k rozpadu mužstva. „Nevěřil jsem svým očím, ale ostatní hráči zůstávali. Ujišťovali mne, že nakonec peníze dostanu, že jsou v Turecku kluby pod státním dohledem a všechno se časem srovná,“ odhaluje, co se dělo. „A opravdu všechny pohledávky byly časem srovnány,“ prohlašuje Horváth.

Obránce Ujfaluši, jenž přišel o deset let později, už měl zkušenosti jiné. „Kdyby někomu nezaplatili tři měsíce, mohl odejít a také klub žalovat, což si vzhledem k dobré pověsti nemohli funkcionáři dovolit,“ odkrývá důvod odpovědného přístupu bronzový medailista z Eura 2004 v Portugalsku. „O žádných problémech tohoto rázu nevím,“ dodává přesvědčivě.

Dluhy na mzdách hráčů patří tedy už minulosti. „Neříkám, že se někdy nějaká platba nezpozdí, jako skoro všude jinde, ale hráči vždy dostanou, co mají,“ ubezpečuje Kore.

A vedení je ke svým hvězdám velice štědré. Miláčkem publika je bezesporu argentinský útočník Mauro Icardi, jehož si klub hodně hýčká. „Neviděl jsem jeho smlouvu, ale z věrohodných pramenů bere ročně deset milionů eur,“ prozrazuje Kore, jenž pracuje i jako hráčský manažer a sjednavatel zápasů a pobytů především pro české týmy v zimní přípravě. „Čistého!“ vypichuje.

Občasné zvěsti, že by měl odejít ještě za lepšími podmínkami, vždy vyšumí. „V Saúdské Arábii mu nabízeli plat 25 milionů dolarů za rok, samozřejmě opět netto, ale nešel,“ odkrývá Kore. Ale i za tím lze najít ženu. „Jeho manželka, argentinská modelka Wanda Nara, je v Istanbulu spokojená, je to nádherné město, do Arábie se jí nechtělo,“ odhaluje hlavní příčinu Icardovy věrnosti.

Jiní však vábení vyslyšeli. Do Bayernu Mnichov v zimním přestupovém oknu zamířil francouzský reprezentant Sacha Boey, do Betisu Sevilla konžský útočník Cédric Bokambu. Klub však hlásí i posily – Serge Aurier z Pobřeží slonoviny přišel z Nottinghamu Forest, brazilský legionář Carlos Vinícius z Fulhamu, německý Derrick Köhn z Hannoveru. „Jsou to dobré posily,“ probírá se soupiskou Ujfaluši.

Přestupová politika je podle něj jiná než za jeho působení. „Za mne přicházeli hráči na sklonku kariéry, což se týkalo i mne,“ poukazuje na svá Kristova léta, když zamířil do Istanbulu. „Teď kupují mladé hráče s perspektivou aspoň tří let,“ upozorňuje.

Spartu nečeká v Istanbulu nic jednoduchého, ale půjde o životní zážitek. „Bude to krásný zápas na krásném stadionu,“ předpovídá její odchovanec Horváth. „Prostředí bude určitě bouřlivé, na to ať se hráči připraví, ale tak je tomu na všech tureckých stadionech,“ rozebírá.

Kultovní stadion Ali Sami Yen Stadium pojmenovaný po zakladateli klubu, jenž po sponzorovi nese nyní název Rams Park, po poslední úpravě v roce 2013 nabízí kapacitu 52 250 míst, všechna k sezení. Dosud nebyl úplně zaplněn, největší návštěva přišla loni v říjnu na zápas s Bayernem Mnichov – 51 792.

Sparta ho patrně nevyprodá. „To nepředpokládám,“ zvažuje Horváth. „Ale bouřlivé, a hodně bouřlivé, to bude,“ předpovídá.

Výtržností, které by znamenaly ohrožení zdraví, se však hráči bát nemusejí. „Sparťané se musí připravit, že se při každé jejich akci ozve ohlušujícího pískot, kdy není slyšet vlastní slovo,“ varuje Kore. „Taková je akustika na stadionu, je to kotel,“ vysvětluje příhodné podmínky pro fanouškovské projevy.

Fanoušci však přijdou a v hojném počtu. „Nemají na kalhoty ani skoro na chleba, ale na fotbal peníze najdou,“ pozastavuje se nad jejich oddaností istanbulský hoteliér Hüseyin Karadağ. „Pořád si stěžují, jak je všechno drahé, jak fotbalové hvězdy berou obrovské prachy, ale jdou na ně,“ pokračuje.

Ekonomická situace není jednoduchá, inflace je vysoká, až šedesát procent. „Fanoušci si fotbal vzít nenechají,“ souhlasí Kore. „Není to ovšem tak, že by neměli na chleba,“ vyvrací tento názor. „V Istanbulu, kde žije dvacet milionů obyvatel, se najde dost bohatých, ti chudší si koupí lístky třeba za brankou, které stojí deset či dvanáct eur,“ předkládá sociální řešení.

Fotbalisté Galatasaraye chtějí porazit Spartu, vyhrát Evropskou ligu, zároveň však přetlačit odvěkého rivala na domácí scéně a připsat si další titul. „Chceme dosáhnout úspěchu, máme to v genech,“ prohlásil po poslední výhře v turecké Süper Lig v městském derby nad Basaksehirem trenér Okan Buruk, jenž zažil jako záložník triumfy v roce 2000.

Turecký tým si klade nejvyšší cíle. „Touží po Lize mistrů, kde ovšem hodlají hrát významnější roli, než tomu bývalo v minulosti,“ prohlašuje Ujfaluši. „Kádr je proto budovaný koncepčně a promyšleně,“ zdůrazňuje.

Sparta však není bez šancí. „Hráči se hodně soustředí na ofenzivu, při útočení se nechávají unést a pak jsou vzadu mezery,“ odkrývá pražskému klubu, kde rovněž v roce 2013 měl podepsanou smlouvu, návod, jak na horké půdě uspět.