Sparta věděla, že chci odejít, říká Priske. Bez Rosického bych nepřišel

Rozhovory si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od našeho zpravodaje z Rotterdamu – Jsou to dvě osobnosti, na které má každý fanoušek Sparty ty nejlepší vzpomínky. Brian Priske doručil Spartě první titul po devíti letech a hned poté vybojoval double. Právě na něj se mu vzpomíná nejlépe.

Co je vaše nejoblíbenější vzpomínka na Spartu a po čem se vám nejvíc stýská?

Určitě jsou to ty dva tituly, které jsme tam získali, ty byly skvělé. První byl velká úleva pro všechny v klubu. Ale to, jak jsme vyhráli druhý titul, na to jsem byl nejpyšnější. Byli jsme dominantní celou sezonu, zažil jsem tam dva skvělé roky, nejen v klubu, ale i v celém městě, poznal jsem tam spoustu dobrých Čechů jako vás, kteří prokazovali respekt mně i ostatním. Takže to bylo něco, na co budu mít vždy dobré vzpomínky.

Jak těžké bylo opustit Spartu?

Není pochyb, že klub taky věděl, že mám ambice v určité chvíli vyzkoušet něco jiného. Už před koncem sezony jsme věděli, že se v létě může něco stát. Tlačil jsem na transfer, o tom není pochyb, ale bylo to těžké, protože to v klubu bylo fantastické, skvěle se mi spolupracovalo s Tomášem Rosickým, který měl velký vliv na to, jak se celému klubu dařilo. Bez něj bych nikdy do Sparty nepřišel. A jak jsme spolupracovali na hřišti i mimo něj, měl velký vliv na celý výsledek v těch dvou letech, jak jsme byli schopni propojit obě kultury. Byl to důvod, proč bylo těžké opustit klub. Ale občas musíte udělat těžké kroky, velké kroky, a Feyenoord byl další krok na mé cestě a jsem rád, že mě pustili, pro ně to je taky dobrá vizitka, že byli schopni prodat svého trenéra.

Co si myslíte o jejich práci a proč by fanoušci i celý klub měli mít důvěru v ně?

Je to fotbal. Je to nahoru a dolů, kádr je skoro stejný, jako když jsem odcházel. Ano, chybí jim Krejčí a Kuchta, měli i trochu smůlu na zranění, což vždy má vliv na tým, ale proč nejsou tak nahoře, to je těžké pro mě říct. Ani si nemyslím, že to je moje role. Mrzí mě to za ně, že se jim tolik nedaří, protože tam mám dobré kolegy a přátele, kteří pro mě hodně znamenají, ale přeju jim hodně štěstí, jen ne zítra v devět večer.

S Larsem Friisem se znáte dobře. Kdo bude mít navrch ve vašem souboji, „nepřeřešíte“ to?

Snažíme se to zjednodušit, jak je to jen možné. Není to o Larsovi a o mně, je to o tom, aby Feyenoord vyhrál. Snažíme se připravovat jako normálně, vymyslet herní plán na Spartu a přijít na různé scénáře, procesy v zápase, detaily, které nám mohou pomoci. Víme, jak Sparta umí hrát. Víme možná o něco víc než normálně, bude to devadesát minut a těžký zápas. Je to Liga mistrů, žádné lehké zápasy, viděl jste sám, že Sparta byla schopná získat body ve Stuttgartu, takže umí bodovat i venku.

Dávid Hancko takové štěstí jako Priske na získané trofeje neměl, odešel na začátku Priskeho angažmá. Nicméně zápal pro tým i spoluhráče jsou ze strany slovenského obránce neocenitelné. A přednosti silně vnímají i fanoušci a odborníci v Nizozemsku. Už jen proto, že jako jediný hráč z celého kádru Feyenoordu odehrál v sezoně každou minutu.

Právě týmovost a charakter, stejně jako výborné chápání hry, levonohost a univerzalita přinesly Hanckovi nabídky z nejlepších světových klubů. V létě mu přestup nevyšel, klub by ho rád udržel až do konce sezony.

Na tiskové konferenci zaujal i brilantní angličtinou, kterou popisoval řadu taktických procesů v týmu. „Mluvíte jako trenér!“ žasl jeden z nizozemských novinářů.

I pro Hancka střetnutí se Spartou hodně znamená. Také proto, že Praha je pro něj stále domovem – jeho manželkou je tenistka Kristýna Plíšková. A velmi blízko má stále k dalším dvěma stoperům Letenských - Ladislavu Krejčímu i Filipu Panákovi.

Co pro vás znamená, že teď budete hrát proti Spartě, měl jste radost z losu?

Samozřejmě, když jsem si mohl vybrat, chtěl jsem ten zápas. Ale teď cítím, že je to pro mě speciální duel. Není to jednoduché, ale snažím se soustředit jako na každé jiné utkání. Mám v hlavě, abych podal co nejlepší výkon jako vždy. Tím, že je to proti mé Spartě, mám tu stále hodně kamarádů, za ty tři roky jsem se jako hráč neuvěřitelně zlepšil a pomohlo mi to při příchodu sem.

Měli jste k sobě blízko hlavně s Ladislavem Krejčím, který už odešel, ale i s Filipem Panákem. Na koho se těšíte, až se uvidíte, na které souboje se zase netěšíte?

Jednoznačně já, Pany a Krejda jsme byli trojice, hodně blízcí kamarádi. Byli jsme spolu i na pár dovolených, na to se nedá zapomenout. Těším se na Panyho i na další hráče. Víme, jakou kvalitu má Sparta a v čem jsou nebezpeční. Víme, že nás nečeká jednoduchý zápas. O to víc, že se nám v Lize mistrů nepodařilo vyhrát doma, je to i jedna z dalších motivací, proč to chceme zvládnout.

Koukáte na Spartu často, jak vlastně hodnotíte to, kam se posunula od té doby, co jste odešel?

Samozřejmě první dva roky jsem viděl každý zápas, protože první rok nebyli v Evropě, druhý rok zase v Evropské lize. Měli tedy jiný program než my. Ale tento rok hrajeme ve stejném čase, takže jsem toho viděl méně. Ale sleduji každý výsledek, každé sestřihy, a když můžu, tak i celé zápasy. Vím, že v posledním období nebyli v nejlepší formě a prohráli pár zápasů, ale víme, jakou mají sílu.

Jaká je vaše nejoblíbenější vzpomínka na Spartu?

Asi samozřejmě vyhraný pohár. A potom i přátelství, protože to mi celkově pomohlo při příchodu sem. Celkově ten klub a lidé okolo něj jsou fantastičtí a je to jako jedna rodina. Žijeme s manželkou v Praze a je tam náš domov, takže k sobě máme blízko.

Dřív jste se trápil se zraněními, teď jste jediný hráč ve Feyenoordu i při zdravotní krizi, který odehrál každou minutu. Co se změnilo?

Myslím, že to bylo trochu i mým tělem, že jsem toho vždycky dělal hodně navíc, než bylo zvykem u ostatních hráčů. Když se na mě podíváte teď, jsem hodně osvalený, ale když se podíváte na obrázky, kdy jsem přišel do Sparty, byl jsem pořád trochu jako kluk, bylo mi jednadvacet. Možná se moje tělo potřebovalo trochu víc vyvinout. Poslední dva roky, kdy jsem ve Feyenoordu, jak pracujeme na silovém tréninku, na hřišti, jak na nás trenéři dávají velký pozor, na preaktivaci, síle, prevenci. Bavím se s hráči, kteří působí i ve větších klubech a nedělají toho tolik, co tady. To jen vypovídá o profesionalismu Feyenoordu, který mi to umožňuje.

V létě se hodně řešil váš případný přestup. Zdá se, že vás to psychicky neovlivnilo, když se podíváme na to, jaké jste podával výkony. Ale bylo tomu tak doopravdy?

Samozřejmě jsem byl trochu zklamaný, protože to nebylo lehké léto, už jsem to párkrát říkal. Ale nebylo to nikdy tak, že bych chtěl jít, protože tady nechci být. Vždy jsem to bral jako další krok v kariéře. Nebylo jednoduché ani přijít ze Sparty, protože jsem tam měl dobrá přátelství a hodně jsem hrál. Bylo to zklamání, ale trenér mi hodně pomohl, hodně se mnou mluvil, a když jsem věděl, že to nevyjde, přepnul jsem, ráno jsem přijel na trénink a řekl jsem si, že budu dělat to, co jsem tu dělal poslední dva roky. A chci tu mít co nejlepší sezonu.

Jak si myslíte, že jste vnímaný ve Spartě?

To je možná otázka na další tiskovku (usmívá se, po tiskové konferenci Feyenoordu následovala ta sparťanská). Ale myslím, že mám dobrý vztah s fanoušky, a když jsem odcházel po třetím zápase v sezoně, vyvolávali moje jméno, ať zůstanu. Byl to výjimečný moment. Nebyl jsem si jistý, jestli se ten přestup uskuteční. Trenér chtěl, ať zůstanu, já jsem mu zase slíbil, že jestli někdy přijde do Feyenoordu, tak zase zůstanu v Rotterdamu já. Tak jsme si teď rovni (usmívá se).

Jak se dívají ve Spartě i na Priskeho?

Myslím, že by mu měli být vděční za to, co tam odvedl. Bylo to pro mě jako fanouška skvělé, zároveň jsem trochu žárlil, že jsem ho na Letné neměl, takže jsem nezažil to, co ostatní ve Spartě. Kdyby jen býval přišel o něco dřív, mohl jsem už vyhrát titul i ve Spartě. Ten konec pro něj nebyl snadný, stejně jako pro klub, protože s ním byl velmi spokojený. To nikdy není snadné. Ale myslím, že teď jsou rádi. I když už na začátku sezony nebyl ve Spartě, zaslouží si uznání postup do Ligy mistrů, je to i díky němu. Dva tituly, vítězství v poháru, to jsou úžasné úspěchy.