Článek
Sparťanskou euforii po postupu do Ligy mistrů na podzim pomalu vystřídala deprese, až pocit studu z řad mnohých příznivců. Přesto bylo na Letné znát natěšenost fanoušků na první jarní zápas.
Zimní restart začal změnami v realizačním týmu. Skončil defenzivní specialista Jens Askou, kterého na pozici asistenta nahradil Michal Vávra. Ten v první půli často vyrážel do technické zóny pro trenéry a promlouval do obranné fáze hry. Už jen proto, že Inter drtivou většinu úvodu utkání držel míč a Sparta se bránila v bloku.
Letenští už eliminovali ty nejhorší kiksy. Lépe přepínali do obranné fáze, což byla jedna z největších podzimních výtek ze strany sportovního ředitele Tomáše Rosického vůči defenzivě. Celkově tým působil vyladěněji, klidněji. A důstojněji.
Po domácích debaklech a útrpné podívané se Sparta tentokrát proti jednomu z nejlepších týmů Evropy neměla za co stydět. Byť Inter ze sebe jako klasický italský soupeř vydal minimum nutného, ve výsledku se Letenští několikrát dostali do velmi slušných pozic a nebyli daleko gólu.
Lehce pozvedli i výstavbu hry. Kouče Larse Friise po zápase těšilo, že jeho tým ukázal, že přidal do své výbavy i nové způsoby rozehrávky od brankáře. Byť je pravda, že k nim úplně často nedošlo. A třeba Matěj Ryneš měl velmi slušné momenty při hře s míčem i několik povedených přenesení hry na druhou stranu – a celkově podal asi nejpovedenější výkon proti elitnímu evropskému soupeři.
Příliš velká pasivita
I kvůli tomu všemu je ale namístě litovat, že Sparta se nepokusila o ještě odvážnější přístup. Třeba je možné, že nedostatky ve hře Letenských zakrylo zvučné soupeřovo jméno – a rezervy se projeví i v ligových utkáních.
Zvlášť v prvním poločase ale Sparta nechala soupeře až příliš tvořit. Nebyla schopna aktivně vyrážet z obranného bloku do presinku. Tedy v té herní činnosti, která se jí dařila třeba při jediné výhře v Lize mistrů proti Salcburku.
Opatrnost byla nejvíc znát na hře stoperů. Tady Sparta nejvíc připomínala vlastní podzimní verzi. Na jedné straně je třeba uznat, že Martin Vitík, Filip Panák i Asger Sörensen už vypadali výrazně lépe a vyvarovali se děsivých individuálních přešlapů a série špatných rozhodnutí.
Jenže stále to nejsou ti střední obránci, díky kterým Sparta přehrávala soupeře v lize a konkurovala v Evropě. Stačí si vzpomenout na jejich až robotickou spolehlivost a zároveň herní odvahu, díky níž vyráželi do volných prostorů, přečíslovali střed hřiště a pomáhali s rozehrávkou.
Stopeři: málo odvahy
A teď? U všech tří stoperů si divák ze zápasu vybaví moment, kvůli kterému bylo možné zvednout obočí. Sörensenova ztráta a poté vyhozený míč, i když měl kolem sebe řadu spoluhráčů. Panákovo nejisté počínání si v soubojích s Thuramem, zvlášť ve 21. minutě. Vitík v obranné fázi vypadal asi nejjistěji, ale u druhé branky, která nakonec byla odvolána kvůli titěrnému ofsajdu, taky nenavázal nejpřesvědčivěji náběh Federica Dimarca.
Když měli hráči Interu míč, stopeři zároveň zůstávali až příliš hluboko. Chyběla jim větší odvaha při vytlačování obranné linie směrem k soupeřově polovině. „Ano, měli jsme být o pět až sedm metrů výš,“ připustil trenér Sparty Lars Friis zdráhavě na adresu stoperů, byť s omluvnými slovy, že to měli proti špičkovým ofenzivním hvězdám a vířivému pohybu Interu těžké.
Jenže tím spíš, když měli střední obránci často početní převahu a nehráli na riziko, tedy každý se svým jedním hráčem, jeden na jednoho, by bylo namístě vyhrát víc osobních soubojů, anebo poté sbírat odražené míče.
Stejně tak při výstavbě hry zůstávali střední obránci velmi často za míčem místo toho, aby se vysouvali a vytvářeli přečíslení pro záložníky. Minimálně by tím na sebe navázali další hráče Interu – a tak učinili prostor pro další spoluhráče.
Sport na Seznam Zprávách
Sledujeme pro vás velké události, zákulisí a hlavní hybatele sportovního dění.
Antonín Kinský.
Fotbal | Hokej | Tenis| Nosiči vody | Sociální sítě
Vzývaný návrat kvality
Na druhé straně na hrotu útoku se duelem opět protrápil Victor Olatunji. Nigerijský forvard bohužel znovu ukázal přes opakované šance v základní sestavě, že angažmá ve Spartě je nad jeho síly a schopnosti.
I když ho kouč Friis cenil za pracovitost, byla ve výsledku neefektivní, neprojevila se v důležitých momentech. Nebyl schopen presinkem vybojovat balony a znervózňovat obranu soupeře. Až na pár záblesků při práci s míčem nevytvářel nebezpečné situace.
Ze všeho nejvíc bijící do očí byla ale Olatunjiho neschopnost vyhrát ofenzivní hlavičkový souboj. Především kvůli tomu, že sparťanský útočník ukazuje špatnou orientaci v prostoru a mizerný odhad na dopad míče. Bohužel nebyl schopen se v klíčových aspektech hry stabilně zlepšovat, a tak jaro odehraje v pozici útočníka číslo tři, pokud vůbec na Letné zůstane.
Sparta ale primárně vyhlíží boje na domácí scéně. Postupně může očekávat plnohodnotný návrat Lukáše Haraslína ze zranění, které ho skolilo na podzim hned dvakrát. O to víc bude tlak nic neuspěchat. Zároveň tohle byl zápas jako dělaný pro Jana Kuchtu a jeho pracovitost v napadání i poziční a taktickou inteligenci. Hráč hostující z dánského Midtjyllandu ale kvůli uzavřené soupisce pro evropské poháry nesměl nastoupit.
