Sparta opět neprolomila prokletí jménem Steaua, na Letné remizovala 1:1

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tehdy šlo o armádní klub Steaua Bukurešť, jenž si v 80. letech minulého století vydobyl evropský věhlas, v roce 1986 dokonce dobyl Pohár mistrů evropských zemí. I když současný majitel, rumunský podnikatel Gigi Becali, po soudních sporech ztratil právo na historický název a nová Steaua si znovu razí cestu místními soutěžemi, pro fanoušky celého světa na Letnou přijede nástupce slavného jména. „Je to Steaua,“ prohlašuje Horst Siegl, střelecké eso sparťanské historie.

S rumunskou chloubou se AC Sparta Praha střetla na nejvyšší úrovni rovněž ve třetím předkole Ligy mistrů v ročníku 2016/2017, kdy rovněž neuspěla po výsledcích 0:2 a 1:1. Je tedy co oplácet.

Přestože od vysoké porážky uplynulo 36 let, jsou vzpomínky pamětníků stále živé. Zápas se neblaze zapsal do kroniky letenského klubu. „Kolotoč,“ naskakuje okamžitě útočníku Sieglovi. „A zadarmo…“ dodává posmutněle. „Šok,“ hlásí brankář Jan Stejskal. „A dá se říci ostuda,“ připouští i ostřejší výraz. „Prohrát doma 1:5, to se ani jinak nazvat nedá,“ nevykrucuje se.

Ví, o čem ostatně mluví. „Za svou kariéru jsem jen třikrát dostal pět gólů,“ má spočteno bývalý československý a český reprezentant, účastník mistrovství světa 1990 v Itálii, jenž poznal i anglickou nejvyšší soutěž v dresu londýnského Queens Park Rangers. „Na takový příděl se nikdy nedá zapomenout,“ neskrývá rozladění, které nepominulo ani po letech.

Neblahého „bůra“ mu nasypali rumunští nájezdníci. „Dělali si s námi, co chtěli,“ nevymlouvá se ani po letech vlastník sedmi československých titulů se Spartou Praha a jednoho českého s rivalskou Slavií. „Byla to hrůza,“ otřepává se kanonýr Siegl, jenž dobyl se Spartou 11 titulů a čtyřikrát si nasadil korunu krále střelců.

Zápas se Steauou straší v rudých letopisech dodnes, byť se k němu přidala další domácí porážka ve stejném poměru 1:5 v osmifinále Evropské ligy z března letošního roku s anglickým Liverpool FC.

Vytloukat ostudu ještě větší není záhodno, je čas na pomstu. Zvláště když pro rumunský tým je tato výhra dosud platným rekordem z venkovních zápasů.

Přitom Sparta začala slibně, už ve 20. minutě šla do vedení, když po centru z pravé strany zblízka skóroval už zesnulý útočník Roman Kukleta. „Vést je vždycky příjemné,“ říká Siegl. „Bylo to nadějné, věřili jsme, že vyhrajeme,“ přidává se Stejskal.

Jenže vyrovnání šlo na jeho konto. Po rohovém kopu v souboji s útočníkem soupeře míč nechytil ani nevyboxoval, odrazil se k volnému rumunskému zakončovateli Mariusu Lăcătuşovi, jenž hlavou pohodlně vyrovnal. „Moje chyba, stávat by se to nemělo,“ přiznává sebekriticky Stejskal.

Do přestávky kapituloval ještě jednou, vyzrál na něj opět Lăcătuş, když šel v poslední minutě prvního poločasu na něj po propadu obrany úplně sám a obstřelil ho. Vývoj střetnutí se úplně obrátil. „V šatně seděli všichni jako zařezaní, nikdo tomu nevěřil,“ vybavuje si Siegl. „Ani Jaraba (trenér Jarabinský) na nás neřval…“ odhaluje, jak byla atmosféra dusivá.

Přivodit druhý obrat měl právě Siegl, když vyběhl do druhého dějství za Kukletu. Ale místo gólů do rumunské sítě přibývaly údery do té sparťanské. O dva se postaral „karpatský Maradona“ Gheorghe Hagi. Prvně se trefil z přímého kopu přesnou střelou přes zeď, druhý přidal v závěru utkání, kdy při sólu – stoperská dvojice ve složení Jozef Chovanec a Jan Orgoník opět úplně propadla – udělal Stejskalovi kličku.

O postupujícím do dalšího kola Poháru mistrů evropských zemí bylo rozhodnuto. „Odveta byla pouhou formalitou,“ netají Siegl. O slušnou remízu 2:2 se dvěma góly zasloužil záložník Michal Bílek.

Porážka 1:5 ostudná, zápis v kronice nehezký. „Je však třeba vidět, že Steaua byla skvělé mužstvo plné výrazných individualit, vlastně rumunský nároďák,“ upozorňuje Stejskal. Stačí projet sestavu – co jméno, to pojem. „Nade všemi ještě vynikali Hagi a Lăcătus,“ vypichuje Siegl dvě nejzářivější hvězdy, které střídavě zářily i na světových šampionátech 1990 v Itálii, 1994 v USA a 1998 ve Francii.

Ale hlavně s jejich přispěním i s dalšími osobnostmi válcovala Steaua své soky na evropském kolbišti. V ročníku 1985/1986 ovládla překvapivě Pohár mistrů evropských zemí, když ve finále v Seville zdolala Barcelonu na střely ze značky poutového kopu, při nichž se hrdinou stal brankář Helmuth Duckadam, který zlikvidoval všechny čtyři pokusy opěvovaných veličin katalánského týmu.

A rumunský tým projížděl starý kontinent dál. „V tom roce byl ve finále Poháru mistrů evropských zemí znovu,“ zdůrazňuje jeho sílu Stejskal. Na trofej si však sáhl italský AC Milán, v tomto období nejlepší evropský tým, který soupeře ve finále přejel vysoko 4:0, po dvou gólech vstřelili nizozemské superstar a evropští šampioni Ruud Gullit a Marco van Basten.

Ovšem i Sparta měla nepopiratelnou kvalitu, většina jejích hráčů byla československými reprezentanty. Steaua ji zvláště na domácí půdě strašit neměla. „Porazili jsme doma Juventus Turín, vyhráli na slavném Camp Nou nad Barcelonou,“ probírá Stejskal předchozí hodnotné výsledky. „Nebáli jsme se, věřili si,“ dokládá.

Všechno bylo jinak, porážka 1:5 hyzdí anály navěky.

Aspoň mírně ji mohou umazat následovníci v utkání českého premianta s bukurešťským týmem v letošním boji o Ligu mistrů. „Sparta má svoji kvalitu a sílu, což dokazuje doma i na evropské scéně,“ odkrývá její hodnotu Siegl. „Jsem přesvědčen, že to zvládne. Musí,“ burcuje kolegy v rudém dresu další generace.

Stejného názoru je i brankář Stejskal. „Sice každá kvalifikace začíná od nuly a vyhlídky jsou rovnocenné 50 na 50, ale Sparta by měla svou převahu doložit,“ nepochybuje o úspěchu.

Zvláště když rumunský klub už dávno není skvostným týmem, který dobýval světadíl ve vzpomínaném období. „Ale pořád je to Steaua, i když se jmenuje jinak a asi ani možná nemá právní moc se k odkazu armádního týmu hlásit,“ varuje Siegl před přílišným optimismem. „Aspoň pro nás,“ připomíná.

Aktualizace: V úvodu jsme doplnili výsledek prvního zápasu předkola Ligy mistrů, který skončil 1:1.